Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
V pubertě? ![]()
Ne beze srandy, moje druhatko je kaskader bez pudu sebezáchovy, jak popisuješ, ani nechodil a už skákal ze sedačky a tak. Někdy mezi rokem a třema konstatne minimálně jedna boule na hlave, někdy i 3 souběžně. Jednou jsem málem volala záchranku, pac se mu lila krev z pusy a nešla zastavit…ten den si tam něco rozrazil 2× za sebou.
Klidní se to, je mu 6 ale…no, hádej, pro koho jela matka asi po 14 dnech v první třídě, páč se rozběhl a skončil hlavou na rohu skříňky ![]()
@Beruska999999 haha to mě moc neuklidnilo!! ![]()
Také mi právě přijde, že dcera nemá a nebo má hodně nízký pud sebezáchovy. Ona si třeba z ničeho nic sedne a prudce se zakloní dozadu a nepřemýšlí nad tím či za ní něco je ( zeď/nábytek) to samé dělá i opačně, jde na čtyři, sklopí hlavu, nabere rychlost a jde přimo před sebe zeď nezeď. Je samá boule, jednou se bouchla i do lícní kosti a zmodralo jí z toho okolí oka a vypadala, jak kdyby měla monokl. Fakt mám o ní strach a zároveň mám depky z toho, že jí pořádně nedokážu ohlídat, ale to by musela být snad v kleci, protože já si nepověsím ani prádlo pomalu… ![]()
Ano, v pubertě to přejde, ale přijdou jiné libůstky, že se ti po tom bude stýskat ![]()
Pozitivní zpráva je, že na druhý pokus se mi podařilo dítě klidné. A mně teprve naplno došlo,, že ač je výchova nesmírně důležitá, tak to, co má dítě za geny, se utlouct nedá. Hodně sil ![]()
Plus teda ač má samozřejmě pubertální dítě už mnohem víc rozumu, nechce na sebe nalít vařící vodu, strčit prsty do zásuvky nebo skočit pod auto, tak ta bezstarostná a přímočará povaha, dřív konám, než přemýšlím, ta tam pořád je.
Možná nikdy.
Některé děti to mají v sobě.
Dcera je gymnastika a já mít tenhle zápřah co ona, tak doslova přilezu a proberu se za týden… možná.
No a ona přijde a jde zkoušet přesně ty krkolomné cviky z tréninku, kde je ale koriguje trenérka.
Ta už si tolikrát namlátila…a nic, jede si pořád to své.
Taky furt hýkám leknutím.
Starší dcera má v sobě mnohem víc rozvahy a poměrně silný pud sebezáchovy.
Prvorozeny byl taky takovy. Nevycitej si, ze si semtam lehce ublizi - presne tak se totiz nauci davat si na sebe pozor aspon trochu. Kdybys ho vzdy zachranila pred kazdym skrabnutim, tim spis by hrozilo, ze nepochopi a jednou si namlati poradne.
Můj desetiletý se naučil skákat snožmo na gauč, křeslo, židli, schody (třeba až pátý schod) nesmí, ale dělá to vždy, když nejsem v dosahu. Leze po stromech až vysoko do koruny, po schodech leze z druhé strany
Na pohotovost nejezdime, zatím nejhorší bylo, když kravil na betonových schodech a sjel je po zádech, to mi kamarádka doktorka řekla, že máme hlídat, jestli necura krev. Pak měl několik super boulí a monoklu… Kolem 5 let byl věčně Spiderman= lezl v úzké chodbě až u stropu.
Dobré je, že už je to mnohem lepší. Kolem roku se rozmlátil, crcela mu krev z nosu, zastavili jsme ji a šel udělat znovu totéž.
Našim budou 4 a na podzim chtěli skákat z vrchní části prolézačky na hřišti ![]()
To že si občas něco udělají, nepomáhá. Jsou sama modřina od cca devíti měsíců. Slovo ne v podstatě ignorují, když jde o blbiny, jediné co pomáhá je odvést je za ruku pryč.
Poslechnou, když se dívám, otočím se a touha po tom to udělat je silnější. Takže to udělají ve chvíli, kdy se otočím.
