Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, zajímalo by mě jestli necháváte dítě hrát si s jídlem? Syn (13 měsíců) musí mít svou lžičku a šťourá se v obědě, když ho krmím. Do pusy si svoji lžičku ale dát nechce. Když má chleba na kostky různě je předává z misky na stůl a zpátky. Myslím, že dnešní snídaně skončila spíš pod stolem než v bříšku (máme dva psy, takže co se objeví na zemi, okamžitě zmizí). Navíc asi poslední tři dny, ať se snažím jak chci, odmítá jíst. Max pár lžiček nebo kousnutí a konec. I to co třeba před týdnem s chutí snědl celou porci, tak teď nechce. Asi to souvisí s růstem zubů. Na noc mu dávám nurofen a ráno spí o něco dýl a vstává s úsměvem. Ale přes den na něm není poznat, že by ho něco bolelo, tak nevím. Jsou to jen zuby? Jak ho přimět jíst? A je správné nechat ho hrát si s jídlem?
Zpětně bych nechala. Já jsem to tak nedělala, děti jídlo před sebe prakticky nedostávaly. Krmila jsem do aleluja fakt hodně dlouho. Třeba 3,5 leťáka krmím do teď, přestože jíst umí, ale já se na to nedokážu koukat, jak mu sem tam něco odpadne.
Mám kamarádky, co děti nechávaly, bordel a tyhle hry trpělivě zvládly a dětičky jim krásně papaj klidně od roka, roka a půl a samostatně.
Jídlo není hračka a ani rozmar. Neučila bych si na tohle své děti.
@Mamora píše:
Zdravím, zajímalo by mě jestli necháváte dítě hrát si s jídlem? Syn (13 měsíců) musí mít svou lžičku a šťourá se v obědě, když ho krmím. Do pusy si svoji lžičku ale dát nechce. Když má chleba na kostky různě je předává z misky na stůl a zpátky. Myslím, že dnešní snídaně skončila spíš pod stolem než v bříšku (máme dva psy, takže co se objeví na zemi, okamžitě zmizí). Navíc asi poslední tři dny, ať se snažím jak chci, odmítá jíst. Max pár lžiček nebo kousnutí a konec. I to co třeba před týdnem s chutí snědl celou porci, tak teď nechce. Asi to souvisí s růstem zubů. Na noc mu dávám nurofen a ráno spí o něco dýl a vstává s úsměvem. Ale přes den na něm není poznat, že by ho něco bolelo, tak nevím. Jsou to jen zuby? Jak ho přimět jíst? A je správné nechat ho hrát si s jídlem?
Nechávám. On se naučí. Syn to má podobně, někdy nesní skoro nic a jen si s tím hraje, jindy sní všechno, není teda žádný jedlík, ale myslím, že hlady dobrovolně neumře. Jako dávám mu i po lžičkách, aby toho snědl víc, ale někdy se mi nechce tak ho posadím a ať si s tím jídlem dělá co chce (samozřejmě kdyby to byl velký bordel tak zasáhnu).
Dokud jsem malou krmila tak to bylo v pohodě, ale asi ve 2 letech začala odmítat se nechat krmit, chce sama. Většinou to skončí všude možně než v její puse.Tak už víc jak půl roku trpím a uklízím jídlo z různých míst kolem ní. Pokud to jde tak povolám psa, ten podlahu doslova vyleští
Akorát ho musím hlídat sebere klidně malé z ruky jídlo, i když ví že nesmí, na nikoho si to nedovolí jenom na ni.
Dělala jsem to jako ty - dítě dostalo svůj talířek/misku s něčím, co může rukama jíst (kousky pečiva, suché těstoviny, hrášek apod.) a já ho k tomu krmila lžičkou. Za mě ideál - já měla přehled, kolik toho snědly, děti rozvíjely jemnou motoriku a snažily se krmit samy (někdy taky jen překládaly z místa na místo
). Úplně bez dozoru se začaly zvládat najíst až tak kolem dvou let. Teda takovým způsobem, abych pak nemusela uklidit celou místnost ![]()
Ano. Je to vývojová fáze. Nedělejme z dětí mini dospělé. Obě moje děti jedí pěkně příborem, a do hraní s jídlem jsem jim nezasahovala, pokud vyloženě nelítalo vzduchem.
Oni to jídlo musí zkrátka poznat všemi smysly.
Jo, nechávala, někdy to byla jediná možnost jak ji nakrmit. V nestřežený chvilce jsem do pusy koupila lžíci a ona si myslela, že to byla její práce. Kolem roku zacala jíst sama. Neříkám, že dokonalé ale věděla kam s tou lžíci
@Kelsey píše:
Jídlo není hračka a ani rozmar. Neučila bych si na tohle své děti.
Jako že bys je neučila samostatně se krmit, nebo jak tomu máme rozumět? Jak se má dítě naučit jíst lžičkou jinak, než že to bude zkoušet. Hraní s jídlem si představuji tak, že dítě zkouší, co to udělá, když mrskne něco schválně na zem nebo třeba po mámě.
Samotné jsem nechávala jíst pečivo, křupky, zeleninu a ovoce. Nikdy to schválně neházely na zem, ani si s tím nehrály
.Polévkou a jídlem jsem krmila vždy já. Nesnáším, když se někdo rýpe v jídle, nebo jím zbytečně plýtvá.
@unuděná píše:
Jako že bys je neučila samostatně se krmit, nebo jak tomu máme rozumět? Jak se má dítě naučit jíst lžičkou jinak, než že to bude zkoušet. Hraní s jídlem si představuji tak, že dítě zkouší, co to udělá, když mrskne něco schválně na zem nebo třeba po mámě.
Zkoušet a ochutnávat jo samozřejmě. Ale není to hračka, ať si s tím hrají. Nebo to různě patlají, hází. V ten moment bych to vzala pryč.
Nechávám. Dcera se odmítá od 14m krmit. Všechno sama. Židličku dávám doprostřed místnosti, aby to bylo max na zemi.
Sice je z toho nepořádek, ale v 18m už většina skončí v žaludku a to beru jako úspěch ![]()
S jídlem si hraje už čím dál méně.
@Kelsey píše:
Zkoušet a ochutnávat jo samozřejmě. Ale není to hračka, ať si s tím hrají. Nebo to různě patlají, hází. V ten moment bych to vzala pryč.
Tak samozřejmě, ale otázka je, zda to dítě ví, co s jídlem. Třeba pokud přendavá kousky chleba z misky na stůl, navedla bych mu tu ruku do pusinky. Pokud si skutečně jen hraje a jíst nechce, tak souhlasím, že sebrat. Ale dítě to musí zkoušet, jinak ho bude mamina krmit ještě ve 3 letech ![]()
Kombinovala jsem lžičku (krmila jsem já) a sebeobsluhu dítěte, když už jsem mu to jídlo nechala, bylo mi fuk, co s ním dělá, včetně matlání do vlasů a házení na zem.
Ještě dodám. Měla jsem dvě od 3 let ve státní školce a nejmladší byl přesně od 2 let ve státní školce. Takže nějaké patlání, hraní a házení jídlem. Dávno jedl sám i bez hraní, když nastupoval.