Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Miminko a únava manžela
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.23 20:04
Precetla jsem celé 
Holt kazdy není pomocník, ja jsem si vsechny noci taky musela resit sama a zavidela mu ze se muze valet a nic neresit.
Ale zapojit by se určitě mohl… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:05
Chod spát přes den s dítětem. Jinak lepší radu pro tebe asi nemám. Leda ještě, pořádně si promýšlí, než si s ním uděláš další dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:07
To bude dobrý (s dítětem, s chlapem ne). Vydrž až povyroste. Vy kašli se na blbosti jako uklizeno domácnost, navareno, vyzehleno. Krizový režim. A hlavně! Když dítě spi, spi taky! Stulte se do pelisku. Ve společné posteli mi dítě spalo mnohem líp, asi tou blízkosti. Zkus to. S chlapem neporadím, ja bych ho po pár dnech nevyspani asi vzala pánví a to ti nemůžu doporučit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:08
Asi budeš muset být radikálnější. Dítě mu vraž s tím, že si ho má obléknout. Požádej ho ať ráno vstane a převezme malého (nepros ani se neptej). Pokud bude protestovat, řekla bych mu, že dítě je stejně tak mé jako jeho. Pokud to nezabere, odjela bych na víkend ke kamarádce. Nicméně v noci bych se o malého starala sama, myslím, že je důležité nechat partnera, co živí rodinu vyspat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:09
Chápu únavu, máme tříletou, která ještě teď blbě spí, chodím do práce, a kolikrát spím taky jen pár hodin. Ale nevyžaduju, aby v noci k dětem vstával muž, protože by je stejně neuklidnil. Na druhou stranu nemá absolutně problém je obstarat přes den, abych se já mohla dospat. Když jsem nemocná, stará se. O mě, děti, uvaří a naskládá pak nádobí do myčky, ale třeba kuchyň neuklidí, nevypere a tak. Ale nikdy jsem nebyla tak dlouho nemocná, aby to byl problém. Kdybych mu řekla, udělej to a to, tak a tak, tak jde a udělá to. Když byly děti malé, taky jsem mu je do kočáru oblikala, když jsem byla doma, nebo mu chystala oblečení, když jsem doma nebyla.
Píšeš, že chodíš cvičit, takže čas pro sebe máš. Zkus si s ním promluvit, třeba fakt blbě snáší únavu. Bez emocí a vyčítání mu řekni, co ti vadí a jake je řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:11
Jestli uz nekojis, tak akutne odjed na tyden nekam pryc. At pozna co je unava a ze prace je prevleceny energeticky napoj 😁.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:13
Dokud jsem měla mimino, nebudila jsem muže na noční eldorádo. Spali jsme všichni pohromadě. Má směny, noční, neměl problém. Nech ho o víkendu vozit a jdi si lehnout. Nedělala bych vědu z oblékání mimina, prostě bych ho oblékla a vyslala je ven. Vymyslela bych si aktivitu sama pro sebe, oznámila dopředu, nechala ho s miminem. Po návratu neřešila brajgl v bytě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:13
Jsem už ve věku, dřív to bylo bráno jako úplně normální, mít na krku dítě plus domácnost se vším všudy. Dneska bych tak hloupá nebyla. Zaprvé bych si dala bacha na výběr partnera, zadruhé bych měla děti mnohem později, pokud vůbec a zatřetí bych si prosadila pomoc ve všem od začátku. Jo. Dneska jsem chytrá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:15
Teda nevím pohlídá když jdeš cvičit uvaří uklidí když řekneš nezdá se mě tak hrozný. Spi když dítě spí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.23 20:16
Ano mám to tak. Ani u jednoho dítěte nepomáhal. Pět z šesti neděl prochlastal a byl naštvaný, že nemá klid na spánek.
U prvního jsem si nějak v roce a půl vyřvala, že ho bude alespoň koupat (bohužel jsem byla znovu těhotná - posunulo se tělísko). Ale probíhalo to tak, že já jsem přichystala koupel a předala chlapovi nahé dítě. Chlap 5 minut koupal a pak na mě zavolal a já si zase přišla pro mokré dítě, usušila, oblékla, nakrmila a uspala.
U druhého nedělal už vůbec nic. Vůbec nic. N. I.C. Pro dceru je její táta prakticky jak cizí člověk. Je to někdo kolem koho občas proběhne, a to je tak všechno. On si jí nevšímá, nezajímá se, nestará se.
