Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nekontaktní miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.5.23 13:42
Jeje kontakt kuze na kuzi? Po pirodu mne dite odnesli, chtela jsem pritoze jsem byla sesita fest a bolelo, to. Kojila jsem chvili kvuli stresum s chlapem. Takze umele mleko. Junior spal v kocarku zlate, tak jasne v naruci mne nerval, ale v zivote nespal nahate na me 
nenapadlo mne to..klidne beze mne prezil cely vikend u babicky vybaven lahvi s Um..ja byla rada. Uprimne neodstrkoval me, nebrecel u me, ale ze bych ho porad mela tendenci chovat nebo se s nim porad mazlit fakt ne. A vozit se nedal kymkoliv. Chrnel cele hodiny v kocaru nebo v postylce na koleckach na dvore..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 13:44
Dcera taky nechtěla být v šátku, spát na hrudi, chovat..nechala se poponést v klubíčku, nebo na tygříka a pak chtěla „na svobodu“.
Kojila jsem ve fotbalové pozici, takže taky ne v náručí.
Někdy před pátým měsícem se to zlepšilo, kojila jsem normalně v náručí a často u toho pak usnula.
I tomu chování a nosítku přišla na chuť.
Takže určitě nevěš hlavu, určitě se to časem může zlepšit 
Se zbytkem poradit neumím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.23 13:48
@Anonymní píše:
Ahoj všem, ráda bych zde napsala náš příběh a zjistila, zda to má nebo někdo měl podobně, protože už propadám zoufalství.Mám doma 3,5 měsíční dceru. S manželem jsme se na ni moc těšili, ale bohužel po porodu nenastala z mé strany ta očekávaná láska. Porod byl vyvolávaný a překotný, takže tam manžel nestihl ani přijet a i pro mě to byl šok, protože jsem to nečekala tak rychlé (během 7 min jsem se otevřela z 1cm na 10 cm a téměř mě nestihli dovézt ani na porodní sál). Nakonec neproběhl ani bonding a mám obavu, že to je jeden ze zásadních problémů.
Nyní jsem si jistá, že svou dceru miluju. Bohužel mám ale pocit, že mezi námi není ten správný vztah.Do cca 6 týdnů byla neuvěřitelně hodné a spavé miminko. Od té doby se vše otočilo a bojujeme snad se vším - Kiss syndrom, kojení, spánek, bolesti bříška..
Bohužel je dcera od narození velmi nekontaktní miminko… Nerada se chová, mazlí, prostě cokoliv. Nikdy u mě v náručí neusnula, nikdy jsme neměli kontakt kůži na kůži, nenechala se nikdy nakojit v náručí, nikdy na mě v klidu neležela. Při každém pokusu neuvěřitelně vyvádí. Chovat se dá pouze v klubíčku a to jenom chvíli, pak ji musíme položit. Poslední dny mě to velice trápí. Je mi z toho smutno a mám pocit, že mě snad nemá ani ráda a nepotřebuje mě.Nyní se k tomu přidal i bojkot kojení, takže celý den u nás vypadá tak, že se jí s velkým pláčem snažím uspat (je vidět, že je unavená, ale usne přes den pouze v kočárku a poslední dny je za 20 min vzhůru) a nebo se jí snažím s pláčem nakojit. Myslím si, že je nevyspalá a hladová a v tom se točíme stále dokola. Bohužel se mi nedaří to zlomit, přitom v noci spí i se kojí naprosto ukázkově.
Měli jsme tu laktační poradkyni, ale bohužel veškeré rady selhávají na tom, že dcera prostě není kontaktní - šátek, kůže na kůži, kojení v náručí na míči apod. Vůbec si s námi nevěděla rady a nedokázala nám pomoci.
Zkoušela jsem ji dát už i lahvičku s tím, že prostě budu odsávat a krmit jí lahví. Bohužel z ní neumí pít. Zkoušeli jsme i kalíšek, lžičku, ale i to je problém.
Doufala jsem tedy, že až bude opravdu hladová, tak se nechá bez problémů nakojit, ale včera vydržela 10 hodin bez jídla. Pak se konečně po velkém řevu přisála, ale pila jen chviličku. Už nevím, jak do ní mám přes den něco dostat.Byla bych velmi vděčná, kdyby měl někdo radu, jak ten začarovaný kruh zlomit a mít doma zase tak šťastné a spokojené miminko jako na začátku.
