Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám mu vzít tátu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.3.12 20:50
Ale ono se to nespraví 
A dětem snad tátu nebereš, pokud se i tak nestará, tak možná děti budou mít pak víc pozornosti v kuse než teď.
Nemysli si, taky mě to teď pronásleduje, že bych to vlastně mohla vydržet, není to bití, rodinu zajistí, chová se ke mě hezky. Jen mi občas lže do očí a podvádí 
Já v tomhle žít už nemůžu. Tatínek bude mít styk s dětmi, jak si určí, nehodlám mu v něčem bránit, jsou to i jeho děti, tátu jim neberu, ale já už to zkrátka nedávám. Musím myslet i na sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenkaamimi
25.3.12 20:50
můj názor je, že se s ním máš rozejít, když už ho nemiluješ, ale dítěti tátu nebrat. aby jsi neměla špatné svědomí, domluv se s ním na tom, jak se budou stýkat.
a je to 
- Citovat
- Upravit
25.3.12 20:52
Těžko se radí, ale ve vztahu s mužem musíš být proto, protože ty chceš, ty ho miluješ, ty musíš cítit ve vztahu naplnění. zůstavat s někým kvůli dítěti, sice ušlechtilé, ale absolutně mimo. mamka kvůli nám zůstávala v manželství od mých 10-ti let, snažila se kvůli nám udržet rodinu, rozváděli se v mých 26-ti letech a dost zle z tátovo strany a co mám z dětství? nešťastnou, věčně se snažící usouženou maminku, ožívající když s námi byla sama. Kéž by se s ním rozvedla v těch mých 10-ti letech po první nevěře. Bylo by nám lépe všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.12 20:56
Pokud zatneš zuby a budeš čekat, bude to stejné nebo horší.
Pokud chce člověk ve vztahu nějakou změnu, musí nejprve sám iniciovat nějakou změnu u sebe, což má za následek nějakou změnu u partnera.
Musíte o problémech mluvit a poté se nějak snažit je napravit.
K nápravě ale musí být ochota na obou stranách. Pokud není ochota, což se při dlouhodobém neřešení může stát, nemá to asi cenu.
Mluvím obecně, jsou i věci a vzorce chování, které se napravují dost těžko. Ale nepíšeš úplně konkrétně, takže ta rada je též obecná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.12 20:58
Přesně jak píše Gladys. nemám osobní zkušenost přímo s partnerem, ale jsem dítě rozvedených rodičů. Když mi bylo 11, konečně došlo na rozvod a mně se opravdu ulevilo. Táta mámu nebil, ale hádali se hodně často, doma bývalo dusno, s námi táta moc času netrávil… No a pak se rozvedli a od té doby byl klid, navíc jsme byli týden s mámou a týden s tátou, což bylo ideální a on se nám věnoval o dost více, než když byli naši spolu.
Takže já si taky myslím, že lepší je být od sebe a oba spokojení, pokud nebudeš bránit styku otce s dítětem, všichni na tom vyděláte a mrňous třeba bude mít tátu, který se zajímá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.12 21:00
Možná jsem měla dodat, že už jsme odděleně žili a naše dítě tátu mělo a je pravda, že teď mi připadá, že ho má méně než předtím. A asi máte pravdu, než abych se trápila… Jenže ja nějak nevím jak na to 
on nějak nechápe, že se něco děje 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.12 21:02
Ahoj anonymní děvče, píše Ti druhý anonym Já to mám doma podobně, o nevěře sice nevím, radši ani nepátrám, ale jinak.. taky nejsem naplněna, trápíme se ve vztahu oba, přesto stále nevím.. máme roční miminko. A já mám rodinu daleko, žiju v Praze a vlastně nevím, co mám dělat, protože zvládnout to sama na mateřské s dítětem tady v Praze.. Přeji Ti hodně sil..a správná rozhodnutí.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.3.12 21:05
@Anonymní píše:
Možná jsem měla dodat, že už jsme odděleně žili a naše dítě tátu mělo a je pravda, že teď mi připadá, že ho má méně než předtím. A asi máte pravdu, než abych se trápila… Jenže ja nějak nevím jak na to
U nás je to podobně.. asi taky nechápe, že se něco děje.. nebo.. je mu to jedno..? nebo už nemá taky sílu, nevím..
