Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
ahoj holky, vím,že má některá spíše opačný problém, ale už mi to leze na nervy. S přátelem máme 1 měsíčíní miminko, a až moc se stará, samozřejmě jsu ráda, že má zájem( přebaluje, koupe, pořád vozí kočárek), ale až moc to přehání, když dojde mamka nebo jeho mamka na návštěvu a půjčí si malou, tak u nich stojí, pořád ju pusinkuje, bavíme se o peřinkách,a hnedka do toho začne mluvit, že to ne, jak kdyby nějakýho chlapa zajímalo jaký peřinky se dají do kočárku, strašně mi to už leze na nervy, a chcu jezdit taky s malou k našim, a už vidím, jak mu to bude vadit, a to teprve, když řeknu že tam chcu přespat, ale jezdit tam budu, naši se na vnoučátko těšili, máte někdo stejný problém?
Tak stejný ne, ale přítel po příchodu z porodnice taky takhle blbnul a vůbec mě nechtěl k mimču pustit:)) Čerstvě po porodu jsem z toho taky byla rozladěná, ale teď už je to v klidu, když jsme venku, tak to tedy ke kočárku nikoho nepustí, ale jinak je to v pohodě, aspoň se zapojuje a všechno kolem mimča umí:)Já jsem tedy ráda, že to nemám jako holky tady, co některé píšou, jak chlapi na děcka prdí:(
zvykneš si
a ono ho to taky pak přestane trochu bavit
buď ráda, že si tak odpočineš po tom porodu a užívej si to
kdo by za to co dal, u nás se tedy přítel taky stará, ke kočárku mě taky nepustí a nikoho, ale užívám si to, i když mě to občas štve. aspoň vím, že se o ni bude umět postarat ![]()
Já to mám doma horší - kecá do všeho a navíc si myslí, že on to ví nejlíp. Kdyby on mohl být doma, staral by se líp a vůbec by z toho nebyl občas otrávený a (věčně) ztahaný, jeho by to totiž strašně bavilo a strašně by si to užíval.
No co na to říct.. ![]()
@rejžička píše:
Já to mám doma horší - kecá do všeho a navíc si myslí, že on to ví nejlíp. Kdyby on mohl být doma, staral by se líp a vůbec by z toho nebyl občas otrávený a (věčně) ztahaný, jeho by to totiž strašně bavilo a strašně by si to užíval.
No co na to říct..[/citace
po tom, co jsem nechala párkrát malou doma s nim samotnýho, tak už mi neříkal, že už ví, že to je docela náročné, hlavně, když je mimčo nervní a celej den nepříjemné
@palapa píše:@rejžička píše:
Já to mám doma horší - kecá do všeho a navíc si myslí, že on to ví nejlíp. Kdyby on mohl být doma, staral by se líp a vůbec by z toho nebyl občas otrávený a (věčně) ztahaný, jeho by to totiž strašně bavilo a strašně by si to užíval.
No co na to říct..[/citace
po tom, co jsem nechala párkrát malou doma s nim samotnýho, tak už mi neříkal, že už ví, že to je docela náročné, hlavně, když je mimčo nervní a celej den nepříjemnéJen vystihnout den, kdy to náročné opravdu bude, prtě bude pořád pištět a člověk se u něj nezastaví - to bych pak taky nejradši odjela.
![]()
@rejžička píše:
Jen vystihnout den, kdy to náročné opravdu bude, prtě bude pořád pištět a člověk se u něj nezastaví - to bych pak taky nejradši odjela.![]()
oni si to pak rozmyslí, přítel chtěl být na mateřské, že já půjdu do práce a když jsem ho tu nechala poprvé a volal každých pět minut, tak to mě utvrdilo v tom, že zůstanu já ![]()
@palapa píše:
oni si to pak rozmyslí, přítel chtěl být na mateřské, že já půjdu do práce a když jsem ho tu nechala poprvé a volal každých pět minut, tak to mě utvrdilo v tom, že zůstanu já
ahoj
…tak já to nemám až tak jako ty, ale něco podobného. Manžel se sice až tak moc nestará (přebaluje jen občas, ptž mu už ty tvrdé bobky smrdí, ale koupeme společně), ale když k nám někdo přijde nebo někam jdeme, tak malou nespustí z očí, pořád na ní volá, aby řekla „tata“, pusinkuje a někdy ji ani našim nechce dát z ruky. Když jsme byli na kyčlích, tak u ní pořád před doktorem stál a říkal jí, že to nic nebude a tak
…jako mě to přijde spíše vtipné…určitě to nebude do 18 let nebo s narozením dalšího prcka…navíc ten můj na ní už umí být i přísný, když dělá zle. Zkus se nad to povznést…a třeba mu i řekni co ti přesně vadí…
Než mi manžel sestřenky půjčil pochovat jeho prvorozenou dceru, tak jsem dostala půl hodinovou přednášku, kočár nedal z ruky, ale je to perfektní táta, trochu přecitlivělý, ale ono se to časem obrousí.I tvůj muž je zřejmě hrdý na svoje dítě.
