Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Cestování - nesplněný sen
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.7.12 10:09
No našlo se tu dost holek, které vycestovaly i s rodinou a teď žijí v zahraničí - tak co to zkusit tak? Manžel by nikam nechtěl?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 10:11
Ahoj,
nesmutni, nikdy nevis, kam te zivot zavede. Tohle neni nesplnitelny sen. Vlastne si ho muzes splnit kdykoli, klidne i na stari..
Sama jsem zila 3roky v Australii, takze chapu tvoje pocity 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 10:12
A proč by sis ho nemohla splnit? Jasně, už nikdy to nebude o tom, že bys sis takhle na cesty vyjela sama a dělala si, co budeš chtít, ale proč se nezaměřit na to, že si najdeš práci, v které je šance na výjezd do zahraničí? Spousta firem takhle funguje a můžeš se třeba na dva roky s celou rodinou dostat na druhý konec světa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 10:12
Není nic hrozného na tom, že toho lituješ. Svojí rodinu přece miluješ a to že bys ráda jela do zahraničí je naopak dobře. Souhlasím s Pherenike, vyjeďte všichni spolu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.12 10:23
Zakladatelka: No to je právě problém, manžel třeba rád jede na dovču k moři, ale přímo žít v cizí zemi to nechce. Je hodně rodinný typ. A sám byl pár měsíců pracovně v zahraničí, tak taky trochu ví co to obnáší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.12 10:27
@Elke: Asi to bude znít jako výmluva, ale nejsem zas tak výborná angličtinářka. Jo tak nějak se domluvím, ale to na takový pozice těžko stačí. Ale máš pravdu v tom, že se asi budu muset zaměřit na nový cíl. Jenže to cestování byl opravdu největší sen, fakt jsem pitomá, že jsem tu šanci zahodila. Já nikdy nebyla ten typ co chce vejšku nebo krásnou svatbu..a toho jsem dosáhla, aniž bych o tom snila či tak.Asi člověk nemůže chtít vše 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.12 10:32
@jjanekk A ted žiješ v ČR? Musí se ti hodně stýskat vid? Austrálie byl můj prvotní sen, jak já byla už na základce přesvědčená, že tam určitě pojedu!:) Alespoň, že jsem se zmohla na to Irsko. 
- Citovat
- Upravit
25.7.12 10:33
Zakladatelko, to mám taky tak… 
Navíc ještě umocněno tím, že můj muž jezdí z pracovních důvodů různě po světě, po exotice 
A já se závistí a lítostí můžu pominout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.12 10:36
@vulpes píše:
Zakladatelko, to mám taky tak…
Navíc ještě umocněno tím, že můj muž jezdí z pracovních důvodů různě po světě, po exotice
a nemůže tě občas vzít sebou? 
No jasný no, mého manžela to nikdy nelákalo tak jako mne, a najednou hup a pracovně ho vyslali pár měsíců pryč.
- Citovat
- Upravit
25.7.12 10:54
@Anonymní píše:
a nemůže tě občas vzít sebou?
No jasně že by mohl…stačí, když to zaplatíme…pár desítek nebo stovek tisíc a hned jedu na měsíc na Seychely, Bali, Kamčatku, do Keni…taky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 10:58
@Anonymní píše: @Elke: Asi to bude znít jako výmluva, ale nejsem zas tak výborná angličtinářka. Jo tak nějak se domluvím, ale to na takový pozice těžko stačí. Ale máš pravdu v tom, že se asi budu muset zaměřit na nový cíl. Jenže to cestování byl opravdu největší sen, fakt jsem pitomá, že jsem tu šanci zahodila. Já nikdy nebyla ten typ co chce vejšku nebo krásnou svatbu..a toho jsem dosáhla, aniž bych o tom snila či tak.Asi člověk nemůže chtít vše
Co není, může být já taky nebyla, ale stačilo začít číst v angličtině knížky a koukat na filmy a jak se náhle rozšířila slovní zásoba
Já myslím, že sny by si člověk měl hýčkat - a pokud bys vážně chtěla tohle, tak proč ne? Vždyť to nemusí být dnes…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.12 11:35
