Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak já jsem hlavně napsala ,že to posuzuji dle svého dítěte a měla jsem na mysli především to, že by dítě nevydrželo sedět na polštářku na hanbě a zpytovalo svědomí v 17 měsících..
To že je selektujete je dobrý výchovný prvek, ale to já jsem na mysli neměla - myslela jsem tu hanbu v koutku..
tak to rozhodne, to i moje trileta potrebuje obcas pripomenou, ze je tam za trest a ne aby tam delala blbosti.. a kdyz uz nic jineho tak mam tri minuty na to abych vychladla a nemela chut ji zabit ![]()
u nas se ted prochazi strasnym telecim obdobim, prijde mi, ze ji nejsou tri ale trinact ![]()
Hmm, tak všechny rady hezký, ale zkusila jsem si představit svýho dvouleťáka, který má momentálně vztekací období. Nefunguje ani jedna rada - experimentálně vyzkoušeno. Skřípne si prsty do šuplíku, řve, vysvětluju mu, že si s šuplíkem hrát nesmí a co myslíte, vyřve se a běží k šuplíku zas ![]()
Tak jediná rada - nenechávat psa a dítě samotné, aby mu fakt neruplo v kouli (tomu psovi) a co nejvíce psa bránit, ale to už asi taky děláte a prostě počkat, až z toho dítě vyroste.
MY máme retrívra a malej mu dává občas pořádný kapky. Hlavně když se nudí, tak psa mlátí samou radostí
. No, je to lepší a lepší, takže u nás pomohl čas a neustálé vysvětlování. Pokud psa něčím uhodí, důrazně řeknu ne a ukážu mu, jak si se psem má hrát. Naučili jsme malýho, že psa krmí, češe ho a hází mu balonky, to ho začalo bavit, takže ataků ubývá. Pokud se vztekne a najust psobvi něco udělá, odvedu ho pryč. Pořád je musím hlídat a jejich společné hrátky korigovat. Ale jinak jsou na sobě neskutečně závislí a malej má teď psí období, tudíž dělá všechno, jako pejsek ![]()
My máme retrívřici, naprosto milé povahy se sklony na canisterapii,malý se také narodil do rodiny s pejskem, ale bohužel, také ji buchne po hlavičce, když za ním přijde, chce aby šla pryč, odsouvá ji stranou třeba i vlastním tělem. Pořád je musíme hlídat, aby ji něco nevyvedl, také jsme vysvětlovali, zakazovali, plácali přes ruky… a tudy cesta nevedla. je to stále stejné. takže buď to chce čas, nebo se prostě narodil jako člověk, který nemusí psy ve své blízkosti. Na druhou stranu - dává ji hrozně rád piškotky, sám nasypává granulky a ještě se o tu činnost hlásí, myslí na ni před obchodem u Zverimexu, češe ji velmi jemně, kuká ji do oušek, zda je má čisté, přeje ji Na zdraví, když pšiká
, když jsme někdy bez ní, tak se ptá, kde je a po čase už hlásí, že musí domů za pejskem… Takže v srdíčku i hlavičce ji má, ale co se děje v těch chvílích, kdy ji bouchne, nevím. Možná že se ji bojí, že je moc blízko a je veliká, možná na ni žárlí, jak říkají naši přátelé - a buchne ji, že je to prostě ségra - tak jak sourozenci…