Já teda taky nemám ráda, když se chlap přehnaně stará o „ženské“ věci. Jakože kontroluje nákup, kontroluje úklid, kontroluje věci pro dítě atd.. Pár takových znám a připadají takový míň „chlapští“. Neříkám, že by se neměli starat, ale všeho moc škodí. Potřebuju aby byl chlap tak trochu „tvrďák“ a né aby se staral jestli byla potravina dostatečně levná, či jestli se peřinka dostatečně hodí ke kočáru nebo jestli je pořádně vydrhnutá vana.. Neříkám, že nemá mít svůj názor - např. „snad tu příšerně křiklavě růžovou peřinku nechceš koupit, vždyť vypadá jak od cirkusu“ ale aby trval na tom, že peřinka musí být zelená atd. to už je pro mě moc. Muže podle mě takové věci od přírody nezajímají a když je to až příliš zajímá působí na mě tak trochu žensky..
EDIT : tebe ale spíš zajímala asi ta „přehnaná“ péče o mimčo
. Myslím, že ho to přejde, počkej až si na prcka více zvykne - nechá ho i pochovat babičce ![]()
Příspěvek upraven 26.03.12 v 10:01
To přejde. My , když jsme šli s chlapem na procházku, tak jsme půl procházky prohádali, kdo poveze kočárek ![]()
No, můj drahý se stará zhruba stejně jako já, samozřejmě takové věci jako kupování oblečení na malou, chození k doktorům a tak obstarávám většinou já, ale taky je dost starostlivý, když jdeme k jeho rodičům, tak by měl malou nejradši u sebe a vždycky pečlivě pozoruje, co s ní kdo dělá. To samé u mojí mamky, z rodiny věří a nekontroluje akorát moji babi s dědou a i to se musel naučit ![]()
O procházkách ani nemluvě, jakmile jsme my dva a kočár, nikdy nevezu. To samé šátkování. Ale jsem ráda, je to lepší, než kdyby se k nám nehlásil ![]()
Malá je ještě prťavá, s tebou hážou hormony a partner si zvyká na roli otce. Počkej do konce šestinedělí, ono se to utřepe. A pokud ne, promluv si s ním o tom v klidu.
Stejný to nemám, stará se tak normálně. Ale spíš občas bojujeme s tím, že on si např. vezme do hlavy, že nejlepší jsou vlhčené ubrousky značky X (přitom ale přebaluju já, ne on) a tak mi z každého většího nákupu nějaké přiveze. Jenže mě X nepřijdou tak dobré, mám radši značku Y, ale on si to jaksi nenechá vysvětlit
Takže mám doma hromadu X, ale žádné Y. Stejné je to s plinkami apod. Upozorňuji, že dcerce ještě není ani měsíc a já mám hromadu ubrousků X, plinek Z a krémů W
Ale už jsem si zvykla a beru to jako takovou jeho „známku vyjímečnosti“
Asi si založím obchod s dětským zbožím ![]()
To samé bylo - je unás. Malé jsou už 3r a pořád „bojujem“.
Když koupím nové boty hned jde pomněřit jestli jsou opravdu ok atd.
Největší hádku jsme mněli když jsem začala přikrmovat. Nasr… mně a řekla jsem mu ať to malé uvaří sám a odešla jsem středem. Vrátila jsem se za 2h a byl klid.
Příkrmy a jídlo obecně už přestal řešit.