- Citovat
- Upravit
25.3.12 21:08
Je to jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě . Chce to odvahu, ale stojí to za to. I já odešla od otce dcery, ale nelituji. Ani jsem s tím nepočítala, ale máme nového tatínka… Neměnila bych, jsem šťastná a malá taky a přítele miluje! A to je nejdůležitější 
. Takže přeji odvahu a jak napsala Gladys - mysli na sebe! Život máme jen jeden, tak proč si ho neudělat hezký?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.12 21:08
Ahoj,
a co to zkusit ještě nějak zachránit. Promluvit si spolu, říct mu jak se citíš a že máš chuť ho opustit, že už takhle žít nechceš a zkusit najít nějaké řešení. Třeba se vzpamatuje a začne se snažit, můžete navštívit manželskou poradnu apod. Co společná dovolená? Pokud ti muž řekne, že už není co zachraňovat, tak se můžeš s klidným srdcem sbalit a jít i s dítkem pryč. Ale ještě bych zkusila zabojovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.3.12 21:10
Moje mamka v druhém manželství zůstávala jen kvůli naší malé sestře. Jelikož se z něho stal alkoholik, věčně se s někým tahal a bylo mu jedno že od lehké děvy přišel k mamce do postele, která z toho pak měla i zdravotní problémy, bylo jejich soužití jak utrpení pro ně, nás tak i pro tu malou.
Kvůli dítěti s ním rozhodně nezůstávej, to je největší kravina, kterou můžeš udělat potažmo, když se k dítěti ani moc nemá. Určitě mu stýkání s ním neodepřeš, takže nevidím sebemenší problém, proč se s ním nerozejít.
Odejdi a buďte šťastni 
Dítě potřebuje veselou usměvavou mamku, né uzlíček neštěstí, protože jak se budeš cítit ty, tak tak se bude cítit i tvé dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.3.12 21:13
@Laaja dekuji za radu, ale tohle už se probíralo tolikrat vydržel být fajn jen pár dní Já vím, že umí být lepší, ale dle mého se nechce vzdát svého bujarého života… Asi ještě neměl mít rodinu…
Koho by zajimal můj příběh pošlu mu odkaz na deníček v SZ, bohužel nemůžu vystoupit z anonymity
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Všechny vás zdravím…
Jsem v situaci, ze které se nedokáži hnout a tak hledám radu jinde.
S přítelem jsem pátým rokem, máme krásné a zdravé dítě ale já nejsem šťastná. Uvědomila jsem si, že s ním být nechci, že je obrovský sobec a já jsem v této rodině pouze doplňkem. Už mi byl nevětný a nějak jsme to ustáli, ale nevěřím mu a on nedělá nic proto abych mu věřit opět začala. Neumí hospodařit, s dítětem mi pomáhá minimálně
Momentálně jsem ve stavu totální apatie, je mi to jedno. Je mi jedno kam chodí, kdy se vrací, co tam dělá… Jsem ráda za každou situaci, kdy jsem sama jen s dítětem. Mu to nejspíš vyhovuje, jelikož na mou mlčenlivost a „útěky“ z domů atd. nereaguje.
A kámen úrazu? Vím, že chci odejít, ale nevím jak to udělat. Nechci ublížit jeho rodině, vím, že mě mají rádi, ale už se nechci trápit, chci žít. Na druhou stranu si říkám jestli nejsem sobec, jestli mám vzít našemu dítěti tátu, jestli nemám raději zatnout zuby a čekat, že se to jednou spraví…
Omlouvám se, že situaci nastiňuji tak okrajově, ale je to opravdu na dlouhé povídání. Budu vděčná za jakýkoliv názor a radu. Děkuji