Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedokážu si odpustit promiskuitu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.4.25 21:20
Psycholog, nebo spíš terapeut, je dobrý nápad.
Myslím, že tvoje promiskuitní období může hodně souviset s tím, co se ti doma dělo. Já to měla podobně a skončila jsem na několik desítek let s poruchou příjmu potravy. Můžu za to stejně málo jako ty. Ale to nestačí slyšet od nějaký random ženský na emimi, je potřeba to procítit a přijmout za své. Takže terapeut. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 21:22
Boha jeho, tvůj fotr by si zasloužil dostat brutálně do koulí ale tvá máti teda taky, protože v tomhle vychovávat potomka, no hovada jedna! Je to jak přes kopírák, otec byl hajzl, nedával lásku, ponižoval = trauma na zbytek života. Tuhle kouli si bohužel potáhneš sama…
Mám stejnou přítelkyni, o své minulosti mi lhala, no já na to došel a dodnes s tím nejsem v pohodě. Lže mi a ikdyz jsem se jí milionkrát prosil, aby mi řekla pravdu, abychom to probrali, tak mi dokola jen lhala… Proč to nevím, myslím že taková prostě je, prolhaná. Bohužel spolu máme dítě a já to zjistil samozřejmě až po narození… Teď jsou dcerce čtyři a já nevim koho mám vlastně doma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 21:23
Víš co? Děláš všechno možné i nemožné, aby si se vyrovnala s minulostí, chceš sobě, okolí i nám ukázat a dokázat, že si lepší, ale nějak si to sama sobě nevěříš, jestli to tvoje pokání je dostačující.
Takže ten terapeut bude cajk.
Ale stejně, já bych ti doporučila kněze. Nějakého hooodně starého, moudrého. Když se trefíš na správného člověka, odvalí ti kámen ze srdce za 15 minut a zadarmo. 
neboj se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 21:29
@Velký Darebák píše: Více
Možná je prolhaná a možná si neumí představit, že by někdo unesl to slyšet. Čímž neříkám, že je ok lhát.. jen že to může mít jinou příčinu než vadu charakteru.
Lže i v jiných věcech?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 21:37
@KKubula píše: Více
Unesl? Partner, který stojí za to, to pochopí a přijme. Vznikne vztah na vzájemném porozumění a upřímnosti. Když však lhala, je to úplně jiné kafe. Důvěra je ve vztahu to nejdůležitější a ta je samozřejmě aktuálně úplně v háji… Vidím cizí, prolhanou, promiskuitní ženskou, které nevěřím ani nos mezi očima. A je mi úplně jedno, proč mi lhala. Poslala tím náš vztah do kytek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 21:59
Rozhodně terapeut, to pramení od výchovy rodičů, táta, máma.. a možná by pomohlo se svěřit i partnerovi, ale věřím, že ne každý to unese 
Tohle mělo jít ven už v začátku vztahu
Každopádně co bylo bylo, minulost nezměníš, jen se z ní můžeš poučit. Myslím, že na sebe můžeš být teď pyšná, hledej na sobě to pozitivní a dívej se jen dopředu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 22:07
V postatě se vychováváš sama. Rodiče ti nebyli příkladem, jak se máš chovat, abys nebyla jednou nohou v kriminálu a otec se k tobě ještě choval jako hovado, protože to hovade byl/je. A ty si teď, když máš spořádaný život, vyčítáš, žes neměla čistý život odnepaměti. Vychovala ses v podstatě sama, resp. tě vychovaly spplečenské normy, které jsi přijala za své, ačkoliv jsi nemusela, mohlp z tebe být hovádko, jako je tvůj „bezchybný“ otec. Jinými slovy to, že ses musela kultivovat sama a později, v tobě vyvolává výčitky, protože sis sama v pozdějšim věku byla „správným rodičem“ a pamatuješ si to a hodláš se za to trestat. Je to k něčemu? Mohla bys být prosím pyšná na to, kým jsi dnes? Jesti to neumíš, jakože asi ne, jdi do psychoterapie, nejlépe do podpůrných skupin, kde jsou jiní lidé, jako ty, co potřebují podporu zvenčí.
Za mě: nejhorší je ten, kdo si neuvědomuje, že dělal chyby. A v tomhle příbéhu to nejsi ty, ale tvůj sprostý otec. Fuj. Asi chápu, proč máš potrebu se s tím svěřit blízkým osobám, žes dělala průšvihy, potřebuješ pocit přijetí, že té zcela poznají a i přesto tě budou milovat. Proč ne, jestli se potřebuješ svěřit. Ty ses prostě dovychovávala sama. Takže já si třeba dneska nevyčítám, že jsem se ješté ve 12 letech jednou počůrala do postele. Blbost. Ale určiťě bych si to vyčítala, kdyby mě za to otec roky tepal. Je mi líto, cos musela zažít a buď na sebe hodná, pokud to jde. Najdi si podporu, nehledej nepřítele a nesuď se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.25 22:32
Bud na sebe pysna, z ceho ses dokazala vyhrabat a kam jsi to dotahla! Koho zajima minulost? Maximalne lidi, kteri maji tak nezajimavy a nudny zivot, ze je bavi se hrabat v davne minulosti cizich lidi. A ti te vubec nemusi zajimat. Dostala jsi od malicka nalozeno, ale poprala se s tim, nikomu jsi neublizila a cela tvoje zivotni cesta te dostala tam, kde jsi ted a to je prece super, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.25 02:29
Jsem taky pro terapeuta. Pomůže ti to v sobě zpracovat, najdi si někoho a vše na něj upřímně naval. Nelži, nepribarvuj a řekni všechno. Bude ti líp.
Tvůj otec je magor, doufám že se nestykatr. O mamce nic nepíšeš. Měla jsi hodně divoké mládí, které jsi ale zároveň zvládla bez nemanzelskych dětí, závislostí, pohlavních nemocech atd. Teď se mas dobře, chápu že se stydíš, ale s minulosti nikdo nic neuděláme. Věř že každý má něco na co není pyšný, tvoje mladí by bylo určitě klidnější kdybys měla fajn tátu a ne takovyho magora. Pan otec je na tom jak mimochodem? Ředitel nějakého podniknu o minimálně 500 zaměstnancích, s domem a bagem golfovych holí 
?
Nebuď smutná. Máš se dobře a to je supe, preju at se daří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.25 10:30
Odděl si tu minulost nějakou čarou, klidě si ten den vymysli, den kdy jsi hodina minulost za hlavu a stala jsi se někým jiným.
Můžeš zkusit i jinou „fintu“ jak se oddělit od minulosti. Vyber si nové křestní jméno a přidej si ho. Třeba Lucie jako patronka kajících se…
Neřeším jestli to partner ví nebo ne, asi mu nebudeš říkat úplně všechno, ale to co řekneš by mělo být upřímné. Když o tom budeš mluvit, měj tu čáru na paměti.
PS: není to trochu tak, že vymotat se z toho ti pomohl partner. Muži často trpí komplexem jako Pygmalion, kdy udělají ze zanedbané dívky dámu. Když to tak je, tak by nebylo od věci ten komplex v něm přiživit. Aby za nějakou dobu nezačal na předměstí hledat novou Lízu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.25 12:45
Promiskuita v pubertě a mládí je naprosto běžná reakce dítěte, které vyrůstá v disfunkční rodině a kde špatě funguje otec.
Hodně dětí, které jsou např. sex. zneužívané, tak pak sklouznou promiskuitě.
Hodně lidí tohle neví a pal si lidi, kteří to sami zažijí myslí, že jsou špatní.
Nejsi špatná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.25 13:05
Říká se "jednou nohou v kriminále ". Nevím, jestli ti terapeut pomůže. Znám dost lidí, co k němu chodí x let a stejně se nic nezlepšilo. Základ je mít podporující polovičku, kamarády, nebo rodinu. s nikým se proboha nesrovnávej! Jsi jen ty a nikdo není stejný. S nikým se v úspěších nepředháněj. Spoustě lidem budeš připadat jen trapná a psychicky labilní, což určitě nechceš!?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.25 13:19
@Anonymní píše: Více
Nemusíš si nic odpouštět Byla to etapa tvého života, je už další. Zvládla jsi to a něco jsi dokázala. Každý se s takovou situací vypořádá jinak. Někdo by si třeba i vzal život. Ty jsi prošla „pár“ postelí a posunula se do dlouhodobého vztahu, udělala školu, máš dobrou práci. Zapomeň na to, vypusť to ze života nebo opravdu koukej, kde jsi dnes. Vychovala jsi se jinak, než tvůj otec vychoval tebe Buď na sebe pyšná, nestyď se. Nemáš za co.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Pěkný večer přeji,
Přemýšlím již delší dobu nad tím, zda se mam svěřit či ne, ale v podstatě denně myslím na me bouřlivé chování v minulosti.
Vyrostla jsem v rodině, kde otec byl alkohol, shazoval mě, oslovoval me k, p, téměř denně od puberty, jaka jsem nula a ze na nic nemam. Neustále mi rikal, jak jsou druzí lepší a jak za nic nestojím. Stalo se to, ze jsem se od mych 13 let začala tahat s klukama, s pofiderními lidmi, navazovala jsem vztahy s muži, kteří mě ponižovali, bili.. vyzkoušela jsem drogy, pila jsem (ale až v 18)…na základce i střední me hodně šikanovali.. vím, ze někdy jsem si za to mohla i sama, třeba jsem si něco vymyslela, abych byla zajímavá a aspoň někdy na mě někdo promluvil.. všeobecne se dá říci, ze jsem byla v pubertě velmi problémové dítě a kolikrát byla jednou nohou v zákoně (moje první láska mě naváděla k trestné činnosti pod výhružkou, ze se se mnou rozejde, pokud to a to neudělám - naštěstí jsem nic zásadního nikdy neudelala) od mých 18 jsem začala mít potřebu vyhledávat muže 35+, kteří by se o mě dokázali postarat. Myslim, ze jsem si vybírala muže spíše movité. Do mych 23 let, než jsem potkala mého muže, jsem vystřídala desítky sexuálních partnerů a nemuzu se s tim vyrovnat, stale na to myslim, jaka jsem byla holka a ze jsem tímto vryta v paměti vsech co se se mnou kdy potkali.. mam pocit, ze mozna i doted jsem úplná hladova po lásce.. casto přemýšlím nad tim, jak mi chybí větší cit, pozornost a zamilovanost (s mužem jsme uz delší dobu) co se týká me samotné, tak jsem si udělala vysokou školu, mam opravdu dobrou práci, podnikám a mam neustálou potřebu něco dělat - kurzy, různé nápady a neustále na sobě pracovat, az si rikam, ze nevim, jestli toho neni too much a nedelam to spis pro potrebu, abych druhým ukázala, ze nejsem takova nula, jak si druzí mysleli. Ziju ve spořádaném vztahu, mam svoje zázemí a aktuálně se snažím psychicky vyrovnat s tim, co bylo.
Strasne se za sebe stydim. Doted.
Dekuji za přečtení