Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezlob se, ale když mi šéf řekne, co mám a jak to mám udělat, tak to prostě musím udělat. Ideální by bylo, kdyby se zeptal na můj názor a třeba bychom došli k lepšímu řešení, ale nežijeme v ideálním světě a pokud on má požadavek, jeho nesplnění je opravdu nerespektování.
Zbytek, pokud chodíš oblékaná vhodně, není jeho věc ti to vytýkat, jestli je ale takový, jaký říkáš, bude velice obtížné mu říct, že to tak je. Možná by ses ho mohla zeptat, že pokud jsou tedy nějaké požadavky v tomto směru, bylo by vhodné také mít příplatky na oblečení a kosmětiku? ![]()
@Anonymní píše:
Holky a kluci - mikromanažer doma i v práci (všecvhno musí přehnaně kontrolovat, nedovolí vlastní přístup k zadání, řeší detaily, ne to podstatné, pak jsou průsery na jeho úrovni, které zamlčuje - to je teda šéf, doma je ten mikromanagement snesitelný a ne v takové razanci - doma je to prostě snesitelné). V práci je to téměř katastrofa, protože šéf jednou, když jsem zvolila svoji cestu přístupu ke stejnému výsledku, to vzal, že ho nerespektuju a záměrně věci dělám jinak. Jsem málem spadla tehdy ze židle. Teď mi začal říkat, kolikrát týdně bych měla otírat počítač a že ho mám špinavý a že bych se měla k firemním věcem chovat líp jak k vlastním. A začal mi říkat, jak bych se měla oblékat (naslouchá slepičinci, který hodnotí, kolikrát kdo měl jaký svetr) a že bych se měla líčit apod. Začíná to být nesnesitelné, ale není prostor nyní měnit práci. Poraďte, jestli máte podobnou zkušenost, jak to přežít nebo co dělat, aby byl spokojený. Vpodstatě jsem se v práci změnila v kývače a plniče jeho pokynů, zcela jsem dala poryč svoji invenci. A to před týdnem jeden externí dodavatel mu řekl, že on zadává nejasně a nelogicky či protichůdně zakázky a nutí mě dělat nesmyslné a zbytečné věci, které zabírají čas, ale stjen ě nejsou využity - byla jsem u toho a koukala jsem, jak to bylo ostré. On koukal jako puk a zatím nevím, jakou to bude mít dohru. Možnbá to prudění v tomto týdnu je už reakce.
Jestli pracuješ a oblékáš se stejně jako píšeš, nedivím se šéfíkovi. Práce je všude dost. Ale asi si budeš muset ohýbat hřbet a ničit nehtíky špínou ![]()
@Sany80s píše:
Nezlob se, ale když mi šéf řekne, co mám a jak to mám udělat, tak to prostě musím udělat. Ideální by bylo, kdyby se zeptal na můj názor a třeba bychom došli k lepšímu řešení, ale nežijeme v ideálním světě a pokud on má požadavek, jeho nesplnění je opravdu nerespektování.
Zbytek, pokud chodíš oblékaná vhodně, není jeho věc ti to vytýkat, jestli je ale takový, jaký říkáš, bude velice obtížné mu říct, že to tak je. Možná by ses ho mohla zeptat, že pokud jsou tedy nějaké požadavky v tomto směru, bylo by vhodné také mít příplatky na oblečení a kosmětiku?
S tímto bych si dovolila nesouhlasit. Zatím v každé práci jsem dostala úkol a způsob řešení byl na mně. S šéfem často nad způsobem řešení diskutujeme a pokud mi můj způsob přijde lepší, tak mu zdůvodním proč, on zdůvodní ten svůj a pak se nějak dohodneme. Ale hodně by mi vadilo, kdybych dostala befelem jak mám co dělat a to jen proto, že to řekl šéf, i kdyby to mělo být třeba méně efektivní.
@Anonymní píše:
Holky a kluci - mikromanažer doma i v práci (všecvhno musí přehnaně kontrolovat, nedovolí vlastní přístup k zadání, řeší detaily, ne to podstatné, pak jsou průsery na jeho úrovni, které zamlčuje - to je teda šéf, doma je ten mikromanagement snesitelný a ne v takové razanci - doma je to prostě snesitelné). V práci je to téměř katastrofa, protože šéf jednou, když jsem zvolila svoji cestu přístupu ke stejnému výsledku, to vzal, že ho nerespektuju a záměrně věci dělám jinak. Jsem málem spadla tehdy ze židle. Teď mi začal říkat, kolikrát týdně bych měla otírat počítač a že ho mám špinavý a že bych se měla k firemním věcem chovat líp jak k vlastním. A začal mi říkat, jak bych se měla oblékat (naslouchá slepičinci, který hodnotí, kolikrát kdo měl jaký svetr) a že bych se měla líčit apod. Začíná to být nesnesitelné, ale není prostor nyní měnit práci. Poraďte, jestli máte podobnou zkušenost, jak to přežít nebo co dělat, aby byl spokojený. Vpodstatě jsem se v práci změnila v kývače a plniče jeho pokynů, zcela jsem dala poryč svoji invenci. A to před týdnem jeden externí dodavatel mu řekl, že on zadává nejasně a nelogicky či protichůdně zakázky a nutí mě dělat nesmyslné a zbytečné věci, které zabírají čas, ale stjen ě nejsou využity - byla jsem u toho a koukala jsem, jak to bylo ostré. On koukal jako puk a zatím nevím, jakou to bude mít dohru. Možnbá to prudění v tomto týdnu je už reakce.
Jak ten externí dodavatel ví, co ti šéf zadává za úkoly, kolik ti to zabere času a jestli jsou zbytečné?
@Jahru píše:
S tímto bych si dovolila nesouhlasit. Zatím v každé práci jsem dostala úkol a způsob řešení byl na mně. S šéfem často nad způsobem řešení diskutujeme a pokud mi můj způsob přijde lepší, tak mu zdůvodním proč, on zdůvodní ten svůj a pak se nějak dohodneme. Ale hodně by mi vadilo, kdybych dostala befelem jak mám co dělat a to jen proto, že to řekl šéf, i kdyby to mělo být třeba méně efektivní.
Ano, ale když prostě šéf trvá na jeho způsobu k řešení, tak to prostě uděláš. A když máš šéfa magora, co kecá do věcí, do kterých by nemusel, tak se sice poohlížíš po jiné práci, ale přesto uděláš to, co on chce, od toho je prostě šéf.
Není nic horšího než mikromanagement od někoho, kdo věci rozumí min bez vy.. Zažila jsem a z prace odešla.
Mikromanagement je celkově způsob řízení vhodný maximálně pro absolventy nebo pro určitý typ pozic (třeba úklidové čety). Pokud se vedení snaží takto řídit všechny, je to velice neefektivní a je to mrhání lidskými zdroji - proč platit zkušené pracovníky, když jim pak nařizujeme každý dílčí krok..
Celkově to vypovídá něco zejména o osobě, která tuto metodu praktikuje - obsesivní potřeba kontroly, neduvera vůči ostatním..
V případě zakladatelky může být dalším krokem třeba kontrola přestávek na WC a jejich organizace..
Pryč, pryč..
@laracroft1990 píše:
Jak ten externí dodavatel ví, co ti šéf zadává za úkoly, kolik ti to zabere času a jestli jsou zbytečné?
Protože ten úkol je můj. Jenže šéf do toho bez mého vědomí vletí, jakoby zadá - zadání je protichůdné, že musím opravovat, vysvětlovat, je to vpodstatě neřešitelné a nakonec výsledek dopadl fakt strašně špatně, případně průběžně zasahuje a ta externí strana vidí, co jim dodávám za podklady. Řekli, že je to zbytečné a já jim řekla, že to takhle vyžaduje šéf a že to takhle musím dělat.
@Svetluska55 píše:
Není nic horšího než mikromanagement od někoho, kdo věci rozumí min bez vy.. Zažila jsem a z prace odešla.
Mikromanagement je celkově způsob řízení vhodný maximálně pro absolventy nebo pro určitý typ pozic (třeba úklidové čety). Pokud se vedení snaží takto řídit všechny, je to velice neefektivní a je to mrhání lidskými zdroji - proč platit zkušené pracovníky, když jim pak nařizujeme každý dílčí krok..
Celkově to vypovídá něco zejména o osobě, která tuto metodu praktikuje - obsesivní potřeba kontroly, neduvera vůči ostatním..
V případě zakladatelky může být dalším krokem třeba kontrola přestávek na WC a jejich organizace..
Pryč, pryč..
Naštěstí pracuju home office hodně, ale už jsem zažila, že mi prolezl přípravné práce a předchozí varianty… Takže vpodstatě za mnou vlezl na záchod, jak tam vykonávám potřebu…
@Svetluska55
Ano, za mě taky jediné řešení, odejít. A to co nejdřív
@Svetluska55 píše:
Není nic horšího než mikromanagement od někoho, kdo věci rozumí min bez vy.. Zažila jsem a z prace odešla.
Mikromanagement je celkově způsob řízení vhodný maximálně pro absolventy nebo pro určitý typ pozic (třeba úklidové čety). Pokud se vedení snaží takto řídit všechny, je to velice neefektivní a je to mrhání lidskými zdroji - proč platit zkušené pracovníky, když jim pak nařizujeme každý dílčí krok..
Celkově to vypovídá něco zejména o osobě, která tuto metodu praktikuje - obsesivní potřeba kontroly, neduvera vůči ostatním..
V případě zakladatelky může být dalším krokem třeba kontrola přestávek na WC a jejich organizace..
Pryč, pryč..
Přesně takhle to probíhá.
Kdyby aspoň byl bezchybný, ale opravuju po něm věci, které se 5 let zveřejňovaly s gramatickými a jinými chybami (to dělal on a nikdy to nevadilo) nebo jsou gramatické chyby v hodně oficiálních veřejných věcech, protože si to myslel špatrně a kdyby se to teď mělo opravovat, tak by to stálo 400 tisíc (to přešel slovy, no tak až se bude dělat další várka obalů, tak nesmíme zapomenout a opravit to) anebo mu utekly nějaké termíny toho, co dělá jen on - najednou jsem dostala za úkol to řešit (bez detailnějšího vysvětlení) a s tím, jak se NÁM to už nesmí stávat…
V kanclu je sice čisto a sekretářka tam pořád někde něco stříká voňavkami (dost to dusí), ale nechodí se nikam v poledne na jídlo a není kuchyňka, jen stůl a malá lednice, takže si musíme vozit krabičky (to je pořád OK), přendávám si na obědovém stole na talíř a pak se všechno nádobí myje v umyvadle vedle WC mísy (to se mi tedy ekluje). Tam se bere i voda.
@MartinaIrena píše:
@Svetluska55
Ano, za mě taky jediné řešení, odejít. A to co nejdřív
Předchozí paní vydržela 8 měsíců, já už jsem 2 roky.
@Russet píše:
Jestli pracuješ a oblékáš se stejně jako píšeš, nedivím se šéfíkovi. Práce je všude dost. Ale asi si budeš muset ohýbat hřbet a ničit nehtíky špínou
Padal mi internet, tak jsem překlepy neřešila.
A proč tedy neodejdeš? Tam bych nebyla ani den, jak to popisuješ
@Anonymní píše:
Přesně takhle to probíhá.
Kdyby aspoň byl bezchybný, ale opravuju po něm věci, které se 5 let zveřejňovaly s gramatickými a jinými chybami (to dělal on a nikdy to nevadilo) nebo jsou gramatické chyby v hodně oficiálních veřejných věcech, protože si to myslel špatrně a kdyby se to teď mělo opravovat, tak by to stálo 400 tisíc (to přešel slovy, no tak až se bude dělat další várka obalů, tak nesmíme zapomenout a opravit to) anebo mu utekly nějaké termíny toho, co dělá jen on - najednou jsem dostala za úkol to řešit (bez detailnějšího vysvětlení) a s tím, jak se NÁM to už nesmí stávat…V kanclu je sice čisto a sekretářka tam pořád někde něco stříká voňavkami (dost to dusí), ale nechodí se nikam v poledne na jídlo a není kuchyňka, jen stůl a malá lednice, takže si musíme vozit krabičky (to je pořád OK), přendávám si na obědovém stole na talíř a pak se všechno nádobí myje v umyvadle vedle WC mísy (to se mi tedy ekluje). Tam se bere i voda.
Tak proč tam zůstávás? Nedostaneš medaili za to, žes to vydržela 2 roky..
Nejsi tam spokojená plus nevyhovující pracovní podmínky..
Holky a kluci - mikromanažer doma i v práci (všecvhno musí přehnaně kontrolovat, nedovolí vlastní přístup k zadání, řeší detaily, ne to podstatné, pak jsou průsery na jeho úrovni, které zamlčuje - to je teda šéf, doma je ten mikromanagement snesitelný a ne v takové razanci - doma je to prostě snesitelné). V práci je to téměř katastrofa, protože šéf jednou, když jsem zvolila svoji cestu přístupu ke stejnému výsledku, to vzal, že ho nerespektuju a záměrně věci dělám jinak. Jsem málem spadla tehdy ze židle. Teď mi začal říkat, kolikrát týdně bych měla otírat počítač a že ho mám špinavý a že bych se měla k firemním věcem chovat líp jak k vlastním. A začal mi říkat, jak bych se měla oblékat (naslouchá slepičinci, který hodnotí, kolikrát kdo měl jaký svetr) a že bych se měla líčit apod. Začíná to být nesnesitelné, ale není prostor nyní měnit práci. Poraďte, jestli máte podobnou zkušenost, jak to přežít nebo co dělat, aby byl spokojený. Vpodstatě jsem se v práci změnila v kývače a plniče jeho pokynů, zcela jsem dala poryč svoji invenci. A to před týdnem jeden externí dodavatel mu řekl, že on zadává nejasně a nelogicky či protichůdně zakázky a nutí mě dělat nesmyslné a zbytečné věci, které zabírají čas, ale stjen ě nejsou využity - byla jsem u toho a koukala jsem, jak to bylo ostré. On koukal jako puk a zatím nevím, jakou to bude mít dohru. Možnbá to prudění v tomto týdnu je už reakce.