Já teda začala dělat autoškolu, takže chlap musel hlídat, občas nakrmit, přebalit. A vždycky z toho byl na prášky. Kolikrát mi volal, kdy už jako přijdu domů a kde se flákám, protože on je s dětma 3 hodiny sám a vůbec nic nezvládá. Ale na mě má pořád kecy, jak jsem líná a nic nestíhám. Přitom on běžně sedí celé dny před počítačem. Hraje a chlastá do brzkých ranních hodin a přes den to pak dospává… A je úplně jedno kolik toho mám já, jestli jsem nebo nejsem funkční. On neudělá nic.
Takže ano, nejsi sama. Lepší to (možná) bude až dítě odroste a začne ho samo šikanovat.
A pro případ dalších dotazů: ne neplánuju s takovým člověkem zůstávat, už se zařizuje rozvod.
- Citovat
- Upravit
18.2.23 20:18
@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla bych se svěřit s něčím, co mě už delší dobu štve. S manželem jsme 7 let a náš vztah byl po většinou idilický. Občas nějaká hádka asi jako všude, ale vždy jsme se na všem shodli (na dulezitych věcech i tech drobných), byli si oporou, pomáhali si a tak. Proto mě i hodně mrzí, že u manžela nacházím vlastnosti, které jsem před dítětem tak nějak neviděla. Jde o to, že je to strašný sobec.
Pracuje pouze na ranní směny, vstává teda 4:30, ano je to brzo, a proto jsem se sama nabídla, že se synem budu spát ve vedlejším pokoji, aby měl klid a byl do prace ready. Dělá vedoucího, takže se fyzicky úplně nenadre, ale hodně spíše sedí u pc, jezdí po obchodech a řeší různé provozní problémy. Podotýkám, že v noci mi se synem vůbec nepomáhá. Jestli jsem ho za těch 9 měsíců požádala v noci o pomoc 3× tak je to moc a stejně nebyl schopný vstát a něco dělat a řekl mi jen, že „stejně u mě řve“ a vrátil mi ho zpět (no protože u mě asi nerve a proto potřebuji pomoct ze
Nejvíc mě vytočilo, když byl syn poprvé nemocný a ještě jsem to nepoznala a byl vzhůru asi co 40minut. Nakonec jsem s ním celou noc chodila po bytě, aby spinkal a neplakal a říkala jsem si, že chlap se vyspi a já to dospím pak druhý den. On přišel, nahodil svůj „vyřízeny " výraz a řekl že je hotový. Já mu říkám, že já taky (asi víte jaké to je s nemocným miminem po probdele noci) a že spal narozdil odeme alespoň v noci a on mi na to odpověděl, že vůbec nespal, protože slyšel jak chodím po bytě, a že z toho jak je unavený se málem vyboural, že měl mikrospanek. Říkám aha super, tak když jsi nespal proč si nemohl alespoň vstát a na hodinu mě vystřídat? Nebo mi nějak pomoct? A ještě ve mě chtěl vyvolat snad pocit viny nebo nevím.
Další věc, že asi v půl roce se synovi noční spánek strašně zhoršil, často se budí a tak. Když naspím 2h v kuse tak je to pro mě skvělá noc. Už několikrát jsem ho prosila, jestli by si ho třeba ráno nevzal, abych se alespoň jednou dospala, ale ne. On není schopný vstát. Vždy je strašně unavený, ale na pivo si zajde, na to unavený není.
No a co mě dokáže nejvíce rozcilit, když se chlap sebere třeba jako dneska po obědě, vyvalí se na gauč a usne. To jsme pak zavření v pokojíčku a ještě se snažíme být potichu teda aby byl schopný fungovat alespoň potom. Říkám mu porad z čeho jsi unavený, z těch 7-8h neprerusovaneho spánku? Ja v noci spím v kuse max 2h a jsem schopná přes den normál fungovat, tak jak tk že ty ne? Navic obstarat domácnost, navarim a to vše s dítětem na ruce. Proč nikdy neudělá něco pro mě, abych se mohla třeba taky vyspat? Fakt nechápu, že mu to není blbé. Když jsme byli s malým oba nemocní tak jsem stejně celý den fungovala, až jak mi vystrelila teplota na 39 tak jsem fakt nebyla schopna, převzal to manžel. Teda postaral se ty dva dny kdy bylo nejhůř a potom byl "úplně vyřízeny“ a potřeboval si odpočinout. Holky řeknu to narovinu, závidím mu ten spánek a prostě mě vytáčí, že si furt stěžuje že je unavený, nechápu z čeho je unavený. Já se vzbudim každé ráno unavená, ale prostě se proberu a funguju, protože prostě musím.