Vím o čem mluvíš. Syn byl taky extrémní proti jiným dětem, strašně pohybově šikovný ale rozum na to ještě neměl, peklo. Kdyz jsem hlidala kamarádce druhe stejně stare dítě, nebyl to pro me rozdíl, proti tomu memu kazde bylo jak zpomalene, byla jsem v soku ze se deti treba boji nekam vylezt nebo odtud skocit. Ve dvou to přešlo do takového normálu, ne že by seděl na zadku, ale má uz pud sebezáchovy a co víc, i poslechne. A rozumí proč je něco nebezpečné. Absolutní pohoda najednou, konečně jsem na dovolené. Pozitivní je to, že za ten kaskadersky rok se fakt skvělé naucil lézt, padat, a vsechnymozne akrobatické kousky, takze ted se mu nic neděje. Na hřišti za ním nemusím běhat, zvládá všechno s přehledem a když už náhodou spadne tak je jak kočka, nic se mu nestane. Neboj, do puberty tyhle bezmozkovite sebevražedné pokusy netrvaji.
Kolem druhého roku se to zlepší. Ale jako kolem toho prvního roku je to nejhorší. Pak už se to lepší. Všechny tři děti v tomto věku byli náročné. Třetí je teda nejhorší. Ten se opravdu nebojí ničeho
ale teď už mu je taky přes ten rok a půl a je to lepší a lepší. Víc rozumí, dává si už někde i pozor.
@Anonymní píše: Více
Docitam diskuzi - Joo, takhle mi presne sletel nedávno po zádech že schodů proste se nahoře opřel do prázdná. ALE, protože má už bohaté zkušenosti s podáním po zádech do prázdná, rukou se zachytil zábradlí, zůstal viset jak opice a v pohode, postavil se na nohy a šel dál. Hlavou nekdy v roce a půl vysklil doma dveře. Letěl tak rychle po 4 že nezabrzdil. Od té doby máme všude nalepené folie. Skákat z vrchu prolézačky zacal nekdy v té době, dela to dodnes rád, že si sedna na horní tyčku jako žába, řekne hop, proskoci a zas jako žába dopadne na zem. To mi nevadí, teď už na hřištích nebývá beton, kdyz skočí na písek, trávu nebo ten gumový povrch tak mi ro nepřijde nebezpečné. Někdy ve 13 měsících sletel z klouzacky a o bok si rozrazil obočí, zhoupl se o tu tyčku nahoře ale zároveň se rozhodl otocit na bricho, jak to udělal současně tak vypadl. Po zádech propadl zábradlím u takového toho houpaciho můstku asi dva metry nad zemí, cca 15 měsíců. Tak bych mohla pokračovat dlouho.
Jak které - některé nikdy a v pubertě se to dostane ještě na mnohem vyšší level ![]()
a stejně je milujeme, no… ![]()
Tak koukám, že máte také bohaté zkušenosti. Fakt je zvláštní, co všechno ty děti přežijou. ![]()
Já už kolikrát musela někde obhajovat modřiny a nebo toho monokla, lidi koukají fakt divně až nevěřícně. Někdy mi to přijde, jak kdyby si mysleli, že si dávam dvacet na gauči a dítě nechám dělat co si usmyslí..
Je to fakt náročné období a já už se tak těšim na jaro. Až se bude dát vydržet venku i dýl. Venku mě totiž docela poslouchá, nebo tedy tak… neskáče mi pod auto. Ale jinak má prostě svůj svět ve kterým si myslí, že jí nic nehrozí. Když jsem jí koupala ve více vody, tak strčila ze zvědavosti hlavu pod vodu, samosebou ji vdechla, zakuckala se a pak to zkoušela ješte tak 10× a takhle je to se vším, nepoučitelná, nezastavitelná, průbojná a fakt má výdrž… ale zase na druhou stranu, když se jí něco stane, tak neřve hystericky, prostě si zahudruje, trochu fňukne a jede dál…
Je jí rok, velmi aktivně objevuje svět. Čím riskantnější akce, tím jí to víc láká. Vyleze všude a chystá se skákat. Je to v mžiku, otočím se a už skáče z opěrky gauče, pořád mi točí čudlíkama od plynu. Absolutně nechápe slovo ne a nebo nesmíš. Teď poslední týden trénuje únik z postýlky. Dávám jí ještě dva dny a bude to umět lusknutím prstu. Teď jsme nakoupili pojistky na okna a balkónové dveře, protože já se už děsim toho, až si tam přitáhne bobik a otevře si. Hrát si nechce a když už, tak jen chvíli. Baví ji jen tyhle kulišárny. Přísaham, že jsem z toho už psychicky na dně, dvakrát jsme již jeli na pohotovost, protože spadla na hlavu. Nejvíce času s ní trávím venku, kde se fakt vyběhá, to je klid, ale pak začne doma tenhle kolotoč a já jen hekám lekáním. Kdy to přejde???!!!