Na nic se nehodím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
jsem taky introvert a učím-vše se dá natrénovat. radím ti vybrat si to, co sama chces a co te bavi-jinak nebudes mit motivaci skolu dokoncit. me taky rikali ze s mym oborem nenajdu nikdy praci a nasla 
hodne stesti
- Citovat
- Upravit
Proč nechceš zdravotnický obor? Proč myslíš, že bys to nedala? To ti pověsili na nos tví rodiče? Nezlob se, ale v tvém případě bych šla makat do jakékoliv práce, našla si spolubydlení s nějakými mladými pracujícími nebo studujícími holkami, klidně odešla někam do velkého města a byla pryč od těch keců rodičů a postavila se na vlastní nohy. Po pár letech svého samostatného života možná zjistíš, co tě baví, co ti jde a co chceš třeba dálkově studovat. Studovat něco nepotřebného a co tě ani třeba nebaví a nevíš vlastně proč a stále viset na krku rodičům, kteří to stejně neocení, je k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ono nikde není psáno, že absolvent fildy se musí živit filosofováním apod.
Vystuduj co tě baví - lidí s rozhledem, co jsou schopní přemýšlet, je chronický nedostatek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý den, mám velký problém s tím, že vůbec netuším, co budu v životě dělat.
Anonym je kvůli rodině, chodí sem příbuzná. Moji rodiče jsou učitelé, táta v pasťáku a máma na ZŠ, ale nikdy v podstatě neučila, byla v domácnosti, protože si s tátou pořídili hodně dětí. Táta i máma nepocházeli zrovna z nejlepších rodinných poměrů, takže už když spolu chodili, shodli se na tom, že až budou mít děti, vychovají nás tak, abychom všichni měli VŠ.
Takže celé moje dětství i dětství mých sourozenců bylo podobné- na 1. místě škola, pokud jsme měli špatné známky, tak nás naši mlátili, mlátili nás i za chyby v písankách, v domácích úkolech a tak. Já jsem už od dětství věčně ležela v knížkách, ne proto, že by mě nutili naši, ale prostě mě to bavilo. Ani mě na 1.stupni nemuseli moc mlátit, byla jsem nejlepší ve třídě, věčně zahloubané dítě. Jediné co mi moc nešlo byla výtvarka a tělocvik, jsem nešikovná a mám obě ruce levý. Spolužáci se mnou nemluvili, říkali o mně, že jsem hnusná šprtka a šikanovali mě. Tak jsem byla pořád sama a v tichosti si četla. Přála jsem si být spisovatelkou nebo třeba učitelkou jako naši, taky jsem chtěla mít spoustu dětí jako máma.
Protože jsem se na 1. stupni nudila, šla jsem na gymnázium, tam jsem se v některých předmětech zhoršila, takže přišly řeči jak jsem neschopná kráva, nic ze mě nebude a samozřejmě výprasky od obou rodičů. V té době taky mého nejstaršího bratra vyhodili z VŠ (mimochodem byl nesmírně inteligentní, ale prý byl trochu jako já, nikdy nikam nezapadal, velký snílek, který vlastně nevěděl, co chce a když na něho přišla existenciální krize, tak se na na školu prostě vykašlal) a táta ho naprosto vymazal za života, do dnes o něm moc nemluví, jako by neexistoval.
Teď je na čase, abych si vybrala, kterou školu si vybrat a já prostě naprosto nevím. Baví mě humanitní předměty jako dějepis nebo ZSV, čeština, nejvíc mě bavila filozofie, dokonce jsem byla i v celostátní kole filozofické soutěže, ale tohle všechno jsou obory, ve kterých jen málo lidí prorazí a zbytek je na pracáku. Pak bych mohla jít třeba na učitelku, ale já jsem byla vždycky hrozně tichý, uzavřený člověk, nevím, jestli bych měla na to učit 30 dětí nebo puberťáků. Už mi z toho hrabe, probírám se všemi možnými obory, ale na nic se necítím, že by mi šlo. Naši mi nepomůžou, ti prostě řekli, že jsem blbá a na nic se nehodím, skončím na pracáku. Závidím kamarádovi na učňáku, škoda, že jsem taková nešika. Dál obdivuju lidi, co jsou na technických nebo zdravotnických oborech, to bych já nedala, přitom to jsou tak užitečná povolání.
Jediný, co umím já, je šrotit se hloupé humanitní předměty a češtinu, s tím se neuživím.
Kantořina je nádherné povolání, ale nejsem si jistá, že to je dobrá volba. Jednak jde celé školství ke dnu a druhak je to pro introverta poměrně náročné. Možná ale první stupeň?
Do zdravotnictví můžeš ještě pořád jít - jsou tu zdravotnické DiS., Bc. i Mgr. obory. Práce je to krásná, náročné a schopnost se šprtat ti bude užitečná. Navíc si tě bude veřejnost víc vážit, než když budeš učit. 
Trochu lituju, že jsem si kdysi místo medicíny zvolila přírodovědeckou fakultu…
Klasická filozofie je sice prima, ale na rovinu, bez ostřejších loktů se s ní moc neuživíš. Máš na to? Já bych třeba neměla…
Jo a PS: Tvoji rodiče jsou podle tvého popisu pořádná paka, tak opravdu mmoc doufám, že jen pubertálně přeháníš. 
Příspěvek upraven 05.01.19 v 19:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Úplně nejlepší by bylo vypadnou tak na rok do zahraničí - třeba jako dobrovolník a najít sílu a odvahu se odstřihnout od patologických rodičů, co tě jen ničí.
