Nesmím doma mluvit

beckie píše:

Ikente píše:

beckie píše:
Já se tady cpu buchtou, dojídala jsem zbytky od oběda a pivánko bych si teda dala taky. Ale naštěstí pro něj nemám koho poslat a samotné se mi už nikam nechce, ale zítra si určitě na chuť jednu plzničku k telce koupím…Včera mě viděla kamarádka a říkala, že podle velikosti břicha čekám ty děti minimálně tři , nejvíc mě děsí že ještě hodně vyrostu, tak se pak asi na ten porodní sál budu kutálet. Stáhla jsem si Twilight ságu, tak budu čučet a čekát až se mi muž vrátí domů.

Neboj, oni tě tam dokutálej Když jsem byla těhu, tak jsem pupek měla místo telky. Malá byla vždycky večer strašně aktivní, takže jsme s manželem pozorovali nohy, ruce, ošahávali zadek, hlavu .. Ani se nedivim, že chtěla ven dřív Ale co jsem nenviděla, bylo spaní. Já už nevěděla, jak si lehnout. Manžel měl naštěstí vyležený důlek v matraci, tak když jsem nemohla spát, šla jsem si lehnout do důlku a byl na chvíli klid. Tak v tomhle jsem byla za předčasný porod ráda. A Twilight sága? Taky jsem koukala, poslední díl jsem viděla v kině do půlky, pak mi volal bezradný manžel, abych přijela ukonejšit malou
(jinak pivečko je mooc dobrý, sice jsme si to nevychladila, prostě jsem měla chuť, ale kozlík dobrej

Já se včera taky musela smát, protože malej začne kopat pokaždý, když mi MM začne šmátrat po břiše, je to jako by se ho snažil odehnat. Dost mu to už teď vadí, že mu na mámu někdo chmatá. Já mám pocit, že ten čas najednou přestal utíkat a nic se něják nehýbe dopředu a budu rodit tak za sto let. Začátek utekl jako voda a teď, když už se nemůžu dočkat konce, tak ty týdny neutíkají a neutíkají. Spím taky v ďolíku,máme totiž mezi matracemi takovou škvíru a každý máme s partnerem jinou výšku, tak vždyky ležím na jeho nižší a břicho si opírám o tu vyšší, akorát ten můj vždycky prská, že se mu roztahuju na místě, tak jsem mu říkala, že bude mnohem hůř, až se tam budem mačkat s miminem. Dneska jsem se rozhodla, že budeme látkovat, tak mu to musím oznámit, tak jsem zvědavá, jak se bude tvářit, on je zastáncem papírových plín, ale jen proto, že pokaděné látkovka se musí prostě přeprat než ji vypereš. A to už je prý blé.

Jo a za látkování máš můj obdiv, jsem líná látkovat, musím naučit malou na nočník 

Vanesanka píše:
Holky já se z vás picnu , jak neodoláte papání

No a už mám zas před očima dortíky a koláčky, musím odolat, v tuto nekřesťanskou hodinu  

Hellísek píše:

beckie píše:

Ikente píše:

beckie píše:
Já se tady cpu buchtou, dojídala jsem zbytky od oběda a pivánko bych si teda dala taky. Ale naštěstí pro něj nemám koho poslat a samotné se mi už nikam nechce, ale zítra si určitě na chuť jednu plzničku k telce koupím…Včera mě viděla kamarádka a říkala, že podle velikosti břicha čekám ty děti minimálně tři , nejvíc mě děsí že ještě hodně vyrostu, tak se pak asi na ten porodní sál budu kutálet. Stáhla jsem si Twilight ságu, tak budu čučet a čekát až se mi muž vrátí domů.

