Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Soudit Tě nebudu - ale řeknu Ti to asi takhle - o co jsi přišla zjistíš, až když bude pozdě. Pálí Tě dobré bydlo. Být tebou, extra rychle si dám studenou sprchu, s dotyčným přeruším kontakty a utnu to. PRotože až překročíš pomyslnou hranici, už se to nemusí dát vrátit zpět. A můžeš zničit život nejen sobě, ale i dětem. Mysli na to.. Každý, kdo se okolo Tebe po dlouhodobém vztahu motá, je pro Tebe atraktivní - protože to není všední, je v tom určité vzrušení z nepoznaného. Ale chce to rozumně uvažovat. ![]()
Snažila bych se spíš zapracovat na manželství, pokud peněz máte dost, tak si promluv s manželem, že by bylo potřeba spolu trávit více času, jelikož se odcizujete. Třeba by šlo pracovní dobu nějak upravit. Hlavně to nějak řešit, samozřejmě je to s manželem už stereotyp, ale to bude i s tím novým po nějaké době, takže si myslím moc nepomůžeš. Pokud manžel po všech stránkách funguje a není tam nějaký zásadní problém, tak bych rodinu nerozbíjela.
No těžká situace, me se tohle stalo s bývalým (po 5ltech) no a samozřejmé jsem na toho nového nemohla peesatat myslet az to zaslo tak daleko, ze jsme se pul roku tajné scházeli a dneska,,???jsme spolu 7.rok,svoji a čekáme mimco
tím chci říct, ze dnes vim, ze to nikdy nemůže nechat člověk zajít tak daleko a vůbec na to ani pomylset..na někoho jiného..věřím ze stat se to muže kdykoliv a komukoliv, záleží jak se zachová, jak se k tomu postaví..
Věřím ze jsi asi v koncích, já tenkrát byla a touha byla silnější mez cokoliv jiného, ale neměla jsem děti..nezavidim ti to..každopádně je to na tobe
ale rozum říká, ze samozřejmé zůstat s bajecnym mamzelem jak popisujes..a nechat si zajít chuť než to zajde někam kde nebude cesty zpet
já bych se snažila zůstat e manželem a tomu druhému se obloukem vyhnout a zapomenout..
At se dobré rozhodnes ![]()
@martina.se píše:
Soudit Tě nebudu - ale řeknu Ti to asi takhle - o co jsi přišla zjistíš, až když bude pozdě. Pálí Tě dobré bydlo. Být tebou, extra rychle si dám studenou sprchu, s dotyčným přeruším kontakty a utnu to. PRotože až překročíš pomyslnou hranici, už se to nemusí dát vrátit zpět. A můžeš zničit život nejen sobě, ale i dětem. Mysli na to.. Každý, kdo se okolo Tebe po dlouhodobém vztahu motá, je pro Tebe atraktivní - protože to není všední, je v tom určité vzrušení z nepoznaného. Ale chce to rozumně uvažovat.
Neporadím
zažívám přesně to stejné akorád můj manžel nevydělává spíš přežíváme, 3 roky mi byl schopný tajit nevěru a od tý doby já k němu nic necítím nicméně se objevil dlouholetý kamarád píšeme si krásné mejly a je mi dobře problém je v tom že žije v zahraničí a do ČR se vracet nebude také ho nemůžu vyhnat z hlavy od prvního setkání mě k němu něco táhne nic jsme spolu neměly a nevím jestli budeme mít, manžela už nemiluji spíš udržujeme hezký vztah kvůli dětem máme 3 a žijeme spolu 7 let.
@Anonymní píše:
Neporadímzažívám přesně to stejné akorád můj manžel nevydělává spíš přežíváme, 3 roky mi byl schopný tajit nevěru a od tý doby já k němu nic necítím nicméně se objevil dlouholetý kamarád píšeme si krásné mejly a je mi dobře problém je v tom že žije v zahraničí a do ČR se vracet nebude také ho nemůžu vyhnat z hlavy od prvního setkání mě k němu něco táhne nic jsme spolu neměly a nevím jestli budeme mít, manžela už nemiluji spíš udržujeme hezký vztah kvůli dětem máme 3 a žijeme spolu 7 let.
