Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
ber prášky a nech ho
nebo ho vem do rodiny kde mají hodně dětí a hodně zlobivých - to j antikoncepce ![]()
Pokud není schopen pochopit, akceptovat a respektovat tvůj důvod, tak to na poradnu je. Vysvětlila jsi mu všechny důvody? Co on na to? Pomáhá doma nebo si s dětmi „jen“ hraje? On pochází z velké rodiny?
Měl by brát v úvahu fakt, že pokud vedle sebe chce spokojenou ženskou, další dítě nebude. Nebo ať jde na mateřskou on, pokud po něm tak touží?
Já bych, pokud je to ve vašich finančních možnostech šla do práce a jeho poslala na rodičák, se vším všudy, vaření, praní, žehlení…
Zkusila jsi mu nechat děti na víkend a někam odjet třeba s kamarádkou? Ať si uvědomí, že to není jenom zábava… Stará se o něco jiného než blbnutí?
Jestli má jenom narážky, tak se snad nic neděje - on by další dítě chtěl, no tak prostě sonduje a nenápadně zkouší přesvědčovat. To mi připadá úplně normální
Problém by to byl, pokud by na tom trval důrazně, vynucoval si to, hádali byste se kvůli tomu, apod.
Na druhou stranu, píšeš, že „to není jediný problém“… záleží na tom, jak závažné ty problémy jsou. Pokud je toho hodně a jsou to zásadní věci, tak by poradna samozřejmě nebyla na škodu.
a nebylo by lepší mu říct, že děti jste měli hned po sobě, že v tuhle chvíli nevíš, jestli ještě mimčo chceš a že bys chtěla vypadnout do práce, dát tomu tak dva roky a za dva roky se ti třetí dítě už třeba nebude zdát tak hloupý nápad.
Taky bych tři děti nechtěla ani za nic(myšleno v dobrém)Prostě dvě jsou akorát a jsem z toho dost vyřízená. Pak už bys byla opravdu jen a jen matka na plný úvazek. Povedlo se nám otěhotnět náhodou, příroda to naštěstí vyřešila za nás. Opravdu mám své děti nade vše ráda, ale na třetí už moje tělo prostě není naprogramovaný. Prostě dvě jsou akorát ![]()
PS-ten můj se bránil už druhýmu, ale je to skvělej táta. ![]()
take nechci vic nez dve.Klidne to reknu sobecky, chci jeste nazpet trochu sveho casu, vratit se do prace po druhem - a ne az nekdy za deset let se tremi na krku a ve veku, kdy me nikdo nezamestna- nejsme milionari a chci detem doprat vic nez jen jidlo a obleceni…a hlavne citim, ze energie a nervu mam proste tak akorat na ty dve.Jako odstrasujici priklad mi slouzi sousedka se ctyrma detma, ktera vypada o dost starsi nez je, cely den jeci, s mladsima detma je doma a starsim dela taxikare..nepamatuju si, ze by nekdy odchazela z domu bez deti SAMA.Zakladatelce bych poradila at mu ty dve deti necha treba na tyden - a jede si nekam odpocinout…nebo at to hraje na to, ze „jeste pockame“…a kdyz ani to nepomuze, tak zkratka vysvetlit a rict natvrdo, duvody, proc ne, a pokud nebude chtit chapat, tak bojovat, mluvit, vysvetlovat…
Naprosto chápu zakladatelku. Ještě do nedávna jsem to měla tak stejně a už jsem toho měla dost a řekla tomu mýmu, že jdu na gyndu a nechám si zavést tělísko na 10 let a že třeba třetí mimi by jsme mohli zkusit tak za 4,5 let… a je to
jako byly kolem toho kecy a dohady, ale nakonec od té doby klid… on s tím stejně nic nenadělá ![]()
Díky moc za reakce. On by právě na otcovskou chtěl a říká mi, že mu to neumožním.
Bodeť by jo, nedovolím, nechová se k dětem adekvátně, fakt by je mohl přizabít, vytvořil by jim špatné návyky … když je měl na víkend, byl z toho nadšenej, ale režim děti neměly žádný, jídlo jsem tu nechala, tak jen ohříval. Je ale schopný jim dát i studený jídlo k obědu i k večeři. Často když je hlídá, tak je přetáhne, že pak z toho oba brečí a je těžký jim dát vůbec najíst a uložit je. Tuhle byly děti nemocné a já šla večer cvičit, tak jsem mu napsala na ledničku lísteček, co jim má dát za léky (dcera je alergik a bere toho občas dost na posílení imunity), sirupy atd. Ukázala jsem mu jídlo na sporáku a šla cvičit, ty léky se měly dát po jídle. Na tu lednici se ani nepodíval, dětem nic nedal. ![]()
Nemá v sobě prostě ten cit. Když jsou nemocný, přesvědčuje mě při teplotě 39, že nemám dávat paralen. Včera večer byl s nima venku, málo je oblíknul a dneska jsou nastydlí. Nebo veze děti ke tchýni, neřekne jí, že starší dcera jde v pondělí na kontrolu a že nesmí ven a když tak jen na chvilku… tchýni jsem to přes týden říkala já, že je nemocná… no a tchýně s nima ve finále šla 2× ven a dcera v pondělí dostala antibiotika.
