Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedelala bych nic, je dospela. Pokud ti nevyhovuji caste navstevy, tak to rekni. Nemas povinnost krmit dva dospele lidi.
Já bych dcerunku nechala, ať padne na hubu. Hele, já vím, že je to těžké, protože je to tvoje dítě, ale myslím, že tím, jak jí vytahujete z průšvihu, za který si plně může sama, jí děláte medvědí službu. Oni se nesnaží protože ví, že vás má za zadkem a vy to vždy nějak vyřešíte.
Je dospělá, evidentně si musí natlouct, aby pochopila a měla snahu něco sama udělat. Hele, být tebou, tak se na ni prostě vykašlu. Ať si vše zařídí a vyřeší sama. Když za ní všechno uděláte, proč by se snažila? Říct ji, že jste tu pro ni, ale nenechate se zneužívat
tu skoku dokončí, když bude sama chtít. Jinak asi těžko ![]()
Myslim, ze by pomohlo jedine to, abyste kolem holky prestali vsichni tancovat a nechali ji prevzit zodpovednost za svuj zivot se vsim, co k tomu patri. Je to dospela zenska, partnera si vybrala jako otce ona, stejne jako tehotenstvi. Prestante ji delat servis a delat z ni chudinku. Je evidentne zvykla, ze za ni vsechno kazdy vyresi, pomuze, pohlida, zaplati.
Chapu, ze je to tezke pro tebe jako mamu, ja sama bych dceri tez byla oporou, ale za mnou danych podminek, tedy spise podminky. Ze konecne dodela alespon ten ucnak.
Zakladatelko, co se školy týče, dcera si mohla zažádat o individuální plán. Mohla by chodit jen na nějaká přezkoušení, dneska už je docela dost možnost i online testů. Pokud je těhotná škola by jí určitě vyšla vstříc. Ale je plnoletá, tudíž musí sama chtít a mít zájem.
@Anonymní píše:Řekla bych jí, že ji podpořím, když tu školu řádně přeruší a dodělá v září. Ale ať ode mě nečeká moc peněz, když vidím, že zeťáček kouří. Kupovala bych ní rovnou jídlo nebo něco pro ni. Pro křupana nic.
Ahoj. Moje dcera je těhotná, s tím už jsme se smířili, rodit by měla za měsíc a půl. Aby jste rozumněli je jí čerstvě 19 let a ještě nedokončila školu, ptž. vyučení - studijní typ nikdy nebyla, ale to ji nezazlívám já mám také vyučení. Co mě děsí, že její partner nebyl schopný za tu dobu, jsou spolu asi 4 roky se na příchod dítěte připravit, hlavně finančně. Nejsou na tom zase tak moc dobře a jediné co je na chvíli vytrhlo je mateřská, kterou dcera pobírá jako student za otce a pak rodičák. Ale ještě v tom nejsou výdaje za mimčo, bojím se že je to potopí. Už teď přežívají. Nemají peníze nazbyt a pán si kouří jako fabrika.
Veškerou výbavu jsme sehnali po rodině a přátelích. Můj syn a snacha také dali něco po prvním vnukovi, hlavně to drahé jako kočárek, postýlku, kvalitní autosedačku, chůvičku a nějaké oblečení. Ale jen kvůli holce, přístup partnera všechny vytáčí. Nikdo z toho těhotenství nadšený nebyl, ale co se dá dělat je to moje dcera.
Ale aspoň že s tímhle jsme si poradili. Také nemám na rozhazování už teď je prakticky živíme i když bydlí spolu a platí si nájem, neustále jsou u nás, každý víkend, svátky, volný den - a nemůžu po nich ani chtít přispět i když živit je oba nás + energie také stojí nemalé peníze, neříkám dceru ta studuje samozřejmě, ale hlavně jejího partnera. On, s ničím kolem domu nám tu ani nepomůže a na slušné prosby nereaguje. S dcerou se rozhádat nechci. Ta mi tu pomáhá co jen jde.
Jenže teď přestala chodit do školy. Už prý nemůže ani stát, sedět… jenže za chvíli končí a mám strach že to nedožene a vzdá to, skončí bez školy a co pak v dnešní době?
S její povahou, už jednou opakovala ročník, takže určitě nehrozí že by školu znovu začala až bude dítě vetší nebo šla v září, kdy už to nebude spící mimino, ale půl roční náročný mimčo že ano.
