Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, napadlo me tema, na jaké období take vzpomínate nebo kdy vám bylo či je dobře. Já nejradši na ráně dětství, kdy jsem kromě rodičů měla i babičku a dědu a žádné starosti, krom toho, jestli mě maminka večer ponosi na ramínku. Bydleli jsme v přízemním bytě a děda tam udržoval krásnou předzahrádku. Občas tam ještě zajdu.
Druhé takové období bylo dětství mých dětí. Byli jsme všichni pospolu, měla jsem velkou rodinu a svým způsobem jsem cítila takové zázemí, klid. Co vy, na co rádi vzpomínate nebo žijete své nejhezčí období právě teď?
Krásně období bylo když jsem zjistila že jsem těhotná…také období u babičky a dědy velikánská zahrada a vsude plno ovoce a zeleniny…potok kde jsem se ségrou lezla v gumakach všude tam bylo plno bahna ale bylo to dobrodružo ![]()
Ráda vzpomínám na období základky, prázdniny u babiček, žádné starosti, bylo to super
období gymplu bylo taky celkem fajn, ale paradoxně na těch 8 let zas tolik vzpomínek nemám. Období vysoký bych ze života nejradši vymazala a poslední 4 roky taky. Mám v plánu až do konce života předstírat, že roky 2017-2021 neexistovaly. Teď s dítětem si naopak zase užívám
ale stejně vzpomínám na svoje dětství a doufám, že moje potomstvo bude mít minimálně tak pěkný jako já ![]()
Ač je to názor dosti nepopulární a vím, že jsem klikař, ale moc ráda vzpomínám na obě svá těhotenství.
Já asi teď - děti už jsou velké, relativně samostatné a rozumné (13, 15 a 17 let). Zdraví slouží, práce je, s mužem si rozumíme… a venku je hezky
.
Ahoj,
pěkné téma. Nevím čím to, ale spíš to vnímám tak, že mám stále hezké období, pouze párkrát přerušené nějakým horším nebo špatným. Krásné věci nacházím v dětství, dospívání, i teď.
A vlastně asi nic bych neměnil. Bál bych se, že cokoliv třeba z těch ošklivých věcí by se nestalo, tak by nyní mohlo být všechno jinak a to bych nechtěl.
Jen teď, kdy už si to ovlivním sama. Dětství bylo oficiálně pohádkové, já ho tak nevnímám, prokoukla jsem to divadlo a je mi z toho na blití. A hodně to ovlivnilo moje dospívání a ranou dospělost. Teď jsem konečně sama za sebe, nikdo mi nekřiví myšlení. A jsem nejšťastnější ![]()
Já jich mám více. Na dětství u babičky, protože jsem tam trávila většinu času, vasltbe všechny prázdniny. Byly to klasické venkovské prázdniny, kdy jsem od rána do večera Lítala po loukách mezi kravama, sbírala třešně, máchala si nohy v potoce, jezdila s dědou pro limonády ve sklenici do pohraničního krámku atd. Pak na studijní léta na VOŠ. Pak na svatbu s mým nejlepším manželem a vlastně s ním žiju již 10 let pěkne období. Ano plne radosti i překážek, ale je to s ním lepsi než období svobodna. Pak samozřejmě dovoz všech tří dětí domů z porodnice…porody, no asi jen ten druhý. A věřím tomu že další pěkná období zažiju. Každý den je jedinečný. Zrovna dnes si jedeme s manzelem do Prahy pro ocenění za poctive podnikání a moc to pro nás znamená. Po 5 letech lítání kolem plen zažiju i galavečer. Takže tak.
Příspěvek upraven 26.10.22 v 12:57
Asi nejlépe vzpomínám na období střední školy (16-19 let), ačkoliv tu školu jsem ráda neměla. Dospívala jsem, poznávala jsem svět, ale zároveň jsem si stále užívala benefitů bezstarostného života, protože mě živili rodiče.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, napadlo me tema, na jaké období tadi vzpomínate nebo kdy vám bylo či je dobře. Já nejradši na ráně dětství, kdy jsem kromě rodičů měla i babičku a dědu a žádné starosti, krom toho, jestli mě maminka večer ponosi na ramínku. Bydleli jsme v přízemním bytě a děda tam udržoval krásnou předzahrádku. Občas tam ještě zajdu.
Druhé takové období bylo dětství mých dětí. Byli jsme všichni pospolu, měla jsem velkou rodinu a svým způsobem jsem cítila takové zázemí, klid. Co vy, na co rádi vzpomínate nebo žijete své nejhezčí období právě teď?
Nejvíce jsem si to užila na střední. Každý a celý víkend venku do rána. Prošli jsme pěšky celé město. Dneska bez auta už nikam.
byla jsem nejštíhlejší, největší, nejchytřejší. Přitom všem zotpovedna
. Žádné starostí, problémy, nic.
Další. Když jsem byla těhotná. Nemusela jsem nic. Vztavat do práce, uklizet
. Byla jsem jenom limitovaná vycházkami a spala a spala ![]()
Nejhezčí období jsem měla, když jsem byla malinká, měla jsem oba rodiče, bydleli jsme ve městě v prostorném bytu, jezdili jsme vlakem k babičce a k tetě, hrála jsem si sestřenkou, vozili mne v zimě na saních a měla jsem pocit kompletní rodiny i když byla v lecčem jiná, ale byla a já měla pocit bezpečí a normálnosti. A byla opravdu dětsky bezstarostná. Od chvíle, kdy zemřel tatínek, onemocněla babička a pak taky umřela, už jsem nikdy neměla život jako druhé děti.
A pak rok před svatbou, kdy jsem chodila s manželem, to jsem byla asi nejšťastnější v životě a všechno špatné jsem přehlížela. Láska opravu překoná všechno. Roky 2012 do poloviny roku 2021 bych vymazala, kdyby to šlo.
Paradoxně na období dvou let, kdy se odehrál rozvod - boj o děti a jejich práva -postavit se na nohy a „bojovat“ - řešení životních problémů nového manžela - udržení rodiny - objevení síly v sobě ![]()
Mohlo by to být moje „festivalové“ mládí, lásky, hudba a volnost, první krůčky dětí a divoké výletování s nimi…ale paradoxně nejraději vzpomínám na to nejhorší co jsem v životě zažila (a věřte, že takový sled událostí by nevymysleli ani na Barrandově
), protože mě strašně hřeje pocit, že jsem to zvládla a můžu se každý večer pochválit, že jsem dobrá, nezlomilo mě to a teď zvládnu cokoli.
…jsem jednou slyšela (asi nějaký rozhovor s psychologem) že nejvíce se nám „do srdce“ zapíše období dospívání cca 14-16 let, kdy náš mozek je ve vnímání na vrcholu a určuje nás to.
Proto se stává, že máme zvláštní pocity, když slyšíme např. hudbu, kterou jsme v tom věku poslouchali…
Ranné dětství, prázdniny u babičky s dědou, 4 skvělý roky na intru, když jsem otěhotněla, vlastně v každé životní fázi bylo něco hezkého a něco škaredého. Nicméně výborný bylo prostě to bezstarostné dětství do cca 6-7 let.
Zdravím všechny, napadlo me tema, na jaké období tadi vzpomínate nebo kdy vám bylo či je dobře. Já nejradši na ráně dětství, kdy jsem kromě rodičů měla i babičku a dědu a žádné starosti, krom toho, jestli mě maminka večer ponosi na ramínku. Bydleli jsme v přízemním bytě a děda tam udržoval krásnou předzahrádku. Občas tam ještě zajdu.
Druhé takové období bylo dětství mých dětí. Byli jsme všichni pospolu, měla jsem velkou rodinu a svým způsobem jsem cítila takové zázemí, klid. Co vy, na co rádi vzpomínate nebo žijete své nejhezčí období právě teď?