Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jste velmi mladí, nebydlíte spolu ani nemáte závazky. Není důvod, abyste „vydrželi“ spolu navždycky. Prostě se s ním rozejdi a uvidíš.
Zdá se mi, že jste ten vztah „přechodili“ ![]()
Já bych zvážila nějakou pauzu po kterou se nebudete ani kontaktovat a třeba za měsíc nebo dýl (záleží na Vás) se sejít a probrat zda se teda rozejdete nebo to ještě zkusíte.
Nebo se s ním rozejdi a riskni vztah s tím novým, případně buď chvíli sama.
Ve třiadvaceti máš právo se vztahy experimentovat, život máš před sebou a ke stávajícímu partnerovi tě nepoutají žádné společenské závazky, jen strach, že mu rozchodem způsobíš citové zranění. Je mnohem férovější se kultivovaně rozejít, než marnit jeho čas tím, že spolu budete zůstávat ze setrvačnosti nebo si dokonce budeš zpestřovat život románky.
Tak zub se dá nahradit, ne? Horší to dětství, styl života?? to znamená konkrétně co?
Myslím, ze 23letech vsechno teprve začíná a je zbytečně ztrácet čas s někým kdo té nepřitahuje.
Co to je „jiný styl života“? Nevim proč mi to evokuje zadlužené nemakačenka. Jinak detaily z dětství tvé rodině vyprávět nemusí a zub si může nechat spravit, tak proc by ho neměli přijmout, když si s ním rozumíš.
@Adull Vyrůstal u příbuzných, pár let děcák, rodiče se nestarali a nestarají dodnes. Má normálně maturitu, ale pracuje jako číšník. Tetování, kouří… dneska normální, ale já nic z toho moc neznám.
Pokud jsi ve vztahu a pustíš si k sobě jiného muže blíže a k tomu se s ním ještě vyspíš, tak to často vede k odvrácení citů od stávajícího partnera.
Následně hledáš důvody k ospravedlnění toho, že jsi ho podváděla nejdříve citově a následně fyzicky.
Některé dívky/ženy to ví a zarazí to hned na začátku. Což jsi neudělala a teď do toho spadla.
Z Tvé strany to byla chyba.
Začít by jsi měla tím, že si jí uvědomiš a přijmeš.
Následně můžeme probrat další kroky.
No upřímně…nejlépe by bylo nechat být oba a dát si na chvíli oraz. Při tvém mládí není kde spěchat.
V tom prvním případě tam už je přechozeno a chybí ta „chemie“ a ten druhý případ mi moc vábivý také nepřipadá, asi toho nebudete mít moc společné, možná fajn sex. Nechala bych to být. Třebas přijde někdo třetí…
Já myslím, že by to stejně nevydrželo dalších mnoho let, když už v tomhle věku ztrácíš o něj zájem a došlo to až na nevěru. Jak by pak ten vztah mohl vypadat ke spokojenosti obou, když byste spolu byli ještě déle, starší, s dětmi, více starostmi.
Mně se stalo něco podobného, ale bylo mi skoro 30. Tehdy jsem taky přemýšlela, jestli tu ztrátu zájmu nezavinilo hlavně to, že jsem někoho poznala. Ale nezavinilo, prostě jsem nebyla spokojená.
Taky mi lidi říkali, že riskuju a tak. Ale já i když mi bylo tolik, jsem si prostě chtěla dát tu šanci zjistit, že to může být jinak. Opustila jsem ho, s tím následujícím sice nezůstala, ale ani po třicítce jsem neměla pak problém najít někoho s kým už ten rozdíl vidím.
@Anonymní píše:
@Jan777 Nevyčítám si, stalo se. Co ale dal…
Je pochopitelné, že si to nevyčítáš. Musela by jsi uznat svojí chybu. Což nechceš. Srazila by jsi tím svoji hodnotu.
Vím, že se to nečte snadno.
Faktem je, že jsi chybu udělala a ublížila si člověku, který Ti byl velmi blízký.
Co dál?
Okamžitě utnout komunikaci s tím druhým, omluvit se příteli a nabídnout mu, že to napravíš.
Dát tomu čas a následně, pokud to ani po čase nepůjde, se domluvit na ukončení nebo co dál. Řešit je potřeba s tím komu jsi ublížila. Konečným řešením může být i rozchod, ale ne hned. Je v Tobě příliš citů, kterým jsi dovolila se rozvinout.
Na zamyšlení: Co děláš, když někomu šlapeš na nohu nebo do něj strčiš? Řekneš si, že se už stalo a jdeš dál nebo se omluvíš a uděláš něco pro nápravu (pokud to situace vyžaduje)?
@Jan777 Tomuto samozřejmě rozumím a velmi dobře si uvědomuji chybu na mé straně. Podvádět se nemá. ![]()
Ahoj všem, píšu anonym, protože je mi to nepříjemné, ale potřebuji poradit nebo slyšet jiné zkušenosti, názory… Mám přítele, již 4 roky, ale v poslední době jsem přestala cítit fyzickou přitažlivost. S přítelem spolu nemáme děti, nežijeme spolu a vidíme se tak 2×-3× v týdnu, většinou celý víkend, sem tam dovča apod. Náš vztah už se ale neposunul na další úroveň déle. V poslední době mě začali lákat jiní muži, více si užívat s kamarádkami, apod. Je mi 23 a asi si chci ještě nějakou chvíli užívat. Zároveň jsem poznala někoho, s kým je mi dobře, ale zase vím, že by ho má rodina nepřijala (dětství, jiný styl života, nehezký usměv, chybějící zub). S tímto člověkem ale přesto cítím chemii, charisma, vzrušení. Má hodně rád zvířata a já také. Neříkám, že bychom spolu chodili, i když nevím, ale vídat se s ním mě baví, mám ho ráda. Po chvíli jsem s ním zažila jeden velmi hezký večer, který ale skončil sexem. Svému příteli jsem situaci oznámila a ten mi vše odpustil s tím, že začneme znovu a že je ochotný to zkousnout. On je celkově přítel hodný a snaží se. Má i skvělou rodinu a je velmi chytrý. Z jeho strany však cítím trochu závislost, obavy o to mě ztratit. Já vůbec nevím, co mám dělat. Mám strach, že když se s přítelem rozejdeme, už si nemusím najít nikoho na celý život, mít děti, apod. Já chci svatbu, děti, rodinu tak za 3 roky, když to půjde a bude s kým. Ale ta fyzická přitažlivost… Nevím, zda na mě leze nějaká další puberta, ale tohle mě docela dost trápí. Zároveň nechci dělat žádné další nepromyšlené kroky, protože už nechci nikomu ublížit. ACHJO.