Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Extrémní a dlouhá separačka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
21.7.23 08:01
Extrémní a dlouhá separačka
Ahoj,
narodilo se mi velmi kontaktní miminko, což bylo náročné, nicméně se k tomu od 7.měsíce přidala extrémní separační úzkost, která trvá dodnes, kdy má dcera už 17.měsíců. Jsem bezradná.
Celou tu dobu zkoušíme chůvu (jsem u každého jejich setkání, jelikož si dcera zafixovala, že pokud je chůva, není máma a spustí hysterický záchvat, kdy přestává dýchat). Nezlomili jsme to. Babičky bohužel nehlídají. Často odmítá i manžela.
Kamenem úrazu jsou ty hysterické záchvaty, kdy přechází do stavu, kde se není schopna nadechnout, takže tzv. ‘nechat ji vyřvat’ u nás není řešení.
Všude čtu, že by měla separačka odeznít v řádech týdnů nebo nižších měsíců. U nás trvá už 10m a nepolevuje.
Máte někdo prosím stejnou zkušenost nebo radu? 
Akceptuju, jaká je, ale budí se mi i v noci, aby mě zkontrolovala, že jsem v místnosti nebo vedle ní. A tohle je dlouhodobě psychicky neudržitelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
21.7.23 08:23
Hele neporadím co s tím, já jsem na tom podobně i v rodinné situaci, akorát tohle pro mě vlastně není žádná změna, mě to dítě dělá už snad od narození. Když má hodně dobrý den, je vyspany a hodně v pohodě, můžu se pohybovat po místnosti. Odejít do jiné neexistuje. Když byl úplně malinký, zvládal tátu, protože se o něho hodně staral, postupně ale přestal a pořád pracuje, takže už taky nic. Jen večer když jdu do sprchy a někdy je to s revem. V noci se taky budi a vlastně nic nepotřebuje, jen abych ho pohladila, dala dudlík, chytla za ruku, tak 6×, 7×. Nebyla jsem bez dítěte v místnosti když nespi od nějakých 3 měsíců. Místo chůvy jsem si zaplatila uklizecku, aby to nebylo tak, že ve vteřině kdy usne já startuju s hadrem, i když obvykle jeden spánek denně ho mám v náručí nebo si musím jít lehnout s ním, nejde odložit. Tak mám aspoň chvilku denně pro sebe. Už jsem si nějak zvykla a čekám až to přejde. Jo, nikam nemůžu, pracovat nemůžu jak jsem chtěla, nemůžu ani jednou týdně vypadnout kamkoli za svým koníčkem nebo jen s kámoškou na kafe…silela jsem z toho, ale teď už jsem to nějak akceptovala.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.7.23 08:30
Snad jenom jedna věc mě napadá, čím víc jsem se to snažila zlomit a změnit, tím horší bylo s dítětem vydržet, bylo nervni, dráždivé, vadilo všechno. Co už to neřeším, když něco fakt potrebuju dělat, používám pořád nositko i přes moje bolavá zada, uspavam v náručí, kolikrát i ten denní spánek je na mě, v noci když blbne moc si ho dám do postele a nikam se zdrhat nesnažím, mám aspoň spokojené a neurvane dítě. Ono z toho vyroste.
- Citovat
- Upravit
21.7.23 08:34
Pěkně s tebou bobánek cvičí. Na stav, kdy přestane ze řvaní dýchat, pomáhá pár kapek studené vody na obličej. Takže bych začala u tatínka, ať si zvyká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 08:37
To dělala i dcera. Bylo to období, pak to přešlo, taky jsem jí stříkla trošku studené vody na obličej a ona se nadechla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.23 08:45
Mně to naopak připadá normální. Neznám, že bych si do 2 let dítěte zašla na záchod sama. To dítě nechápe, že se vrátíš. Žije tím okamžikem, vnímá, že s ním není jeho životní jistota.
Naopak mám pocit, že čím víc budeš tlačit na “odložení” dítěte k cizí osobě, tím víc se bude dítě bát a lpět na tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 08:47
Holky, děkuju vám za reakce. Rozumím, nicméně kde je ta zdravá hranice, nedat dítěti to, co chce, tedy mámu, aby z toho nemělo nějaké trauma? 
Je v pořádku nechat ji s chůvou hodinu, i když má hysterák? Nebude to pak ve finále ještě horší všechno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.23 08:48
@Zdiška7 píše:
Mně to naopak připadá normální. Neznám, že bych si do 2 let dítěte zašla na záchod sama. To dítě nechápe, že se vrátíš. Žije tím okamžikem, vnímá, že s ním není jeho životní jistota.
Naopak mám pocit, že čím víc budeš tlačit na “odložení” dítěte k cizí osobě, tím víc se bude dítě bát a lpět na tobě.
Otec není cizí a jestli k nim chuvo chodí často tak bych už byla taky opatrná na slovo cizí. Babičky taky nejsou cizí i když se vídají málo. U nás by třeba dítě samo s někým vydrželo ale občas je problém v dospelichy ti nevydrží.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.7.23 08:50
@StepMom píše:
Holky, děkuju vám za reakce. Rozumím, nicméně kde je ta zdravá hranice, nedat dítěti to, co chce, tedy mámu, aby z toho nemělo nějaké trauma?
Je v pořádku nechat ji s chůvou hodinu, i když má hysterák? Nebude to pak ve finále ještě horší všechno?
Mě právě prijde že ano. Když tlacim tak je horší domluva s dítětem pak ve všem. Neříkám nezkoušet to nenásilně, ale já teda přes hysterak nejdu.
- Citovat
- Upravit
21.7.23 09:05
@StepMom jestli máte chůvu, které věříš, tak odejdi, až přijde chůva. Za minutu už holčička brečet nebude. Bohužel ti prerostla přes hlavu, i kdyz chápu, že některé děti jsou kontaktní, ja mam 4,5lete dvojcata a třeba je taky nenaučím, aby už usinali sami, prostě bez toho večerního pomazleni by se zblaznili, ale přes den jsem odchazela, sama jsem se potřebovala nadechnout, byť třeba na 2 hodiny. A tatinek at se take zapoji. Tohle je příliš jednoduché říct „takhle to nejde, ona chce maminku“. Vsak chlapi si vždycky poradí, jen některé ženské je šíleně podcenuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:07
Ja by som sa radsej obratila na detsku psycholozku ako na emimino. Osobne mi pride tvoj pripad extremny, musi to byt pre teba sialene vycerpavajuce. Cez hystericke az afektivne zachvaty by som nesla. Podla mna s tebou necvici ani nemanipuluje. Je to jeho prirodzena potreba, byt s tebou. Ty si jeho prezitie.
U nas riesim separacky nasytenim potreby. Ked ma dieta vyzaduje, som s nim a hotovo. Mladsi bol mala opica, do 10 mesiaca som ho zo seba nezlozila. Sama v kupelni som do jeho 18 mesiacov bola len vynimocne. Chuva nam nepresla ziadna. Ale pocas dobrych dni vydrzal s tatinkem aj babickou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:11
Za mě jedině vydržet, bude se to zlepšovat časem. Dcera byla náročná už od mimina, ale do cca 7 měsíců alespon brala i tatínka, který jí každý večer koupal - pak najednou cvak, ze dne na den, začaly hysteráky a do 1,5 roku na ní nemohl sánout, obléknout jí, koupat vůbec… pak chtěla jen mě. Takže jsem se snažila jí neodstrkovat, hodně jsem jí dopřávala i fyzický kontakt, ona jakoby to hodně potřebovala. Pokud jsem to dělala, dny byly klidnější. Když jsem byla vyfluslá a neměla jsem na to nervy, tak jí to chybělo a bylo to pak horší ještě. Bylo to těžký, připadala jsem si jako když mám na noze kouli. Pak se to začalo zlepšovat tak nějak samo, ve 2,5 letech šla bez problémů do soukromé školky (čekala jsem řev a 2 měsíce učení na školku). Nevím, jestli pomohlo, že jsem se snažila jí tu blízkost poskytnout, když to potřebovala 
Ted je jí 9 let a pořád jí na mě hodně záleží, řeší stýskání i u babiček, na školním výletě. Ale nějak si to už zpracuje, je to bez pláče, ale prostě ten pocit odloučení je pro ní nepříjemný.
Držím palce a pevné nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:20
Kojenci ani mladší batolata nemají vytvořenou stálost objektu. Taky nerozumí časovému rámci a když odcházíme, netuší, jestli odcházíme navždy nebo na dvě hodiny.
Proto potřebují matku neustále a aby nemizela. Jinak se cítí ohrožení na životě a narušuje se jejich primární vazba - attachment. Přestávají mít důveru ve svět, že svět je pro ně bezpečné místo, kde jsou milovaní. Tento pocit, nastavení, následně trvá celý jejich život.
Problém je, že ne každé dítě dočasnou pravidelnou izolaci od matky ( její čas v zaměstnání) zažívá stejně s celoživotními následky. Část děti je hypersenzitivní ( předpokládá se, že každé páté, možná desáté?) a separace od matky prostě celoživotní následky má, u většiny nejsou tak patrné.
Právě proto, že následky u většiny nejsou tak patrné, velká část světa považuje za normální, aby matky minidětí pracovaly. V populacích, kde to tak v minulosti běželo, jsou viditelné narušené vazby dospelých na své rodiče - stýkají se párkrát ročně nebo ani to ne, dané populace mají potíže při vytváření přátelství a partnerských vztahů.
Dokud dítě od oddělení od matky protestuje, je to dobrá zpráva, pokud by si nebyla dostatečně angažovaná matka, dítě rezignuje, zjistí, že protestovat je zbytečné - svět není bezpečné a přijímající místo - je vhodné to vzít na vědomí a zařídit se podle toho - nic od druhých neočekávat, vzniká deprivace a vyhýbavá vazba připoutání. Pokud dítě vnímá, že reagující citlivá matka jednou je a pak není, a nemá možnost to ovlivnit, vzniká nejistá vazba připoutání.
Zkoumat tyto věci je obtížné, protože nikdo nechce dělat experimenty na dětech. Já sama neznám žádný dobre dizajnovaný výzkum, kterému bych uvěřila, že zaměstnání matky dítě
nepoškozuje.
Přijde mi rozumnější vnímat své dítě a důveřovat mu, že to, co ti naznačuje všemi svými prostředky, jak může, že takovouto obrovskou energii nevydává jen tak z rozmaru, ale proto, že se jedná o jeho životně důležitou potřebu. Tim vším, co se děje, je pravdepodobné, že separační fáze může být nekonečná, dramatická. A řešením je od dítěte neodcházet.
Každopádně i stříkání studenou vodou muže být efektivní, dítě zjistí, že svět je nebezpečné místo, kde se neoplatí ukazovat své potřeby a napoutávat se na lidi a protestovat přestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.23 09:21
@StepMom píše:
Holky, děkuju vám za reakce. Rozumím, nicméně kde je ta zdravá hranice, nedat dítěti to, co chce, tedy mámu, aby z toho nemělo nějaké trauma?
Je v pořádku nechat ji s chůvou hodinu, i když má hysterák? Nebude to pak ve finále ještě horší všechno?
Jestli chce tebe, tak ji nechej, hranice podle mě neexistuje.
Mě tento hysterák udělalo 14 měs. dítě, nejsem matka, dítě jsem hlídala venku na procházce.
Začal řvát, když neviděl maminku, pravda je, že byl v té době na vrcholu separační úzkosti a semnou je nejčastěji po rodičích.
Takže jsem jej vzala z kočárku ať cítí aspoň nějakou blízkost, uklidňovala jsem jej a šla jsem za jeho maminkou.
Pohledy od cizích mi bylo v tu chvíli fuk, ale nechat jej řvát by nenechala.
Nikdy před tím mi tohle neudělal a při posledním hlídání po tomhle jsem měla strach, co mě čeká, ale nečekalo nic.
Byl semnou, pak chtěl za maminkou, tak jsem ho dala mamince, uklidnil se a pochopil, že mama je blízko, když bude chtít, tak za ní půjdeme. Nenechám ho řvát a nebudu ho držet násilím od mamky. A v pohodě
I od ostatních příbuzných je v klidu. Je u nich, když chce za maminkou, tak jde, pomazlí se a jde si zase hrát.
Ale je pravda, že až na výjimky, kdy je dítě venku v kočárku, tak maminka není daleko a během chvilky, tedy může být u ní a pomazlit se
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
