Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
První syn byl stejný, jako přes kopírák. A pozor, byl to v pohodě, hezkej porod s 2h bondingem… přesto je nekontaktní, vyžadoval usínat sám, jen s bílým šumem. Hodně hodně HODNĚ plakal, kojení odmítal. Teď je mu 5, pořád kontakt moc nemusí, přijde, dá pusu, řekne mám tě rád mami. A to je vše. Už jsem se s tím smířila. Horko těžko. Druhý syn byl klasické kontaktní děcko. A jelikož i já jsem „tulivá“, mám spíš teď problém v sobě, protože mám, i když nerada, blíž k mladšímu a mám jej radši. Bohužel. Snažím se ze všech sil to nedat staršímu najevo, oba mají stejnou porci péče, ale pocity člověk nezmění… a i když mladší víc"zlobí", byl jako mimimo daleko klidnější a hlavně mazlivý, takže ten vztah je prostě jinej. Mladší se třeba dokázal jen uklidnit tím, že jsem si k němu lehla. Hned přestal plakat. Byla jsem z toho úplně mimo, že to takhle může fungovat…
jen přežít, víc těžko radit, bude líp
Laktační poradkyně je prostě
. Každé dítě je jiné. Obě děti mám akutním císařským řezem. Takže bonding nic. První není kontaktní. Potřebuje svůj prostor od narození, miloval zavinování, musel mít pevně ručičky u sebe. Byl dráždivý- takže fyzioterapie. Což asi předpokládám chodíte
to asi na to jak se choval mělo vliv. Kontakt kůže na kůži neměli rádi ani jeden
časem se u prvního ta potřeba kontaktu mění. Není to vyloženě mazel, ale docela dost je na mě závislí. Tu lásku dá už krásně najevo a je velmi citlivý. Musím mu hodně naslouchat a trochu jsem ho musela i tomu kontaktu učit. Když třeba potřeboval obejmout, tak nevěděl jak to udělat. Pak ho to krásně naučil druhý syn ![]()
Druhý je naopak úplně kontaktní dítě. Ten mě potřeboval mít u sebe. Krásně se umí mazlit. Celkově byl od narození hrozný pohodář oproti prvnímu. Já v tom vidím prostě hlavně různé povahy. Každé to dítko je jiné a má jiné potřeby. A to druhý má potravinové alergie, takže by měl na to protivné mimino větší nárok. Ne i přes potíže byl vždy sluníčko.
S kojením je to těžký. Pamatuji si, že jsem v tomto věku chvíli kojila i při chování. Měli taky tendenci nepít. Záleží kolik máš na to ještě síly. Co bych udělala tak fakt řešila fyzioterapii. A celkově se snaž uklidnit. To pouto se postupně vytvoří ![]()
Nemyslím, že by to bylo tím počátkem u porodu. To si určitě nevyčítej (ostatní maminky tu taky píšou, že ho neměly a dítě je v pohodě).
Já měla císaře a byla jsem úplně uspaná, malý se narodil o 3 m dříve, takže nějaký bonding byl u mě úplně vyloučený.
Láska se u mě dostavila sice hned a taky jsem pak klokánkovala, ale nemyslím, že by ho zrovna tohle naučilo pěkně papat a spát.
Spíš možná právě bude ten problém to spaní 10 h? To jako fakt?
Malý se pravidelně už v nemocnici budil co 3 h na krmení a pak vždy pěkně usl, ale ony byl vždy velký jedlík.
Určitě se neboj, že by malá měla málo, jestli prozpívá, tak by to neměl být problém. Možná ji mlíčko nechutná? Fakt těžko říct, jestli tam byla i laktační, tak ta by snad měla poradit?
Kamarádky první dcera taky nechtěla jíst, ale ona měla nějakou vadu srdce, na kterou nepřišli včas, tak to nevěděla a musela odstříkat a taky to z láhve nebyla žádná paráda.
Záleží i hodně na typu lahvičky.
Miminka jsou různá, žádný člověk se nenarodí úplně stejný, to že ji nic neříká kontakt, to slyším poprvé. Mě učili v nemocnici handling, správnou manipulaci miminka a to jak dělala jedna starší sestra, tak jsem žasla. Ani jedno miminko u ní neplakalo, ale ona byla na to podle mě i zrozená, takový cit jsem nikdy nikde neviděla. ![]()
Maminky jsou často nervózní a to dítě všechno i vycítí, ten můj takový byl. Když plakal, tak jsem z toho byla nervózní a čím více jsem byla nervózní, tím více plakal.
Laktační je jalovice….. Ani u jedné dcery jsem neměla bonding, tu druhou jsem si pochovala až po pár dnech a tohle fakt neznám. Na tvým místě bych nechala mimčo vyšetřit u dobrýho neurologa a na fyzioterapeuta, aby jsi vyloučila nějaký problém a pak bych se smířila s tím, že mám trochu nestandardní dítě….