Kdybyste měli možnosti vrátit čas?

Anonymní
30.4.23 09:35

Kdybyste měly/i možnosti vratit čas......

Ahoj holky, jak prožíváte šestinedělí? Už vás přepadla myšlenka, toho, že miminko nebyl zas tak dobry nápad? Že vám bylo líp s jedním ditetem? Nebo úplně bez děti? Pokud ano, kdy vás ta myšlenka opustila? A kdybyste se najednou vrátily v čase, rozhodly byste se pro miminko stejně? Mam pocit, ze jsem mela mit jedno dite a plne se mu venovat…jenze stejne jak mam rozhazene hormony ted, tak jsem predtim strasne po druhem touzila…jenze jsem necekala, ze misto pocitu naplneni a spokojenosti se dostavily uplne opacne myslenky. Děkuji za anonym.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
21498
30.4.23 09:41

To prejde, neboj. Hormony.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
25132
30.4.23 09:41

Neboj, to přejde. Tyhle pocity má občas téměř každá máma. Jen pozor na poporodní deprese.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
53518
30.4.23 09:53
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jak prožíváte šestinedělí? Už vás přepadla myšlenka, toho, že miminko nebyl zas tak dobry nápad? Že vám bylo líp s jedním ditetem? Nebo úplně bez děti? Pokud ano, kdy vás ta myšlenka opustila? A kdybyste se najednou vrátily v čase, rozhodly byste se pro miminko stejně? Mam pocit, ze jsem mela mit jedno dite a plne se mu venovat…jenze stejne jak mam rozhazene hormony ted, tak jsem predtim strasne po druhem touzila…jenze jsem necekala, ze misto pocitu naplneni a spokojenosti se dostavily uplne opacne myslenky. Děkuji za anonym.

Kdybych věděla, co vím dnes, tak bych se míň stresovala v šestinedělí, že kojení je boj. Zkusila bych vyhledat někoho, kdo mi s tím pomůže. Jinak bych neměnila nic.

Tvoje pocity souvisí s hormony, neděla bych teď žádné závěry. Až si vše sedne a sžijete se, bude líp.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
613
30.4.23 10:04

Bude to dobrý věř mi, chce to čas. Já teď když bych mohla vrátit čas tak se vrátím právě do doby kdy byli děti úplný miminka a víc si je užila i když jsem je měla 24/7 na sobě :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5837
30.4.23 10:08
@Anonymní píše:
Ahoj holky, jak prožíváte šestinedělí? Už vás přepadla myšlenka, toho, že miminko nebyl zas tak dobry nápad? Že vám bylo líp s jedním ditetem? Nebo úplně bez děti? Pokud ano, kdy vás ta myšlenka opustila? A kdybyste se najednou vrátily v čase, rozhodly byste se pro miminko stejně? Mam pocit, ze jsem mela mit jedno dite a plne se mu venovat…jenze stejne jak mam rozhazene hormony ted, tak jsem predtim strasne po druhem touzila…jenze jsem necekala, ze misto pocitu naplneni a spokojenosti se dostavily uplne opacne myslenky. Děkuji za anonym.

Jsme silnější než si myslíme :nevim: myšlenky „co by kdyby…“ jsou uplně zbytečné. Všechno co se děje, co prožíváme, nás posouvá dál, vyvíjíme se. Tak to ber pozitivně, protože každá výzva a zkušenost tě dělá silnější.
Kdybych o svém životě věděla to co dnes,nic bych nezměnila (i když to bylo ostré - umrtí v rodině, šílený rozvod, potíže nového manžela, náročná výchova dětí) protože s odstupem vidím, že mi to více dalo, než vzalo.už věřím, že se věci dějí jak mají.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.4.23 10:15

Děkuji, děkuji vsem. Ani nevíte, jak jste mi pomohly. :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
30.4.23 10:30

Ano, v obou šestinedělích mě přepadaly myšlenky, proč že jsme si ty děti dělaly. Po narození druhé dcery jsem měla dlouho pocity, zda to bylo správné rozhodnutí mít druhé dítě. Zlepšilo se to kolem roku a půl mladší dcery. Jsem neskutečně ráda, že mám dvě děti a že děti mají sourozence. Neboooj, bude líp :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
2933
30.4.23 10:51

