Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@StepMom píše:
@ibis Tak to je mi vás líto. Respektive vašich dětí, pokud nějaké máte![]()
Děkuji všem za reakce, holky. Jsou protichůdné, jak jsem očekávala, takže se stejně nikam neposuneme.
S manželem dcera vydrží, pokud odejdu tak, že o mě neví, ale pokud je ve fázi větší úzkosti, tak ho odmítá.
Obrátíme se asi na psycholožku nebo jiného odborníka.
Mír v duši všem matkám.
Já jsem byla bohužel v takto nízkém věku stejná. Za nás se to ale (ne)řešilo. A já bych chtěla postupovat jinak.![]()
Mě je líto zas vás
Já už mám puberťáky, ale když byly malý, tak na mě fakt nevysely, protože se o ně staral i táta a děda a od 2 let chodily do školky ![]()
@StepMom píše:
Ahoj,
narodilo se mi velmi kontaktní miminko, což bylo náročné, nicméně se k tomu od 7.měsíce přidala extrémní separační úzkost, která trvá dodnes, kdy má dcera už 17.měsíců. Jsem bezradná.
Celou tu dobu zkoušíme chůvu (jsem u každého jejich setkání, jelikož si dcera zafixovala, že pokud je chůva, není máma a spustí hysterický záchvat, kdy přestává dýchat). Nezlomili jsme to. Babičky bohužel nehlídají. Často odmítá i manžela.
Kamenem úrazu jsou ty hysterické záchvaty, kdy přechází do stavu, kde se není schopna nadechnout, takže tzv. ‘nechat ji vyřvat’ u nás není řešení.
Všude čtu, že by měla separačka odeznít v řádech týdnů nebo nižších měsíců. U nás trvá už 10m a nepolevuje.
Máte někdo prosím stejnou zkušenost nebo radu?
Akceptuju, jaká je, ale budí se mi i v noci, aby mě zkontrolovala, že jsem v místnosti nebo vedle ní. A tohle je dlouhodobě psychicky neudržitelné.
Tak ji nemáš cpát od půl roka cizim no ![]()