A nejvíc mě dokaze naštvat situace, když chlap teda řekne, že si vezme malého na prochazku abych si mohla třeba číst a řekne „tak mi ho obleč a já pujdu“… přijde mi to jako že mi tím dělá nějakou laskavost. Minule mu říkám, že ho oblikat nebudu a on na to „no tak já nikam nejdu“ říkám „No tak nechoď "… Nebo říkám Vem si malého já se jdu koupat/najíst se(cokoli) tak tomu vždy předchází "tak počkej, já si zajdu zakourit“ a je prostě dalších 8minut pryč (zase si udělá svůj klidecek ze)
No těch situaci bylo už tolik, ani se mi to nechce vypisovat. Máte to taky někdo takhle doma? Jinak abych nekydala jen špínu, tak manžel takhle pomůže ale prosteco neřeknu tak není. Jezdí na nákupy a občas navaří a můžu chodit 2× týdně si zacvičit a tak. No děkuji jestli někdo dočetl až sem, potřebovala jsem to že sebe dostat.
Hele me sice chlap demonstrativně neodchází do jiné místnosti a neopakuje mi jak moc je unavený, protože bych ho vynesla v zubech. Dítě mu v noci nedavam, protože spi mezi nama v posteli kvůli kojeni. Nejhorší bylo když měla v půl roce zapal plic a já s ni prakticky celou noc prochodila v nositku, aby se alespoň trochu vyspala. Co neřeknu, to neudela. Teď se teda konečně občas zeptá jestli má vzít děti ven, což taky vždycky zajistuju servis oblékání mimina a koordinaci staršího. Ale ráno me někdy dospat necha. To máme proste takhle nastavené. Někdy já a někdy on. Cvičit jsem nebyla ani nepamatuju když neberu to, ze občas když má mala 2-3 dny stabilnější spánek přes den tak si zacvicim. Jinak nevim kdy se vzbudí 10 nebo 90 minut 
me nejvíc pomaha si s manželem sednout a v klidu promluvit když už toho začíná byt moc. Je to tak a tak, cítím se tak a tak a s čím ty můžeš pomoct - co navrhujes add: jinak si s malou hraje, když si jdou hrát se starším do pokoje tak berou automaticky mimino, když je pošlu ven tak bez kecu jdou atp, staršího obstará, mimino moc ne, protože ta má jasno, ze chce výhradně me
Příspěvek upraven 18.02.23 v 20:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:18
Neboj, měla jsem to téměř stejně 
Akorát že já jsem náturou na tom asi jako tvůj muž, tak si asi představ, jak jsem se v té nové roli - v pozici jako máš ty - asi cítila. Nakonec jsme zavedli to, že pravidelně 1× týdně vstával s malým v těch pravidelných 5,50h můj muž, a já jsem se dospala až do dalšího kojení. On vyspaný byl, pracoval z domova a vstával normálně tak kolem 9h.
V noci to bylo taky vždy jen na mě, obě děti byly kojené víc jak rok a v noci nikoho jiného stejně nesnesly. Vyjimkou byly třeba blicí epizody, to jsme pochopitelně vylítli z postele oba, všechny ruce byly potřeba, o tom nebylo potřeba diskutovat ani náznakem, to je prostě samozřejmé.
Na procházky chodil, ale také s tím klasickým „tak mi ho oblékni“…a po příchodu jsem musela vyběhnout pro dítě ven a vyndat si ho ještě z kočárku 
Prostě jen funkce tlačiče kočárku
Na rozdíl od tvého muže ale ten můj nikdy nenavařil, s úklidem nepomohl…o nějaké cvičení u mě přicházelo v úvahu až tak v roce věku mimina, kdy se trochu omezovalo kojení a dítě jedlo už spolehlivě i něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:19
Hele chápu tvou únavu a z toho tvou frustraci. Ale nechápu, že i přesto se snažíš být ticho aby se panáček hezky vyspinkal a stejně ti pak řekne že nespal. Prostě mu to dítě vraž a jdi spát. Ať si tatínek poradí.
Nepochopila jsem kolik je dítku - 9 měsíců? A to nejde po obědě spát?? Nerýpu, jen se ptám, protože to ani u jednoho dítka neznám (starší po obědě spával ještě jako předškolák. mladší po obědě nespí až tak od 2 let - ve školce tedy ano, ale doma ne). Že bys po tom obědě šla spát taky.
Jinak proč je pro tebe problém mu to mimčo obléct, dát do kočárku a ať jde tatínek na procházku a ty můžeš odpočívat??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 20:23
Sorry, po jedné probdělé noci mikrospánek? Manžel je kapanek histerka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj holky, chtěla bych se svěřit s něčím, co mě už delší dobu štve. S manželem jsme 7 let a náš vztah byl po většinou idilický. Občas nějaká hádka asi jako všude, ale vždy jsme se na všem shodli (na dulezitych věcech i tech drobných), byli si oporou, pomáhali si a tak. Proto mě i hodně mrzí, že u manžela nacházím vlastnosti, které jsem před dítětem tak nějak neviděla. Jde o to, že je to strašný sobec.