Zakladatelko - jojo, to vis ze se mi zasteskne, ale v momentalni situaci (rodina, tchan je uplne sam, navic stara babicka a tak) vubec neprichazi v uvahu nekam odjet. Navic syn by mel jit za dva roky do skoly, druhe je na ceste, tak proste tahle varianta pro nas neni. Clovek se s tim musi smirit. Me vlastne mnohem vic vadi ta nemoznost „svobodnyho“ cestovani (proste si zabalit batoh, koupit letenku a pruvodce a vyrazit na par tydnu pryc), ale nehazim flintu do zita, a az smradata odrostou, tak je pribereme do party a budem jezdit vsichni spolum, abysme jim ukazali svet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.7.12 10:17
@vulpes píše:
No jasně že by mohl…stačí, když to zaplatíme…pár desítek nebo stovek tisíc a hned jedu na měsíc na Seychely, Bali, Kamčatku, do Keni…taky
jj tak to chápu no 
- Citovat
- Upravit
26.7.12 15:17
Jsem na tom stejně, vrátili jsme se po několika letech s mužem zpět domů, postavili domek, pořídili dítě. No teď už mě zase chytají roupy, přestává se mi tady v té zemi líbit. Nemyslím to zle, mám to tady ráda, vyrostla jsem tady, mám vzpomínky. Mám všechno co mi v zahraničí chybělo, ale nějak mám pocit že sem nepatřím. Asi jsem si ten návrat domů moc idealizovala a vůbec dost těžko jsem si tady po návratu zvykala, jiná mentalita, jiní lidé, všechno se změnilo.
Tak začínám uvažovat že se přesunem i s rodinou. Manželovi se to zatím moc nelíbí, ale začíná o tom přemýšlet. I když je to už pár let tak práci by měl, jen by přesunul firmu, známých tam máme pořád hodně a udržujeme kontakt, i zakázek bude dost. Já bych taky práci měla na svém původním fleku. Nestěžuji si, sama jsem si vybrala návrat a život tady, jen už mě to prostě nebaví a nelíbí se mi ta atmosféra zde. Pokud bychom se přesunuli bylo by to nadobro, ale přesto bychom chtěli si tady něco nechat a jezdit sem na dovolené, za rodinou a přáteli.
Už to má tak trochu naplánované, prodáme dům, koupíme si druhý tam a tady nějaký menší domek nebo chatu na prázdniny.
Občas mám pocit že vlastně nevím proč jsem nespokojená, mám zdravého syna, hodného pracovitého muže, práci která mě baví, nemáme finanční problémy, ale… mám pocit že tady nejsem doma.
Kdo už někdy v zahraničí dlouhodobě pobýval tak ví že přesun není až takový problém ani s dítětem. Pokud je práce samozřejmě. V našem případě by práce byla, zázemí také a hlavně jsme tam už žili tak člověk ví že už má nějaké zázemí, kontakty a jak to tam chodí. Tak tolik za mě k cestování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem, najdu tu nějakou spřízněnou duši co má podobný pocity? Přemýšlím jak začít, takže asi tak-od základky jsem si hrozně přála cestovat a chvíli si zkusit v dané zemi žít. Dlouho nebyla odvaha, ale nakonec jsem přeci jen odjela pracovat do Irska, přes letní prázdniny. Strašně se mi to zalíbilo- ten pocit, že jsem si to dokázala, prostě byla jsem max. spokojená. Řekla jsem si, že po státnicích vyjedu znova a to na delší dobu. Po státnicích jsem ale nenašla žádnou nabídku a do toho jsem byla tak trochu když to tak řeknu ovlivnitelná. Viděla jsem všechny ty moje spolužačky jak si hledají práci a zařizují s přítelem bytečky, že mě to taky chytlo. Říkala jsem si, co si vymýšlím, už mám na čase normálně pracovat a žít. Mám skvělého přítele, tak proč to vše zahazovat. Takže jsem nastoupila do práce, nějakou dobu pracovala, pak mimčo. Měla bych být vlastně spokojená, mám milujícího manžela, zdravé dítko. Ale dost často se přistihnu, že mě to strašně mrzí, že jsem tenkrát znova nevyjela. Dá se říct, že toho moc lituju. A když to teď píšu, úplně mě je špatně, že mám takové myšlenky. Kolikrát když se dozvím, že někdo ze známých jede na delší dobu pryč, tak úplně cítím jak jim závidím
Nejhorší je ten pocit, že už si tenhle sen prostě nemám jak splnit. Já vlastně ani nevím, co chci slyšet, třeba možná jste tu někdo, kdo to má podobně? Moc díky za příspěvky.