Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Já se teda nechci nikoho zastávat, ale kamáradka tak dlouho tahala takhle malého, až on prostě nemůže být ani na vteřinu sám v místnosti
Musí být neustále u ní a když ne, tak řev..
Jako určitě je možné, že jedno dítě ze sta si na toto zvykne a neříkejte že ne…
Jo u nás pomáhá položit si mimčo na břicho, aby cítilo člověčí teplo a pohupovat se s ním na křesle. Pevné zavinování aplikuji někdy před kojením, protože mi ručičkami rozhazuje a ruší ho to a pak vyplivuje bradavku a zkrátka zlobí u kojení.
jizvíková píše:Gladys píše:GLADYS TY PUPICKU,jizvíková píše:
Je to tim, ze je mala a nic jineho neumi. Musis si zvyknout, jina rada neni, proste z toho casem vyroste.Jinak nekomu pomaha satkovani, ze mimi tahas vsude sebou v satku, ale plno trpasliku si na to moc zvykne a pak rvou jeste vic, kdyz je polozis.Predpokladam, ze jsi to vyzkousela
U nas satek nebo nositko rozhodne z ditete neucinilo neodlozitelneho tvora, naopak, byl celkem brzy si schopen hrat sam, nedozadovat se 100% pozornosti. Mel zkratka mamu tak dlouho u nosu, dokud to potreboval.
Jak se tvari v kocaru? Nam teda dite jakmile jsme ho strcili do kocaru a prejeli prah domu, tak okamzite usinal.
Nektere deti jsou ale od prirody drazdive, vic jim vadi volny prostor kolem nic, preci jen ta miminka jeste prakticky nejsou zrale na zivot ve velkem svete, mohlo by pomoct zavinovani, dudlicek, „bily sum“, to je napriklad fen, sumeni naladene na radiu…
Zavinuti je velmi specificke, zavinuje se dite na vanocku, velmi tesne, aby se citilo jako v brisku, tj i ruce k telu, nejelepe do velke plenky, fleecove decky…
Je taky mozne, ze ji vadi chladno, preci jen prijela z tropu o 37 stupnichMuzes zkusit trochu vic obleknout.
mam DVOJCATA a zada jen jedny, REJ si laskave do NEKOHO JINEHO, zvlast kdyz o mne vis kulove
Ja reju do toho, ze mas tk skvely prehled o to, jak si deti v satku na noseni zvyknou a pak rvou jeste vic. Ja taky nedavam maminkam dvojek rady, jak se o ne starat. Dvojky nemam, neradim. Nenosis, nesir famy o noseni
BettyB. píše:
Já se teda nechci nikoho zastávat, ale kamáradka tak dlouho tahala takhle malého, až on prostě nemůže být ani na vteřinu sám v místnostiMusí být neustále u ní a když ne, tak řev..Jako určitě je možné, že jedno dítě ze sta si na toto zvykne a neříkejte že ne…
Záleží na tom, kolik je malému od kamarádky.
Jinak mi teda nepřijde nic špatného na tom, že dítě začne plakat, pokud ztratí matku (jakožto jediného člověka, kterému 100%věří a na kterém je závislý) z dohledu.
Já mám pocit, že spousta lidí má o rodičovství trošku jiné představy a z reality jsou pak nešťastní - viz dítě musí samo usínat, samo se zabavit a pokud možno neotravovat ![]()
BettyB. píše:
Já se teda nechci nikoho zastávat, ale kamáradka tak dlouho tahala takhle malého, až on prostě nemůže být ani na vteřinu sám v místnostiMusí být neustále u ní a když ne, tak řev..Jako určitě je možné, že jedno dítě ze sta si na toto zvykne a neříkejte že ne…
No do 6m povazuji za normalni, ze dite chce byt s matkou. Nejak jsem si ani nedokazala predstavit, ze by dite bylo v jine mistnosti jak ja ![]()
Ja mysli, ze nekdy v 70.letech se to o tom „zvyknuti“ tak neuveritelne ujalo, ze i za 40 let je nam tato teorie tak pohodlna, ze se ji drzime zuby nehty. Je to prijemna, pohodlna teorie o malych miminkach spicich v postylce a nevyzadujici absolutne zadnou pozornost. V takovem pripade ale neni potreba byt na materske ![]()
Ja bych mezi zakladni potreby malych miminek radila i kontakt s matkou. Jine zakladni potreby uspokojujeme, jako treba potreba byt v suchu, teple, najedene, proc neuspokojovat tuto potrebu?
BettyB. píše:
Já se teda nechci nikoho zastávat, ale kamáradka tak dlouho tahala takhle malého, až on prostě nemůže být ani na vteřinu sám v místnostiMusí být neustále u ní a když ne, tak řev..Jako určitě je možné, že jedno dítě ze sta si na toto zvykne a neříkejte že ne…
Kamaradka ma holku nosenou od narozeni, maly je ted 11 mesicu a neni schopna si sama chvilku hrat, neumi byt vubec sama, ani chvilinku, kdyz kamoska jde na wc.
Gladis obávám se , že si můžu šířit co chci, ale co koukám, tak poslední dobou se tu v hodně diskuzích šíříš ty a vyvoláváš spory. Takže prosím, nereaguj na mé příspěvky, já to vůči tobě také neprovozuji, tedda pokud se o mně neotíráš
Říká se tomu separační úzkost ![]()
Ale chápu, že mnohem jednodušší je to svést na rozmazlenost
Jizvíková, taky mi to přijde divné, pokud člověk mluví o něčem, o čem slyšel tak akorát z rychlíku.
Nějak jsem nepochopila, jak do této diskuze zapadá informace, že máš dvojčata? ![]()
11m je idealni doba na separacni uzkost
Ma ji spousta deti, nosenych, nenosenych… Vetsinou muze nastoupit klidne od 6m a trvat dlouho.
jizvi, budu si reagovat na co chci, jak chci a nesrazim pred tebou paty jen proto, ze mas dvojky a jsi tehotna.
V jedenácti měsících to není o rozmazlenosti nošením, ale o separační úzkosti…
odkazy, co by mohly pomoct:
karpování výcuc
jak to funguje v praxi
hacka
a prima článek
V tomhle věku mimčo OPRAVDu nerozmazlíš ![]()
u nás je to tak že pokud já jdu třeba na wc nebo jen do kuchyně pro svačinu tak malej řve na celej barák a hned letí za mnou, ale pokud on sám se zabere do nějaké hračky a nebo odejde do jiné místnosti, dokáže si tam hrát třeba půl hodiny a ani ho nezajímá že já jsem někde daleko z dohledu, myslím že děti mámu potřebují, potřebují vedět že někdo komu věří je nablízku a bojí se toho aby na tento svět nezůstali sami proto nás nechtějí nikam pustit, ovšem když je to jejich nápad, začínají se pomalu osamostatnovat a už nás tolik nepotřebují. Ale to chce čas a hlavně dítě k tomu musí dospět samo, žádné vyřvání nepomůže, jen dítě zjistí že máma nepomůže když má trápení nebo strach a nebo se cítí jen sám…
merett, napsala jsi to fakt moc hezky ![]()
Ja myslim, ze dite je naprogramovane k tomu, aby se drzelo u matky. A dokud se neumi samo premistovat, tak jeho jedina sance, jak rict Tady jsem, vem me s sebou, je rev.
Já přispěju svou troškou do mlýna - náš mladý pán se nosil v šátku od druhého měsíce, skoro do půl roku , nespal nikde jinde. Opravdu dodnes vyžaduje mnohem víc pozornosti než ostatní vrstevníci, ale neřekla bych, že je to vina šátku jako takového, ten nám zachránil nervy a skoro i život, je to tím, že prostě takový je, vyžadoval blízkost už jako malinký a vyžaduje jí dodnes. Samostané usínání se nám podařilo až kolem roka a byl to boj, ale dnes je to nejvzorněji usínající dítko v jesličkách.
Kolegyne broucek take tak plakal. Ona v tehu chodila na cviceni kde se skakalo na mici. A zjistili ze kdyz chteji prcka uklidnit musi s nim skakat na tom mici…
No já jsem samozřejmě se svým dítětem v kontaktu od narození, ale jsou věci, kdy ho opustit prostě musím- dojít si na WC, alespoň něco připravit k jídlu, vyndat myčku, hodit prádlo do pračky, povléknout.................. jinak bychom asi skončili jako prasata..... a protože svoje dítě moc miluju, chci, aby taky bylo doma čisto.
Já si prostě stojím za tím, že určitě ne všechny děti mají 100% separační úzkost ale jsou prostě tím nošením rozmazlené a hotovo.
Nikdo mi nenamluví, že všechny děti mají úzkost, všude je vyjímka.
A to, že je ze mě máma ještě neznamená, že budu (a chci) dítě nosit celý den na rukou…Vyjímkou je nemoc, bolístko nebo když vidím, že ho něco trápí. A doufám, že mi někdo řekne, jaká jsem to špatná matka..