Osamělá na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Posílám pozdravy, pokud bys chtěla alespoň virtuálně poklábosit, jsem tomu otevřena. 
Emma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je takový klasický příběh… Máš to ještě dobré, když máš fajn chlapa a babičky občas pohlídají. Ale i tak děti dokážou utahat, hlavně od nich několik let není úniku.
Víš, co mi jednou říkala jedna psycholožka? Že dřív se mámy o děti nestaraly tak jako dnes. Byly babičky, tety, starší sourozenci, celá vesnice… A máma se často musela brzy vrátit k práci. Dnes je ženská zavřená s dítětem sama doma. Ne každá je na to stavěná.
Ale hlavu vzhůru. Bude líp a líp, jak děti porostou!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, dopředu se omlouvám že můj výblitek. Poslední dny mám ale fakt náročný. Doma mám jedno téměř 3 létě dite a jsem v 7 měsíci těhotenství s druhým. Po prvním porodu jsem si prožila poporodní blues a celkem dlouho se to semnou táhlo. Pak se to zlepšilo, teď je to ale zase nějaké horší…první dítě má taky dost náročný období, vztekání, v noci špatně sny takže spanek taky nic moc a do toho všeho mé hormony. Mám pocit že jsem na vše sama a do toho se cítím i extra osaměle. Manžel se celkem snaží ale mě to nestačí. Kamarádek tady pár nám ale všechny s detma, takže nemám s kým chodit na skleničku nebo do kina. Za své už skoro 2 děti jsem tak vděčná ale nikdy jsem neproživala náročnější období, snáším to vše dost těžko a je mi z toho smutno. Místo abych děkovala za to co mám, jsem věčně unavena, podrážděná a vděčná za každé hlídání od babičky co mám. Na chlapa není čas ani energie, takže tam taky cítím dost oddálení i když on to tak nevnímá a snaží se mě podporovat. Ani nevím proč to sem píšu, snad jen doufám že to některá z Vás zažila a chápe jak se cítím, a že mám třeba nějaký výhled na lepší zitřky
na skleničku? v těhotenství?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Odkud jsi? Ja jsem z Prahy. Hlídání mám, kdykoliv si řeknu. Jen jsem limitovaná plným úvazkem od po-pá. Pokud bys chtěla někam zajít můžeme s dětmi i bez. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@iila ano,já přesně asi nejsem, docela rasa bych se i vrátila někam do práce..pak mám ale výčitky, proč jsem si děti pořizovala když je pak opustí dřív než je nutné a říkám si že to musím vydržet a užít si dokud jsou male 
začarovaný kruh no…
- Citovat
- Upravit
@stinga to jediné jsi z toho pochytila? Promiň že jsem nespecifikovala kafe, džus, čaj… 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@iila ano,já přesně asi nejsem, docela rasa bych se i vrátila někam do práce..pak mám ale výčitky, proč jsem si děti pořizovala když je pak opustí dřív než je nutné a říkám si že to musím vydržet a užít si dokud jsou male
A částečný úvazek v tvém oboru jde? Nebo brigáda na den, dva v týdnu? To bývá dobré řešení. V práci si odpočineš od dětí, u dětí od práce… Plný úvazek si myslím, že je s takhle malými dětmi dost záhul, i když máš pomoc okolí, chůvu atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@iila ano,já přesně asi nejsem, docela rasa bych se i vrátila někam do práce..pak mám ale výčitky, proč jsem si děti pořizovala když je pak opustí dřív než je nutné a říkám si že to musím vydržet a užít si dokud jsou male
Proc vycitky? Ze chces delat i neco jineho nez kucharku, chuvu, uklizecku? Vzdyt muzes jit pracovat jen na par hodin. Tak aby ti to vyhovovalo. V praci si odpocinout od domaciho kolotoce a vracet se domu plna sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj maminky, dopředu se omlouvám že můj výblitek. Poslední dny mám ale fakt náročný. Doma mám jedno téměř 3 létě dite a jsem v 7 měsíci těhotenství s druhým. Po prvním porodu jsem si prožila poporodní blues a celkem dlouho se to semnou táhlo. Pak se to zlepšilo, teď je to ale zase nějaké horší…první dítě má taky dost náročný období, vztekání, v noci špatně sny takže spanek taky nic moc a do toho všeho mé hormony. Mám pocit že jsem na vše sama a do toho se cítím i extra osaměle. Manžel se celkem snaží ale mě to nestačí. Kamarádek tady pár nám ale všechny s detma, takže nemám s kým chodit na skleničku nebo do kina. Za své už skoro 2 děti jsem tak vděčná ale nikdy jsem neproživala náročnější období, snáším to vše dost těžko a je mi z toho smutno. Místo abych děkovala za to co mám, jsem věčně unavena, podrážděná a vděčná za každé hlídání od babičky co mám. Na chlapa není čas ani energie, takže tam taky cítím dost oddálení i když on to tak nevnímá a snaží se mě podporovat. Ani nevím proč to sem píšu, snad jen doufám že to některá z Vás zažila a chápe jak se cítím, a že mám třeba nějaký výhled na lepší zitřky