Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít dítě, či ne?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.7.12 19:13
Určitě bych nejdřív vyřešila bydlení. S tou školou záleží, co studuješ. Jsou obory, které jdou s miminem vystudovat. Pokud je to tvůj případ, asi bych to s vyřešeným bydlením riskla a šla do toho. Ono čím dýl budeš čekat, tím hůř to pak může jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anna86
20.7.12 19:26
Na druhou stranu, 9 měsíců je dost dlouhá doba, aby se vše potřebné zařídilo. Alespoň budete mít lepší motivaci. Školu bych neřešila, ta jde s jedním dítětem dodělat levou zadní 
aspoň se žena na mateřské tak nenudí.
Jinak „vyzkoušet si“ společné bydlení není nutné, pokud víš, že je to partner tvého života.. kdyby tam byl nějaký problém, je lepší ho vyřešit, než od něho utíkat. Uděláte kompromis, nebo spolu ten problém vyřešíte.
Já bych vysadila HA, jednak je dobré, aby se tělo trošku vzpamatovalo z HA před těhotenstvím, nastartoval se sám cyklus, atd. Můžete se třeba ze začátku vyhýbat ovulaci, používat jiné antikoncepční způsoby, apod.
Taky poznáš, jak na tebe přítel působí, když na tebe nepůsobí hormony, to je taky kolikrát rozdíl. A pak se rozhodnete sami, kdy do toho praštíte. Nejkrásnější je přestat řešit antikoncepci a když se to povede samo z lásky a touhy Žádné stresy, žádné ovulační testy, apod. 
- Citovat
- Upravit
Naima
21.7.12 08:09
Tvůj život, tvoje rozhodnutí , ale pokud mám radit, tak bych se v prvé řadě sestěhovala a vyzkoušela si společné bydlení - rok takového spolužití ti o vás dvou řekne více než pět let chození a nebydlení spolu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.9.19 19:30
Prosim o anonym nebo smazat, osobni.
Dobry vecer, devcata,
jdu na vas s dotazem. Dlouho uz nad tim premyslim, svadim vnitrni boj a nemuzu se rozhodnout. Predem upozornuji, ze text bude delsi. Ted k veci:
Mam manzela, jsme svoji neco pres rok, brali jsme se po 7 letech vztahu. Musim se priznat, ze jsme behem toho vztahu meli 2 pauzy, ale vzdy jsme se k sobe vratili. Duvodem pauzy nikdy nebyla nevera, poprve to byl nezajem z jeho strany o sex, ktery tenkrat zduvodnil tim, ze je unaveny, chodil 6× tydne na treningy ultimatnich zapasu, dalo by se to jakz takz pochopit, ale me bylo 24 let, jemu 30, takze mi to pochopitelne chybelo. Sex tehdy nebyl 3 mesice a me uz to vadilo. Nikdy jsem nebyla neatraktivní, vzdy stihla, vonava, pri chuti, pristoupila jsem na vsechny veci, ktere kdy chtel, ale najednou ani jeho oblibene nezabiraly. Rozesli jsme se na 3 mesice, kdy mi hrozne chybel, po tech 3 mesicich si mozna neco ujasnil a dali jsme se zpetky dohromady. Priznal se mi, ze byl zavisly na pornu plus na tom sportu, ale nejak jsme to vyresili a jeli na novo. Vse bylo zase krasne, ale casem jsme se zase odcizili, až to po nejake dobe doslo do stadia, ze jsme spolu nejenom nespali, ale kazdy jsme spali v jine mistnosti, byli jsme na sebe neprijemni a nemohli jsme se ani citit. Tak jsme sli zase od sebe. Tentokrat trvala pauza pul roku. Oba jsme mezi tim meli jine vztahy, ale po tom pul roce jsme si zacali psat a dali se znovu dohromady. Zase bylo vse krasne a dalsi pauza uz se nekonala. Po par letech me pozadal o ruku a ja rekla ano. Nyni jsme tedy svoji neco pres rok a leccos se zmenilo. On zmenil praci a je skoro 2 roky u policie. Jeho chovani se docela zmenilo, jak za volantem, tak i celkove. Je sebejistejsi, ale bohuzel i protivnejsi. Spis na ostatni lidi, hlavne ridice. Vzdycky to byl moc hodny kluk. Je to muj druhy vazny vztah a oproti ex je zlaty. Ma ale bohuzel trosku problemy s komunikaci a to asi zpusobuje ty nase neshody. Kdyz mam k nemu nejake vyhrady, bud rekne dobre nebo mlci. A kdyz se jednou za cas pohadame a zacnu mu vycitat veci, ktere mi na nem vadi, tak ve vetsine pripadu reaguje utokem. To ale nikam nevede a tak je mezi nami vecne dusno. Jednou za cas si vse vyrikame, treba po sobe i kricime, ale vse si vyjasnime a je nejakou chvili klid. Ale jen na chvili. Tezko se to vysvetluje, ja uz se v tom sama ztracim a nebavi me s nim resit dokola stejne veci. Vsechno je to dokola. Domluvime se, ze to a to zmenime, ale stejne je za chvili vse ve starych kolejich. Nejspis to neni uplne srozumitelne, ale zeny, co to zazily, mi snad budou rozumet. Loni touto dobou jsem otehotnela, deti jsme vzdycky chteli a bylo to po svatbe, takze idealni cas. Bohuzel jsem ale potratila v 7. tydnu. Od te doby je vse divne, ja si obcas zajdu na pivo, ale manzel se mnou nejde. Drive jsme chodili spolu, ale uz nechce, mozna kvuli jeho praci, nevim. Zacal mi rikat, ze to prehanim s pitim, ale uz nevidi to, ze si zajdu radeji na pivo, nez s nim sedet doma, kdyz on travi veskery cas na pocitaci. Priznavam, ze bych mela chodit mene nebo si najit jiny konicek. Mozna podvedome zapijim zal, protoze jsem prisla o dite, nevim, ale on mi s tim nepomaha. Aby bylo jasno, neoziram se do nemoty, nepiju tvrdy alkohol, jen jdu na par piv s mamkou a otcimem. Mozna uz me nebavi tenhle zivot, kdy porad jen resim manzelsky zivot. Bohuzel to ale jinak neumim. Kdyz bylo vse v poradku, coz bylo naposledy loni pred svatbou, byla jsem stastna a travili jsme cas spolu. Ted me nic nebavi. No a cely ten rok resim, jestli mit dite. Po potratu jsem si zacala hlidat plodne dny a opravdu se snazila, aby to vyslo znovu, ale nepodarilo se. Po dvou mesicich jsem to hodila za hlavu a neresila jsem to. Ale letos mi bylo 30 a to uz je nejvyssi cas mit deti. Citim biologicke hodiny, ale zaroven resim, jestli mit dite s manzelem. Premyslim, jake by to bylo, kdybychom dite meli, jestli by se nas vztah zlepsil nebo spis zhorsil. Jestli bychom se rozvedli, tak jestli by mi nedelal naschvaly, co se tyce pece. Mozna jsem si sama odpovedela a nemela bych resit dite, kdyz nemam vyreseny vztah. Ale to ja prave nevim. 
Nejspise mi tady standartni uzivatelky napisou, na co se vubec ptam, kdyz sama nevim. Kdyz me tlaci cas a dite chci, nechci se rozvadet, chtela bych stastnou rodinu. Myslite, ze jsme zrali na manzelskou poradnu? 
Poradte, prosim. Nejsem vylozene snazilka, ktera chce dite za kazdou cenu, umim si predstavit i zivot bez deti, kdyz na to prijde. Ale vzdy jsem chtela manzela a deti. Co mam udelat? Dekuji, pokud ke me budete shovivave. 
