Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj život nedává smysl
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.20 21:21
Hmmm takovych jako ty bude asi vic… jen to nevidime okolo protoze co clovek zjistuje tak je spousta lidi na antidepresivech… sice ne moc dobre reseni ale reseni? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 21:23
A co deti? Jestli ani z tech nemas zadnou radost (to ze by je clovek obcas „zabil“ je normalni), tak zajdi k psychiatrovi pro antidepresiva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 21:23
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se vypsat ze svých pocitu.
Jsem naprostý ztroskotanec. Delší dobu se držím myšlenky, že by to tady beze mně bylo snad i lepší. Vim o sobě, že jsem zkazila vše, co jsem mohla. Ze jsem se vydala špatným směrem. Nemam nic, za co bych se mohla chytit.
Začalo to tím, že jsem si na základní škole prožila takovou menší šikanu od nejlepší kamarádky viz. Ponižování, kolektivní odstrkovaní apod. Po změně školy a téhle zkušenosti jsem se nějak uzavřela do sebe a přestala jsem komunikovat. Po nastoupení na učňák už jsem vůbec s nikým nemluvila, nešlo to. Nevěděla jsem, co říct. Takže ted s mojí neschopností komunikovat, nemám žádné přátelé a taky dodělanou školu. Nyní mám dvě zdravé děti a nefunkční vztah. Po narození druhého dítěte je to šílené. Už neznám nic, než starost o deti, domácnost a sem tam nějaké neshody ve vztahu. Děsí mě to, že mám strašnou radost z toho, ze jsem třeba spala o hodinu déle, o hodinu méně tohohle života. Vůbec mě to nebaví. Nevim, jestli mě trápí víc,
to, že nemám přátelé, nebo normální vztah, už o to ani nestojím. Jsem unavená. Vím, že jsou větší problémy. Zažila jsem si toho dost, dost těžkých období. Vím, že někteří to mají těžký. Zažil nekdo neco podobného, zlepšilo se to někdy? Tohle není problém, tohle je absolutní nechuť k životu.
Myslím, že trpíš depresí. Je to nemoc a lze to upravit medikací. Dle mého názoru, nemá v tomto stavu smysl jít do psychoterapie, ty potřebuješ akutně první pomoc na psychiatrii. A ano, mám zkušenost z rodiny. Dotyčná měla obdobné pocity jako ty, lékařská péče jí hodně pomohla. S lékama je jako by se znovuzrodila. Takže ti držím palce, abys udělala ten správný krok a vyléčila jsi se z těchto zlých stavů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 21:26
Taky hlasuju pro AD. A až bude trochu líp, tak i pro tu terapii…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 21:32
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se vypsat ze svých pocitu.
Jsem naprostý ztroskotanec. Delší dobu se držím myšlenky, že by to tady beze mně bylo snad i lepší. Vim o sobě, že jsem zkazila vše, co jsem mohla. Ze jsem se vydala špatným směrem. Nemam nic, za co bych se mohla chytit.
Začalo to tím, že jsem si na základní škole prožila takovou menší šikanu od nejlepší kamarádky viz. Ponižování, kolektivní odstrkovaní apod. Po změně školy a téhle zkušenosti jsem se nějak uzavřela do sebe a přestala jsem komunikovat. Po nastoupení na učňák už jsem vůbec s nikým nemluvila, nešlo to. Nevěděla jsem, co říct. Takže ted s mojí neschopností komunikovat, nemám žádné přátelé a taky dodělanou školu. Nyní mám dvě zdravé děti a nefunkční vztah. Po narození druhého dítěte je to šílené. Už neznám nic, než starost o deti, domácnost a sem tam nějaké neshody ve vztahu. Děsí mě to, že mám strašnou radost z toho, ze jsem třeba spala o hodinu déle, o hodinu méně tohohle života. Vůbec mě to nebaví. Nevim, jestli mě trápí víc,
to, že nemám přátelé, nebo normální vztah, už o to ani nestojím. Jsem unavená. Vím, že jsou větší problémy. Zažila jsem si toho dost, dost těžkých období. Vím, že někteří to mají těžký. Zažil nekdo neco podobného, zlepšilo se to někdy? Tohle není problém, tohle je absolutní nechuť k životu.
Ano, já jsem toho zažil hodně.
Mohu ti hodiny vyprávět a mohu tě pozvat na kávu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 21:47
@NeedLove píše:
Ano, já jsem toho zažil hodně.
Mohu ti hodiny vyprávět a mohu tě pozvat na kávu.
Zakladatelko, s tímto úchylem doporučuji nikam nechodit 
. Krom toho, že zde popisuje v diskuzích masturbaci se svým, jak píše,,,nádherným tělem” 
, tak tady obtěžuje a posílá nám soukromé zprávy o tom, jak chce sex 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:01
@yocheved Komu jsem poslal takovou zprávu, že se schyluješ ke lžím? A chci vidět důkaz. Že se nestydíš!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 22:57
@NeedLove píše:
@yocheved Komu jsem poslal takovou zprávu, že se schyluješ ke lžím? A chci vidět důkaz. Že se nestydíš!!!
Mně, chlapečku, mně, a bylo to po Tvé první diskuzi… nevim jak dal. Copak si nepamatuješ, že už tu zakládáš 50. diskuzi na to stejné téma? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.20 23:10
@yocheved Nikomu jsem nepsal soukromou správu se sexuální tematikou.
Psal jsem veřejný příspěvek, že hledám sex. To si pamatuji. Kdybych hledal chleba, zašel bych si do pekárny. Ale sex s láskou v bordelu nenajdu. Přestaň už rejt, pořád píšu jak idiot to samé dokola, v komentech se objevuje cca 7 lidí pořád dokola, jste zlí a bezcitní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuji se vypsat ze svých pocitu.
Jsem naprostý ztroskotanec. Delší dobu se držím myšlenky, že by to tady beze mně bylo snad i lepší. Vim o sobě, že jsem zkazila vše, co jsem mohla. Ze jsem se vydala špatným směrem. Nemam nic, za co bych se mohla chytit.
Začalo to tím, že jsem si na základní škole prožila takovou menší šikanu od nejlepší kamarádky viz. Ponižování, kolektivní odstrkovaní apod. Po změně školy a téhle zkušenosti jsem se nějak uzavřela do sebe a přestala jsem komunikovat. Po nastoupení na učňák už jsem vůbec s nikým nemluvila, nešlo to. Nevěděla jsem, co říct. Takže ted s mojí neschopností komunikovat, nemám žádné přátelé a taky dodělanou školu. Nyní mám dvě zdravé děti a nefunkční vztah. Po narození druhého dítěte je to šílené. Už neznám nic, než starost o deti, domácnost a sem tam nějaké neshody ve vztahu. Děsí mě to, že mám strašnou radost z toho, ze jsem třeba spala o hodinu déle, o hodinu méně tohohle života. Vůbec mě to nebaví. Nevim, jestli mě trápí víc,
to, že nemám přátelé, nebo normální vztah, už o to ani nestojím. Jsem unavená. Vím, že jsou větší problémy. Zažila jsem si toho dost, dost těžkých období. Vím, že někteří to mají těžký. Zažil nekdo neco podobného, zlepšilo se to někdy? Tohle není problém, tohle je absolutní nechuť k životu.