Všechno bohužel neohlídám. On mi pak odkýve, že udělal chybu, že jsem měla pravdu, ale až když se něco stane.
Je to fakt na nervy.
Jinak děti na víkend měl a pochvaloval si to, ale dva dny jsou krátká doba.
Kdybych šla do práce já, nevydělávala bych tolik a dost bychom museli šetřit… ale on má teď vedoucí pozici, které by se myslím nevzdal, takže jsou to nejspíš jen kecy. Jen nechápu proč to tak často vytahuje
.
O víkendu jedeme za známýma se 3ma klukama, tak uvidím jak je to pro něj antikoncepční
. Ale myslím, že to bude naopak, že se mu to bude líbit a antikoncepční to bude pro mě
. Ti kluci jsou prý dost živí. On totiž nevidí takové ty věci co matky, že dítě v lese někam spadne, napíchne se na větev, ztratí se apod. On je v pohodě, řeší až následky.
Jinak ze dvou dětí, starší ségra se kterou bydleli s matkou asi do jeho 12ti let, z rozvedené rodiny, vzor otce moc neměl - se mi zdá, ale vídají se, rodiče ho nechávali dělat co chtěl, vyrůstal jak dříví v lese… tak se mi to jeví, podle toho jak prarodiče nevychovávají vnoučata a co se občas dozvím z vyprávění.
Jinak se omlouvám za romány, jsem toho nějaká plná… a taky za anonymitu, nějak mi to přijde hloupé pomlouvat veřejně manžela
.
Řekla bych, že to není o počtu dětí. Že je to o přístupu k dětem a rodině a životu vůbec. Že jsi taková a on makový, jste prostě nějací. Ale průšvih je, že zřejmě v některých věcech diametrálně odlišné. ![]()
Měla jsem to podobně, taky jsem po třetím bůh ví jak netoužila, manžel si přál tři děti od začátku. Zakladatelku chápu, ony i ty narážky na třetí dítě jsou dost ubíjející, nemusí muž vyloženě na ženu tlačit a tak. A „pohrozit“ mu otcovskou dovolenou, hmm, na to už zakladatelka odpověděla, v podstatě to samý říkal můj manžel, že na ni klidně půjde on, ale jako finančně bychom to nedali. Nevím, co poradit. Jen že tě zakladatelko chápu..
Ahoj všem
. Chtěla bych se zeptat, jak byste reagovaly, jak byste přesvědčily manžela… Máme dvě děti 4,5 a 2 roky, další už nechci, ale manžel mi „vyhrožuje“ třetím dítětem, má narážky, že by chtěl. Teď jsem začala řešit, že prodáme kočárek a on že bychom si ho mohli nechat, co kdyby náhodou. Hned jsem na něj udeřila, že nechci další dítě, že jsme se o tom už bavili a proč s tím zase začíná, jestli chce abych skončila v blázinci? Mám z těch dvou dětí často nervy, stavy že bych už radši šla do práce, ještě mě čeká rok doma s mladším. Sama mám tělo zničený (je mi 35), na slušnou váhu se vždy po porodu dostanu až za 2 roky. Porody taky nebyly extra pohodový, byla jsem dost šitá a nic již není jak bývalo. A pak zas ty děti vychovávat, hádat se s manželem o každé prd, které jim zakazuju a on povoluje… a ještě hlídat manžela, aby je nepřizabil… dělá s nimi nebezpečné věci a nedávno mu skoro dvouletý syn spadl „z koně“ (měl ho za krkem) na hlavu. A to je v jednom kuse, přestože mu říkám ať s nimi něco nedělá, že je to nebezpečné, nebo že nastydnou, on to stejně dělá po svém, je nepozorný a něco se stane… už x-krát jsem měla pravdu 

I když jsem odpůrce, začala jsem brát antikoncepci. On by mě asi nepodrazil, ale takhle mám trošku větší jistotu, že neotěhotním (první dvě děti se nám povedly hned) a dalšího těhotenství a toho co bude pak, se fakt bojím. Už jsem mu i řekla, že s ním nebudu radši nic mít. A teď na jaře, to na něj zas přišlo a chtěl by plodit… ale moje slova nezabírají. Zas ho nechci trestat tím, že nic nebude, ale už to přehání a mě nebaví se s ním stále hádat, že nechci, že už mám dvou dětí dost.
Je tohle už na manželskou poradnu? Není to bohužel jediný problém.
Díky za reakce a hezký den