Nesedí mi komunikace s dítětem
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Můj názor je, že je to povaha a pokud by jsi ho seřezala, stejně by to nepomohlo…jen tak pro zajímavost, co je za znamení? Já mám tři děti a každé je jiné, vidím, že nějaká univerzální výchova neexistuje, těžko radit, co by na toho vašeho platilo? Do školky nechodí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mně tam v tom tvém popisu chybí cit. Všechno máš rozumově srovnaný, ale to je prostě málo. Nech rozum stranou a vciť se do svého dítěte. Uvolni se, nelpi na tom, co se má a nemá a uvidíš, jak se uleví tobě i malému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já mám doma rituálovy dítě 
kdybych nedodržovala věci jako že dn pokoje
vchází první on, tak je u nás řev permanentně. Tak třeba zkusit vychytat
pár věcí a dělat furt to. To čtení ho teda baví nebo nebaví, máš ho za
zadkem ale hrát si říkáš nechce, to je takovej divnej popis
situace no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Neporadím, ale soucitim. Našemu staršímu jsou 3, má také mladší sestru. Celé dny vyloženě trávím bojem s ním. Vím, že u nás probíhá období vzdoru, ale celý den jen řešit, že se nechce převlékat, mýt, čistit zuby, jít na záchod-z toho se můžu zbláznit. Já už jsem musela přejít do fáze oko za oko, zub za zub. Nechceš se převlékat, jdeme snídat bez tebe. Do minuty je hotový. Strašně se mi takhle autoritářská výchova příčí, ale u nás prostě momentálně nic jiného nefunguje. Když se mu to snažím vysvětlovat, nezájem, poslouchá mě na půl ucha. Ségře nic nepůjčí, ona přijde s hračkou, on jí to okamžitě bere z ruky. Bere i ty její. Ona mu za to tedy dělá naschvály a pěkně mu to vrací, nic si nenechá líbit. Podle mě je to tím, že nějakou dobu vyrůstali ti první jako jedináčci a byli jsme tu jen pro ně. A najednou se o naši pozornost, péči a lásku musí s někým dělit. Stejně tak jako o hračky a ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Zkus si odpovedet na par otazek. Kdy jsi ho naposledy pochvalila? Kdy jsi mu dala pusu jen tak, protoze jsi chtela (ne ritual na dobrou noc). Pomaha ti s necim - treba prostrit stul? Kdy jsi mu za neco podekovala? Kdy jste se spolu naposledy smali? Az si odpovis, co si myslis, ze by se na tom dalo zmenit, aby se kluk citil lepe? Nic pozitivniho jsi o nem totiz nenapsala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@luci.no Ja bych nebyla hned tak tvrda, kdyz se clovek snazi popisovat problem, tak proste popisuje problem a ty hezke veci mu tak nejak nenaskakuji.
Jinak zakladatelko, dve starsi deti mam zvidave a treti - ta kdyz se ma
zamyslet, tak chytne hysterak, otazku proc jsem od ni snad neslysela (no, teda
asi ji krivdim, mozna jo - proc nedostanu ted hned bonbon 
). Jinak vsechny deti mam rozdivocele, nejvice
mi pomohlo se s tim smirit a sama se prestat ptat proc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jako kdybys psala o nás. 
Dcera 2 roky a syn 7. Od malička takový
jaký jsi popsala že je ten tvůj. Má poruchu soustředění. Je divoký. Taky
nevím co s ním. Vesměs jsi poslala naší situaci která trvá dodnes. Taky
nám tečou nervy…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Mám to stejný, jen starší. Občas mám chuť prohodit ho oknem, třeba
zrovna dnes. Umí se chovat hůř jak mladší syn s ADHD, ale taky umí být
skvělej. Udělá mi svačinu, pomůže nejmladší ze schodů, umí
i prebalit, rád vozí kočárek, je chytrej, šikovnej…jen prostě
ukňouranej, negativní, palicatej.. nejvíc pomáhá chválit, chválit,
obdivovat a chválit.. Taky dát mu nějakej úkol, u kterého vím, že ho bez
problémů udělá, a pak ho přehnaně pochválit. Potom má chvíli, kdy
udělá téměř cokoliv 
taky fungujou kompromisy a domluvy takové, že
má pocit, že vlastně dělá to, co chce on, a přitom dělá to, co chci ja.
Ovsem nechodim kolem nej porad po spickach, musi vedet, co je ok, a co uz ne.
Musi vedet, jak a kdy se ma chovat. Snazim se najit kompromis mezi ukrutnou
přísností a neméně ukrutnou laskavostí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@luci.no Ono bohuzel zit
s ditetem „nic neni dost dobre“ je dost narocne. Na rozdil od partnera ho
k vode poslat nemuzes, ani si od nej neodpocines. 
Anonymni, chapu a soucitim. Mam podobne starsi dite. S vekem se to lepsi,
ale treba vcera, kdy dopoledne mohl koukat na pohadky dle libosti, odpoledne
jsme s nim cele prosankovali a prvni, ceho se po prichodu dom dozadoval jak
ctyrdenni zimnice, kdyz bylo potreba rozvesit mokre obleceni, zatopit, donest
drevo, udelat jidlo, caje, trochu si orazit, bylo zahrat si spolecenskou hru.
Protivnej a nafrcenej, ze musi cekat, ani se poradne neprevlik, oteplovaky,
bundu hodil na jednu haldu, nejaka snaha o pomoc a urychleni nutnych veci
zadna, furt jen jajinkovani, kdy uz budeme hrat… ve skoro osmi letech fakt na
pest. Uz mi pak ruply nervy, ze s timhle jeho pristupem mam tak akorat sto
chuti hodit ten Karak do popelnice. 
Nastesti se frekvence techto excesu snizuje, ale mivali jsme to taktez skoro na
dennim poradku.
A je to prosim blizenec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@luci.no píše:
Zkus si odpovedet na par otazek. Kdy jsi ho naposledy pochvalila? Kdy jsi mu dala pusu jen tak, protoze jsi chtela (ne ritual na dobrou noc). Pomaha ti s necim - treba prostrit stul? Kdy jsi mu za neco podekovala? Kdy jste se spolu naposledy smali? Az si odpovis, co si myslis, ze by se na tom dalo zmenit, aby se kluk citil lepe? Nic pozitivniho jsi o nem totiz nenapsala…
Psala jsem o něm, že je šikovný a že ho máme rádi. Že rozumím tomu,
že je to malý divoký kluk a nechci po něm tedy za každou cenu rozumně
ustoupit. To ti připadá, jako že o něm nic pozitivního nepíšu? Aha. Jako
jo, přišla jsem si sem primárně postěžovat, tak to nejspíš má
negativní vyznění. Snažím se, co to jde, ale uznávám sama, že
vztah se synem je mnohem komplikovanější než s mladší. U dcery to tak
nějak naskočilo samo. U syna se fakt snažím, ale rozumem vím, že je ten
vztah těžší. Záměrně nepíšu horší, tak to není. Chválím ho a
děkuju mu, kolikrát i jen fakt za blbiny, abych ho stále jen nepeskovala.
Mazlím se s ním dost, u čtení si ho vezmu na klín nebo si spolu lehneme,
vybírá, co budeme číst, čtení miluje, beru to tak, že je to chvilka pro
něj, že mu tím třeba udělám radost. Pomohl mi párkrát naskládat myčku,
pravidelně nedělá nic. Pokud ho požádám, je k tomu tolik výmluv a
donucování, že už to ani moc často nedělám. 
Co by se mělo změnit? Podle toho co píšu
bych ráda, aby on si konečně uvědomil ty elementární věci. Pomalu
předškolák se vůbec neumí chovat k ostatním dětem. Neumí se sám
zabavit. Kvůli banalitě udělá scénku na hodinu…jak batole v období
vzdoru. Kvůli tomu máme stále napětí, permanentní nepohodu. Co mám pro to
změnit já, to se tu právě snažím zjistit. 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Svistice píše:
@luci.no Ono bohuzel zit s ditetem „nic neni dost dobre“ je dost narocne. Na rozdil od partnera ho k vode poslat nemuzes, ani si od nej neodpocines.
Nastesti se frekvence techto excesu snizuje, ale mivali jsme to taktez skoro na dennim poradku.
A je to prosim blizenec.
Přesně, do puntíku přesně! Akorát u nás desetkrát za den. Vůbec mě neuklidňuješ tím, že tvýmu je
osm. Co děláš po tomhle? Předpokládám, že
nejdeš s radostí hrát Karak a syn dále prudí celou rodinu?
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Přesně, do puntíku přesně! Akorát u nás desetkrát za den.
Dodelala jsem, ci bylo potreba a ze diky tomu jeho pruzeni na zadny Karak
naladu opravdu nemam a chci si odpocinout. Hrat sel nakonec muz, ale az pote, co
se najedl, udelal potrebne a diteti to konecne docvaklo a prepnul z toho
pruduciho modu.
Ale taky si rikam, proc to proboha nejde po dobrem, bez scen, kriku a po prvnim
vysvetleni, ze jsou urcuite veci, ktere maji holt prioritu.
Hlasky typu ze on o nejakou blbou veceri, co musim jit uvarit nestoji, uz
prechazim- mu holt tu pitomou veceri pak nedam, s tim problem nemam. Prijde mi, jak kdyby k nam puberta dorazila tak
o sest let driv…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Svistice Haha, ze bych
zacala verit na horoskopy? Ti dva starsi jsou blizenci a nejmladsi je
(nejen jako) bejk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Psala jsem o něm, že je šikovný a že ho máme rádi. Že rozumím tomu, že je to malý divoký kluk a nechci po něm tedy za každou cenu rozumně ustoupit. To ti připadá, jako že o něm nic pozitivního nepíšu? Aha. Jako jo, přišla jsem si sem primárně postěžovat, tak to nejspíš má negativní vyznění.
Prosím tě, a chodí do školky? Protože chovat se k ostatním dětem se
jaksi nenaučí s jedním sourozencem pod stálým dozorem matky doma.
Jinak můj nejstarší je taky negativista a zabavit sám se leckdy neumí
doteď (je mu 6 a půl), ale zlepšuje se tedy výrazně. Navíc má o necelé
dva roky mladšího bráchu, takže nudou neumře (i když to neustálé
pošťuchování taky leckdy leze na nervy, to ti povím).
Myslím, že ta nepoddajná povaha mu zůstane, na druhou stranu do života to
není zase tak blbá vlastnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Když dítě nepřichází...depka
- Jak zabavit dítě v době covidu?
- Může otec pro své dítě mimo okres?
- Krabičková dieta Brno, zkušenosti
- Doporučíte soukromou zubní kliniku pro tříleté dítě?
- Přechod dluhů z dospělé osoby na dítě
- Lze ovlivnit malé dítě?
- Jak vyloučit dítě z dědictví
Syn má čtyři a půl, má mladší sestru, oba jsou velice živé děti. Starší je hodně šikovný, máme ho rádi, neděláme mezi nimi rozdíly. Přestože se snažím s ním vycházet po dobrém, je to pro mě neskutečný boj. On je stále nespokojený, nezabavitelný, celé dny mi stojí za zadkem a kňourá, případně otravuje mladší. Jakékoliv hraní nebo společný program schválně kazí. Na návštěvách je neskutečně rozdivočelý, prakticky jen lítám za starším a řeším situaci za situací, kdy on dělá nějakou hrůzu. Samozřejmě jsem se milionkrát ptala proč to dělá, co mu vadí atd. Nechci po něm nemožné, nedělám takové to „jsi starší, máš mít rozum“, času na něj mám podle mě dost, denně několikrát (jen) mu čtu nebo děláme něco, co mladší ještě nezvládne, tak ona jen tak běhá kolem a dělám něco se synem. Nevidím tudíž moc důvod, proč by měl stále být v opozici. Nebijeme ho, trestáme zákazy oblíbených věcí a teda často zvyšuju hlas, protože mi prostě tečou nervy. Abych elementární věci opakovala statisíckrát, to mě berou mory. Už jsem si několikrát říkala, co je teď vlastně za výchovy, když je rodič neustále v tenzi, aby dítě nějak nepoškodil nátlakem, jestli dítě zlobí kvůli naší špatně komunikaci apod. Jestli prostě neděláme něco elementárně blbě. Jestli by za brání věcí mladším dětem už neměl dostat řemenem a byl by pokoj. Už prostě s trpělivostí a domluvou ztrácím naději na zlepšení. Manžel s ním semtam má snahu něco podniknout, vyráběli treba ptačí budku nebo si občas něco pohraje, ale nemá s ním trpělivost vůbec, to co já vydržím dvacetkrát, to manžel už dávno řve, zakazuje a kluk to stejně udělá nanovo. Nevím co si o tom mám myslet, jestli fakt není schopný si některé věci uvědomit? Nebo je dělá naschvál? Nebo mu něco vadí a proto si to vybíjí na nás? A co s tím mám dělat? Místo užívání si dětí jsem neustále v řešení proč zas řve, proč zas dělá co nemá, proč je zas nespokojený.