Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Někde jsem četla, že rozchod/rozvod je pro náš mozek podobný záhul jako úmrtí, zvlášť ten rozchod z té druhé strany. A 5 měsíců je krátká doba na to, že jste plánovali svatbu a dítě. Pokud se necítíš na vztah, tak ho nebuduj, neřeš to, chceš s nimi být kamarádka, buď kamarádka. Prostě nejsi ničím do ničeho tlačena, dělej jen to, co chceš. A taky jsem jednou četla pěkný citát, něco v tom smyslu, že když nevím, jestli variantu a nebo b, hodím si korunou, ne proto, co padne, ale proto v co doufám, aby padlo, když je koruna ve vzduchu. Třeba to zkus.
Jsem se uplně lekla, jak kdyby to někdo psal za mě!! Mám. Měla jsem se vdávat, byla jsem dva roky zasnoubená, mimino nešlo a z běhání po doktorech jsem splavně přešla do běhání se stěhovacími krabice. Je to rok, motá se kolem mě někdo, ale já mám takový strach, že to zas dopadne špatně, že radši do ničeho nejdu. Dítě bych chtěla, až bych brečela. Jen proto že mi to přijde vůči dítěti sobecké, nejsem matka samoživitelka, co si dítě „nechala udělat“. Zdává se mi o bývalém, jak mě někde potká a představuje mi svou šťastnou rodinku.
Neporadím, můžu říct jen to, že to znám a chápu. Na jednu stranu, 5 měsíců je ještě možná málo. Přečetla jsem knížku Partneři a rozchody od psychologa Klimeše a tam se píše, že rozchody po dlouhodobém vztahu se léčí poměrně dlouho. Dej si čas. Já spoléhám na to, že až to bude ten pravý, poznám to a tyhle svoje bloky překonám. Jestli chceš, písni SZ ![]()
No tak děvčata a co mám říct já, co jsem byla 12 let ve vztahu, 7 let manželé a teď rok od sebe a rozvedení. Na jednu stranu nechci být sama, ale toho hnusu co jsem si zažila s 2 malými dětmi, táhlo se to několik let tak to ve mě vypěstovalo hodně nedůvěry, takže potenciální partner to bude mít hodně těžké. Na druhou stranu mám děti a nikam nespěchám, jsem radši sama, neumím být s někým jen abych nebyla sama nebo kvůli sexu… takže vyčkávám a až to přijde tak to přijde a věřím že to vycítím, že to je zase ono.
Bohužel sem tam se někdo motá ale spíš mě usvědčují v tom, že všichni chlapi jsou stejný
. Ale ono to jednou přijde. ![]()
V tomhle prostě platí do ničeho se nenutit, na druhou stranu já nemám ty pocity ujíždějícího vlaku co se dětí týče, i když bych taky radši na ně nebyla sama.
Za mě nenutit se a přijde to samo.
![]()
Myslím si, že potřebuješ být chvíli sama, tak nějak si žít svým vlastním životem, na nikoho se nevázat a myslím že když bys sama chvíli byla po pár měsících bys začala toužit po vztahu.
Takže si myslím že by ti nejvíce vyhovovalo být sama a scházet se občas jenom na kafe s tím co se ti líbí, ale žádné vztah, žádné závazky
@terinka4444: Asi jsem to špatně napsala, s přítelem jsme se rozešli před 5 měsíci. Jinak jsme spolu byli 2,5 roku.
Je to prostě v kýblu, člověk nemá jistotu nikdy, ani svobodnej a bezdětnej, ani dětnej a v manželství.
Ale já fakt věřím, že až to bude to správný, tak to přijde samo
Pravda, výmýšlím plán B, až bude věk co se týče dětí fakt kritický a nevím, nevím, zda si vybrat sobectví a mít dítě sama prostě proto, že ho chci a už není čas, nebo čistě pragmaticky vybrat někoho k tomu vhodného a mít např. manželství z rozumu.
Mimochodem, tu knížku, Partneři a rozchody vřele doporučuji, nečte se úplně snadno, ale dost mi pomohla některé věci pochopit.
Za prvý je ještě hodně brzy a za druhý bys měla zamakat sama na sobě než se pustíš do vztahu. Ta žárlivost a nejistota je hlavně o sebevědomí, moje rada je buď sama, věnuj se sobě, najdi půdu pod nohama a ono to přijde samo a nečekáno. Je strašně důležitý si odžít všechny ty porozchodový fáze aby další vztah mohl být spokojený. Držím palce ![]()
Holky, ještě toto, asi 2 měsíce po rozchodu jsem se, (asi neuváženě, to přiznávám, ale ty mateřské pudy byly silnější než já..) vrhla do vztahu kvůli tomu, že jsem si tak strašně přála miminko, ale po rozchodu to nebylo možné. Ale vydrželo to jenom 3 měsíce a neodvedlo mě to od problému - přijdu si, že jsem zas na začátku. S tím dotyčným jsme si to vyříkali a zůstali jsme přátelé.
