Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkusila jsi se někdy soustředit na sebe? Je moc hezké vnímat celé okolí a jejich přání a touhy a výčitky, no a co ty? Jsi takto spokojenější? Jsi, tak se nadechni a vnímej tohle, ne ty ostatní. Nežiješ pro ně. Když to nefungovalo a ty víš, že ne, tak to nefungovalo. Nefungovalo to ani pro to dítě. Dovol si žít sama podle sebe.
@Anonymní píše:
Trpím na neustálý pocit viny. V poslední době jsem přošla těžkým obdobím, rozešla se po x letech s partnerem, kde to dlouhodobě nefungovalo, vychovávám momentálně skoro 6 letou dceru sama. Začátky nebyly lehké, hodně hádek s x partnerem, přišla jsem o spoustu" přátel " kolem sebe vůči rozchodu, vyslechla si od rodiny x věci jak jsem hloupá že jsou zvědaví jak si teď poradím. Finanční stránka také jen tak tak, mám dvě zaměstnání ale zvládám.
Momentálně jsem poznala někoho nového, s kým je mi fajn, má rád moji dceru, je nám celkově dobře, byť jsme teprve v začátku a na nic nespěchám.
Mám výčitky vůči sobě a svému okolí, hlavně ex partnerovi a dceři. Bývalému se nedaří moc dobře, neumí hospodařit s penězi, neuměl vařit, uklízet, nic si samostatně zařídit,
doma měl servis, takže mu to občas padá na hlavu, často píše zprávy jak chce abych se vrátila, jak to bez nás nezvládá, že je mu smutno po mě a dceři. Nikdy na mě zkouší jak jsem rychle zapomněla těch spoustu let spolu, jindy semnou komunikuje normálně někdy po mě zase vyjíždí.. je těžké se v tom vyznat. Vrátit se k němu nechci ale často mám tendence mu s něčím pomáhat nebo poradit často se na mě s něčím obrací je mi ho líto.
Výčitky mám i vůči dceři, s tátou má zvláštní vztah, má ho ráda, ale když si ji bere na víkend pláče že tam nechce zůstat na noc..naopak v týdnu když ji mám já tak říká že chce celou rodinu, byť jsem ji vysvětlila jak se věci momentálně mají. Cítím se vina že jsem ji sebrala tátu, někdy si říkám jestli jsem s ním neměla zůstat i když jsem dlouho nebyla šťastná.
Co se týče okolí, přišla jsem o pár lidí, co mě odsoudilo za rozchod, naopak jsem zase získala některé nové přátele a pomoc od lidí, kde bych to nečekala. Prostě to bylo náročné období, teď už začíná nové, kdy bych měla být šťastná, mám vedle sebe člověka který při mě stojí a podpoří mě, pomůže doma, s dcerou, už na to nejsem sama, přesto si pořád říkám jestli jsem nemohla něco udělat líp, jednat jinak, zůstat ve vztahu kde to nebylo v pohodě, je mi líto že bývalý je na tom teď takto, pořád obviňují sama sebe co mělo být jinak..malokdy si dokážu užít že teď už je to jinak. Mám chvíle když jsem vážně šťastná a na vše s novým partnerem zapomenu, jindy mě to přepadne.
Chodím dlouhodobě na terapii, léčila jsem se a úzkosti, přesto s tímhle stále nedokážu pracovat.
Anonym prosím citlivé údaje děkuji
Mám podobné pocity po rozchodu po 23 letech, taky je mi uzko. Podle mě to chce jen čas. Já jsem zůstala s dětmi sama, s ex mám dobré vztahy, ale nechci si ho už pouštět do života, takže mám velke pocity osamění. Zjistila jsem, že mi nikdo nepomůže, bohužel, moc přátel není a když, každý má své starosti. Snažím se prostě žít že dne na den a držet se nad vodou. Nemám k sobě nikoho, užívejte si, že máte oporu v někom, to je k nezaplacení. Hlavně se nevracejte k ex, opravdu ne, obětovala byste svůj život a už nikdy nebyla šťastna. Věřte mi. Držte se, časem bude lépe. ![]()
A proč přesně máš výčitky? Že jsi odešla od trouby, který teď není schopný samostatného fungování a ještě se k tobě nehezky choval, zatímco ty ses o něho starala jako o další dítě, místo aby ti byl oporou? Že dcerka nebude mít takový vzor muže, podle kterého by si jednou sama partnera našla, a ve vašem nešťastném soužití vzor pro sebe? Chtěla bys, aby si jednou našla někoho jako je její otec, nebo spíš jako je nový přítel? To si srovnej v hlavě. To že jsi odešla z nefunkčního modelu, postavila se na vlastní nohy a našla fajn parťáka pro život jsi udělal i pro ní, zaprvé na takové dětství bude vzpomínat a získala nevlastního tátu, který jí může být oporou celý život, a zadruhé jsi jí ukázala správný vzor. Tak bys přece chtěla, aby se zachovala jednou ona, kdyby se dostala do takové situace, ne? Tak jasně že tátu má ráda, je to táta, to ale neznamená, že to má být hlavní osoba, která ji vychová a ovlivní, když na to prostě nemá.
Já jsem taky vychovaná v tom, pořád si pěstovat nějakou vinu, ženská přece musí to a tamto, poslouchat rodiče, upřednostňovat ostatní před sebou, mít splněné povinnosti pokud se chce chvilku bavit, udržet rodinu, obětovat se dítěti a kdoví co všechno ještě. Přestože moje máma podle toho sama nežila, mě to zvládla vtlouct do hlavy taky slušně a trvalo mi dlouhé roky si to uvědomit, jak scestné vzorce to jsou. Vytváří nešťastné chudinky, které se podřizují, obětují, pak litují, a nakonec to nikdo neocení. Zachovala ses dobře, zajistila jsi dceři klidný domov, vzor partnerského vztahu i kontakt s otcem.
@Anonymní píše:
Trpím na neustálý pocit viny. V poslední době jsem přošla těžkým obdobím, rozešla se po x letech s partnerem, kde to dlouhodobě nefungovalo, vychovávám momentálně skoro 6 letou dceru sama. Začátky nebyly lehké, hodně hádek s x partnerem, přišla jsem o spoustu" přátel " kolem sebe vůči rozchodu, vyslechla si od rodiny x věci jak jsem hloupá že jsou zvědaví jak si teď poradím. Finanční stránka také jen tak tak, mám dvě zaměstnání ale zvládám.
Momentálně jsem poznala někoho nového, s kým je mi fajn, má rád moji dceru, je nám celkově dobře, byť jsme teprve v začátku a na nic nespěchám.
Mám výčitky vůči sobě a svému okolí, hlavně ex partnerovi a dceři. Bývalému se nedaří moc dobře, neumí hospodařit s penězi, neuměl vařit, uklízet, nic si samostatně zařídit,
doma měl servis, takže mu to občas padá na hlavu, často píše zprávy jak chce abych se vrátila, jak to bez nás nezvládá, že je mu smutno po mě a dceři. Nikdy na mě zkouší jak jsem rychle zapomněla těch spoustu let spolu, jindy semnou komunikuje normálně někdy po mě zase vyjíždí.. je těžké se v tom vyznat. Vrátit se k němu nechci ale často mám tendence mu s něčím pomáhat nebo poradit často se na mě s něčím obrací je mi ho líto.
Výčitky mám i vůči dceři, s tátou má zvláštní vztah, má ho ráda, ale když si ji bere na víkend pláče že tam nechce zůstat na noc..naopak v týdnu když ji mám já tak říká že chce celou rodinu, byť jsem ji vysvětlila jak se věci momentálně mají. Cítím se vina že jsem ji sebrala tátu, někdy si říkám jestli jsem s ním neměla zůstat i když jsem dlouho nebyla šťastná.
Co se týče okolí, přišla jsem o pár lidí, co mě odsoudilo za rozchod, naopak jsem zase získala některé nové přátele a pomoc od lidí, kde bych to nečekala. Prostě to bylo náročné období, teď už začíná nové, kdy bych měla být šťastná, mám vedle sebe člověka který při mě stojí a podpoří mě, pomůže doma, s dcerou, už na to nejsem sama, přesto si pořád říkám jestli jsem nemohla něco udělat líp, jednat jinak, zůstat ve vztahu kde to nebylo v pohodě, je mi líto že bývalý je na tom teď takto, pořád obviňují sama sebe co mělo být jinak..malokdy si dokážu užít že teď už je to jinak. Mám chvíle když jsem vážně šťastná a na vše s novým partnerem zapomenu, jindy mě to přepadne.
Chodím dlouhodobě na terapii, léčila jsem se a úzkosti, přesto s tímhle stále nedokážu pracovat.
Anonym prosím citlivé údaje děkuji
Hele nevim…Nechci do toho moc rejpat, ale když jsi sem napsala, tak asi chceš vědět nestranný názor. Nemůžou mít prostě ty pocity pravdu? Žes to utla moc brzo, nebo kvůli kravině asi…Beru to teda podle sebe - moje pocity se většinou nemýlej - když mám pocit viny, tak jsem něco udělala blbě já. Ale já jsem zase docela extrémní introvert, nikdy se neřídím podle ostatních, vždycky podle sebe. A to i když to hodně zkoušej, manipulujou, hrajou na city… Zase extrovertních lidí, který se chtěj zavděčit, jednaj podle okolí a sebe vlastně neznaj, to bude naopak… A podle psaní se to nedá poznat…Rozčísni si to sama, je to jenom jedna z možností…
@Takyjedna píše:
Hele nevim…Nechci do toho moc rejpat, ale když jsi sem napsala, tak asi chceš vědět nestranný názor. Nemůžou mít prostě ty pocity pravdu? Žes to utla moc brzo, nebo kvůli kravině asi…Beru to teda podle sebe - moje pocity se většinou nemýlej - když mám pocit viny, tak jsem něco udělala blbě já. Ale já jsem zase docela extrémní introvert, nikdy se neřídím podle ostatních, vždycky podle sebe. A to i když to hodně zkoušej, manipulujou, hrajou na city… Zase extrovertních lidí, který se chtěj zavděčit, jednaj podle okolí a sebe vlastně neznaj, to bude naopak… A podle psaní se to nedá poznat…Rozčísni si to sama, je to jenom jedna z možností…
S tímto nesouhlasim, nenech se zakladatelko zvyklat. To co jsi udělala jsi udělat musela, protože ti to napověděla intuice, jsi silná naopak, že jsi z toho vztahu dokázala odejít. To každý neumí, chce to odvahu, v sobě a navzdory okolí. Víš, kolik lidí žije nešťastných a nedokážou odejít? Jsi silná, že jsi to dokázala, využij svou oporu doma, neuzirej se. Teď už zvládneš i tohle. Svému ex občas pomoz, vysvětlí mu jak se co doma děla, jistě mu pomůže i jeho rodina. Hlavně si nic nevyčítej, tohle je tvůj život a je setsakra krátký, tak žij!
Rodina, okolí… Se nedivím, že v tomhle jedete. Když máte pocity viny, opravdu to nemusí znamenat, že jste něco udělala blbě, nebo se rozhodla nesprávně. Už reakce rodiny a pár jedinců plus ty vaše tendence pomáhat exovi, jakmile vám zahraje na city (uvědomujete si, že vámi manipuluje?) mi napovídá, kde je zakopaný pes. Pod takovouhle palbou by začal mít pocity viny i totalní párkař.
I kdybyste se rozhodla špatně (což s takovým ex pochybujj), ale i kdyby - vůbec nemusíte těm pochybovačům a obviňovačům naslouchat.
A že jste o pár lidí přišla? No tak o ty jste přijít měla - ve vašem zájmu ale (což mě ale zajímá - tušíte, proč?)
Ex utekla služka. Je to pro něj příležitost, aby se něco naučil.
Jestli mu budeš pomáhat, bude to brát jako zájem o něj. Muži jsou bojovníci, bude si myslet, že vyhrává. Oni to neberou jako pomoc, ale jako známku toho, jak jsi bez něj ztracená. Jsem rozvedená dvacet let a zůstala jsem planovite sama. Můj ex pro mě udělá cokoliv, co bych si vzpomněla. Ale já nechci. Potřebuju, aby neměl doma problémy, protože já už bych ho nikdy v životě zpátky nevzala. A mrcha nejsem. Ženy tu pomoc berou jinak. Nepotřebuji vítězit.
Jeste sis ten rozchod poradne neodzila sama v sobe a uz do toho hupnul novy partner
. To jde pak hur.
Díky za názory holky
vztah jsem utla myslím z vážných důvodů, bývalý parner je hodný chlap, ale doma s ničím nepomáhal, nedokázal komunikovat když jsme potřebovali řešit problémy, prošla jsem s ním i obdobím dluhu, kdy jsem musela makat aby jsme měli kde bydlet. Několikrát mi lhal o důležitých věcech, a o malou se staral jen když měl náladu. Veškeré placení, organizace domácností, dcera, starost o barák a vše kolem bylo na mě, on si s tím nechtěl dělat starosti, jak malé dítě, možná by to ani nezvládl- na vše měl prostě mě. V podstatě žili jsme spolu 7 let, tak jasně minulost nejde vymazat, máme spolu dceru a spoustu vzpomínek, ale nebyla jsem šťastná. Komunikace u nás nefungovala a společného terapeuta odmítl, jiná cesta už pro mě prostě nebyla i když mi to bylo líto. První měsíc co se odstěhoval se hrozně snažil, pomáhat s dcerou, vařil si doma, pořád mi nabízel nějakou pomoc, po měsíci když zjistil že to nikam nevede tak se na to vyprdl. Teď střídá období, kdy je funkční a kdy ne. Je to pro mě hodně náročné.
S novým partnerem jsem chvilku, na nic vážně nespěchám, ale tak nějak si to všechno prostě sedlo samo, včetně fungováním s dcerou, někdy si říkám že je to zvláštní ale je to tak. A přesně v tuhle chvíli kdy jsem šťastná mě přepadnou výčitky, jestli jsem udělala správně, proč já jsem spokojená a bývalý parner se sotva protlouká, pak se cítím vina že za to můžu já, hodně si vztahuju věci z okolí a vždy hledám chybu nejdřív u sebe. Mám pocit zodpovědnosti za to, že jemu se nedaří, a cítím se provinile že mám někoho jiného
@Malá bobina ano to je přesné a děkuji. Nebyla jsem šťastná už nějakou dobu, ale přesně jak píšete, měla jsem dlouho strach ze vztahu odejít, odvahu mi dodala až dcera, která měla dlouhodobé potíže se spaním které psycholog vyhodnotil že společného soužití rodičů, to mě probrali a skončila jsem ten vztah vlastně ze dne na den
@Tofifea děkuji moc, také mě kolikrát napadne že semnou manipuje a citově vydírá, ale vzápětí si říkám, že je to blbost, vždycky byl takový "tuňta " co si nedokázal s ničím poradit.
Ale v jeho chování je náročné se vyznat, někdy by fakt pomáhal, jak s dcerou tak doma, protože jsem zůstala v baráku, já vlastně veškerou jeho pomoc co se týče domu odmítám, přijímám jen tu o dceru, jindy nevidí dítě 14 dní a ještě mi stíhá říkat jak rychle jsem si našla náhradu, jak rychle jsem na něj dokázala zapomenout, nebo naopak zase různé citové výlevy že bez nás nemá cenu žít, jindy ví že nestíhám tak si malou vezme navíc jedno dvě odpoledne po školce. Je to pro mě hrozně těžké, takže často vážně sklouznu k tomu, že jsem viná a špatná ta já.
Já jsem hodně citově založená a vím že jsem si na sebe kolikrát vztáhla i problémy ostatních lidí..
@Anonymní píše:
Díky za názory holkyvztah jsem utla myslím z vážných důvodů, bývalý parner je hodný chlap, ale doma s ničím nepomáhal, nedokázal komunikovat když jsme potřebovali řešit problémy, prošla jsem s ním i obdobím dluhu, kdy jsem musela makat aby jsme měli kde bydlet. Několikrát mi lhal o důležitých věcech, a o malou se staral jen když měl náladu. Veškeré placení, organizace domácností, dcera, starost o barák a vše kolem bylo na mě, on si s tím nechtěl dělat starosti, jak malé dítě, možná by to ani nezvládl- na vše měl prostě mě. V podstatě žili jsme spolu 7 let, tak jasně minulost nejde vymazat, máme spolu dceru a spoustu vzpomínek, ale nebyla jsem šťastná. Komunikace u nás nefungovala a společného terapeuta odmítl, jiná cesta už pro mě prostě nebyla i když mi to bylo líto. První měsíc co se odstěhoval se hrozně snažil, pomáhat s dcerou, vařil si doma, pořád mi nabízel nějakou pomoc, po měsíci když zjistil že to nikam nevede tak se na to vyprdl. Teď střídá období, kdy je funkční a kdy ne. Je to pro mě hodně náročné.S novým partnerem jsem chvilku, na nic vážně nespěchám, ale tak nějak si to všechno prostě sedlo samo, včetně fungováním s dcerou, někdy si říkám že je to zvláštní ale je to tak. A přesně v tuhle chvíli kdy jsem šťastná mě přepadnou výčitky, jestli jsem udělala správně, proč já jsem spokojená a bývalý parner se sotva protlouká, pak se cítím vina že za to můžu já, hodně si vztahuju věci z okolí a vždy hledám chybu nejdřív u sebe. Mám pocit zodpovědnosti za to, že jemu se nedaří, a cítím se provinile že mám někoho jiného
Ale ty přece nemáš zodpovědnost za jeho štěstí, že sám není schopen fungovat…naopak máš zodpovědnost za sebe a za dceru a ze všeho co píšeš vyplývá, že pro vás jsi udělala to nejlepší. Přece bys kvůli jeho spokojenosti neobětovala spokojenost dcery, když už z toho měla stresy. Když on pro vás neobětovala si vůbec nic. Naopak, když vidíš že jsi šťastná a jak je na tom on, buď ráda, že jsi vás vytáhle z toho jeho bahna. Ono by to totiž nebylo tak, že byste byli všichni spolu šťastní, spíš by vás on zase stáhl do toho jeho neštěstí.
