Cestování - nesplněný sen

Já jezdila do zahraničí už za časů studií na prázdniny pracovat, pak jsme cestovali i s manželem a několik let jsme byli pryč. Manžel má stavební firmu a docela se mu tady daří, ale tam by se mu dařilo také protože tam již v tomto oboru pracoval před návratem domů. Navíc máme kamaráda který je generálním ředitelem jedné developerské společnosti a ten také přispěl k tomu že manžel o přesunu přemýšlí. Jsou s mužem přátelé, pracovali společně a jsou neustále v kontaktu, nabízí mu zakázky na několik let do předu, firma má prodané projekty do roku 2016 a navrhované projekty ve stádiu příprav až do roku 2020, ty se začnou prodávat po dokončení nejspíš za dva roky, takže vlastně stálý příjem. Já mám stále dobré kontakty na svém bývalém pracovišti(zdravotnictví) takže by to také šlo. Jak jsem psala již dříve je rozdíl jet někam poprvé a jet někam kde už to člověk zná a má kontakty a práci jistou, jen tak bez jistoty bychom asi nikam nejeli.

Pokud budeme chtít odjet tak bychom chtěli prodat dům což také nemusí být hned pokud jej nechceme prodat pod cenou. Za tu cenu bychom si koupili nějaký domek v novém místě. Bylo by to hodně zařizování a celkově všeho, ale nějak z toho strach nemám. Je tam spoustu českých s slovenských rodin které také přicestovali i s dětmi. Rodiče pracují převážně ve stavebnictví a pohostinství, děti chodí normálně do školy, ať už vyšší či nižší pozice tak ti lidi se prostě mají fajn.
My nějaké finanční potíže sice nemáme, ale dost rodin tam odjelo doslova ze zoufalství(dluhy, exekuce) a vyhrabali se z toho což by se jim u nás bez bankrotu asi nepovedlo. Protože je pravda co mi řekl jeden kamarád a to že v zahraničí pokud člověk pracuje i na nižší nekvalifikované pozici tak si může dovolit slušně žít, má auto, slušné bydlení a ušetří i na dovolenou. Tohle u nás prostě není. Lidi makají a nemůžou si dovolit kolikrát ani tu dovolenou jednou za rok.
I když mám třeba dobře placenou práci a manžel také, ale tady si nikdo práce neváží, když je někdo zdravotník tam tak si jej lidé váží a zaměstnavatel se k němu podle toho chová, u nás v nemocnici každého jen odírají o peníze. V soukromém sektoru je to ještě horší, firma mého muže je docela vyhlášená v okolí a hlavně mezi zaměstnanci je docela za exota, protože jim platí i přesčasy, přispívá na důchod, platí cesťáky, platí navíc za svátky, soboty, neděle, atd. Je to chyba systému a s tím já jako jedinec nic neudělám tak je pro mě lepší změnit místo působení. V našem případě nejde ani tak o peníze i když nepopírám že je to důležitý artikl, ale jde o prostředí, atmosféru a mentalitu. Dá se říct že už jsem tady z toho unavená.