Také by mě zajímalo, jestli někdo z vás neměl doma také nekontaktním miminko a zda se to třeba časem ulomilo?
Moc všem děkuji.
Nemyslím si, že za to může boding. Jsem po akutní sekci, dceru jsem měla po nějakých 2 hodinách a ještě z půlky jsem byla umrtvena. Žádná, kůže na kůži se nekonalo a nekoná. Neznám uspávání na prsou, usínání, hopsání na míči, tahání celý den v ruce. Já to vlastně ani nepotřebovala a v nemocnici to vzhledem k přivázané monitoru na noze nešlo. S kočárkem problém nebyl. Teda jo, když se zastavilo. Kojeni taky moc nedala( nebylo z čeho a nezvládla jsem hladový pláč) asi protože že ani po 4 měsících nedostala z kojení kolik potřebovala odmítala ho. Takže UM. A co kolíbka na usínání? My ji využili. Byla s námi a přesto ve svém. Krmení přes prst, hadičkou, uzickou?. S tím asi neporadím
- Citovat
- Upravit
23.5.23 14:02
Ahoj, podobne to mela svagrova se synem. Take se nechtel nijak zvlast chovat, odmalinka chtel spat sam. Neprobehla takova ta upnutost na matku, typicka pro miminka, tez se odmital kojit. Takze to oplakala a zacala to brat z pozitivni stranky, napriklad vyuzivala nabizene hlidani na maximum.
Malemu je ted sest, maminku ma jiste rad, obejme ji, da pusu, rekne ji to. Proste jen preskocil tu zavislou fazi, nemel separacni krizi. Ale aktualne na me jejich vztah nepusobi „hure“ nez co mame se synem my, pricemz on byl jako miminko ode me neoddelitelny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 14:03
Podle mě tzv. dráždivé miminko, u nás to bylo to samé, nepamatuju si že by se syn nechal v klidu od někoho pochovat, pořád se různě kroutil, takže jsem věčně byla celá bolavá, záda zablokovaná, protože jsem si nemohla s miminkem prostě jen tak lehnout nebo sednout a v klidu ho nakojit nebo pochovat..neexistovalo. Kojení jinak tedy taky katastrofa, takže jsem to ve 3m vzdala a pil z lahve. S tím problém naštěstí nikdy nebyl..ani se spaním. On má teda navíc diagnostikovanou hypotonii. No jako nevyrostl z toho, vždycky byl neposeda a je doteď (6 roků), závidím kamarádkám, jejichž miminko pěkně sedí na klíně nebo leží v náručí a prostě se pořád neprohýbá a nenapíná jak kdyby ho brali na nože. Já to vůbec neznám.
Určitě to není bondingem a už vůbec ne tím že by tě dcera neměla ráda!!! Možná bych zkusila neurologa, zda na něco nepřijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 14:06
@Capretta píše:
Ahoj, podobne to mela svagrova se synem. Take se nechtel nijak zvlast chovat, odmalinka chtel spat sam. Neprobehla takova ta upnutost na matku, typicka pro miminka, tez se odmital kojit. Takze to oplakala a zacala to brat z pozitivni stranky, napriklad vyuzivala nabizene hlidani na maximum.Malemu je ted sest, maminku ma jiste rad, obejme ji, da pusu, rekne ji to. Proste jen preskocil tu zavislou fazi, nemel separacni krizi. Ale aktualne na me jejich vztah nepusobi „hure“ nez co mame se synem my, pricemz on byl jako miminko ode me neoddelitelny.
Jo, to jsem taky brala pozitivně, on mě vlastně nikdy „nepotřeboval“, takže od malička cca 5m praktikujeme hlídání u babiček, žádná separační úzkost nikdy nebyla, je to pro všechny win-win 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 14:14
Malemu bude 5 mesicu a take nesnasi chovani (od cizich se potvora nechal),. Jinak kojim v leze na boku, v jinych polohach je to boj. Bojkotem jsem si prosla, pomohlo zapnout vysavac a dat dudlik. Rychle vyndat dudlik a dat prso, pri zvuku vysavace. Klidne nekolikrat opakovat, po case vzal prso na milost a kojit hned po vyspani. U me to bylo asi tim, ze jsem dostala ms, po 14 dnech to preslo. Cim je ted vetsi, zacina byt vice kontaktni. V naruci mi spal jen asi do 6 tydnu, ted nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 14:22
Ahoja, byla jsem asi podobný případ jako tvoje holčička. Máme doma plno historek jak jsem byla usměvavé a spokojené děcko, do té doby než měl potřebu na mě někdo hrabat, to jsem řvala a řvala, nemám jedinou fotku, kde mě někdo drží, všude jen někoho u kočárku 
A dá se říct, že v dospělosti jsem celkem normální, nemám ráda cizí lidi ve své bublině, takové to přátelské oťapkávání od cizích lidí, prostě normální stav si myslím jediný problém jsem měla v TV, nezvládala jsem asistovanou záchranu u výmyku a podobných skopičin
A nezkoušela jsi krmit stříkačkou přes prst?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 14:31
Starší dcera byla extrémně nekontaktní. Ona prořvala celé první 3 měsíce, ale nesnesla kontakt. Když byla v klidu a já jí chtěla pochovat, začala se kroutit, vzpouzet a nakonec začala řvát. Když jsem ji položila, uklidnila se. Ale musela jsem u ní celé dny jen sedět a chrastit jí hračkami před obličejem, jinak řev a řev 
Nekontaktní byla pak ještě dlouho, ale teď má více jak 3 roky a zrovna v pátek mi učitelka ve školce říkala, že dcera je nejmazlivější ze všech dětí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.23 14:35
Všem moc děkuji. Když to čtu, tak se mi vlastně dost ulevilo.
Laktační poradkyně mi neustále tvrdila, že za to může bonding a že to už se nedá napravit. A že to musíme dohnat teď, proto jsem z toho byla nesvá, že to dcera nemá ráda.
Kojime taky pouze v leze na boku, jinak to prostě nejde. Ale s to by mi nevadí.
Všude se píše o tom, jak mají maminky neodložitelná miminka a u nás to vůbec nikdy nenastalo. Nejdřív jsem to brala jako výhodu, ale poslední dny je mi to trochu líto. Asi zbytečně.
Kojení hrotit nebudeme, odpoledne zkusím zajet koupit jinou lahvičku, jestli jí to nepůjde líp z jiné savičky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.23 14:40
@Anonymní píše:
Ahoj všem, ráda bych zde napsala náš příběh a zjistila, zda to má nebo někdo měl podobně, protože už propadám zoufalství.Mám doma 3,5 měsíční dceru. S manželem jsme se na ni moc těšili, ale bohužel po porodu nenastala z mé strany ta očekávaná láska. Porod byl vyvolávaný a překotný, takže tam manžel nestihl ani přijet a i pro mě to byl šok, protože jsem to nečekala tak rychlé (během 7 min jsem se otevřela z 1cm na 10 cm a téměř mě nestihli dovézt ani na porodní sál). Nakonec neproběhl ani bonding a mám obavu, že to je jeden ze zásadních problémů.
Nyní jsem si jistá, že svou dceru miluju. Bohužel mám ale pocit, že mezi námi není ten správný vztah.Do cca 6 týdnů byla neuvěřitelně hodné a spavé miminko. Od té doby se vše otočilo a bojujeme snad se vším - Kiss syndrom, kojení, spánek, bolesti bříška..
Bohužel je dcera od narození velmi nekontaktní miminko… Nerada se chová, mazlí, prostě cokoliv. Nikdy u mě v náručí neusnula, nikdy jsme neměli kontakt kůži na kůži, nenechala se nikdy nakojit v náručí, nikdy na mě v klidu neležela. Při každém pokusu neuvěřitelně vyvádí. Chovat se dá pouze v klubíčku a to jenom chvíli, pak ji musíme položit. Poslední dny mě to velice trápí. Je mi z toho smutno a mám pocit, že mě snad nemá ani ráda a nepotřebuje mě.Nyní se k tomu přidal i bojkot kojení, takže celý den u nás vypadá tak, že se jí s velkým pláčem snažím uspat (je vidět, že je unavená, ale usne přes den pouze v kočárku a poslední dny je za 20 min vzhůru) a nebo se jí snažím s pláčem nakojit. Myslím si, že je nevyspalá a hladová a v tom se točíme stále dokola. Bohužel se mi nedaří to zlomit, přitom v noci spí i se kojí naprosto ukázkově.
Měli jsme tu laktační poradkyni, ale bohužel veškeré rady selhávají na tom, že dcera prostě není kontaktní - šátek, kůže na kůži, kojení v náručí na míči apod. Vůbec si s námi nevěděla rady a nedokázala nám pomoci.
Zkoušela jsem ji dát už i lahvičku s tím, že prostě budu odsávat a krmit jí lahví. Bohužel z ní neumí pít. Zkoušeli jsme i kalíšek, lžičku, ale i to je problém.
Doufala jsem tedy, že až bude opravdu hladová, tak se nechá bez problémů nakojit, ale včera vydržela 10 hodin bez jídla. Pak se konečně po velkém řevu přisála, ale pila jen chviličku. Už nevím, jak do ní mám přes den něco dostat.Byla bych velmi vděčná, kdyby měl někdo radu, jak ten začarovaný kruh zlomit a mít doma zase tak šťastné a spokojené miminko jako na začátku.
Také by mě zajímalo, jestli někdo z vás neměl doma také nekontaktním miminko a zda se to třeba časem ulomilo?
Moc všem děkuji.
Ano, měla jsem naprosto nekontaktní miminko, byl takový i batole a teď je z něj sedmileťák, který je pořád mnohem míň kontaktní, než jeho mladší bratr, ale občas se i přijde pomazlit. Zase mi pořád maluje srdíčka a vím, že mě opravdu miluje, takže mě ta jeho nekontaktnost už tolik nemrzí. Jednou za čas má mazlivý den, ale to už musí být… A podle mě to trochu okoukal od bráchy až jako starší Kdyby neměl mazlivého bráchu, nechodil by se přimazlit podle mě vůbec…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.5.23 14:44
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji. Když to čtu, tak se mi vlastně dost ulevilo.
Laktační poradkyně mi neustále tvrdila, že za to může bonding a že to už se nedá napravit. A že to musíme dohnat teď, proto jsem z toho byla nesvá, že to dcera nemá ráda.
Kojime taky pouze v leze na boku, jinak to prostě nejde. Ale s to by mi nevadí.
Všude se píše o tom, jak mají maminky neodložitelná miminka a u nás to vůbec nikdy nenastalo. Nejdřív jsem to brala jako výhodu, ale poslední dny je mi to trochu líto. Asi zbytečně.Kojení hrotit nebudeme, odpoledne zkusím zajet koupit jinou lahvičku, jestli jí to nepůjde líp z jiné savičky.
Boding za to fakt nemůže.
Kamarádka viděla dceru pořádně skoro po týdnu (každá byla v jiné nemocnici) a mazlivá je dost, neuměla spát sama jen s mámou. To my taky neznámé. A jak už jsem psala, měla jsem dceru az po 2 hodinách. Jedna pusa na sále je fakt malej kontakt.
Nemůžeš za to hold nebudete tabulkový a narozdíl od znamich a kamarádek máš jistotu že to bez tebe u babiček vydrží bez hysterie. Toho využij!
- Citovat
- Upravit
23.5.23 14:52
Mám nekontaktní dítě. Už od narození. Bonding bohužel neproběhl, kojení se nezdařilo, plus má docela náročnou povahu (vztekloun), takové to typické mazlivé rozesmáté dítě neznám. Časem se to trochu zlepšilo, že se nechá pomazlit alespoň na chvilku před spaním a po ránu. Za ty roky jsem se s tím smířila a oceňuji ty kladné stránky, které má. Miluje společnost, dokáže si najít kamarády během chvilky a úplně všude, má obrovské pohybové nadání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.23 14:56
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji. Když to čtu, tak se mi vlastně dost ulevilo.
Laktační poradkyně mi neustále tvrdila, že za to může bonding a že to už se nedá napravit. A že to musíme dohnat teď, proto jsem z toho byla nesvá, že to dcera nemá ráda.
Kojime taky pouze v leze na boku, jinak to prostě nejde. Ale s to by mi nevadí.
Všude se píše o tom, jak mají maminky neodložitelná miminka a u nás to vůbec nikdy nenastalo. Nejdřív jsem to brala jako výhodu, ale poslední dny je mi to trochu líto. Asi zbytečně.Kojení hrotit nebudeme, odpoledne zkusím zajet koupit jinou lahvičku, jestli jí to nepůjde líp z jiné savičky.
Muj prvni bonding byl cely o tom, ze jsem mimi chtela co nejdriv sundat, klepala jsem se vycerpanim a potrebovala se co nejdrive dat do kupy. Navazali jsme se az pozdeji a syn byl teda silne kontaktni se od zacatku. No pro nekontaktni matku by byl ciry nestesti. Ber to jako jeden z faktoru, kdy si proste rodic s ditetem nemusi sednout, byt na jedny vlne, ale nedefinuje to nijak velikost lasky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj všem, ráda bych zde napsala náš příběh a zjistila, zda to má nebo někdo měl podobně, protože už propadám zoufalství.
Mám doma 3,5 měsíční dceru. S manželem jsme se na ni moc těšili, ale bohužel po porodu nenastala z mé strany ta očekávaná láska. Porod byl vyvolávaný a překotný, takže tam manžel nestihl ani přijet a i pro mě to byl šok, protože jsem to nečekala tak rychlé (během 7 min jsem se otevřela z 1cm na 10 cm a téměř mě nestihli dovézt ani na porodní sál). Nakonec neproběhl ani bonding a mám obavu, že to je jeden ze zásadních problémů.
Nyní jsem si jistá, že svou dceru miluju. Bohužel mám ale pocit, že mezi námi není ten správný vztah.
Do cca 6 týdnů byla neuvěřitelně hodné a spavé miminko. Od té doby se vše otočilo a bojujeme snad se vším - Kiss syndrom, kojení, spánek, bolesti bříška..
Bohužel je dcera od narození velmi nekontaktní miminko… Nerada se chová, mazlí, prostě cokoliv. Nikdy u mě v náručí neusnula, nikdy jsme neměli kontakt kůži na kůži, nenechala se nikdy nakojit v náručí, nikdy na mě v klidu neležela. Při každém pokusu neuvěřitelně vyvádí. Chovat se dá pouze v klubíčku a to jenom chvíli, pak ji musíme položit. Poslední dny mě to velice trápí. Je mi z toho smutno a mám pocit, že mě snad nemá ani ráda a nepotřebuje mě.
Nyní se k tomu přidal i bojkot kojení, takže celý den u nás vypadá tak, že se jí s velkým pláčem snažím uspat (je vidět, že je unavená, ale usne přes den pouze v kočárku a poslední dny je za 20 min vzhůru) a nebo se jí snažím s pláčem nakojit. Myslím si, že je nevyspalá a hladová a v tom se točíme stále dokola. Bohužel se mi nedaří to zlomit, přitom v noci spí i se kojí naprosto ukázkově.
Měli jsme tu laktační poradkyni, ale bohužel veškeré rady selhávají na tom, že dcera prostě není kontaktní - šátek, kůže na kůži, kojení v náručí na míči apod. Vůbec si s námi nevěděla rady a nedokázala nám pomoci.
Zkoušela jsem ji dát už i lahvičku s tím, že prostě budu odsávat a krmit jí lahví. Bohužel z ní neumí pít. Zkoušeli jsme i kalíšek, lžičku, ale i to je problém.
Doufala jsem tedy, že až bude opravdu hladová, tak se nechá bez problémů nakojit, ale včera vydržela 10 hodin bez jídla. Pak se konečně po velkém řevu přisála, ale pila jen chviličku. Už nevím, jak do ní mám přes den něco dostat.
Byla bych velmi vděčná, kdyby měl někdo radu, jak ten začarovaný kruh zlomit a mít doma zase tak šťastné a spokojené miminko jako na začátku.
Také by mě zajímalo, jestli někdo z vás neměl doma také nekontaktním miminko a zda se to třeba časem ulomilo?
Moc všem děkuji.