Snacha ji do budoucna nabízela hlídání - sama je doma s dítětem - že miminko v pripade nutnosti pohlídá, dcera si odstříká mléko, klasika… aby se holka mohla ročník dochodit co to půjde a zúčastnit se aspoň toho nejdulezitejsiho a projit k zavereckam, vždyť je to za chvíli.
Ja chodim do prace, manzel taky a jeji partner musí taky. Za me to bylo ideláni reseni a skvělá pomoc. Dcera se moc netvářila a usoudila jsem, že o tu skolu opravdu nemá zájem.
Po oznameni tehotenstvi jsme se na tom totiz dohodli, dcera odsouhlasila ze si skolu dodela, slibovala hory doly že nás nezklame, že to zvládne, ale najednou obrátila a mám prostě strach že se na to vykašle. Nejvic me asi stve, ze jsme se vsichni pretrhnuli, ale jsme ji pomohli a dcera na nás teď hází bobek
Každopádně ji do niceho netlacim, je mi jasny ze by to melo opačný efekt. Co by jste navrhovali vy a jak to vidíte?
Už se s tim spise smiřuji, bude to její život. Jen mám nakonec trochu strach
Taky bych ji nechala, ať si natluče, na některé lidi nic jiného neplatí. Možná až nebude mít co do pusy, tak ji to dojde. Max bych koupila něco dítěti, ale jim ani suchý rohlík. A nějakou pomoc bych podminila dokončením školy ![]()
Nech ji ať si natluce. Školu si pak dodělat může vždycky, když se chce všechno jde.
Přestala bych jim podstrojovat, ať si sami zajistí živobytí, vy jste se už snažili dost, i tedy je velmi pěkné, že dostala ty věci po jiném dítěti a taky nabídku hlídání, jiní za to musí platit…ale jde vidět, že nemá snahu ani tu školu dodělat, jasně je to její věc, ale co chce dělat se ZŠ? Mohla by leda tak do skladu, ani nevím, jestli by ji třeba vzali za pokladnu do Lídlu, ale její věc a víc bych se nestarala. Hlavně taky, když začne někdo se sexem, má počítat vždy s jakýmikoli následky (i když má ochranu).
Tak hlavně, ze zetak je ten spatny
![]()
Příspěvek upraven 16.01.23 v 13:04
Přestala bych je živit, ať si dcera zkusí, jaké to je, když doma máš prázdnou ledničku a neochotného chlapa. Ať porodí, podívá se na své dítě a zeptá se sama sebe, jestli ho chce do takového prostředí doma přivést a co mu chce do života dát!
Pak ještě přijde s prosíkem, aby si doma u maminky mohla dodělat učňák. S jejím partnerem to stejně neklapne.
Těhotenství není nemoc, nechápu proč nechodí do školy. Však škola bývá tak na 5 hodin i s přestávkama, to musí zvládnout
Taky se musím přiklonit, že hlavním viníkem je dcera. Zetak je ten špatný, ale školu dobrovolně zazdívá dcera. To jde na její triko. Doufám, že alespoň dostatečně poděkovala a byla vděčná za pomoc jak hmotnou tak finanční. Dostat celou výbavu zdarma není automatické a to ani od sourozence ani prarodičů. To že zetak kouří je blbe, ale alespoň pracuje. Tvoje dcera v 19 pravděpodobně nikdy nedělala a nemá ani učňák. Je mi to líto, ale tady jakákoliv pomoc asi nebude oceněna
@Kriss Tina píše:
Taky bych ji nechala, ať si natluče, na některé lidi nic jiného neplatí. Možná až nebude mít co do pusy, tak ji to dojde. Max bych koupila něco dítěti, ale jim ani suchý rohlík. A nějakou pomoc bych podminila dokončením školy
Některým lidem nepomůže ani to, když si natlučou. Naopak jsou schopni začít obviňovat právě ty, kteří se o ně doposud starali, že se starat přestali, že jim nikdo nepomáhá… Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem u sebe nechal blízké příbuzné, kteří měli nouzi v bydlení. Domluvili jsme se na nějaké pomoci s tím, že je u sebe nechám rok, aby měli čas si najít bydlení, ale každý měsíc se budou podílet na provozu domu finančně i jinak. Finančně to šlo prvních pár měsíců, pak už jsem jen poslouchal řeči o tom, jak oni nemají pomalu ani na jídlo. Nakonec kolem domu nehnuli ani prstem a přestali i platit. Prakticky jsem neměl žádnou páku na to, abych s něma něco udělal. Za ten rok vůbec neřešili nějaké bydlení, jak jsme se na začátku domluvili. Měli jsme mezi sebou sepsanou i smlouvu na dobu určitou (na ten rok). Tu jsem po roce vytáhnul a řekl jim, že smlouva skončila a bez pardonu nazdar.
