Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Čtyřleté dítě a kamarádi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.1.21 21:52
Zkousela jsi zrcadleni? Chovat se k nemu tak, jak se chova on (s patricnou teatralnisti)? V tomhle veku to uz nektere deti zacinaji pobirat.
Nebo vysvetlit, jak se ma chovat, jak si hezky rict o hracku, vysvetlit, co je neakceptovatelne a pokud zase nekoho prasti, tak ho proste sebrat a jit pryc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.21 22:07
Neumí si hrát. Já bych asi najela na režim, že s ním budu hrát systematickou souvislou hru na cokoliv - s autíčkama, s plyšákama a povídat si o té hře u toho. Asi ho to prostě budeš muset naučit, sám to nedá.
Znala jsem jedno podobné dítě, vyrostl z toho hysterický kluk. Dítě známých. Vůbec si o něm myslím, že má nějaké psychoproblémy. Doma si s ním nikdo aktivně nehrál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.21 22:18
Já si s nimi docela hraju (má ještě mladšího sourozence). Stavím vláčkodráhy, lego, opravuju auta, bydlím v domečcích. On je svým založením prostě škodič. Objede si jednu dráhu, zboří. Domek proleze, skočí na něj. Obrázek namaluje a začmárá. Auta ho vůbec nezajímají. 
Když mám náladu, převedu to do legrace, třeba v nějakou plyšákovou bitvu. Když mě už předtím něčím vytočí, tak po prvním naschválu odcházím. On pokud ho nezabavuji, jen jezdí na odrážedle po chodbě a nebo vyloženě hledá, kde by něco provedl. Nevím, jak ho naučit něco konstruktivnějšího. Miluje poslouchání pohádek a dívání se na loutkové divadlo, ale sám v životě nekváknul, nechce se zapojit, nepředvede nic. I venku, pokud mu vyloženě nestojím za zadkem a nehraju si, nepřijde s ničím sám - buď kňourá, že ho bolí nohy a už by šel domů a nebo bere věci ostatním/něco rozbíjí.
- Citovat
- Upravit
27.1.21 23:07
Nikdy jsem si se synem nehrála - jen co mě bavilo: pexeso, člobrdo, karty, puzzle, určitě žádné Lego nebo vlaky. Navíc je to jedináček a vyrostl z něj přesto sociálně velmi zdatný jedinec. Nemá problém se na dovolené chytit pár dětí a hrát si s nimi celý večer.
Asi bych mu zkusila vysvětlit, ze tímhle stylem žádné kamarády mít nebude.
Jestli doma hrajete společenské hry, tak ho nešetři a jestli má prohrát, ať prohraje. A až to půjde, dala bych ho na sport, třeba fotbal. Vyřádí se a buď to bude v kolektivu katastrofa, nebo to konečně pochopí. Za pokus nic nedáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.21 07:49
Zrovna něco podobnýho řeším v sobě ohledně skoro tříleté dcerky mojí nejlepší kamarádky. Ona je od malinka hodně divoká, což nevadí, ale celkově je hrozná. Údajně se na nás vždycky těší, ale co pak předvádí mě dohání k šílenství. Moje děti, dcera 8, syn 1, si nemůžou půjčit žádné hračky, všechno je její, takže naše si už si pak nehraje, jen sedí a kouká a malýmu se těžko vysvětlí, že nemůže na nic sahat. Takže ona pak řve jak tygr. Pořád do něj strká, aby spadl. Už jsem z toho otrávená a nemám ani chuť se s nima vidět, dcera taky ne. Abysme si popovídaly neexistuje, protože pořád lítá za holkou, která ječí a má co dělat, aby všechno uhlídala před dětma 
Prý si s malou o tom povídá, vysvětluje… Podle mě to ale nestačí. Věnuje se jí hodně, takže v tom to taky není. Něco jim zakázat? Právě třeba to, že se nepůjde za dětmi? Nebo se sebrat a odejít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.21 13:53
@ivisek85 píše:
Zrovna něco podobnýho řeším v sobě ohledně skoro tříleté dcerky mojí nejlepší kamarádky. Ona je od malinka hodně divoká, což nevadí, ale celkově je hrozná. Údajně se na nás vždycky těší, ale co pak předvádí mě dohání k šílenství. Moje děti, dcera 8, syn 1, si nemůžou půjčit žádné hračky, všechno je její, takže naše si už si pak nehraje, jen sedí a kouká a malýmu se těžko vysvětlí, že nemůže na nic sahat. Takže ona pak řve jak tygr. Pořád do něj strká, aby spadl. Už jsem z toho otrávená a nemám ani chuť se s nima vidět, dcera taky ne. Abysme si popovídaly neexistuje, protože pořád lítá za holkou, která ječí a má co dělat, aby všechno uhlídala před dětma
Něco zakázat nebo se sebrat a odejít dělám prakticky vždycky. Příště je to to stejné. 
Teď jsme byli několikrát bobovat s kamarády. Člověk by řekl, že venku se parta dětí zabaví a bude to bezva. Houbelec. Neustále řval, že chce jiné boby, neustále na ně někomu skákal, případně se na někoho vešel, aby ho jako vytáhl do kopce. Vylezl na kopec shodil boby dolů a vešel se na jiné, že pojede s nimi (ti samozřejmě nechtěli). Tak já nevím. Asi se na něj už vykašlu, místo zábavy ho akorát budu posílat do pokoje, ať si uvědomí co ztratil, že to není samozřejmost, mít stále kolem sebe kamarády a zábavu. Už mě to fakt sejří. 
- Citovat
- Upravit
31.1.21 16:50
@Anonymní píše:
Něco zakázat nebo se sebrat a odejít dělám prakticky vždycky. Příště je to to stejné.
To chápu 
Přesně jako bych viděla kamarádky malou 
Sama nevím, jak bych to řešila. Pokud zákazy ani odchody nikdy nezaberou, nejde to tak řešit pořád a izolovat se taky nemůžete. Chce to trpělivost, asi pořád dokola vysvětlovat, jednou to pochopí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Poměrně často (několikrát do týdne) se vídáme s podobně starými dětmi, jako naše čtyřleté. Ještě jsem ale nezažila situaci, kdy by to bylo v klidu. Náš syn, si myslím, je šikovný na takovou tu technickou stránku věci, ale nepřišla jsem na to, jak do něj dostat aspoň špetku tolerance. Do školky chodí, ale tam je to vesměs podobné. Jakmile jsme doma, každou chvíli kňourá, kdy půjdeme za nějakým kamarádem. Ale vždycky je to stejné. Ostatní děti se zabaví a syn je apokalypsa. Jen po ostatních štěká, rve jim hračky z ruky, boří, zajímá ho jedině ta věc, kterou drží jiné dítě v rukou, schválně bouchá a rozsypává věci, asi aby na sebe strhnul pozornost… klidně se mu věnuji stranou, ale to ho nezajímá. Asi prostě chce stoprocentní pozornost těch dětí, ale nedokáže pochopit, že ani nejde, aby ji měl. Už nevím, jak mu to mám vysvětlit, že je potřeba se k ostatním chovat bez křičení a brání z rukou, že nevadí půjčit svou hračku, že ostatní taky půjčují, že ostatní si s ním opravdu hrát nepůjdou, když jim rozhází stavbu po celém pokoji… Doma na něj nikdo neřve, ani jej nebijeme, přesto on s těmi vrstevníky jedná strašně nehezky. Je mi to vůči těm ostatním trapné, jednak on nebude mít kamarády, jednak já, místo abych si řekla pár vět s ostatními, lítám za ním jak za ročním a napravuji škody. (Ostatní si přijdou stěžovat nebo je stále jen řev, ne, že bych byla helicopter mother). Jak ho naučit se chovat?