Neumím ukončit vztah

Anonymní
28.9.19 22:56

Neumím ukončit vztah

Dnem i nocí mě trápí tahle situace, ze které nevím jak vybruslit. S partnerem jsme spolu šest let, začátky byly růžové jako u každého vztahu, každý jsme z jiné strany republiky, takže jsme se nevídali moc často, ale vydrzelo nám to asi nějaké tři roky tímhle stylem, něž jsem neplánovaně neotěhotněla. Od tohoto okamžiku to začalo jít postupně z kopce. Nejprve mě nutil jít na potrat a to stylem výhrůžek, začala jsem ho poznávat z jiné stránky, byl sobecký, egoistický se sklonem k násilí a agresi, nějak jsme to ustáli, sestěhovali se k sobě a došel další zlom v našem vztahu, narodila se nám dcera a nás to ještě víc od sebe oddálilo, ze mě byla najednou matka hospodyně a partnerka v jednom, která svou roli brala svědomitě a z něho floutek, který místo aby pomáhal své partnerce s péčí o dítě a domácnost lital po hospodách a diskotékách a vracel se až další den, opilý a agresivní, začal si na mě dovolovat, v okamžiku kdy jsem od něj dostala druhou facku a držel mě pod krkem jsem se rozhodla zahodit „sen o kompletní spořádané rodině“ a odešla jsem k našim. Po půl roce se ozval, byl na psychiatrii, diagnóza schizofrenie. A najednou mi bylo jasné celé jeho chování, úplně to dávalo smysl, proč takový byl… Samozřejmě, že se mi ho zželelo a probudil se ve mě instinkt samaritánky, vrátila jsem se k němu, nechtěla jsem ho nechat na holičkách v tak těžké životní chvíli, ale to vše kvůli dceři, ne z lásky, za byla pryč po tom, co jsem si s ním prožila v poslední době. Vydržela jsem rok, respektive rozhodlo se nepřijetím dcery do školky, tam kde jsme bydleli s partnerem a přijali ji v místě mého rodného bydliště. Domluvili jsme se, že se přestěhujeme, tentokrat všichni. Ale já v sobě cítím, že to takhle nechci, jsem z něj unavená, partnerský život spolu nevedeme, je stále na lécích (zaplať pánbůh) a díky nim je úplně někým jiným, nepřítomným tvorem, který by ani mouše neublížil, ale pro praktický život zcela marný exemplář. Láska mezi námi není, je to jen o tom mém pocitu, že mu musím pomoci. Je to absolutně mrtvý vztah, ani dcera k němuž žádné pouto nemá, odmítá ho. ( Nestaral se o ni, nezajímal, ona mu teď jen platí tou stejnou mincí)
Zpět k tomu stěhování, já nechci aby s námi šel, neumím si představit celý život jako tenhle poslední rok, nehledě že nemoc se mu nevyléčí nikdy a může kdykoliv propuknou, Ale on se těší a je odhodlaný ke stěhování. Nevím jakou cestu volit, jestli tu trnitou a být s ním i přes to jaké to je ab kolik mě to stojí úsilí, nebo se s ním definitivně rozloučit a začít nový život jen s dcerou…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

5884
28.9.19 22:58

Přijde mi, že ses už rozhodla, ale pouze nevíš, jak mu to říct. Jsi mladá, šla bych. Tohle není život, ale utrpení. A tak trochu charita…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
34775
28.9.19 23:11

Budete chvilku sami dva, pak si určitě někoho najdeš. 8) :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
471
28.9.19 23:26

A zkoušela si mluvit s jeho doktorem, jaká je prognóza, jak mu pomoci? Jako utéct od psychicky nemocnyho člověka mi nepřipadá úplně fér. Sedí mu ty léky co bere? Měla jsem kolegu se schizofrenií, býval občas naneschopence, ale jinak normálně fungoval a byl v pohodě. Tohle je asi beh na dlouhou trať.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
465
28.9.19 23:27

Určitě se odstěhuj jen s dcerkou, láska mezi Vámi není, dítě Vás taky nespojuje a obětovat se taky nemusíš, s přítelem asi budete o sobě vědět, ale na vztah to s touto nemocí asi není, hlavně si nic nevyčítej a nedělej samaritánku. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
28.9.19 23:52

Tak proč jsi se s ním vůbec domlouvala, že se přestěhujete všichni a teď nechceš, to chtělo říct rovnou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
34775
29.9.19 07:15
@evulinda79 píše:
Tak proč jsi se s ním vůbec domlouvala, že se přestěhujete všichni a teď nechceš, to chtělo říct rovnou

Nikdo přece předem neví, jakou překážku mu život přinese. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5884
29.9.19 09:46
@JancaS84 píše:
A zkoušela si mluvit s jeho doktorem, jaká je prognóza, jak mu pomoci? Jako utéct od psychicky nemocnyho člověka mi nepřipadá úplně fér. Sedí mu ty léky co bere? Měla jsem kolegu se schizofrenií, býval občas naneschopence, ale jinak normálně fungoval a byl v pohodě. Tohle je asi beh na dlouhou trať.

Zároveň není úplně fér chtít po ženě, aby zahodila život s chlapem, který vlastně nikdy nefungoval a kterého nemiluje, jen proto, že má diagnózu. Že se do toho zakladatelka navezla sama je sice pravda, ale kdo nedělá chyby…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.9.19 10:13

Seber odvahu a vyřeš to ještě před společným stěhováním, potom to bude jenom horší… Pokud ho nechceš nechat samotného, zkontaktuj, pro svůj klid jeho rodiče, sestru atd. a vysvětli jim situaci. On stejně bude potřebovat výhledově něčí občasný dohled, lidé s touto diagnózou nejsou schopni fungovat normálně. Ano, mají i lepší dny, ale pak přijdou ty horší a tvoje psychika to dlouhodobě nemusí vydržet. Nemiluješ ho, nedělej samaritánku, - mysli na dceru a na její život.
Stála jsem před stejnou volbou, s tím rozdílem, že já ho stále ještě milovala… Vyhrál zdravý rozum.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama