Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Anonymní píše:
Předně píšu, že nechci moralizovat, vím že dělám něco co není úplně ok vůči manželovi, ale také vím, že je nás tu spoustu se stejným problémem. Ve zkratce s manželem jsem skorem 17 let, prošli jsme si fakt peklem. Od několika úmrtí v rodině, po autonehodu až po několik mých potratů. Vše jsme ustáli, ale nějak se asi vytratila ta láska, kterou jsem dříve znala. Manžel se vzhlédl v novém koníčku a totálně mu propadl a nějak neměl čas ani na mě ani na děti, když byl doma byl duchem úplně mimo. Často jsem mu říkala, že pokud chce abychom fungovali, musíme se snažit oba…no jenže on si pořád řešil jen sebe a prostě nemělo se asi stát co se stalo, objevil se mi v životě jiný muž. Byl to tedy nejdříve kamarád, ale pak jsme se sešli a jiskra přeskočila. Jenže jsme se sešli pak ještě dvakrát, třikrát atd. a já i když jsem původně nic neočekávala, se zamilovala…najednou jsem cítila, že někoho zajímám, jsem pro něj vším atd. Scházíme se už přes tři měsíce a čím dál tím víc zjišťují, že mi na něm záleží víc a víc. On je tedy svobodný a bezdětný. Zprvu jsem si byla jistá že bych od svého muže odešla, ale teď mi přijde,.že bych nemohla být ani bez jednoho. Jsem zmatená ve svých citech, vůbec nevím co s tím dál dělat. Nějak si nedovedu představit odstřihnout milence a už ho nevidět. Navíc mi před pár dny řekl „miluji tě“ a já v tom lítám ještě víc. A na druhou stranu si nedovedu představit opustit manžela…jste nebo byl jste někdo v podobné situaci? Jak z ní ven?
Manžel na tebe roky kašle, vidí jen sebe, a čirou náhodou se objevil jiný. Tak to prostě bývá…Co chceš slyšet? Tak se rozvedˇa buď s milencem, nebo se s ním rozejdi a buď s manželem. A nebo si nech oba ![]()
Počkej aspoň rok, po třech měsících jste tak maximálně hormonálně zblblí, nedělala bych z toho žádné závěry
Dva muži ze tří v případě odhalené nevěry vztah ukončí a Pavel Rataj tvrdí, že 60% nových vztahů, které založí bývalí milenci z rozbitých manželství do dvou let zaniká, protože nezvládnou přechod z nezávazného milostného vztahu založeného na zábavě do vztahu kde je i odpovědnost za chod domácnosti a především děti z minulých manželství.
Buď dej manželovi „nůž na krk“ s tím, že takhle to dál nejde a pokud se vztah radikálně nepromění, budeš to řešit sama a po svém (k současné nevěře se nepřiznávat!), nebo zkus pokračovat v tom, co provozuješ už několik měsíců. Třeba je manžel tak sebestředný, že si ničeho nevšimne a bude dál žít ve svém světě se svými koníčky. Tobě milenecký vztah pomůže přečkat dobu, než děti dospějí a pak můžeš jít za štěstím… ![]()
Rict “miluji te” mildu nic nestoji a ma z toho bonus v podobe zamilovane milenky, co ho vasnive sousta. Ma te hezky namotanou.
Po 3 mesicni znamosti bych se nerozvadela, je to proste zacatek, takove jsou vsechny, i kdyz chapu, ze je to tezka situace a i kdyz ti tady poradime, at si das pauzu a nejaky cas odstrihnes milence, tak to stejne nevydrzis. Ja nejsem pro udrzovani nefungujiciho vztahu kvuli detem, myslim si, ze i pro deti je zdravejsi zit v rozvedene rodine, kde se nemusi zucastnovat hadek, vycitek, nezajmu atp.
Kazdy ma pravo zit stastny zivot. Vdala ses, nevyslo to, jdi klidne dal, mozna je milenec ten pravy, ale stejne bych tomu dala cas. Postavit se na vlastni nohy a utridit si myslenky, hlavne to bude ze zacatku narocne i pro deti, nevim tedy kolik jim je, ale myslim si, ze cim mensi, tim lepsi, protoze si jeste tolik neuvedomuji tu situaci. ![]()
A co říká milenec na to, ze bys sla k nemu i s dětmi? A hlavně, kde beres tu jistotu, ze ty dny, kdy není s tebou není s nejakou jinou? ![]()
@Anonymní píše:
Předně píšu, že nechci moralizovat, vím že dělám něco co není úplně ok vůči manželovi, ale také vím, že je nás tu spoustu se stejným problémem. Ve zkratce s manželem jsem skorem 17 let, prošli jsme si fakt peklem. Od několika úmrtí v rodině, po autonehodu až po několik mých potratů. Vše jsme ustáli, ale nějak se asi vytratila ta láska, kterou jsem dříve znala. Manžel se vzhlédl v novém koníčku a totálně mu propadl a nějak neměl čas ani na mě ani na děti, když byl doma byl duchem úplně mimo. Často jsem mu říkala, že pokud chce abychom fungovali, musíme se snažit oba…no jenže on si pořád řešil jen sebe a prostě nemělo se asi stát co se stalo, objevil se mi v životě jiný muž. Byl to tedy nejdříve kamarád, ale pak jsme se sešli a jiskra přeskočila. Jenže jsme se sešli pak ještě dvakrát, třikrát atd. a já i když jsem původně nic neočekávala, se zamilovala…najednou jsem cítila, že někoho zajímám, jsem pro něj vším atd. Scházíme se už přes tři měsíce a čím dál tím víc zjišťují, že mi na něm záleží víc a víc. On je tedy svobodný a bezdětný. Zprvu jsem si byla jistá že bych od svého muže odešla, ale teď mi přijde,.že bych nemohla být ani bez jednoho. Jsem zmatená ve svých citech, vůbec nevím co s tím dál dělat. Nějak si nedovedu představit odstřihnout milence a už ho nevidět. Navíc mi před pár dny řekl „miluji tě“ a já v tom lítám ještě víc. A na druhou stranu si nedovedu představit opustit manžela…jste nebo byl jste někdo v podobné situaci? Jak z ní ven?
Trojka, dneska se tomu vznešeně říká polyamorie.
@Anonymní píše:
@Fukitol dík, to jsem asi nepotřebovala slyšet
Ale tak to je. Na začátcích je vždy vše růžové. Fukitol má pravdu, bohužel.
@Anonymní píše:
@Mochomurka83 nikde a užírá mě to
Tak vidíš. Tobě se splasili hormony, protože někdo dokázal využít toho, co ti doma scházelo. Ale borec takhle muže útesovat dalších 10 bab. Jestli ti to neklape doma, tak se rozved, začni žít sama a pak si hledej chlapa pro život. U tohoto nemáš jistotu, ze by zájem neklesl v momentě, jak bys chtěla vážný vztah. Tipla bych, ze je vám kolem 40, tak to už je asi trochu divny u chlapa, ze je stále svobodný a nemá ani dítě, ne? Ze by pro běžný život nepoužitelný kus?
@tess50 píše:
Je to tak. Ale my třeba po těch šílených začátcích jsme spolu už tři rokyovšem u nás jiná situace. Žádné děti, vyšší věk. Ale ty hormony se můžou preklopit do něčeho trvalejsiho.
A jistotu, že není s jinou, nemáš nikdy. Ani u manžela.
Ano, překlopit se to může, šťastné konce bývají. Ale je to podstatně menší část případů. Počkal bych několik měsíců. V tento fázi zamilovanosti je těžké radit cokoliv jiného, mozek zakladatelky je zaplaven hormony srovnatelnými s heroinem. Však to známe. Je to krásný, ale může to být devastující. Počkal bych.
Za mě - zkus s milencem otevřít vážnější téma, jak to s vámi vidí, jestli by chtěl společné žití, jestli by si uměl představit život s Tvými dětmi. Myslím, že podle jeho reakce hodně poznáš ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Předně píšu, že nechci moralizovat, vím že dělám něco co není úplně ok vůči manželovi, ale také vím, že je nás tu spoustu se stejným problémem. Ve zkratce s manželem jsem skorem 17 let, prošli jsme si fakt peklem. Od několika úmrtí v rodině, po autonehodu až po několik mých potratů. Vše jsme ustáli, ale nějak se asi vytratila ta láska, kterou jsem dříve znala. Manžel se vzhlédl v novém koníčku a totálně mu propadl a nějak neměl čas ani na mě ani na děti, když byl doma byl duchem úplně mimo. Často jsem mu říkala, že pokud chce abychom fungovali, musíme se snažit oba…no jenže on si pořád řešil jen sebe a prostě nemělo se asi stát co se stalo, objevil se mi v životě jiný muž. Byl to tedy nejdříve kamarád, ale pak jsme se sešli a jiskra přeskočila. Jenže jsme se sešli pak ještě dvakrát, třikrát atd. a já i když jsem původně nic neočekávala, se zamilovala…najednou jsem cítila, že někoho zajímám, jsem pro něj vším atd. Scházíme se už přes tři měsíce a čím dál tím víc zjišťují, že mi na něm záleží víc a víc. On je tedy svobodný a bezdětný. Zprvu jsem si byla jistá že bych od svého muže odešla, ale teď mi přijde,.že bych nemohla být ani bez jednoho. Jsem zmatená ve svých citech, vůbec nevím co s tím dál dělat. Nějak si nedovedu představit odstřihnout milence a už ho nevidět. Navíc mi před pár dny řekl „miluji tě“ a já v tom lítám ještě víc. A na druhou stranu si nedovedu představit opustit manžela…jste nebo byl jste někdo v podobné situaci? Jak z ní ven?