No dobře - jdi na Fakultu humanitních studí - bc. studium je koncipované jako americká collage, takže si nemusíš vybrat obor. A mají nízkou míru nezaměstnosti studenů.
A hlavně co nejdřív odjeď na erasmus. Objev svět jiný, než je optika zahořklých maloměšťáku, co si svoje frustrace vylévají na svých dětech. Mimochodem to co popisuješ je ukázkové psychické týrání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou píše: Úplně nejlepší by bylo vypadnou tak na rok do zahraničí - třeba jako dobrovolník a najít sílu a odvahu se odstřihnout od patologických rodičů, co tě jen ničí.No dobře - jdi na Fakultu humanitních studí - bc. studium je koncipované jako americká collage, takže si nemusíš vybrat obor. A mají nízkou míru nezaměstnosti studenů.
A hlavně co nejdřív odjeď na erasmus. Objev svět jiný, než je optika zahořklých maloměšťáku, co si svoje frustrace vylévají na svých dětech. Mimochodem to co popisuješ je ukázkové psychické týrání.
Máš recht.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko urcite jsi skvela jako osoba a dobra studentka 
Nenech se nicim a nikym srazet na kolena. Ted uz muzes o svem zivote rozhodovat sama, nekaz si ho tim, ze se podcenujes . Pokud nejsi zrucna, tak dneska jsou kurzy na vsechno. V budoucnu je budes moci absolvovat a prd zle ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Každý se na něco hodí...
…někdo to pozná až na škole, jiný až po škole, někdo nikdy, ale do všeho nejvíc kecá
Vyber si školu sama podle oboru, který tě přitahuje a baví, a který ti jde. Určitě si mnohem víc vážím souseda šikovného a poctivého zedníka, než bývalého ministra zdravotnictví, který to dotáhl na titul MUDr., ale pak ani nepozná, že nemá v krabici víno?
Rodiče by měli dát pouze dobře míněnou radu, neshazovat už tak nízké sebevědomí.
A tu jejich radu, bych si vzal jen v případě, že chci být jako oni a dotáhnout to tam, kam to dotáhli oni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslim si, ze by ti pomohlo popovidat si o tve profesni orientaci s nekym objektivnim. Nejlepe v pedagogicko-psychologicke poradne, na uradu prace v informacnim a poradenskem stredisku, prip. vychovneho poradce na stredni skole Mohou te treba nasmerovat na obor, o kterem dosud nemas mnoho informaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dobrý den, mám velký problém s tím, že vůbec netuším, co budu v životě dělat.
Anonym je kvůli rodině, chodí sem příbuzná. Moji rodiče jsou učitelé, táta v pasťáku a máma na ZŠ, ale nikdy v podstatě neučila, byla v domácnosti, protože si s tátou pořídili hodně dětí. Táta i máma nepocházeli zrovna z nejlepších rodinných poměrů, takže už když spolu chodili, shodli se na tom, že až budou mít děti, vychovají nás tak, abychom všichni měli VŠ.
Takže celé moje dětství i dětství mých sourozenců bylo podobné- na 1. místě škola, pokud jsme měli špatné známky, tak nás naši mlátili, mlátili nás i za chyby v písankách, v domácích úkolech a tak. Já jsem už od dětství věčně ležela v knížkách, ne proto, že by mě nutili naši, ale prostě mě to bavilo. Ani mě na 1.stupni nemuseli moc mlátit, byla jsem nejlepší ve třídě, věčně zahloubané dítě. Jediné co mi moc nešlo byla výtvarka a tělocvik, jsem nešikovná a mám obě ruce levý. Spolužáci se mnou nemluvili, říkali o mně, že jsem hnusná šprtka a šikanovali mě. Tak jsem byla pořád sama a v tichosti si četla. Přála jsem si být spisovatelkou nebo třeba učitelkou jako naši, taky jsem chtěla mít spoustu dětí jako máma.
Protože jsem se na 1. stupni nudila, šla jsem na gymnázium, tam jsem se v některých předmětech zhoršila, takže přišly řeči jak jsem neschopná kráva, nic ze mě nebude a samozřejmě výprasky od obou rodičů. V té době taky mého nejstaršího bratra vyhodili z VŠ (mimochodem byl nesmírně inteligentní, ale prý byl trochu jako já, nikdy nikam nezapadal, velký snílek, který vlastně nevěděl, co chce a když na něho přišla existenciální krize, tak se na na školu prostě vykašlal) a táta ho naprosto vymazal za života, do dnes o něm moc nemluví, jako by neexistoval.
Teď je na čase, abych si vybrala, kterou školu si vybrat a já prostě naprosto nevím. Baví mě humanitní předměty jako dějepis nebo ZSV, čeština, nejvíc mě bavila filozofie, dokonce jsem byla i v celostátní kole filozofické soutěže, ale tohle všechno jsou obory, ve kterých jen málo lidí prorazí a zbytek je na pracáku. Pak bych mohla jít třeba na učitelku, ale já jsem byla vždycky hrozně tichý, uzavřený člověk, nevím, jestli bych měla na to učit 30 dětí nebo puberťáků. Už mi z toho hrabe, probírám se všemi možnými obory, ale na nic se necítím, že by mi šlo. Naši mi nepomůžou, ti prostě řekli, že jsem blbá a na nic se nehodím, skončím na pracáku. Závidím kamarádovi na učňáku, škoda, že jsem taková nešika. Dál obdivuju lidi, co jsou na technických nebo zdravotnických oborech, to bych já nedala, přitom to jsou tak užitečná povolání.
Jediný, co umím já, je šrotit se hloupé humanitní předměty a češtinu, s tím se neuživím.