Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím,
je tu někdo z vás, koho rodiče v dětství nedali pokřtít a mrzelo vás to? Že byste chtěli být pokřtění, ale v dospělosti to obnáší dlouhou přípravu, kterou, třeba i z časových důvodů, nechcete absolvovat?
Nebo jste se nechali pokřtít v dospělosti a jste za to rádi? Jak dlouho přesně u Vás příprava trvala?
Myslíte si, že je lepší křest absolvovat v dětství, kdy není předem nutná příprava než čekat, až se dítě/dospělý sám rozhodne?
Vy, co nejste pokřtění, nemáte větší obavy ze smrti a konečnosti života?
Všem děkuji za případné příspěvky a zkušenosti.
@Anonymka.D. píše: Více
Jsem opačný případ. Pokřtěna jako mimino a je mi to jedno, nevěřím v boha. Mi sourozenci nejsou pokřtění a rozhodne jim to nechybí.
Nejsme pokřtěná a nemyslím si, že kdybych byla, tak by to mělo vliv na moji obavu ze smrti.
@vokishka píše: Více
Jestli se můžu zeptat, nevíte, proč Vás rodiče pokřtili a sourozence už ne?
Jako myslíš, že křest ti něco zajistí do budoucna?
ne strach opravdu nemám. Ja ani moji rodiče nejsme pokřtění a žijeme si spokojeně. Ani můj muž, naše děti atd.
Hm.
jedna polovina rodiny je věřící a tudíž jsou téměř všichni pokřtění. Druhá polovina to tak nemá. Mě to jako dítěti přišlo zvláštní a těch kdo pokřtění byli bylo málo takže to byla taková trochu ojedinělost. Chvíli mě mrzelo, že to naší nedotáhli. Měla jsem být původně křtěná. Dokonce všichni věděli a respektovali kdo měl být kmotra. Hodně se o mě starala.
Nijak mě to ale netíži. Nejsem věřící i když mám určitou pokoru ke kostelum… Ty mám ráda. Ale spíš jako architektonicky.
Naše dcera má jméno po světici. Tak třeba si ji, ona Světice, nějak „ohlídá“. ![]()
@Anonymka.D. píše: Více
Byla to 70.leta. Praděda toužil po tom, abych byla křtěná, tak mu vyhověli. Nikdo jiný věřící nebyl. U sourozenciu už prostě křest nechtěli, když neverili a situace náboženství už ani nepřála.
@vokishka píše: Více
Tak to mají bratranci. Pokřtěný je jen jeden. A ostatní ne.
Já jsem pokřtěná jako miminko v katolické církvi a ve 12 mě nechali rodiče překřtít v evangelické církvi. Já jsem tedy pokřtěná dvakrát.
Pokud clovek opravdu touží byt pokrten, tak podstoupi přípravu a vse okolo. A je mu jedno, jak to mají ostatní.
Hodně lidí je pokrteno kvůli prarodičům. Znam pripady naprosto nevěřících lidi, kteří ho chtěli jen kvůli tomu aktu. Najednou takovém jsem byla a bylo to trapny. Ty lidi nevěděli, jak se v kostele chovat… ![]()
Nejsem věřící, ale mam k tomu úctu.
Lepsi nebyt pokrtena jako mimino, a nechat se pokrtit v dospelosti, nez byt pokrtena v detstvi, a pak byt neverici.
Za mne by se kazdy mel rozhodnout sam za sebe v dospelosti.
Křest je jen symbolický rituál, kterým se člověk přihlašuje k víře a jakési symbolické očištění od hříchu…o životě po smrti rozhoduje to, jestli se rozhodneš věřit, že Ježíš zemřel za naše hříchy, vyznáš své hřichy a budeš následovat Boží přikázání. Je tedy nesmysl, aby byly křtěny malé děti, které nic z toho nemohou vědomě udělat. Já sama jsem pokřtěna v 15 letech u jedné z protestantských církví.
Co je to za nesmysl, že z časových důvodů se,,věřícímu" nechce projít přípravou?
Tak snad pokud věří v to, že křest je nutnost a opravdu věří v Boha, křesťanství, tak si snad najde čas, projde přípravou a nechá se pokřtít, ne?
Jestliže to nepovažuje za důležité, tak se na nějaký křest může vykašlat.
Není nad to si hned od začátku upravovat své náboženství podle toho co se mi hodí/nehodí, chce/nechce.
Tak to ale nefunguje…
Co se týče křtu v dětství. Já pokřtěná nejsem a i kdybych byla, tak by to pro mě nemělo žádný význam a bylo by mi to jedno. Kamarádka pokřtěná v dětství byla a v dospělosti změnila náboženství, takže i tam to byla zbytečnost. Myslím si, že křest v dětství nemá nějaký velký význam pro život v dospělosti. Tam je vypovídající potom to, jak ten člověk žije a jakou cestou se vydá. Křest v dětství pak už nemá význam, pokud člověk nepokračuje dál v křesťanské víře.
Příspěvek upraven 01.04.26 v 23:12