Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chtěla bych se zeptat, především maminek, které mají podobné děti…
Už nevím jak na něj…Synátor má 21 měsíců, nechce spolupracovat, neposlouchá, skoro vůbec neukazuje (jen na křupky, když chce), v knížkách ukazuje na zvířátka 1/20 pokusů, když ho chci něco učit, začne se vztekat a nechce spolupracovat,… strašně bych ho chtěla něco učit, číst si v knížkách, ale nevím už jak na něj.
Syn se mi zdá v pořádku, je to drak, leze po všem, pěkně jí, má rád děti (spíš ty starší), má krásný oční kontakt, prostě se mi zdá normální.
Ale jak ho mám učit další věci, když to má totálně v paži, nespolupracuje,…
Syn skoro nemluví, sem tam mama (když je smutný, brečí, apod.), tata skoro vůbec, když někoho hledá, nebo hrajeme na schovku, tak říkala kde je, nene, juuu, párkrát řekl ahoj, auto, bzzz, ale on takhle vždycky něco chvilinku říká a pak přestane a neříká vůbec.
@Toan není to cvičená opice- tonvunev nemyslím ve zlém. Děti se učí ve fázích a jeho prostě teď zajímá něco jiného. To další přijde postupně.
A co ho chčes učit? A jak to vypadá, když ho chceš něco učit? (Bez ironie, pokud čekáš, že si s divočákem v klidu sednete uprostřed dne na gauč a budete se učit básničky, nejspíš to nevyjde).
Pokud je divoký, tak choďte hodně ven a a ať se učí spontánně tam- pojmenováváš barvy/druhy aut, zvířata apod.
A třeba teď vůbec není ve fázi, kdy by si rozvíjel toto a potřebuje se prostě hodně hýbat. Mmch řeč se rozvíjí právě hrubou a jemnou motorikou.
Souhlasím s Ounou. Pokud je divoký, tak je lepší ho učit venku. On se vyvětrá a bude ho to třeba i více zajímat, když mu něco ukážeš. Můj syn to měl zase opačně. Rád seděl u knížky, skládačky apod., ale teď ve 3 letech ho to zas tak moc nebere, možná minutu a pak mi zdrhne. Zkus mu třeba ukazovat věci z okna, povídat mu. Nebo to udělej svojí formou. Povídej mu pohádku a ukazuj/ dělej zvuky(šla kráva- půjdeš a budeš bučet, potkala žabku- budeš skákat a kvákat a k tomu mu ukazuj předváděná zvířata v knížce). Tohle se líbilo mému synovi, hrál i táta ![]()
Ale nemá cenu ho do něčeho nutit, on se rozpovídá.
Samozřejmě nemyslím, sednou si a učit se, jako ve škole…to mi je jasné, kór ještě s ním
ale chtěla bych mu nějak pomoct s tím mluvením, zkoušíme teď třeba pojmenovávání těla, zvířátka… ale ať to dělám jakkoliv (venku, knížky, když někde jsme, tak pojmenovávám,…prostě klasika, jak píšete), tak prostě nechce a nespolupracuje.
Ale když bych přivřela oči nad tou mluvou, na kterou má ještě i čas, tak mi jde hlavně o to ukazování, to je skoro nulové.
Umí dávat věci do odpadkového koše, když na něco ukážu, tak mě pochopí a donese/udělá co po něm chci, když chci po něm, ať něco položí na stůl, tak taky chápe (někdy teda ne, ale to je mi naprosto jasné, že není ten typ dítěte, kdy by poslouchal pořád
).
Ale on si neukazuje vůbec a všechno si vykňučí/vyřve, když něco potřebuje.
Přesně jak bylo řečeno není cvičená opička a prostě si jede po svém…můj syn to má taky na háku…všechno chce hned sám nenechá si nic moc ukázat. když už má zájem tak koukne jak to dělám já a pak to zkusí on ale nesmím mu chtít pomoct..to se pak taky vzteká…jo a nějaký čtení v knihách nebo ukazování…to taky moc nedělá…mluvit to celkem něco řekne..resp všemu rozumí pár slov říká…ale ne na povel…příklad: jsme venku je tam pták/kůň/pes/kočka on je uvidí a zahlásí juu koko/ihaha/haf/ čičí…ale když ale řeknu první já hele koukni co to je..tak z něj nedostanu nic jiného než tady…co to je: tady, jak dělá tady…
🤣 🤣 🤣 🤣
Batole se nedá vyučovat! Batole si ma hrát. Stačí mu kostky, skládačky, panáčci, autíčka, zvířátka, mic, poklice, mouka, písek,….
At si hraje sám nebo s tebou.
Přečti si něco o dětské hře. To je jediné učení, které potřebuje.
Ted si vzpomínám na známou (jedině dítě v 39): “Filipe, ted musíš kooperovat!” Chlapečkovi bylo 10 měsíců a dostával na lžičce příkrm.