Neboj, oni tě tam dokutálej Když jsem byla těhu, tak jsem pupek měla místo telky. Malá byla vždycky večer strašně aktivní, takže jsme s manželem pozorovali nohy, ruce, ošahávali zadek, hlavu .. Ani se nedivim, že chtěla ven dřív Ale co jsem nenviděla, bylo spaní. Já už nevěděla, jak si lehnout. Manžel měl naštěstí vyležený důlek v matraci, tak když jsem nemohla spát, šla jsem si lehnout do důlku a byl na chvíli klid. Tak v tomhle jsem byla za předčasný porod ráda. A Twilight sága? Taky jsem koukala, poslední díl jsem viděla v kině do půlky, pak mi volal bezradný manžel, abych přijela ukonejšit malou
(jinak pivečko je mooc dobrý, sice jsme si to nevychladila, prostě jsem měla chuť, ale kozlík dobrej

Já se včera taky musela smát, protože malej začne kopat pokaždý, když mi MM začne šmátrat po břiše, je to jako by se ho snažil odehnat. Dost mu to už teď vadí, že mu na mámu někdo chmatá. Já mám pocit, že ten čas najednou přestal utíkat a nic se něják nehýbe dopředu a budu rodit tak za sto let. Začátek utekl jako voda a teď, když už se nemůžu dočkat konce, tak ty týdny neutíkají a neutíkají. Spím taky v ďolíku,máme totiž mezi matracemi takovou škvíru a každý máme s partnerem jinou výšku, tak vždyky ležím na jeho nižší a břicho si opírám o tu vyšší, akorát ten můj vždycky prská, že se mu roztahuju na místě, tak jsem mu říkala, že bude mnohem hůř, až se tam budem mačkat s miminem. Dneska jsem se rozhodla, že budeme látkovat, tak mu to musím oznámit, tak jsem zvědavá, jak se bude tvářit, on je zastáncem papírových plín, ale jen proto, že pokaděné látkovka se musí prostě přeprat než ji vypereš. A to už je prý blé.

Taky látkuju, je to super, asi jsem ujetá, moc mě to baví
Na plínku se dá ještě separační plena, na té zůstanou hovínka a to pak jen vezmeš a spláchneš do WC, separačka je rozložitelná, tak se manžel nemusí hovínek bát
Teď jsem si vybrala nové svrchní kaťátka a manžel už jen kroutil očima , že bude muset zase cálovat
Jinak, na konci tohohle těhu, jsem už byla na nervy, kdy už to bude, že to neutíká a byla jsem na nervy, když mě říkali:" jen si to užívej, bude se ti pak po bříšku stýskat", jsem si říkala:" to určitě". No a ono měli ve finále pravdu, stýská se mě, ale vždycky se podívám na maličkou a mám strašnou radost, že už je na světě, tak je rázem po stesku

To já vím, už jsem jedno dítko odlátkovala, ale náš táta si to pořád nechce nechat vysvětlit, i když pravdu má v tom, že ani separačka nezachrání občas všechno. Ale co už, já dneska už měla prsty na spoušti a málem jsem už plínečky a vše potřebné objednávala, ale říkala jsem si, že přeci jen počkám až bude muž doma, páč by ho asi kleplo. Tak to s ním naoko proberu a až pak si to udělám, jak budu chtít. Ale on je ekolog, tak na něj půjdu s tím obrovským množstvím pokaděných špatně rozložitelných plín a bude.
Jinak já už se teď dovedu představit, že bych porodila chvíli počkala, a zadělali bychom na další, ale bylo mi to rozmluveno. Pravdou je, že máme spoustu plánu, tak mi to zatím bude muset stačit, tak jak to je. Ale nevím, jak to můj partner dokázal, ale s ním bych si těch dětí udělala ještě i deset. 

beckie píše:

Hellísek píše:

beckie píše:

Ikente píše:

beckie píše:
Já se tady cpu buchtou, dojídala jsem zbytky od oběda a pivánko bych si teda dala taky. Ale naštěstí pro něj nemám koho poslat a samotné se mi už nikam nechce, ale zítra si určitě na chuť jednu plzničku k telce koupím…Včera mě viděla kamarádka a říkala, že podle velikosti břicha čekám ty děti minimálně tři , nejvíc mě děsí že ještě hodně vyrostu, tak se pak asi na ten porodní sál budu kutálet. Stáhla jsem si Twilight ságu, tak budu čučet a čekát až se mi muž vrátí domů.