- Citovat
- Upravit
7.9.19 19:43
To si musíš domluvit s manželem. Dítě je radost, ale i starosti. A je vždycky lepší, když má oba rodiče. Věř tomu, že spokojená matka- spokojené dítě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.19 19:44
V každém případě omez alkohol, klidně do hospody jdi, ale dej si něco jiného.
Váš vztah mi nepřijde na dítě ale na poradnu. jede o nic extra patologického, ale potřebovalo by to zlepšit komunikaci. Což ty asi víš, ale asi by bylo potřeba někoho, kdo by vám pomohl to vylepšit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.19 19:52
@mrav dekuji za reakci. Zatim se ale prave s manzelem domluvit moc neumime. Nemam na to moc trpelivost. Uz. A ano, vim, ze pokud chci dite, tak bych mela umet byt trpeliva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.19 19:54
@Sany80s dekuji za reakci, napada me nekdo, kdo by nam mohl pomoci. Asi zkusim nejdrive obycejneho smrtelnika, pred odbornikem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.19 20:02
Hele, to, ze se resi ve vztahu s chlapem furt to same je asi normalni. My taky resime furt to same, respektive ja si stezuji u partnera na to same, chci aby delal nektere veci (uklid), on vzdy odkyve a nic se nedeje, jednou za cas se o tom pohadame, on par dni funguje a pak uz ne a tak furt dokola. Umi me to radne vytočit, a taky si nekdy rikam, jestli to chci celý život furt resit, ze je líný aj. Ale v globalu jsou to prkotiny a vim, ze v nouzi je stoprocentní, vzdy se za me postaví a je mi oporou. Muzes to rict i ty? Muzes byt z toho vztahu unavena, otravena, nevidet ty dulezite veci…jak on se vlastne stavi k tomu tematu mit dite? Chce? A myslis,, ze ti s ditetem bude oporou? Pomuze? Nesesype se ze zodpovednosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.19 20:08
@Petra67 dekuji za prispevek, manzel je velice zodpovedny, co se tyce prace, financi a zabezpeceni, to jo. Ja si uvedomuju, ze to muze znit jako zabomysi valky, ale pro me to jsou docela zasadni veci. Pokud se nejsme schopni domluvit ve vztahu, jak se domluvime ve vychove? Vzdycky chtel deti. Z netere je asi vic hotovy, nez otec. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pvln34
7.9.19 20:10
@BaraRed a keď sa neviete domluviť ted, myslíš ze dieťa to zmení? 
myslím ze na tohle už docela hodne žien dojelo, ostatne, príbehy ako tomu kdysi verili si tady ma emimino môžeš prečítať sama..
Z toho co píšeš mam pocit ze mate vzťah hodne prechodeny, netravite čas ako partneri spolu, nie je tam ta láska a neha 
ja osobne by som do takéhoto (nefunkčného) vzťahu dieta nepriviedla..
- Citovat
- Upravit
7.9.19 20:11
Asi bych na tvém místě zkusila napřed tu poradnu, nebo prostě nějak zapracovat na tom vztahu, napřímo si ujasnit, co kdo z vás jak vidí a co kdo jak chce do budoucna. Mit děti je opravdu velká zodpovědnost, je to už napořád. Je to radost, ale i starosti a s nějakým způsobem „pochroumaným“ vztahem by to mohlo opravdu zamávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.19 20:18
Bacha na to - pokud není vyřešený vztah, ale už je takto pochroumaný, dítě spíš vztah zhorší. Mít dítě je něco nového a je to taková zátěž na nervy a na vztah, že i milující páry se rozhádají a rozejdou, natož když je vztah v takovém bodě mrazu..
Zkusila bych poradnu, pokud by ale manžel nechtěl, tak bych se radši rozvedla a hledala někoho, s kým tu rodinu založit.. Přece jen pořád vám je teprve 30, času na dítě máte pořád dost a dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