O bývalém příteli se mi zdá často.
Od přátel bývalého přítele vím, že ho rozchod také mrzí a že je a chce být teď sám..
Je dobrý si to odbrečet, odžít a mně osobně to pomohlo v tom, že jsem si strašně napravila sebevědomí. Vzala jsem to jako příležitost udělat něco pro sebe, začala jsem dělat věci, které jsem dříve odkládala, pže by se třeba nelíbily partnerovi… Zní to trapně, ale omládla jsem a všichni mi to říkají. Tohle je teď tvůj čas. Zaměř se na sebe, rozmazluj se, zapracuj na sobě, užívej si to. Sejdi se s těmi, které jsi už dlouho neviděla, třeba popřemýšlej o změně práce, zkus něco nového… Není to konec světa, i když to tak hoodně dlouho vypadá. Je to šance na nový začátek. Za rok můžeš potkat toho „někoho“ a už se třeba v životě nezastavíš ![]()
Když se ti nechce, tak to nech být. Vždycky o vztazích takhle přemýšlíš, zvažuješ pro a proti? Nevím, jak ostatní, ale mně je to cizí. Když se objeví někdo, kdo se mi zamlouvá, tak ho prostě chci, až bych brečela. Hned si představuji společnou domácnost, jaký budu mít příjmení po svatbě
jasně, pak to opadne, ale během té „tokací“ fáze nic moc nezvažuju ![]()
Pokud takhle dumáš, tak buď ten dotyčný není nic moc anebo nejsi na další vztah připravená anebo se pro partnerský život nehodíš, i takoví lidé určitě jsou. Ale to neznamená, že by sis měla říct, že jsi prostě outsider a o nic se nesnažit. Zkoušej to, čas od času zkus dát někomu šanci a třeba to přece jenom dopadne.
@Kacise: Ale já právě měla svobodu v tom vztahu, dával mi jí, v tom byl úžasný (když opomenu zápory), dělala jsem věci bez něj i s ním věci, které mám ráda, to dělám i teď, nic neodkládám…
@Anonymní píše:
@terinka4444: Asi jsem to špatně napsala, s přítelem jsme se rozešli před 5 měsíci. Jinak jsme spolu byli 2,5 roku.
Teď jde o to, co říct těm dvěma, co se tak snaží…
Nechci je vodit za nos, ale ani úplně utnout kontakt.
Když jsem venku a s někým, tak alespoň trošku zapomínám a tolik na to nemyslím…
Máš ohromnou příležitost ten čas teď využít pro sebe. Každý jsme jiný, ale 5 měsíců je málo. Určitě bych se nehrnula do dalšího vztahu pokud se na to necítím a pokud toužím po bývalém. Odsuň to a začni se věnovat sobě. Vylepšit ta svá vztahová negativa. Možná to tak má být, abys do nového vztahu šla v klidu srovnaná sama se sebou bez potřeby přehnaně řešit a podezírat.
Ahoj holky,
děkuji za zachování anonymity, mám takové zvláštní téma. Jestli jste to některá taky zažila?
Mám za sebou hodně velké zklamání a těžký rozchod. Měla jsem se vdávat a měli jsme mít mimi. Je to 5 měsíců. Ale nedopadlo to.
Ale teď k tématu:
Jsou tu 2 muži, co o mě mají zájem.
Scházím se s nimi, zatím na kamarádské rovině
Ale i kdybych chtěla, tak na jednu stranu „něco“ mě táhne do vztahu s jedním jít, ale „něco“ mě naopak táhne do vztahu nejít a je to silnější
I když jsem ve vztahu, „něco“ mě táhne a chci z něj odejít, protože většinou se trápím.
Nejraději jsem sama, dělám si co chci, plánuju si věci, jak chci já, žiju sama v bytě, kde mám klid.
No ale děti chci.
Takže mám strašně protichůdné myšlenky, jestli mi rozumíte.
Teď přiznání: ve vztahu jsem žárlivá, majetnická, podezírám, nedůvěřuju, mám strach z nevěry, když se partner např. opozdí, tak vyšiluju, nervuju se třeba kvůli problémům ve vztahu, pořád něco řeším, nemám klidu
Když jsem sama, mám klídeček, jsem spokojená..
Pokud jde o sexuální vybouřenost, tak toho jsem si užila opravdu dost
. Je mi přes 30.
Co s tím?
Má někdo podobnou zkušenost?
(Rejpalky psát nemusí…)