Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
@Petule030 promiň, ale já vidím jak ho kamarádka vychovává. A to tak, že slovo NE u nich neexistuje. Takže toto určitě je o výchově a o stanovení nějakých hranic. Mám ráda kluky rošťaky, ale toto co mám na očích já není rošťáctvi, ale spratkovstvi.
ale nemluvím všeobecně, někteří můžou být hůř zvladatelni, ale kde je jejich hranice by vědět měli.
Hele, ty chceš jen holku, jindy tu je příspěvek, že chce kluka a obě to máte obráceně a brečíte. Tak si ty děti vyměňte. ![]()
@Aquarius79 píše:
Před tím to nemusela vědět, že má tento problém.Hodím sem dva odkazy.
https://dlanzivotu.cz
Jako že sní jen a jen o holčičce není problém? Jak ovlivní sexem pohlaví?
@Russet píše:
Jako že sní jen a jen o holčičce není problém? Jak ovlivní sexem pohlaví?
Kolik ženských to tak mělo a pak byly rády za zdravého chlapečka… Třeba v něco takového doufala a ono se to rozjelo absolutně na opačnou stranu. Myslím, že kdyby předem věděla, že jí to takhle zdrtí, tak do toho vůbec nejde.
Klidně to tady napíšu pod svým nickem. Jako první mám dceru a vždycky jsem spíše tíhla k chlapečkovi. Řekla jsem si, že to nevadí a že stejně chceme ještě jedno miminko a to už třeba chlapeček bude. Screening v 12tt dopadl špatně, bylo podezření na Downův syndrom a když mi volali výsledky, že miminko je zdravé a na 100% holčička, plakala jsem štěstím. Bylo mi jedno, jestli to bude slon, kočka nebo ondatra. Hlavní pro mě bylo, je zdravá.
To jsou zase reakce.. proč jsi vůbec měla dítě, dej ho k adopci, do baby boxu, dej si pár facek.. zakladatelka si zjevně své pocity pocity uvědomuje a chtěla by to nějak změnit v zájmu svém i miminka a to je to hlavní. Kdyby jí to bylo jedno, tak se ani nikoho neprosí o rady a na dítě pak bude hnusná nebo ho dá pryč.
Zakladatelko nezoufej, nejsi jediná. Já jsem měla naprosto stejné pocity ohledně chlapečka. Už před těhotenstvím jsem chodila několik měsíců k psycholožce. U mě to bylo i o tom, jestli vůbec mít dítě, protože jsem po něm nijak netoužila a přišla jsem si naprosto divná. No a pak tam taky hrálo roli pohlaví. Byla jsem si vědoma, že je to 50 na 50 a měla jsem strach, že ho nebudu mít ráda. Prostě jsem kluka nechtěla a nedokázala jsem nijak vysvětlit proč. Ano, mám známé, co mají kluky a všechno jsou to odstrašující případy, takže tohle mě taky ovlivňovalo. Ale i když jsem si sama zdůvodnila, že můj syn takový být nemusí, tak toho pocitu odmítání kluka jsem se stejně zbavit nemohla. Co poradit? Najdi si něco, co bys třeba ráda podnikla kdybys měla syna a s holčičkou by to moc nešlo. Já třeba hrozně ráda tancuju, v mládí i závodně latinskoamerické tance. Můj manžel na to vůbec není a tak jsem si představovala že třeba můj syn by mohl chodit do taneční školy a občas si zatančit se mnou nebo mě naučit nějaké nové sestavy.
Já nakonec tedy čekám tu vysněnou holčičku. Manžel říká, že je mu to jedno, ale v hloubi duše možná tajně chtěl kluka. Když dělal nějaké těžší práce kolem domu, tak mi říkal, že si trošku posteskl, že na to Teda bude do budoucna sám a nebude mít druhou chlapskou ruku. V tu chvíli mi to přišlo líto, jaké jsem měla pocity. Dej si chvilku čas na to trochu to zpracovat. Zkus si to v sobě nastavit, že to bude tvůj kámoš do nepohody, že z něj vychováš slušného a schopného chlapa, který ti bude pomáhat s něčím technickým nebo těžším pro ženu. Vím, že se to lehce řekne. Kdyby nic nepomohlo ani po nějaké době, tak určitě zkus psychologa. Možná jsou za těmi pocity nějaké povědomé problémy a odborník by ti pomohl je odkrýt a zpracovat. Nicméně ve finále to bude na tobě, abys na tom zapracovala. Moc ti přeju, aby vše bylo nakonec v pořádku.
Rozumim ty touze, ja si vzdycky predstavovala jako dite holcicku, kluka vubec a proste jsme nejak vnitrne verila ze to tak bude…kdyz jsem se dozvedela ze cekam kluka, tak jsem to obrecela a trvalo mi tak 14 dni nez jsem se s tim vyrovnala a zacala se na nej normalne tesit…
Pro me teda bylo lepsi, ze jsem to vedela predem a mela cas se s tim vyrovnat a pripravit se na to, nez abych pak byla zklamana u porodu… syna miluju, bylo to uplne automaticky a za zadnou holcicku sveta bych ho nevymenila:)))
Ted cekam druhe miminko a opet jsem chtela holcicku… a opet jsem to obrecela…cekam zase kluka…ty emoce proste jsou kdyz si clovek neco preje… tak si to prozij… ono to to miminko chvilku vydrzi…
Ale pak to vazne chce si uvedomit kolik lidi nemuze mit deti, kolika lidem se narodi nemocne dite a prestat se rouhat…
Neboj se! Kluci jsou mamanci, jsou sladky a je s nima sranda:) budes doma za princeznu;)
Nechápu co mate všechny s téma holcickama a zklamáním z chlapecku?