Neboj, oni tě tam dokutálej Když jsem byla těhu, tak jsem pupek měla místo telky. Malá byla vždycky večer strašně aktivní, takže jsme s manželem pozorovali nohy, ruce, ošahávali zadek, hlavu .. Ani se nedivim, že chtěla ven dřív Ale co jsem nenviděla, bylo spaní. Já už nevěděla, jak si lehnout. Manžel měl naštěstí vyležený důlek v matraci, tak když jsem nemohla spát, šla jsem si lehnout do důlku a byl na chvíli klid. Tak v tomhle jsem byla za předčasný porod ráda. A Twilight sága? Taky jsem koukala, poslední díl jsem viděla v kině do půlky, pak mi volal bezradný manžel, abych přijela ukonejšit malou
(jinak pivečko je mooc dobrý, sice jsme si to nevychladila, prostě jsem měla chuť, ale kozlík dobrej

Já se včera taky musela smát, protože malej začne kopat pokaždý, když mi MM začne šmátrat po břiše, je to jako by se ho snažil odehnat. Dost mu to už teď vadí, že mu na mámu někdo chmatá. Já mám pocit, že ten čas najednou přestal utíkat a nic se něják nehýbe dopředu a budu rodit tak za sto let. Začátek utekl jako voda a teď, když už se nemůžu dočkat konce, tak ty týdny neutíkají a neutíkají. Spím taky v ďolíku,máme totiž mezi matracemi takovou škvíru a každý máme s partnerem jinou výšku, tak vždyky ležím na jeho nižší a břicho si opírám o tu vyšší, akorát ten můj vždycky prská, že se mu roztahuju na místě, tak jsem mu říkala, že bude mnohem hůř, až se tam budem mačkat s miminem. Dneska jsem se rozhodla, že budeme látkovat, tak mu to musím oznámit, tak jsem zvědavá, jak se bude tvářit, on je zastáncem papírových plín, ale jen proto, že pokaděné látkovka se musí prostě přeprat než ji vypereš. A to už je prý blé.

Taky látkuju, je to super, asi jsem ujetá, moc mě to baví
Na plínku se dá ještě separační plena, na té zůstanou hovínka a to pak jen vezmeš a spláchneš do WC, separačka je rozložitelná, tak se manžel nemusí hovínek bát
Teď jsem si vybrala nové svrchní kaťátka a manžel už jen kroutil očima , že bude muset zase cálovat
Jinak, na konci tohohle těhu, jsem už byla na nervy, kdy už to bude, že to neutíká a byla jsem na nervy, když mě říkali:" jen si to užívej, bude se ti pak po bříšku stýskat", jsem si říkala:" to určitě". No a ono měli ve finále pravdu, stýská se mě, ale vždycky se podívám na maličkou a mám strašnou radost, že už je na světě, tak je rázem po stesku

To já vím, už jsem jedno dítko odlátkovala, ale náš táta si to pořád nechce nechat vysvětlit, i když pravdu má v tom, že ani separačka nezachrání občas všechno. Ale co už, já dneska už měla prsty na spoušti a málem jsem už plínečky a vše potřebné objednávala, ale říkala jsem si, že přeci jen počkám až bude muž doma, páč by ho asi kleplo. Tak to s ním naoko proberu a až pak si to udělám, jak budu chtít. Ale on je ekolog, tak na něj půjdu s tím obrovským množstvím pokaděných špatně rozložitelných plín a bude.
Jinak já už se teď dovedu představit, že bych porodila chvíli počkala, a zadělali bychom na další, ale bylo mi to rozmluveno. Pravdou je, že máme spoustu plánu, tak mi to zatím bude muset stačit, tak jak to je. Ale nevím, jak to můj partner dokázal, ale s ním bych si těch dětí udělala ještě i deset.

To je fakt, že separačka nezachrání vždy všechno a kord u miminek, když kadí vaječinu, ale dá se to .
Tak taky koukám, že je to u vás podobný jako u nás- chlap je hlava rodiny, ale žena tím krkem, co tou hlavou otáčí
Taky bych chtěla s mužem třetí miminko . Asi nám pěkně popletli hlavy viď? Ale hezky a to je dobře 

jééé, holky, vy se máte, tak zamilované. Takhle přesně mluví moje setra, prý, že je ráda, že má doma pravého chlapa Tak já jsme taky ráda, ale občas bych ho přizabila, to když mu musim všechno 3× vysvětlovat nebo za něj přemýšlet, co a jak. No ale třeba je to jen blbý období. Teda já si nestěžuju, už jsem zvyklá, ale občas mi přijde jako zamrzlej v pubertě Beckie, to jak mi to popisušej, tak malá jí asi úplně stejně jako moje neteř, které je 5 let. Taky toho moc nedá, zato jjeí o 3 roky mladší bratr jí 3× tak víc. Já bych jí nenutila, někde jsme četla, že když budeš dítě nutit, tak mu to znechutíš ještě víc. Třeba je to jen období. Když bude hubnout nebo ještě míň jíst, tak pak bych to začala třeba řešit s doktorkou. 

beckie píše:
Zítra jedeme k doktorce zase kvůli těm průduškám, vůbec se nelepší, tak se jí tam na to hned zeptám. Na snídani jsem do ní skoro násilím nacpala banán a půl a jinak nic. K obědu budou masové kuličky, protože maso je jedinné co mi dá do pusy. Možná jí tolik nechutná, že je nemocná. Nevím , snad to přejde jak říkáš, a doufám, že brzy.
Já dneska dostala povolení lenošit, jsme si s tím mým telefonovali, tak jsem mu říkala, že jsem jak praštěná sekerou a nic se mi nechce, ale máme doma hrozný bordel, tak mi řekl, že nemám nic dělat, že všechno udělá o víkendu, má volno , tak jsem ráda. Nevystčím čumák z postele. Teda pokud mě cácorka nechá. Zatím si tady přeskladává hračky sem a tam a vypadá, že ji to baví móc. Já koukám zase na Twilight, něják se mi to včera zalíbilo.
Ikente, nemysli si, ten můj mě taky někdy štve, ono to bez toho ani nejde. Ale už asi ví jak na mě, tak mám pořád přimhouřený ty oči. Nejvíc nesnáším, jak si nic nepamatuje…NIC!!!! To mě zvedá ze židle. Nebo jak si ze mě furt dělá legrácky, ale alespoň se doma občas zasmějem.

Mně taky skoro nic nechutná, když jsem nemocná, tak se jí, chudince, ani nedivím. Neboj, ona jí zase přijde chuť. Jééé, já bych už taky chtěla lenošit. Děda furt vyhrožuje, jak si malou jednou odveze na víkend, tak se už trochu těšim, že si taky polenoším. Sice se mi bude strašně stýskat, ale to uteče jako voda. Ale nepochybuju o tom, že to ještě bude trvat, má zrovna mamánkovský období, že jsem se až divila, když jí ten můj včera ukonejšil v postýlce a já nemusela ani hnout prstem Poslendí dobou s emalá rozhodla, že bude vstávat s tátou do práce a na to teda rezignuju, tak jsem jí dala jasně najevo, ať si po mně v posteli skáče nebo cokoliv, ale že před sedmou hodinou nemínim z postele vystrčit ani prst u nohy (twilight jsem strašně žrala, než jsem otěhotněla, a pak mně z toho naštěstí má dcera rychle vyléčila  )

Ahoj kočky, tak až teď jsem se konečně trošku zastavila. Celý den vcelku maraton. Dopoledne na rehabilitaci s maličkou- dává hlavičku hodně na pravo a MUDr nás radši poslala na rehabilitace, budem chodit na ně každý týden a to 4*.
No a potom na píchání náušniček , plakala jsem i s maličkou, ale do ordinace šel radši manžílek a říkal, že ještě že jsem tam nešla já, protože bych to nedala. Nakonec to dopadlo dobře, malinká ještě chvilku plakala při oblíkání. V autě už hned usnula, ale za to já ještě trochu slzela. Pak jsme dorazili domů, vzbudila se a hned se na nás smála, tak se mi ulevilo. Hrozně jí to ale sluší, je jako lady, není to jako pěst na oko, protože ty náušničky jsou maličký.
Manžílek dorazil akorát z práce, jdu mu udělat čej a véču, zatím papa