).
Pracuje pouze na ranní směny, vstává teda 4:30, ano je to brzo, a proto jsem se sama nabídla, že se synem budu spát ve vedlejším pokoji, aby měl klid a byl do prace ready. Dělá vedoucího, takže se fyzicky úplně nenadre, ale hodně spíše sedí u pc, jezdí po obchodech a řeší různé provozní problémy. Podotýkám, že v noci mi se synem vůbec nepomáhá. Jestli jsem ho za těch 9 měsíců požádala v noci o pomoc 3× tak je to moc a stejně nebyl schopný vstát a něco dělat a řekl mi jen, že „stejně u mě řve“ a vrátil mi ho zpět (no protože u mě asi nerve a proto potřebuji pomoct ze
Nejvíc mě vytočilo, když byl syn poprvé nemocný a ještě jsem to nepoznala a byl vzhůru asi co 40minut. Nakonec jsem s ním celou noc chodila po bytě, aby spinkal a neplakal a říkala jsem si, že chlap se vyspi a já to dospím pak druhý den. On přišel, nahodil svůj „vyřízeny " výraz a řekl že je hotový. Já mu říkám, že já taky (asi víte jaké to je s nemocným miminem po probdele noci) a že spal narozdil odeme alespoň v noci a on mi na to odpověděl, že vůbec nespal, protože slyšel jak chodím po bytě, a že z toho jak je unavený se málem vyboural, že měl mikrospanek. Říkám aha super, tak když jsi nespal proč si nemohl alespoň vstát a na hodinu mě vystřídat? Nebo mi nějak pomoct? A ještě ve mě chtěl vyvolat snad pocit viny nebo nevím.
Další věc, že asi v půl roce se synovi noční spánek strašně zhoršil, často se budí a tak. Když naspím 2h v kuse tak je to pro mě skvělá noc. Už několikrát jsem ho prosila, jestli by si ho třeba ráno nevzal, abych se alespoň jednou dospala, ale ne. On není schopný vstát. Vždy je strašně unavený, ale na pivo si zajde, na to unavený není.
No a co mě dokáže nejvíce rozcilit, když se chlap sebere třeba jako dneska po obědě, vyvalí se na gauč a usne. To jsme pak zavření v pokojíčku a ještě se snažíme být potichu teda aby byl schopný fungovat alespoň potom. Říkám mu porad z čeho jsi unavený, z těch 7-8h neprerusovaneho spánku? Ja v noci spím v kuse max 2h a jsem schopná přes den normál fungovat, tak jak tk že ty ne? Navic obstarat domácnost, navarim a to vše s dítětem na ruce. Proč nikdy neudělá něco pro mě, abych se mohla třeba taky vyspat? Fakt nechápu, že mu to není blbé. Když jsme byli s malým oba nemocní tak jsem stejně celý den fungovala, až jak mi vystrelila teplota na 39 tak jsem fakt nebyla schopna, převzal to manžel. Teda postaral se ty dva dny kdy bylo nejhůř a potom byl "úplně vyřízeny“ a potřeboval si odpočinout. Holky řeknu to narovinu, závidím mu ten spánek a prostě mě vytáčí, že si furt stěžuje že je unavený, nechápu z čeho je unavený. Já se vzbudim každé ráno unavená, ale prostě se proberu a funguju, protože prostě musím.
A nejvíc mě dokaze naštvat situace, když chlap teda řekne, že si vezme malého na prochazku abych si mohla třeba číst a řekne „tak mi ho obleč a já pujdu“… přijde mi to jako že mi tím dělá nějakou laskavost. Minule mu říkám, že ho oblikat nebudu a on na to „no tak já nikam nejdu“ říkám „No tak nechoď "… Nebo říkám Vem si malého já se jdu koupat/najíst se(cokoli) tak tomu vždy předchází "tak počkej, já si zajdu zakourit“ a je prostě dalších 8minut pryč (zase si udělá svůj klidecek ze)
No těch situaci bylo už tolik, ani se mi to nechce vypisovat. Máte to taky někdo takhle doma? Jinak abych nekydala jen špínu, tak manžel takhle pomůže ale prosteco neřeknu tak není. Jezdí na nákupy a občas navaří a můžu chodit 2× týdně si zacvičit a tak. No děkuji jestli někdo dočetl až sem, potřebovala jsem to že sebe dostat.