@Toan píše: Více
Někdy to prostě nejde, dítě to prostě nedokáže. Mluv na něj, ale netlač. Na dvouleté si o tom promluv s doktorem.
Náš taky nemluvil a nemluví pořádně doteď. Nalejt do do hlavy nejde, pokud má nějakou poruchu.
Nebo prostě jednoho dne zapne a bude to ok. Náš třeba nemluví, ale slovní zásobu ma bohatou, prostě to nasaje a občas z něj něco vypadne
Taky bych se zaměřila na to co ho baví. Klouzačka, houpačka, lano.,…
No a zvířátka se můžete učit před spaním. Stejně tak ty básničky. Nebo vyzkoušej kontaktní zoo, zookoutku at to má s aktivitou trochu spojené a může to vidět naživo…
@Toan mám doma to samé v bleděmodrém, akorát už má 3 roky a 5 měsíců. A jeho aktivní slovní zásoba je menší, než ta Tvého syna a skládá se řekla bych pouze ze zvuků (citoslovců) - nejvíce napodobuje zvuky různých vozidel. Do 1,5 roku komunikoval výlučně řvaním. Nebyl mu diagnostikován žádný -izmus akorát opožděný vývoj řeči. Ukazovat začal intenzivně tak 3/4 roka zpátky. Teď čerstvě! ho začalo bavit skládaní puzzle. Z ničeho nic projevil zájem o zaprášenou krabici a po 3 dnech společného skládání se mnou má 30tku puzze do 10 min poskládanou sám. I bez obrázku. Knížky nezájem od mala. Jelo u nás lego duplo, autíčka a zahrada a všechny zahradní nástroje, okopával s náma, plel (jasně, někdy i to, co jsme pěstovali), zaléval… před 7 měsíci jsme mu „pořídili“
ségru a ta knížky naopak miluje. Tak je jí začal ukazovat. On sám si v žádné listovat nebude, ale ségře tam ukazuje, kde všude je třeba stejné zvířátko a některé i pojmenuje (umí hau, svůj zvuk pro kočku a bú pro krávu…). Nejde to nasílu, věr mi, že ne. My bojujeme od 2leté prohlídky doteď. Co 3 měsíce dotáhnu odněkud něco nového, teď mám čerstvě od kolegyně sadu her pro předškoláky - hraje si s kartičkama, na kterých jsou písmena, skládá si je do řady a opakuje „a, e, i“, bez ohledu na to, jaké písmeno na nich je. Jdu cestou rozvíjení jemné motoriky, malujeme, dále s manželem vaří a dělá domácí práce (vyndavá myčku, věší prádlo - podává) - dělá mu radost, když ho zapojíme do našich běžných činností. Ale taky si rád hraje sám, po svém, bez naší moderace. Taky rozumí našim pokynům ale jinak si jede prostě to svoje. Tak se snažíme vypozorovat, co ho baví, jak se můžeme zapojit, aby mu to nevadilo a mluvíme a mluvíme a mluvíme a čekáme, až se mu to v hlavě sepne a „posune se“ i v té vzájemné komunikaci. Zatím ji sám prostě nepotřebuje, ne tak, jak chceme my, aby ji potřeboval ![]()
Nejsou mu ještě ani dva a je to temperamentní kluk. Nech ho řádit, na nějaké učení přijde čas později. Že v tomhle věku nemluví, mi přijde naprosto v pohodě. Můj syn začar úderem 2. narozenin, dcera dokonce až ve 2,5 a teď aktuálně synovec také až nějaký ten měsíc po 2. narozeninách.
Mám podobný kousek a sama koukám jak se ve dvou rozkecal. Dělám s ním co ho baví, a mluvím u toho hodně já. Nic po něm nechci. Na hřišti mu třeba u houpání zpívám, říkám nake říkanky co souvisí s tím co děláme, venku hodně komentuju co vidíme. Přidá se až bude chtít.
@Toan píše: Více
Tak že si vše vykňučí nebo vyřve přece není jeho chyba. Vy na takto podané požadavky nějak reagujete. Kdyby se mi nezdál na dítěti vývoj čehokoliv (např. zde řeči), konzultovala bych to s pediatrem.
Přiznám, že s řečí jsem u syna problém nikdy neměla, je ukecaný až moc. Ale je to typ, který se sice zájíma o kde co, ale jakmile bych ho chtěla cíleně něco učit, tak se sekne. Ve věku tvého syna jsme byli pořád venku nebo někde v pohybu. S řečí bych mu pomohla právě rozvojem té hrubé a jemné motoriky.
Já právě nechápu, jak „nechce“, když to normálně pojmenováváš. Stačí, když budeš komentovat co děláš ty nebo on (vezmu to do ruky, teda tys do toho tou nohou pořádně kopl, půjdeme kolem toho velkého žlutého bagru apod.). Jestli je na to připravený/má vyvinutý mozek, pochytí takto vše, co potřebuje. Nějaké básničky/říkání syna neberou ještě teď (bude mu 5). Umí je, pamatuje si, ale prostě ho to nezajímá.