Mě takové myšlenky přepadají ještě teď, když děti mají skoro 4 a 5 let, v těch chvílích kdy se začnou rvát, mlátit kvůli kravinám a pak rvou oba dva, vracejí si to pořád dokola, člověk aby mezi ně postavil zeď, tak v tu chvíli mě vždycky přepadají myšlenky, „tvl, že já jsem radši nezůstala bezdětná, jakej bych měla klid a pohodu“ :-D
Jo, pak když je klid, tak si říkám, no jo, pitomost, jako bezdětná bych na tom byla o dost hůř, protože jsem děti chtěla a pro mě byl život bez dětí prázdný, jen tyto myšlenky mě fakt občas přepadají, ale samozřejmě vím, že jako bezdětná bych se cítila daleko hůř. Myslím si, že tyto myšlenky mě přejdou až jim bude tak 15 a výš, protože mám staršího bratra o 15 měsíců a nějak až v tomto věku jsme se přestali mlátit a dělat si naschvály, i když jsme se měli rádi :-D venku jsme samozřejmě drželi při sobě, ale doma jsme se prali a já to tady mám teď jako přes kopírák :-D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5837
30.4.23 10:56
@Anonymní píše:
Děkuji, děkuji vsem. Ani nevíte, jak jste mi pomohly. :srdce:

Neříkám, že jsem tyhle pocity neměla :nevim: na hodně dlouho bez možnosti dobré práce, nemožnost být finančně nezávislá, s minimální přijme, bez hlídání, bez pomoci, sobecký manžel - jeho zájmy na prvním místě… to vše vyvolalo myšlenky „proč jsem ty děti měla?“ životní chyba.
Pak mi došlo, že chyba nejsou děti, ani moje rozhodnutí je mít. Chyba byla ten manžel, :nevim: díky za rozvod.
Někdy je fajn se zamyslet, co ty pocity vyvolává (rodina, manžel, pocit neocenění atd) a případně něco změnit. :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
30.4.23 11:00

Já nejsem v šestinedělí a stejně mě tyto ymšlenky napadají, když jdu do reprodukčního centra. A to to dítě moc chci.
Anonym, zdraví a neplodnost.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
30.4.23 11:14

Víte právě je to pro mě tak nepochopitelné proto, že jsem byl předtím v depresi, že dítě nemám a teď jsem v depresi, že ho mám. Vyčítam si to a nerozumím tomu.

  • Citovat
  • Upravit
37144
30.4.23 11:28

Ne, nikdy sem neměla myšlenky, ze sem děti neměla mít. Já si ty úplné začátky užívala nejvíc. Občas přemýšlím, co bych v životě udělala jinak, kdybych mohla vrátit čas, ale ve finále vždycky dojdu k tomu, ze nic, protože každé moje rozhodnutí mě nasměrovalo k tomu, ze mám 3 úžasné děti a to bych za nic nevymenila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14756
30.4.23 11:42

V mem zivote nastala jedna situace, kdy bych vratila cas. A to kdyz 5,5letou dceru pred myma ocima a ocima jejich sestricek (7,5, 5 a 1 rok) srazilo auto. Je to presne rok a stale v tom moc pozitiv pro svuj zivot nevidim.

Na jednu stranu bylo neuveritelne dojemne, jak nejstarsi, ktera se (jako snad vsichni sourozenci) casto rvala s ostatnimi, najednou hned ze skoly bezela domu, aby se mohla starat o sestricku, ktera musela mesic jen lezet, nosila ji jidlo a piti, davala ji vycurat atd. Teto peci davala prednost pred zabavou se spoluzackami.

Na druhou stranu to byl hodne narocny rok, dosud resime nasledky nehody, ted uz hlavne psychicke a neurologicke. A behem toho roku jsem se nekolikrat pristihla pri myslenkach, ze jsme nemeli mit ctvrte dite. Ale vim, ze je to zpusobeno tou nehodou. Ted jsou nejmladsi 2 roky, uz jsme se naucili pracovat s psychikou druhorozene a ja jsem taky vic v pohode. No a taky vim, ze mnozi lide jsou na tom mnohem hur.

Jinak tehotenske ani sestinedelni hormony na me nastesti nikdy nemely moc vliv. Jen tedy jeste pred prvnim otehotnenim, ac jsem po detech moc touzila, jsem si casto rikala, jestli je to vubec dobry napad. Bala jsem se, ze budu stejne spatny rodic jako moji rodice. Ale, aspon, doufam, se mi dari neopakovat jejich chyby.

Oprava hromady preklepu… :oops:

Příspěvek upraven 30.04.23 v 13:19

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2004
30.4.23 11:45

Kdybych věděla to co vím teď, tak bych zůstala u jednoho dítěte.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat