Nedorozumění v rodině

Anonymní
29.3.16 08:57

Nedorozumění v rodině

Ahojte holky, omlouvám se za anonym, ale celé téma je pro mne dosti citlivé…

Sama nevím, kde začít, možná by to, co ze sebe potřebuji dostat bylo spíše na nějaký deníček než na diskuzi.

V poslední době si moc nerozumím s mými rodiči ani s mým bratrem. Mám již svou rodinu, manžela, 4 letou dceru a za měsíc se nám narodí druhé děvčátko. Možná je to i tím momentálním těhotenstvím a hormonama, a za normální situace bych to všechno přešla a snažila se neřešit, teď mi to ale nejde.

Všechno začalo asi už v dětství a v dospívání, matka i otec dost pili, ale hlavně tedy matka. Když byl otec v práci, a zjistil, že je matka v hospodě, tak mi z práce několikrát za den či večer volal a vyžadoval po mně, abych šla matku hledat. Chodila jsem po hospodách a hledala ji, když jsem ji našla, tak to nikdy nebyl zrovna hezky pohled, většinou ožralá na plech, pamatuji si, jak jsem ji prosila, ať jde se mnou domů, vždy mi ještě nadala, všude okolo hromada ožralých kamarádů, kteří se do mě také pouštěli. Někdy se zvedla a šla, v tu chvíli jsem si oddechla a byla jsem ráda, že jakmile přijede otec z práce domů, bude klid. Někdy jsem ale z hospody odcházela sama a pak se doma třásla, co zase bude, až se otec vrátí z práce. Rodiče se hádali, někdy i bili. Tomu všemu jsme s bráchou přihlíželi. Jenom si na tohle vzpomenu, dělá se mi strašně zle. Samozřejmě mám i hezké vzpomínky z dětství, nikdy jsme s bráchou nestrádali, jezdili jsme s našima na dovolené, nebylo všechno jenom černé. Matka je momentálně již delší dobu v invalidním důchodě, protože má psychické problémy. Nepije již tolik a tak často, ale pije stále. Ale alkohol a strašné hádky jsou pořád v paměti a táhnou se se mnou stále mým dalším životem.

Někdo by řekl bohudík, já říkám bohužel, máme to štěstí, smůlu, že všichni bydlíme v jedné ulici na sídlišti, akorát každý v jiném vchodě, jak naši, tak brácha, tak my. Dcera má babičku moc ráda, v poslední době se ale docela často stává, že ji babička slíbí, že tehdy a tehdy přijde. Dcera čeká a babička samozřejmě nedorazí, většinou je důvodem alkohol. Pak to ale musím vysvětlovat já, proč babička nepřišla, i když to slíbila. Nebo se přiřítí, nesundá si ani bundu, hodí dceři čokoládu nebo bonbony a za deset minut je zase pryč. A opět ji třeba týden nevidíme. Mě by to ani nevadilo, ale dcera nechápe, že babička bydlí 10 metrů od nás a nemá na ni čas. Teď byly Velikonoce, neukázala se ani babička ani dědeček. Včera dopoledne akorát zavolala s tím, že se někdy přes týden zase staví a něco dceři donese, tak jsem ji už ale řekla, že by dcera daleko více než bonbony ocenila, kdyby s ní babička šla třeba jen na hoďku na hřiště. Na to mi řekla: Jooo? To jsem nevěděla. Tak jo, tu hoďku sedět na lávce bych mohla vydržet… :nevim: Nechápu to. Pořád se prezentuje, jak je skvělá babička, jak vnučku miluje…ale od milující babičky bych očekávala, že bude chtít se svým vnoučetem trávit nějaký čas…samozřejmě chápu, že to není povinnost, ale ať se tedy pak neprezentuje jako babička roku. A včera odpoledne se stal vrchol všeho. Šli jsme s manželem a dcerkou do parku. Ze zahrádky hospůdky na nás volá moje máma, dělala jsem že neslyším a šli jsme dál, evidentně už totiž měli svoji náladu. Přiběhl za námi můj taťka a přemlouval, ať si jdeme na chvíli sednout za nima. Dcera když uslyšela, že je tam i babička tak bylo celé hřiště vedlejší a chtěla za nimi jít. Tak jsme tedy šli. Po chvíli se babička zvedla a že jde s dcerou na hřiště do parku. Šla jsem s nima. Babička se motala, na tom hřišti, kde byla hromada malých dětí a jejich rodičů, to byl pohled pro bohy, opravdu. A nejvíc co mě štvalo, že ji opilou vidí moje dcera. V tu chvíli se to ve mně začalo vařit. A dala jsem ji najevo, že o její přítomnost teď opravdu nestojím. Uraženě se sebrala a odešla, já zůstala s dcerou na hřišti. Matka šla zpět do hospody, kde se pustila s vervou a výčitkami do mého manžela. Obsah hádky by byl na další hromadu řádků, tak to tu nebudu vypisovat. Jsem z toho všeho ale smutná.

A co se bratra týče, neustále mi něco vyčítá, hlavně tedy peníze, které jsem obdržela jako dědictví po babičce. Nemáme si spolu co říct. Zase je všechno mnohem komplikovanější. Před týdnem bratr oznámil, že čeká s přítelkyní dítě. Řekla jsem pouze, že jim přeji, ať je zdravé a že doufám, že to všechno zvládnou, jak si plánují. Zřejmě jsem ale neprojevila dostatečnou radost, protože je mi to vyčítáno. Jak bych taky mohla, když k mému těhotenství se bratr vyjádřil takto: Zase holka? To jste tak neschopní, že neumíte zrobit kluka? :nevim: Dále je mi vyčítáno, že mám všechno a on nemá nic. Ale to, že na to všechno, co máme, jsme si museli s manželem vydělat, nic nám do klína nespadlo samo, to už nikdo zřejmě nevidí.

Je mi z toho všeho smutno. Byla bych ráda za reakce, co si o tom všem myslíte vy. Pokud přeháním, napište mi to, prosím. Děkuji.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
29.3.16 09:08

:hug: :hug: Ve srovnání s mojí rodinou slabej odvar, ale stejně je to na houby. Radím odstěhovat se, omezit kontakty na zdvořilostní vánoční návštěvy a nebrat je osobně.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
29.3.16 09:11
@Anonymní píše: :hug: :hug: Ve srovnání s mojí rodinou slabej odvar, ale stejně je to na houby. Radím odstěhovat se, omezit kontakty na zdvořilostní vánoční návštěvy a nebrat je osobně.

Díky za reakci, věřím, že to může být jinde mnohem, mnohem horší. Jenom mne to mrzí. Tobě přeji hodně síly. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
728
29.3.16 09:22

Tak to je síla, matce bych řekla, že pokud bude pod vlivem, nebude se s mými dětmi vídat a dětem bych řekla, že je babi nemocna :nevim:. A přesto by nejel vlak.
Moje matka zase nemá zájem o trávení času s mym synem. Pořád vykládá, že kdyby byla v důchodu, jak by s nim chodila ven atd, ale když má volno, nebo je vikend aa má možnost jít s nim ven nebo ho někam vzít, tak bud sedi doma a pak mi vyčítá, že se nestavime nebo jezdí po obchodacich a nakupuje kravoviny. A to je schopná byt v obchoďáku i 4× týdně :zed:
Synovi jsou dva roky a ona s nim byla venku jednou a to ještě se mnou a ja ji musela přemlouvat :cert:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
728
29.3.16 09:25

A co se týče bratra, to máme celkem podobně. Taky mi vyčítá, že máme vic než oni. Ale bohužel, ten kdo sedi doma na zadku, a nesnaží se, toho nikdy moc mít nebude. :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
29.3.16 09:35

Já se nedivím, že ho štve to dědictví. Vem to, že by dostal on a ty ne. Ostatní smutný.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17669
29.3.16 09:39
@Black Tears píše:
Já se nedivím, že ho štve to dědictví. Vem to, že by dostal on a ty ne. Ostatní smutný.

Jsou věci důležitější, než peníze. Vztekat se může na toho, kdo mu ty peníze nedal a ne na toho, kdo je dostal. To je ubohé. Kdyby peníze dostal někdo jiný z rodiny a já ne, tak možná prohodím nějaké peprné slovo a tím to skončí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22490
29.3.16 09:43

Vztah s rodiči alkoholiky je a bude vždy komplikovaný a ti dva vám toho naložili příliš :hug:…Tvůj bratr to taky nemá lehké - trauma z rodičů má určitě taky a zřejmě se, na rozdíl od tebe, z jejich vlivu nedokázal vymanit nebo se v tom nějak zorientovat. Chlapi to mají ohledně sociální adaptace mnohdy složitější než holky..Ale to vše NENÍ tvoje vina, jen konstatuji…
Moje rada? Odstěhovat se do nějaké rozumné vzdálenosti, at se vymaníte z jejich vlivů a působení…Rozumné vztahy s alkoholiky vést nelze, jen by vás stahovali na dno…A to bych si nenechala líbit. Hodně sil :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10861
29.3.16 09:47

Nepřipadá mi, že přeháníš. Malé bych vysvětlila, že babička je nemocná, proto se tak divně chová (ona je to de facto pravda) a vztahy bych dost silně omezila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
354
29.3.16 10:06

Ahoj, je to smutné co teď prožíváš a vím že nejvíc tě to mrzí kvůli dceři, ale asi by si měla nejlepší, kdyby jste se opravdu odstěhovali pryč. Také jsem neměla moc hezké dětství a když jsem ve 14 odešla z domu, tak jsem chtěla být od své „rodiny“ co nejdál to půjde. Máme mezi sebou 25 km, s mámou jsem se několik let vůbec neviděla, protože jsem se též za ní styděla a vlastně jsem o ní ani neměla zájem, jediné co jsem chtěla, tak mít svou rodinu a tu teď mám a snažím se aby měli všechno co jsem já jako dítě neměla. Teď beru jako rodinu sebe, manžela a dceru a nikoho dalšího nepotřebuju. POdívej se na to z tohoto pohledu, svou rodinu už máš, tamtu rodinu bych asi hodila za hlavu, podle toho co píšeš, tak nemají zájem o Vás, ale jen o alkohol. Uleví se ti když odejdete a budete žít pouze a jen Vy :-) Rodinu si člověk nevybírá ale pro tebe teď musí být důležité věnovat se své rodině a být šťastná.
Chování tvého bratra je závistivé a ať uděláš cokoliv, bude to tak. Odejdi a začni žít nový život, život takový, jaký chceš ty sama. Tvé dítě to časem pochopí uvidíš :-) přeju ti hodně štěstí aby jsi byla šťastná a už se takto netrápila :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.3.16 10:16

Nejlepsi je opravdu se odstěhovat a zrusit naprosty konatkt, jinak te budou trapit do konce života… ja jsem dostala dům od rodicu, dnes me matka vyhodila i s detma, s tim, ze ho chce zpet. Samozrejme az je vse opraveno. Takze asi tak, kdybych mela kam, sbalim se a jedu hodne daleko.

  • Nahlásit
  • Citovat
29.3.16 10:20

V rodině se problémy řeší špatně, zvlášť mezigenerační. Rodiče si nevybereme. Nejspíš se Vám vrací Vaše pocity z dětství, když jste viděla maminku opilou a sama jste se s tím musela nějak popasovat a chcete ochránit děti.
Díky Bohu dcerka má Vás. No a Dobrý nápad s tou „nemocí“. Bydlíte opravdu blízko sebe..
Problém s alkoholem je jen obtížně řešitelný. Pokud člověk sám nechce, nehne s ním nikdo.
Přeju Vám i miminku hodně zdravíčka.
Co si o tom všem myslí manžel a co jeho rodiče? Že by měli dcerky aspoň jedny fungující prarodiče…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
ferret
29.3.16 10:48

Souhlasím s @Knihomyš, děti jsou mnohem rozumnější, než si kolikrát dospělí myslí. Vymýšlení historek, proč babička zase nepřišla apod. dítě brzo prokoukne a přestane věřit i rodičům, kteří jí je vykládají. Babička je jednou babička, i když třeba ne úplně dobrá, a dcerka by ji měla přijmout takovou, jaká je, stejně jako přijme své rodiče a jiné příbuzné.

Co se týče vztahů dospělých, osobně bych se snažila rodiče brát s rezervou. Nikdy neuznají, že dělají něco špatně, tak proč o tom diskutovat nebo se dokonce hádat. Pokud něco vyčítají, rozhovor na dané téma ukončit a pokud pokračují dál, odejít.

Že se babička prezentuje jako nejlepší babička pod sluncem, to mi připomíná mou tchyni… Ta je největší chudák a současně nejlepší matka, tchyně i babička v jednom :-) Je to na zabití, ale už to neřeším, pouštím to jedním uchem tam a druhým ven, nevyjadřuju se k tomu, nepřu se, nervy mám jen jedny.

  • Nahlásit
  • Citovat
13499
29.3.16 11:00

Počkej, až porodíš, srovnají se hormony a bude to. :-)

Krom nějakých asociálů se jako super babička prezentuje snad každá, ne? Copak by nějaká řekla, že je babička na houby?

Když nedojde, omluvila bych to nemocí a je to.
Co se na tomto dá řešit? Nic. Matku nezměníš a nic ničím nevyřešíš. Rodiče si člověk nevybere.

Možná by bylo dobrý bydlet o něco dál, aby se vyhnul člověk tomu, že ho opilá matka bude tahat do hospody, když jdeš ven.

Ad bratr. Tak on je asi ve stejné situaci jako ty, že jo. Mohli byste spíš držet pospolu, zdá se mi, že směrem k němu jsi teda trochu podrážděná. :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.3.16 11:40

Děkuji Vám všem za reakce. Zpětně už taky vím, že nebylo úplně nejrozumnější stěhovat se do takové blízkosti. Momentálně s tím už nic neuděláme, máme na byt úvěr. Rodiče od manžela bydlí asi 15 km daleko, ale dceři se věnují, i přesto, že tchýně ještě aktivně chodí do práce. Berou si ji na víkend, na výlet, nebo přijedou oni za ní. A hlavně ne proto, že my potřebujeme hlídání, ale proto, že oni sami chtějí s ní trávit čas. Za to jsem právě ráda. O to více mne mrzí, že mí rodiče takto nefungují. Zase nechci být nespravedlivá, matka mi dceru hlídala, když jsem nastoupila do práce a dcera onemocněla. Ale také to nebylo vždy ideální, matka i když hlídá, tak usíná. Dcera si pak hraje v bytě naprosto bez dohledu, naštěstí je dostatečně rozumná. A nejednou mi matka ráno před odchodem do práce zvedla tlak, když přišla ještě s opicí za krkem. A poslední věc, hlídání a vůbec kontakt s dcerou ustal převážně poté, co jsem ji řekla, ať se nezlobí, ale že jakmile se mi narodí miminko, tak jim již nebudu hlídat psa (je nevychovaný, skáče naprosto všude, a upřímně docela srmdí) - takže mi to někdy přijde, když ty nám nechceš hlídat psa, my se nebudeme zajímat o vás, potažmo o vnučku.

A co se týče bratra, možná máte pravdu, že jsem na něho napružená, víc než by si zasloužil. Ale to je taky těžko. Lásku k alkoholu zdědil zřejmě po matce, takže já od matky neslyším nic jiného, jaký je brácha suprový, jak spolu dobře poseděli, jaká to byla fajná akce, jak se fajně bavili. Zní to trochu závistivě že? Asi jo…ale bohužel si nemůžu pomoct, prostě mě to štve, když rodiče jedou se bavit s bráchou a mě strčí akorát tak psa na hlídání. A navíc, brácha když se opije, tak umí taky pěkně blbě kecat. To jenom slyším, jak jsme blbí, že máme na byt úvěr, že on by si ho nikdy nevzal. Jooo, to se mu to mluví, když si bydlí skoro zadarmo v bytě, co patří rodičům. A plno jiných hova.din. A co se týče toho dědictví od babičky, nešlo o žádnou závratnou sumu, ale o pár tisíc, za které jsem si tehdy koupila notebook do školy a platila si cestovné a menzu na kolejích. A už vůbec si nemyslím, že by měl právo cokoliv v téhle věci vyčítat mi. Naštvaný může být tak akorát na babičku, která takto nespravedlivě rozhodla.

Zakl.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama