Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj ženy, jakou mají vaši chlapi výchovu vůči vaším dětem? My máme děti dvě 4 a 2 roky. Dvě holky. Starší dcera má povahu spíše po tatínkovi který ji bohužel podělil po svoji mamince. Byl vychován velmi pevnou rukou. Manžel to aplikuje(bez fyzických trestů) i na děti. Hlavně starší, mladší je totiž pohodar a spíše mamanek. Ale pořád řve, zakazuje a rozkazuje a mne to vadí. Hrozně. Několikrát sem prohodila větu že na moje děti nebude nikdo řvát.. já vím blba věta. Na výchově se tudíž vůbec neshodneme dle mého totiž na dceru občas řve úplně zbytečně a kvůli kravinam. Pak se samozřejmě trošku pohadame a měníme si názory. Já prostě chci mít doma klid a ne pořád nějaký nervy a řev. Je pravda že já sem lehce benevolentní. Holky mají jinak tátu moc rádi a rádi s ním tráví čas. Snaží se s nimi vždy o volnu hrát a chodit ven a nebo je často má na starost on. Ale prostě tohle řvaní na ně mi hrozně vadí. Dokážete se shodnout na výchově? Jak se k tomuto dopracovat? Díky.
S dovolením se připíchnu.. u nás už padaly věty „moje děti bít nebudeš“. Taky diametrálně rozdílná výchova..
Měla jsem takového otce, podepsalo se na to našem vztahu, velmi negativně. Řval, rozkazoval, poroučel, vydíral, jak v soukromí, tak před cizími lidmi nebo návštěvou. Sice mě nebil, nikdy na mě nevztáhnul ruku, ale tohle se táhlo klidně ještě i když jsem byla na SŠ. V té době mě to trápilo, ale jakmile jsem mohla, přerušila jsem s ním kontakt. Naši se pak rozvedli.
Manzel je taky podobnej. Hned startuje, prijde a rozkaze, zakáže… decka to samozrejme bojkotujou, pak po sobe navzájem jen řvou… pritom se mnou stejnou činnost udělají bez problemu, nekdy i sami od sebe. U nej jsou v opozici uz asi jen z principu. Ja samozřejmě nekdy taky rvu, ale nejsem velitel, domluvíme se, necham je dokončit činnost, mame system odmen a trestu, dělíme si domaci prace… manzel se toho ale neúčastní, on prijde, zařve a mysli si, ze se z nej vsichni potento. Dost pomáhá, ze se z nej nikdo nepotento. Vidí, ze můj přístup vede k úspěchu, kdezto jeho k řevu. Ale je to těžká prace, vzdycky napřed zařve, ja na nej hodim pohled, on se zklidní a vyřešíme to lip. Mam radost, ze se snazi. Kdyby porad jen řval a odmítal s tim cokoliv dělat, tak by mel u me vážný problem.
On si musí sám uvědomit, že to co dělá není úplně ok. A to asi nejlépe přes to, že vezme v potaz, že v tom křiku lidem okolo něj není dobre. A že na děti to může mít fakt negativní vliv.
Moje máma je fajn, ale umělá vybouchnout jak papinak, pokud něco nefungovalo/nebylo dost dobře udělané (dle jejich měřítek). Tyhle její výbuchy( to ani asi nebylo na denní bázi) ve mě vypěstovali pocit, že si nemůžu/ neseným dovolit udělat chybu. A ne, přehnaný perfekcionismus fakt není do života dobra výbava. ![]()
Je krik manzelova automatická první reakce?
Nebo je to až takové to vybuchnutí, kdy dítěti 5× řekneš, že si na jít čistit zuby a ono furt dřepi u pohádky a nic se neděje?
Ví něco o vývojové psychologii (někteří chlapi si myslí, že děti jsou jen zmenšeniny dospělých a podle toho se chovají, nechápou, že děti mají příště nějaké limity).
Děti jsou různé a i tohle na ně může působit různé. Příbuzný s úsměvem výpravi, jak jeho cholerické matka věčně rvala, a ono to nepomáhali, po něm to úplně steklo a tvrdí, že poznamenaný nebyl. Mít takovou matku jedna kamarádka dcery, která je přirozeně citlivá a úzkostliva, byl by z ní nejpozdeji ve školce uzlíček nervů. ![]()
A pak mu ukázat, že to jde i jinak. A že se až tak nic neděje, když dítě nebude každý den úderem sedmé nastoupení v pyžamku a kartáčkem v ruce u umyvadla.
Podstatou jakékoliv změní je nějaká sebereflexe, přiznání si toho, že to co dělám asi není úplně nejlepší a ochota to nějak změnit, pracovat na sobě.
@Belda01 píše: Více
Nějak nechápu, proč sis ho vybrala nejen k partnerství, ale i zplození dvou dětí.
Hlavne to neřešte před dětmi. Zkusila bych s nim promluvit stylem „jak by se cítil on, kdyby jsi s nim takhle mluvila třeba ty“.
Na něm to nenechalo sramy? Nevidíš nejake vzorce chovani?
Můj táta taky kvůli všemu řval. Vycházelo to u něj z nedostatku vnitřní síly… Nespoléhala bych se na to, že mu to dojde. Víte, kdy to došlo mému tátovi, že na nás neměl řvát? Letos. Je mi skoro 36.
Jak mám tuhle zkušenost z dětství, tak by mě nenapadlo mít děti s mužem, o kterém vlastně nevím, jakou výchovu na něj uplatňovali a jakou hodlá uplatňovat on. Protože vím, jak se takové věčně seřvávané dítě cítí, tak bych vážně nechtěla, aby ty moje prožívaly to samé… A jasně, že ho mají vaše děti rády. Tak dítě funguje. Když se na něj odjakživa řve, tak považuje řev za normu. Navíc dítě si nikdy neřekne: „Můj táta je nevyrovnaný slaboch, proto řve.“ Dítě to vždycky chápe jako: „Jsem špatné, proto na mě můj táta řve.“ Opravdu to, že teď k němu ještě tíhnou, neznamená, že jeho chování na nich nenechává stopy, které se ukážou později… Neotevřelo by to manželovi oči? Kdyby si uvědomil, co tím řevem svým dětem vlastně sděluje? A co jim to může do budoucna způsobit? Zakládá jim tím na pocit, že si to zaslouží, že nejsou dost dobré. A dost možná na celoživotní honbu za tím být dost dobré…
@teroonka to je šílený jak se dva světy rozdělují. Manželství má člověk vlastně celou dobu v pohodě, přijdou děti a ty tábory jsou najednou dva ![]()
@Svistice píše: Více
no jo, sebereflexe je to, co je u většiny chlapů obrovský problém
@884135 Ježíši tohle jsou vždycky moudra. Já sama sem nikdy nevěděla jaká budu matka, tudíž sem nevěděla jaký bude otec v první den kdy sem manžela viděla 😁 Jako člověk je totiž strašně hodný, ale výchovně na tom tak dobře není 😁 co to je tohle za argument?
@stinga píše: Více
Musí se to vzít po lopatě, ale hlavně nenápadně. ![]()
@Aries6 to samozřejmě vidím. Je to úplně přesná kopie tchýně. Tchýně jako babička dobrý, dětem se věnuje a miluje je stejně jako manžel, ale prostě ty výchovný metody tam jsou na mě tvrdý
@Svistice je pravda že dcera manžela opravdu vysir*. Manžel 5× řekne bez si uklidit hračky a ona ne a ale a zachvili a teď ne a nebo začne ječet a vztekat se… No tak se začne vztekat i on. ![]()
@andiedvorakova no já nevím, mně přijde že ho mají úplně v paži. Starší dcera působí spíš jako takový malý sprateček to tvrdí třeba i moje babička a že pevnější ruku potřebuje 😁 to je těžký, na mě se taky řvalo a nelíbilo se mi to já se snažím toto nedělat teď ještě aby si to uvědomil i on no