@Anonymní píše:
@Tofifea děkuji moc, také mě kolikrát napadne že semnou manipuje a citově vydírá, ale vzápětí si říkám, že je to blbost, vždycky byl takový "tuňta " co si nedokázal s ničím poradit.
Ale v jeho chování je náročné se vyznat, někdy by fakt pomáhal, jak s dcerou tak doma, protože jsem zůstala v baráku, já vlastně veškerou jeho pomoc co se týče domu odmítám, přijímám jen tu o dceru, jindy nevidí dítě 14 dní a ještě mi stíhá říkat jak rychle jsem si našla náhradu, jak rychle jsem na něj dokázala zapomenout, nebo naopak zase různé citové výlevy že bez nás nemá cenu žít, jindy ví že nestíhám tak si malou vezme navíc jedno dvě odpoledne po školce. Je to pro mě hrozně těžké, takže často vážně sklouznu k tomu, že jsem viná a špatná ta já.
Já jsem hodně citově založená a vím že jsem si na sebe kolikrát vztáhla i problémy ostatních lidí..
No ťunťové to uměj taky a geniálně - protože působí jako ťunťové.
A ten váš je jasnej.
Trpím na neustálý pocit viny. V poslední době jsem přošla těžkým obdobím, rozešla se po x letech s partnerem, kde to dlouhodobě nefungovalo, vychovávám momentálně skoro 6 letou dceru sama. Začátky nebyly lehké, hodně hádek s x partnerem, přišla jsem o spoustu" přátel " kolem sebe vůči rozchodu, vyslechla si od rodiny x věci jak jsem hloupá že jsou zvědaví jak si teď poradím. Finanční stránka také jen tak tak, mám dvě zaměstnání ale zvládám.
Momentálně jsem poznala někoho nového, s kým je mi fajn, má rád moji dceru, je nám celkově dobře, byť jsme teprve v začátku a na nic nespěchám.
Mám výčitky vůči sobě a svému okolí, hlavně ex partnerovi a dceři. Bývalému se nedaří moc dobře, neumí hospodařit s penězi, neuměl vařit, uklízet, nic si samostatně zařídit,
doma měl servis, takže mu to občas padá na hlavu, často píše zprávy jak chce abych se vrátila, jak to bez nás nezvládá, že je mu smutno po mě a dceři. Nikdy na mě zkouší jak jsem rychle zapomněla těch spoustu let spolu, jindy semnou komunikuje normálně někdy po mě zase vyjíždí.. je těžké se v tom vyznat. Vrátit se k němu nechci ale často mám tendence mu s něčím pomáhat nebo poradit často se na mě s něčím obrací je mi ho líto.
Výčitky mám i vůči dceři, s tátou má zvláštní vztah, má ho ráda, ale když si ji bere na víkend pláče že tam nechce zůstat na noc..naopak v týdnu když ji mám já tak říká že chce celou rodinu, byť jsem ji vysvětlila jak se věci momentálně mají. Cítím se vina že jsem ji sebrala tátu, někdy si říkám jestli jsem s ním neměla zůstat i když jsem dlouho nebyla šťastná.
Co se týče okolí, přišla jsem o pár lidí, co mě odsoudilo za rozchod, naopak jsem zase získala některé nové přátele a pomoc od lidí, kde bych to nečekala. Prostě to bylo náročné období, teď už začíná nové, kdy bych měla být šťastná, mám vedle sebe člověka který při mě stojí a podpoří mě, pomůže doma, s dcerou, už na to nejsem sama, přesto si pořád říkám jestli jsem nemohla něco udělat líp, jednat jinak, zůstat ve vztahu kde to nebylo v pohodě, je mi líto že bývalý je na tom teď takto, pořád obviňují sama sebe co mělo být jinak..malokdy si dokážu užít že teď už je to jinak. Mám chvíle když jsem vážně šťastná a na vše s novým partnerem zapomenu, jindy mě to přepadne.
Chodím dlouhodobě na terapii, léčila jsem se a úzkosti, přesto s tímhle stále nedokážu pracovat.
Anonym prosím citlivé údaje děkuji