No a kdo si myslíš, že je teď za nejhoršího v rodině, že jsem příbuzným vůbec nepomohl, když oni byli v nouzi?… Chvíli se pak snažili postavit na vlastní nohy, ale nejspíš jim to moc nešlo, protože nedávno byli u jiné části rodiny „škemrat“ o pomoc.
Jinak sepsaná smlouva (dohoda) je dobrá věc, protože pak se nedá říct, že to mělo být vlastně nějak jinak a dá se ukázat na to, kdo ty dohody nedodržuje a kdo se nesnaží.
Anonym, protože popisuju část vlastní rodiny.
Ahoj. Moje dcera je těhotná, s tím už jsme se smířili, rodit by měla za měsíc a půl. Aby jste rozumněli je jí čerstvě 19 let a ještě nedokončila školu, ptž. vyučení - studijní typ nikdy nebyla, ale to ji nezazlívám já mám také vyučení. Co mě děsí, že její partner nebyl schopný za tu dobu, jsou spolu asi 4 roky se na příchod dítěte připravit, hlavně finančně. Nejsou na tom zase tak moc dobře a jediné co je na chvíli vytrhlo je mateřská, kterou dcera pobírá jako student za otce a pak rodičák. Ale ještě v tom nejsou výdaje za mimčo, bojím se že je to potopí. Už teď přežívají. Nemají peníze nazbyt a pán si kouří jako fabrika.


Veškerou výbavu jsme sehnali po rodině a přátelích. Můj syn a snacha také dali něco po prvním vnukovi, hlavně to drahé jako kočárek, postýlku, kvalitní autosedačku, chůvičku a nějaké oblečení. Ale jen kvůli holce, přístup partnera všechny vytáčí. Nikdo z toho těhotenství nadšený nebyl, ale co se dá dělat je to moje dcera.
Ale aspoň že s tímhle jsme si poradili. Také nemám na rozhazování už teď je prakticky živíme i když bydlí spolu a platí si nájem, neustále jsou u nás, každý víkend, svátky, volný den - a nemůžu po nich ani chtít přispět i když živit je oba nás + energie také stojí nemalé peníze, neříkám dceru ta studuje samozřejmě, ale hlavně jejího partnera. On, s ničím kolem domu nám tu ani nepomůže a na slušné prosby nereaguje. S dcerou se rozhádat nechci. Ta mi tu pomáhá co jen jde.
Jenže teď přestala chodit do školy. Už prý nemůže ani stát, sedět… jenže za chvíli končí a mám strach že to nedožene a vzdá to, skončí bez školy a co pak v dnešní době?
S její povahou, už jednou opakovala ročník, takže určitě nehrozí že by školu znovu začala až bude dítě vetší nebo šla v září, kdy už to nebude spící mimino, ale půl roční náročný mimčo že ano.
Snacha ji do budoucna nabízela hlídání - sama je doma s dítětem - že miminko v pripade nutnosti pohlídá, dcera si odstříká mléko, klasika… aby se holka mohla ročník dochodit co to půjde a zúčastnit se aspoň toho nejdulezitejsiho a projit k zavereckam, vždyť je to za chvíli.
Ja chodim do prace, manzel taky a jeji partner musí taky. Za me to bylo ideláni reseni a skvělá pomoc. Dcera se moc netvářila a usoudila jsem, že o tu skolu opravdu nemá zájem.
Po oznameni tehotenstvi jsme se na tom totiz dohodli, dcera odsouhlasila ze si skolu dodela, slibovala hory doly že nás nezklame, že to zvládne, ale najednou obrátila a mám prostě strach že se na to vykašle. Nejvic me asi stve, ze jsme se vsichni pretrhnuli, ale jsme ji pomohli a dcera na nás teď hází bobek
Každopádně ji do niceho netlacim, je mi jasny ze by to melo opačný efekt. Co by jste navrhovali vy a jak to vidíte?
Už se s tim spise smiřuji, bude to její život. Jen mám nakonec trochu strach