Opravdu to nechápu muže mi to někdo vysvětlit?
Ahoj,
napíšu svou zkušennost..odmalička jsem byla spíš holčičí typ…vždy jsem si představovala že budu mít jen holky, klukům jsem nikdy nerozumněla, neměla jsem ráda jejich hry…nechápala jsem jejich myšlení…měli jsme partu holek, kdy všechny chtěli v těhu holčičky…no a víš jak to dopadlo…?máme kluky…
![]()
Jako v prvním těhu jsem fakt byla zklamaná…představovala jsem si ty divoký spratky…ale narodil se báječněj kluk…zamilovala jsem se do něj…, začali mně bavit vláčky a stroje…rozšířila jsem si obzory…je skvělej..i když ted už teda puberta klepe na dveře ale pořád je na svůj věk super…ted si rozumí s tátou a táta má partáka na těžkou práci na zahradě a já zastání…je to super mít chlapa…jak se říká - nejlepší chlap je ten co si ho porodíš…:-)))
![]()
U druhého těhu jsem chtěla holku - teda povedla se…jsem moc ráda, více si užíváme ty holčičí věci, které kluka nezajímají..je to taky fajn, jsem moc ráda, že mám obě pohlaví…holky mají trochu jiné myšlení…takže chápu že pohlaví úplně jedno není…ale zase hodnější asi neni…je dost vzteklá, urážlivá, uječená…mám pro ní pochopení protože jsem stejná a miluju jí (má to asi po mně…:-))) ale kluk je větší pohodář..o něj nemám tolik strach, se vším si poradí…takže jo je to skvělý mít kluka…uvidíš to bude dobrý…
raduj se:-)bude tvůj kluk tak to je něco jiného…
Jinak potřetí už by mi pohlaví bylo jedno…jenom bych prosila samozřejmě kromě zdravého miminka nejlépe ještě i hodné mimi i děťátko…:-)))
![]()
@zudina do deseti let je to fuk. Kdo chce dítě na nunu, je mu to jedno. Pak to začne. S holčičky se stává (trochu přeháním) nelepší kamarádka, řešíte oblečení, v patnácti první kluky, v 18 si vyrazíte na první dámskou jízdu, v 25 s ní vybíráš svatební šaty, pomáhas s vnoučetem, jezdíte na dovolené. Obden si voláte. Přijede ti uvařit, uklidit, vykoupat tě po operaci. Pravděpodobnost výše uvedeného velmi vysoká, u syna téměř nulová.
@zudina píše:
Nechápu co mate všechny s téma holcickama a zklamáním z chlapecku?Opravdu to nechápu muže mi to někdo vysvětlit?
Co na tom chceš vysvětlovat. Dřív to byli kluci, teď jsou v kurzu holky. Ono je to stejně jedno, naprostá většina lidí to má v hlavě srovnané, a i když si nad druhým/třetím klukem(holkou) posteskne, milovat je bude. Kdo to dá děcku sežrat, protože nemá správné pohlaví, byl blbec tenkrát i teď.
@Bubla Bůčková píše:
@zudina do deseti let je to fuk. Kdo chce dítě na nunu, je mu to jedno. Pak to začne. S holčičky se stává (trochu přeháním) nelepší kamarádka, řešíte oblečení, v patnácti první kluky, v 18 si vyrazíte na první dámskou jízdu, v 25 s ní vybíráš svatební šaty, pomáhas s vnoučetem, jezdíte na dovolené. Obden si voláte. Přijede ti uvařit, uklidit, vykoupat tě po operaci. Pravděpodobnost výše uvedeného velmi vysoká, u syna téměř nulová.
Souhlasím, taky to tak cítím..často to tak v dospělosti je…kluci s mámou moc nesdílí, holky často ano…navíc u kluků jsou častěji v dětství různé dys a ADHA poruchy a to také není nic moc - trochu větší riziko…takže nechápu proč se někdo podivuje, když si druhý přeje nějaké pohlaví a není mu to jedno…
Můj táta chtěl třeba kluka…no povedla se já…klučičí věci si ted užíval s vnukem, ale sám si posteskl, že měl přijít o 20 let dřív, když byl akčnější a mohl by si s ním užít víc věcí…jedno to prostě není…ale chápu že zdravé dítě je dar a nikdo nemůže mít všechno…to zas jo…trochu pokory to chce
ale třeba se vám ještě holka povede…a nemá cenu smutnit nad něčím co neovlivníš…
Jezis neblbni, kluci jsou fajn. Na maminkach visi a ten svet je jinej.
@jarfo ten tlak je obrovský, nikdo však neznáme chování „mladých“ za 25 let, jaká bude generace, jaká bude móda. Taky jsem se smirovala, ale našla si tam spoustu pozitiv a záchytných bodů, i tak mě to někdy rozesmutni.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat