Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nervy z dvouleťáka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
12.5.18 23:06
To se stane každému..neviděla bych problém pokud ho nepleskáš několikrát denně 
chápu že si měla nervy a strach když si ho ztratila z dohledu a prostě si mu na zadek dala…Jsem zastáncem toho že když dítě fakt zlobí jedna výchovná je lepší než tisíc domlouvání 
- Citovat
- Upravit
12.5.18 23:07
Klid mámo Asi každé z nás občas ujedou nervy. Jsme jen lidi 
zbytečně si to nevyčítej a zítra to pujde líp.
Příspěvek upraven 12.05.18 v 23:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.5.18 23:08
No tak jsi mu vynadala no, to je toho 
asi něco ve vzduchu, moje šestiletá byla dneska celý den na přesdržku taky jsem večer už nebyla milá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.18 23:10
Znam to, prvni obdobi vzdoru u dcery cca od 1,5 roku do 2 let, ted kdyz jsou ji 3, tak znovu, velmi temperamentni holcicka. X krat jsem si nevedela rady, jecela na ni, pak brecela, pripadala si na blazinec. Poradit neumim, snad jen mit ruzna hlidani a tim i cas pro sebe a nabrat tak sily. Drz se
- Citovat
- Upravit
12.5.18 23:25
Jsi šikovná a milující máma, když si děláš hlavu z takové maličkosti, komu už by někdy neruply nervy. Když ty matky kolikrát vidím, jak ty prcky jenom peskujou, okřikujou, vleče ho za ruku, ani se na něj nepodívá… Tvůj chlapeček se má 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.18 23:37
Moc vám všem děkuji, jsem matka prvního dítěte, a tak mám stále mezery. Čekali jsme na malého moc moc dlouho a chtěla bych, aby z něj vyrostl hodný, poctivý a slušný muž, jako je jeho táta.
Díky všem za podporu!
- Citovat
- Upravit
12.5.18 23:37
Klid. Každé občas rupnou nervy. Jsme milující mámy, ale ne stroje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.18 23:41
Take jsem nekdy ze sveho dvouletaka na nervy. Placnuti a vynadani mu myslim bude jen k dobru (kdyz se to nedeje porad). Ony deti take potrebuji vedet, ze nemuzou vse a lidi se muzou i nastvat. Ty sproste vylevy je lepsi rict si nekde za rohem sama pro sebe (ja si tak obcas ulevim), ale stane se, no Ony ty deti vedi, ze je mame rady. A nervy mame jen jedny.
- Citovat
- Upravit
13.5.18 00:33
Všichni to známe. Je to složité období. Jako táta taky bojuji. Jo, naše děti. Hrají si s námi a zkoušejí, co si můžou dovolit. Je to někdy fakt o nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.18 05:48
To se stane, me se takhle zabehl v Chorvatsku na plazi 20 mesicni syn. Obrovská plaz, hlava na hlave a frekventovana cesta hned vedle. Malem me trefil slak, 15 minut jsme běhali z jedné strany na druhou a dite nikde. Nastesti ho odchytli dva panove az na druhe strane pláže, kde se snažil dostat po mole na lod 
ted bude mit 3 a diky bohu presel do faze, ze se ode me nehne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.18 06:48
Klídek matko My máme brzo 5 letého kluka a to já mám někdy nervy na pochodu. Chlap kolikrát řekne, že by ho už seřezal (není jeho, takže některé výchovné situace řeším sama). A já mu na to odpovím, že to bych ho musela zabít. 
Takže někdy si musím sedět jak na rukách tak na jazyku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.18 06:50
Mám to samý, radši na výlety moc nejezdíme, to se nedá, v autě nevydrží vůbec, všude utíká a nebo alespoň křičí, takže jen procházky, nebo kočár, nebo hřiště 
a občas ho plácnu taky a vůbec z toho nemám výčitky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.18 06:58
@Anonymní píše:
Ahoj,
Pisu anonym, stydím se…
Dnes mi ruply nervy a vynadala jsem svemu dítěti, dvouletý kluk. Byli jsme na výletě a on mi utekl, v cizím městě s cizími lidmi… Nabral rychlost a já jsem ho nemohla najít, až se mi zastavilo srdce. On oběhl budovu, ze které utekl ven, a vlastně se mnou hrál na honenou a smál se, vynadala jsem mu, dala mu výchovnou na zadek. No a on stále zlobil, chtěl ode mě utéct, nebyl ‚schopnej‘ sedět na jednom místě a jak jsem byla naštvaná, řekla jsem mu ‚Do hajzlu, už buď zticha!‘…
Malém jsem ho pretrhla…
Lidi, jsem asi fakt úplný exot na výchovu dětí…
Ps. Prosím, jen o psychickou podporu, ne o ironické komentáře.. Těch jsem si dnes vyslechla dost a dost…
Klídek, to se stává, jsme jen lidi a nervy máme hold jen jedny a každé mají svou hranici. Mám 3 a jsou všichni divocí zbrklí v jednom kuse ječí perou se o sto šest, takže mám takové stavy snad denně, když už fakt nedávám, zavírám se když je možnost do koupelny a tam se vyzuřím a když není ta možnost ujedu stejně jako ty, potom se uklidním a dětem v klidu vysvětlím proč jsem tak vystartovala že vím že by se to nemelo ale když moc zlobí maminka bouchne i když nerada, no a pokud bouchnu kolikrát i nevhodně také se případně omluvím někdy je těžko poznat který z těch 3 byl ten kdo začal a pod takže tak, omluvy a vysvětlení proto aby věděli že to tak není běžné a nedělali to jako samozřejmost .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Ahoj,
Pisu anonym, stydím se…
Dnes mi ruply nervy a vynadala jsem svemu dítěti, dvouletý kluk. Byli jsme na výletě a on mi utekl, v cizím městě s cizími lidmi… Nabral rychlost a já jsem ho nemohla najít, až se mi zastavilo srdce. On oběhl budovu, ze které utekl ven, a vlastně se mnou hrál na honenou a smál se, vynadala jsem mu, dala mu výchovnou na zadek. No a on stále zlobil, chtěl ode mě utéct, nebyl ‚schopnej‘ sedět na jednom místě a jak jsem byla naštvaná, řekla jsem mu ‚Do hajzlu, už buď zticha!‘…
Malém jsem ho pretrhla…
Lidi, jsem asi fakt úplný exot na výchovu dětí…
Ps. Prosím, jen o psychickou podporu, ne o ironické komentáře.. Těch jsem si dnes vyslechla dost a dost…