Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nespolehlivost, lenost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.1.23 13:18
Nechápu, proč si toho bereš víc, než zvládneš. Za mě je to jednoznačně nespolehlivost 
nauč se říkat ne.. sama mám 5 druhů činnosti, ale jasně zkoordinovane vc daného času na soukromí a rodinu. Zákazníkům v klidu umím říct ne, stejně tak i důvod. Protože hlavní je pro mě spolehlivost a dobře odvedená práce. A ne kvantum na úkor všeho ostatního
Příspěvek upraven 16.01.23 v 13:19
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.23 13:18
@Anonymní píše:
Ahojte! Můj problém: snažím se v životě hodně stihnout, jedu na max. I kdyz v poslední době se učím odpočívat a vcas zařazovat zpátečku. A teď k věci: mám 3 pracovní úvazky - někdy mě volají i operativně. No dobře, 2 z toho jsou brigády, ale poslední měsíce mivam max. 1 den v týdnu volno, kdy obstaram rodinu, nekdy jedu i 2 až 3 týdny v kuse. Nicméně kancelářská práce se střídá s fyzickou, což je fajn. Oslovil mě další „zákazník“ a já v dobré snaze vyhovět i něco si privydelat mu kyvka. Práce jednoduchá, nárazová. Ale tak moc se mi do toho nechce! Chci si těch pár hodin či minut, co mi přes den zbývají, užít v klidu a dle svého - nepocitam-li péči o rodinu a domácnost. A na rovinu - prokrastinuju.
Proč se ptám? Stávalo se mi často i dříve. Lidi mě měli za odkládací, nespolehlivou, ale zpětné si uvědomuju, že jsem mívala vždycky naloženo víc než většina. Takoví kritici pak sami zabíjeli cas u televize nebot ho zkrátka měli fůru.
Vidíte jako já problém v moji lenosti, nebo spíš v tom, že neumím říkat ne? Nebo v něčem úplně jiném? Stalo se někomu něco takového? Diky!
Nestalo se mi to, nemíním pracovat 24/7, ale každý máme jiné potřeby. Ale když bych na něco kývla, tak bych to udělala podle domluvy, právě ať potom nepůsobím nespolehlivě 
Buď pracuju, nebo odpočívám. Když mám rodinu, musím mít čas i na ni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
16.1.23 13:25
On je to jeden z prvků prokrastinace, že si toho na sebe natahnes víc a pak se „hroutis a odkladas“.
Není lehké to krotit, znám to.
- Citovat
- Upravit
16.1.23 13:30
A proč „jedeš na max“? Je to nějaká existenční nutnost (finance) nebo prostě neumíš zvolnit? Pokud máš rodinu, měla by sis na ní ten čas udělat. Jinak za pár let zjistíš, že máš děti dospělé a vůbec nic o nich nevíš a oni se o tebe nezajímají, protože tebe vždy zajímala víc práce. Nauč se najít v životě balanc mezi prací, rodinou a odpočinkem. Klidně si sežeň nějakého kouče. Jinak brzy vyhoříš a je úplně fuk, jestli kvůli lenosti nebo nezodpovědnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.23 13:35
Diky za rady a tipy! Dřív jsem dělala na sebe - skoro 15 let. Peníze se snižovaly, práce přibývala, bylo těžké ji odříkat. Stejně jako doma - nebyl bohužel nikdo jiný místo mě. Asi jsem si zvykla. Ne, že bych někdy něco neodevzdala nebo někoho vysplouchla, jen jsem radila zakázky dle priorit, sem tam něco přišlo akutně. A okolí mi vyčítalo, proč to nemám dřív nebo proč se s tím tak s..u.
Proto jsem teď ráda, že jsem našla práci, kde byvám od do a vic neresim. Ale je fakt, že k téhle nové zakázce se doma musím nutit - prostě se omluvim, no.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.1.23 13:42
@unuděná Teď hlavně penize - nejsem jen sama za sebe. A členy rodiny, kteří mě potřebují. Tam bohužel sama za sebe často jsem. Snažím se využívat i vnější pomoc, pokud to jde. A najít i v tom všem, co musím, něco hezkého. Jinak založením jsem určitě lenoch,. 
- Citovat
- Upravit
16.1.23 13:43
S takovou tě za chvíli klepne. Hřbitov je plný nenahraditelných lidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andrasteia
16.1.23 13:57
Hele, jako bys popisovala mě..ten pocit, jak se k tobě blahosklonně a povýšeně chovají, ti co dělaj třetinu a ještě často blbě, je na prášky.
Za mě: snaž se rozlišit jestli tu práci fakt potřebuješ (finančně), nebo je to něco navíc. Stejně tak odřezávají věci, které děti nevyplatí (a že se určitě kupí).
Máš právo si taky odpočinku, na tobě taky záleží. Lina nejseš, jenom si podle mě něco kompenzujeme a něco dokazujes.
A ještě jeden tip… Neříkala ti máma, když jsi byla malá, že jsi pomalá? Nebo nebyla ten typ, který když viděl, že se jednou flákáš (u dětí normální), tak ti zařídila zas nějakou práci?
- Citovat
- Upravit
16.1.23 14:07
@Anonymní píše:
@unuděná Teď hlavně penize - nejsem jen sama za sebe. A členy rodiny, kteří mě potřebují. Tam bohužel sama za sebe často jsem. Snažím se využívat i vnější pomoc, pokud to jde. A najít i v tom všem, co musím, něco hezkého. Jinak založením jsem určitě lenoch,.
Sorry, ale píšeš jako tatar
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.23 14:07
@andrasteia Hele, to ani ne. Naopak mě k ničemu moc nepouštěl - že jsem slaboučka apod. Dodnes mi to komplikuje v podvědomí třeba jen obyčejný úklid! 
U nás to bylo spíš o tom, že se naši pletli do toho, co jsem chtěla sama, a když jsem je potřebovala, jako by nebyli. A když byli, bylo mi to přehazováno jjako veliká oběť z jejich strany nebo po dlouhých letech vytýkáno, že jsem málo vděčná. Naucila jsem se nic nechtit, jak to naši vyžadovali. Naopak jsem byla vždy připravena v roli pomocníka.. Později jsem neuměla odhadnout ani funkční partnery, takže asi tak. Holky, nakonec mne díky vám dojde plno souvislosti!
- Citovat
- Upravit
16.1.23 14:09
Já tohle fakt nesnáším. Hlavně teď u řemeslníků. Počítám s nima, oni X dalších kseftu jinde. Přitom, kdyby mi řekli ne, jsem s tím v pohodě a hledám dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.23 14:19
To asi lenost není, to bys nedělala nic. Já to mám teda naopak, čím víc věcí dělám, tím je rychleji udělám (protože bez trošky toho stresu fakt nedělám vůbec nic, takže tím fakt bojuju proti lenosti). Původní idea byla, že když budu dělat víc věcí (studovat víc oborů najednou, mít víc úvazků, věnovat se více koníčkům), tak tím tu lenost překonám - stal se opak, jen jsem vycizelovala svou schopnost dělat vše na poslední chvíli a proflákat kde co. A to teda asi lenost bude.
Nicméně, pokud ti tvé nasazení vadí (jakože fakt, nejen „jako“ - to já si taky řeknu, že by bylo fajn dělat vše postupně a dle plánu, ale stejnak mi ve skrytu duše vyhovuje, že to stihnu na poslední chvíli za zlomek času, co bych tomu normálně věnovala), tak to nedělej a dej si oraz. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.23 20:30
@Martina84 píše:
Já tohle fakt nesnáším. Hlavně teď u řemeslníků. Počítám s nima, oni X dalších kseftu jinde. Přitom, kdyby mi řekli ne, jsem s tím v pohodě a hledám dál.
U sousedů zateploval jeden chytrák dům. Věčně se mu tam střídali pomocníci, sám věčně nadával a jezdil si tam, jak se mu zachce. Ukázal na mobilu apku počasí, že má po obědě pršet, tak že dělá do oběda a přijde pak další den. Nepršelo ani, že
Nebo přijel později, než hlásil, přijel na chvíli, že má rozdělanou práci i jinde, no byli z něj nešťastní. Pak ho teda donutili to dodělat, ale bylo tolik nedostatků a věcí na reklamaci, no nadávali, kudy chodili. Nebyl u nich poprvé a dřív dělal práci slušně. I když teda dost draze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte! Můj problém: snažím se v životě hodně stihnout, jedu na max. I kdyz v poslední době se učím odpočívat a vcas zařazovat zpátečku. A teď k věci: mám 3 pracovní úvazky - někdy mě volají i operativně. No dobře, 2 z toho jsou brigády, ale poslední měsíce mivam max. 1 den v týdnu volno, kdy obstaram rodinu, nekdy jedu i 2 až 3 týdny v kuse. Nicméně kancelářská práce se střídá s fyzickou, což je fajn. Oslovil mě další „zákazník“ a já v dobré snaze vyhovět i něco si privydelat mu kyvka. Práce jednoduchá, nárazová. Ale tak moc se mi do toho nechce! Chci si těch pár hodin či minut, co mi přes den zbývají, užít v klidu a dle svého - nepocitam-li péči o rodinu a domácnost. A na rovinu - prokrastinuju.
Proč se ptám? Stávalo se mi často i dříve. Lidi mě měli za odkládací, nespolehlivou, ale zpětné si uvědomuju, že jsem mívala vždycky naloženo víc než většina. Takoví kritici pak sami zabíjeli cas u televize nebot ho zkrátka měli fůru.
Vidíte jako já problém v moji lenosti, nebo spíš v tom, že neumím říkat ne? Nebo v něčem úplně jiném? Stalo se někomu něco takového? Diky!