Náš syn po operaci varlátka

Ahoj všem, jak se máte? Slíbila jsem, že Vám napíšu jak jsme dopadli na operaci s varlátkem.Do nemocnice nás manžel dovezl 3/8 do Nového Jičína.Po špatných zkušenostech jsme zvolili jinou nemocnici.Přijali nás na dětské odděl.Kubík teda zatím pořád netušil, proč jsme v nemoc.po tom všem, co už má za sebou, tak nemoc. a dr. snáší špatně, já se mu ani nedivím.:(
Odběry a předop. vyšetř. jsme měli od naší doktorky.Pak nás poslali na urologii, kde malému udělali sono varlátek, moc se jim to nezdálo, protože podle toho sona to vypadalo, že malému jedno varlátko vezmou, vypadalo menší a nevyzrálé.Tak jsem měla nervy jako blázen. Pak podepsat souhlas s operací, aro apod. Ve st ráno mu napíchli kanylu do ručky a dali léky, po kterých nebude mít traumatický zážitek a nebude mít takový strach.Zabralo to celkem rychle, byl úplně mimo.Pořád se mě ptal kam jedeme na výlet, celou dobu se mě držel za ruku, já se slzami v očích jsem mu nedokázala nic říct, byl to hrozný pocit. Na tom předsálí asi trošku pochopil, že se bude něco dít, uviděl dr.s rouškami, byl takový uplakaný, měl strach a mě bylo ještě hůř.Doktoři i sestřičky byli moc hodní, řekli malému,že pojede ted na výlet, kde bude plno pěkných světýlek, že to bude jako na kolotoči, tak pak bobek řekl, že to zkusí a bude hodný. Zlato moje, já řvala jako želva.Pak jsem čekala na oddělení až bude po zákroku.Na štěstí to šlo dobře a o žádné varlátko jsme nepřišli, prý je to v jeho věku normální, že je jedno varle víc vyvinuté, než druhé.Na pravé straně pytlíčku mu to nařízli a varlátko stáhli dolů a zafixovali a zašili.Má tam 3 stehy, vstřebatelné, které vypadnou samy v rozmezí 2-3 týdnů.Má to trošku oteklé, koupeme jen heřmánku bez mýdla.Ze sálu jsme jeli rovnou na jipku, kde jsme byli jeden den.Měl hrozně nízký tlak 70/60 a špatně se mu dýchalo, tak musel být na kyslíku. Byl to hrozný pohled, všude samá hadička, přístroje a pípání. Kubík dostal léky od bolesti a pak spinkal.Jak se zbudil, tak začal zkoumat, co se mu stalo.Jeho první reakce byla, že má zase po operaci šuldu, ale trošku se mi to povedlo mu to vysvětlit. Doktoři i sestřičky hrozně hodní,ochotní i k dětem pěkný přístup. Na jipu musel spinkat sám a já na dět.odděl. Byl to pro mě divný pocit, že nebudu s Kubíčkem, bylo mi to hrozně líto. Na štěstí brouček v noci spinkal, jen jednou se zbudil a ptal se po mamince,ale zase usnul. Ve čt ráno nás dali na normální pokoj, pak přišel urolog, odlepili mu bolino a říkali, že nás v pá pustí domů.Tak jsme byli rádi.:)
Ted nesmí nic těžkého zvedat, prostě domácí klidový režim bez námahy. Koupele v heřmánku.Je hrozně šikovný, jak to zvládl.Příští týden jdem na kontr.k dětské dr. a na urolog. Věřím a doufám, že bude vše dobré.Snad už to byl poslední zákrok. Kubík je spokojený, je doma se svou sestrou a rodiči. Máme ho moc rádi, je to náš bojovník.:)