po nevěře je to něco jiného - tu bych neodpustila, ani kdyby dětí bylo 10 ![]()
@martina.se píše:
po nevěře je to něco jiného - tu bych neodpustila, ani kdyby dětí bylo 10
Asi tak ![]()
@martina.se píše:
po nevěře je to něco jiného - tu bych neodpustila, ani kdyby dětí bylo 10
Nevěru taky neomlouvám proto se mi manžel odcizil nesnesu jeho pohlazení, dotek a prostě všechno ale ještě jsme neměla tu odvahu mu něco říct
Tam je více problému než jen nevěra
má dluhy vlastní vinou a mě už to nebaví je flegmatik a nic se mu nechce řešit
Už mě takové manželství a hlavně život nebaví ![]()
Víš, to je přesně ono, máš téměř ideální a bezstarostný život, tudíž máš čas hledat chyby tam, kde nejsou. Není to žádná výtka, my ženy to tak prostě máme - a tím myslím konkrétně i sebe
Dokud se něco kazí nebo se o něco snažíme, řešíme problémy, tak na jiného chlapa není ani pomyšlení (manžel - vydělává, stará se, je hodný) děti jsou krásné, zdravé, chytré, ještě páreček, bydlení máte, peníze taky - takže se nemáš o co snažit. Já bych ti poradila, ať se zkusíš zaměřit na něco jiného, třeba na kariéru a uvidíš, o kamaráda ztratíš zájem ![]()
Nebo se vrať na chvíli do Čech a vyhledej kamarádky, které ve zlaté kleci nežijí a taky tě přejde chuť ![]()
@Anonymní píše:
Nevěru taky neomlouvám proto se mi manžel odcizil nesnesu jeho pohlazení, dotek a prostě všechno ale ještě jsme neměla tu odvahu mu něco říctTam je více problému než jen nevěra
má dluhy vlastní vinou a mě už to nebaví je flegmatik a nic se mu nechce řešit
Už mě takové manželství a hlavně život nebaví
vůbec se Ti nedivím
chce to pak jen sebrat odvahu, první krok je nejhorší..
@Anonymní píše:
A i přesto všechno asi zase tak dokonale šťastná nejsem, protože kdybych byla, tak pravděpodobně nepomýšlím na nevěru.
Děvčico nešťastná. ![]()
Možná by pomohlo, dát tady některým životem zkoušeným ženám kontakt na ctěného manžela. Ony by s ním rády byly „ne úplně dokonale šťastné“. „Přetrpěly by to“ a ještě by se třeba stihly věnovat charitě. ![]()
Doporučím studenou sprchu, 30 kliků a 50 sklapovaček při každé myšlence na toho fouňu. Aspoň se to někde pozitivně projeví.. na figuře. ![]()
@martina.se píše:
vůbec se Ti nedivímchce to pak jen sebrat odvahu, první krok je nejhorší..
Už se to pomaličku řeší jsem 100% rozhodnutí se rozvést podporu u rodiny mám taky velkou sice to bude finančně dost náročný za měsíc mi končí rodičák a pak bohužel pracák bude to těžké ale snad rodina vypomůže. Je to těžký už byl jednou rozvedenej a dluhy měl také a takhle žít ještě nějakých pár let rozhodně nechci radši budu sama s dětma a spokojená než se trápit, jsem hlídaná jak pes 6 let furt jen doma bez kamarádů a jak mám možnost s kamarádkou vyrazit buď zapařit popít a nebo třeba na bazen tak se mu to nelíbí když jsme mu sdělila že bude hlídat děti. Připadám si jak nesvéprávná
![]()
Holky děkuji moc, vše co jste napsaly vím a říkám si přesně to samé. Nechci manžela opustit a rozbít rodinu, vlastně zatím není ani proč, ale je tam to ale, jak píšete to nepoznané, to vzrušující, krásné…Z nervů jsem shodila pět kilo, každý mi teď říká, jak jsem vychrtlá, manžel má ze mě vrásky, protože cítí, že to není samo sebou, ale já se ho snažím utvrzovat v tom, že je vše v pořádku. Pracovní dobu si upravit nemůže, ta je zkrátka daná a já vlastně trávím každý den, celý den jen s dětmi, téměř nikoho tady nemám a manžel se vrací z práce k večeru. Vím, že je spousta žen, které by za můj život daly cokoliv a hnaly by mne svinským krokem za mé úvahy, ale já momentálně řeším svoji situaci a ta je taková, jaká je. Vlastně ani nevím, co od toho očekávám a chci, ale mám svázané ruce, protože jak jste zmínily - jsou v tom děti, takže nemůžu jednat bez rozmyslu, protože můžu udělat něco, co už nepůjde vrátit a je dost možné, že bych mohla jednou hodně litovat. Proč to ale musí být do háje tak těžké a proč je pro mě nemyslitelné s tím mužem rozvázat veškeré kontakty?!? S manželem už jsem mluvila, řekla jsem mu, co mě trápí, co bych chtěla zlepšit a on se snaží. V intenzitě sexu je to u nás také na jedničku a vždy bylo, ale já mám teď neustále před očima jen jeho.
@martina.se píše:
Soudit Tě nebudu - ale řeknu Ti to asi takhle - o co jsi přišla zjistíš, až když bude pozdě. Pálí Tě dobré bydlo. Být tebou, extra rychle si dám studenou sprchu, s dotyčným přeruším kontakty a utnu to. PRotože až překročíš pomyslnou hranici, už se to nemusí dát vrátit zpět. A můžeš zničit život nejen sobě, ale i dětem. Mysli na to.. Každý, kdo se okolo Tebe po dlouhodobém vztahu motá, je pro Tebe atraktivní - protože to není všední, je v tom určité vzrušení z nepoznaného. Ale chce to rozumně uvažovat.
Přesně tak… ![]()
Ahoj holky, ženy,…Ocitla jsem se ve složité situaci a nevím jak z ní ven. Mám manžela, se kterým jsem jedenáct let, dvě zdravé, krásné děti (téměř pětiletou holčičku a dvouletého chlapečka) a žiji v relativně spokojeném manželství. Relativně píši proto, že jsem se donedávna domnívala, že je vše téměř dokonalé, mám manžela, který nás miluje a udělal by pro nás první poslední, je to skvělý táta, hodný manžel, vydělává slušné peníze,…A i přesto všechno asi zase tak dokonale šťastná nejsem, protože kdybych byla, tak pravděpodobně nepomýšlím na nevěru. Manžel má dobrou práci, vydělává pěkné peníze, ale to vše má i své oběti, jsem odřízlá od rodiny, od přátel a v podstatě zavřená ve zlaté kleci, z které není úniku. Žijeme v zahraničí a domů jezdíme tak jednou za čtvrt roku a jen na krátkou dobu. Když jsem byla naposledy doma, mezi svými, rodinou a přáteli, tak se má návštěva nečekaně protáhla, protože syn byl nemocný, takže manžel odjel do zahraničí sám a pár dní na to jsem potkala svého kamaráda, kterého znám poměrně dlouho, vím, že mu jsem sympatická a vždy jsem byla, nikdy jsme spolu ale nic neměli, protože vždy nám osud nějak nepřál, buď měl přítelkyni on, nebo já, zkrátka jsme se nikdy nesešli. Je to chytrý, milý, krásný muž a zkrátka má něco, co mě vždy přitahovalo. Tentokrát mi ale začal psát maily, lichotky a navrhl mi, že bychom se mohli ještě vidět, klidně s dětmi na nějakém výletě. Ze začátku mi to přišlo jako holý nesmysl a já si říkala, že by to nedělalo dobrotu. Nakonec jsem si řekla, že přeci o nic nejde a souhlasila jsem. Jeli jsme tedy i s dětmi na výlet, povídali si, vše bylo moc fain, ale už jsem věděla, že rozhodně nebude dobré, když dcera poví manželovi, že jsme byli se „strejdou“ na výletě. Zrychlím to, začali jsme se občasně scházet už bez dětí, povídali si, chodili na procházky, výlety, večeře…Bylo mi hrozně dobře, cítila jsem se krásná, žádaná a dělalo mi moc dobře, že mě zase někdo poslouchá, vnímá mě a navíc se mě nesnaží za každou cenu dostat do postele, jako jiní chlapi. Když to shrnu, nespala jsem s ním, „pouze“ jsme se líbali, tulili, drželi za ruce,…Nejhorší je však ta emocionální nevěra, jsem z toho muže teď totálně poblázněná, ale samozřejmě, že v hlavě mám priority srovnané - rodina a děti jsou pro mě to nej, jenže bohužel vše se nedá řešit jen rozumově, když je do toho zapojené i srdce a city. Nikdy jsem se v takové situaci neocitla, takže vůbec nevím, jak se zachovat. Né že bych nikdy předtím neměla možnost nevěry, nebo přízně jiného muže - za ty roky, co s manželem jsem, jsem měla příležitostí a nabídek nespočet, ale nikdy jsem toho nevyužila a vlastně mě to ani nenapadlo, až teď…Připadám si hrozně, že riskuji svoji rodinu, dosavadní život, ale nemůžu si pomoct, zase se ve mně probudila zamilovanost, to co jsem myslela, že už nikdy neucítím. Vím, že jsem asi špatná, že si nevážím toho co mám, ale jak mám oklamat srdce a zapojit jen rozum??? Hrozně mě to vnitřně ničí, s manželem jsem zpět v zahraničí, ale i ten vidí, že je něco jinak, já ale nevím, jak to v sobě potlačit. Manžela mám samozřejmě moc ráda, ale je jasné, že po těch letech zamilovanost už vyprchala a je jasné, že jsou věci, které mi vadí a že jsou nějaké problémy, ale nic co by se nedalo řešit. Každopádně teď mám v srdci i jiného muže, do kterého jsem se zamilovala a místo toho, abych se ho z hlavy snažila vypudit (což se vlastně snažím, ale nejde mi to), tak už přemýšlím nad tím, jak to udělat, abychom se zase viděli a jak dokonat nedokonané…Tak a teď mě suďte a zkuste mi poradit, nebo napsat, jak by jste se zachovaly vy. Děkuji moc a omlouvám se za román a za anonymitu.