Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkus psychoterapii. Kdyby se to stalo mně, požádala bych ho, aby se na nějakou dobu odstěhoval, abych si v klidu mohla vše promyslet a dát se do pořádku.
3 roky nevěry bych neodpustila, chápu tě. Jestli mu odpustíš (ale nezapomeneš) nebo ho pošleš do háje, to si musíš srovnat ty sama, pokud máš pocit, že to nezvládáš, klidně vyhledej psychologa, třeba i společně s partnerem. Já osobně bych nedělala unáhlené závěry, vzala si načas, dala mu to pořádně sežrat. Až čas ukáže, jestli spolu můžete být, nebo ne. A ten Tinder je pěkná blbost, na to rovnou zapomeň, z toho budeš nejvíc zklamaná a zraněná zase jenom ty.
@Anonymní píše:
Můj muž mě dlouhodobě podváděl, máme 3 děti, netuším, co dělat, on to skončil, chce být se mnou, mě to ale hrozně bolí, brečím už 3. den, kromě vyzvedávání dětí nejsem schopna nic dělat, ležím, brečím, nejím, nevím… nevím jestli ho miluju, nevím jesti chci zůstat sama na 3 děti, nevím co jim říct, prostě ležím a brečím…Hlavou bych ho poslala do pr…, finančně bych to nějak dala, ale prostě ty děti…přemýšlím, že mu to vrátím, nainstalovala jsem si tinder, ale nemám pocit, že by mě tohle někam posunulo, ani mě nikdo jiný nepřitahuje…
Přemýšlím, jestli to sama zvádnu nějak rozřešit, nebo mám poprosit o nějaká sedativa nebo antidepresiva…5 minut ok a pak zas nával breku, už to nezvádnu zadržet ani před dětma… beru to jako stašnou zradu, hrozně mi lhal
Chápu že tě to bolí, ale tím, že bys podvedla na oplátku ty jeho, nic nevyřešíš. Právě naopak. Dej si čas, abys to mohla zpracovat a rozhodni se co dál. Možná budeš časem schopná odpustit, možná taky ne ![]()
Je to strašně čerstvý, nečekej, že do týdne si to v sobě vyřešíš a budeš v pohodě. Nedělej žádná rozhodnutí v tomhle stavu. Jeho bych požádala, aby se aspoň na měsíc odstěhoval, za prvý budeš mít prostor si rozmyslet, co dál a za druhý se i on ukáže jak o vás stojí a jak se snaží. A možná by nějaký uklidňovák nebyl úplně od věci, ať se můžeš aspoň normálně vyspat a trochu fungovat.
Teď je to nejhorší, ale postupně to otupí - vlastní zkušenost. Ovládej se před dětmi, ať nejsou zmatené a neurotizované. S manželem komunikuj věcně, minimálně, jen logistiku. Teď ti nepomůže nic a nikdo, jen čas. Musíš vše rozmyslet racionálně, manžela z domu nevyhazuj, třeba to v budoucnu dáte. Kdybys přece jen chtěla odejít, což v této fázi nedoporučuju, tak si zatraceně dobře rozmysli finance. 3 děti, to je náročné, spíš začni šetřit a uvidíš ve časem.
Ahoj, zažíváš teď největší zradu v životě. Bolí to a to hodně. Ztráta důvěry a životní jistota pryč. Na Tinder se vyprdni, to ti jenom přitíží. Nic se tím nevyřeší. 3 roky nevěry je už vztah. Možná AD na chvíli nebude špatná volba. Bude to teď pro tebe velmi těžké období, ale nezapomeň, že děti tě potřebují. Zatím nedělej nějaké zbrklé akce a nech tomu čas. Takové věci je lepší řešit s chladnou hlavou. Teď se vybreč, řvi, nadávej, ale ne před dětmi. Pomůže to. Pak vstaneš, budeš silnější a časem budeš vědět, co dělat. Vím, že se to lehce čte, ale dost těžko aplikuje. Přeji hodně sil ![]()
@unuděná píše:
3 roky nevěry bych neodpustila, chápu tě. Jestli mu odpustíš (ale nezapomeneš) nebo ho pošleš do háje, to si musíš srovnat ty sama, pokud máš pocit, že to nezvládáš, klidně vyhledej psychologa, třeba i společně s partnerem. Já osobně bych nedělala unáhlené závěry, vzala si načas, dala mu to pořádně sežrat. Až čas ukáže, jestli spolu můžete být, nebo ne. A ten Tinder je pěkná blbost, na to rovnou zapomeň, z toho budeš nejvíc zklamaná a zraněná zase jenom ty.
nejsou to 3 roky nevěry, ale bude to tak cca rok, občasných schůzek, ona má manžela, tenkrát měli problémy, nevím kdy to přerostlo z kamarádství do sexu a zpět do kamarádství, nicméně teda teď je i po kamarádství… nejhorší je, že on mi pořád říkal, jak je ošklivá, že by s ní nic nikdy neměl… je to fakt šílený, vůbec jsem to nečekala, sex máme několikrát do týdne, tak opravdu netuším, co u ní hledal…
napadají mě fakt šílené věci, strašně bych mu to chtěla vrátit, ublížit mu, ale nějak tuším, že by mě to pak dostalo ještě do větších depresí… no na Tindru jsem se aspon uklidnila odklikáváním…a i mě někdo napsal, z těch 2 co jsem odklikla, že se mi líbí, ale neodepíšu, já už ani nevím jak randit s někým jiným…
ale to plácání se v tom je fakt hrozné, dojdu k rozhodnutí a za 5 minut zase brečím.. nedovedu si představit, že bych s ním znovu spala…
Promiň, nevím, kde jsem vyčetla 3 roky, asi mě zmátly ty 3 děti a 3 dny.. ![]()
Já myslím, že jediná dobrá rada je poslat ho dočasně někam mimo tvůj dosah, pak to ze sebe všechno vypusť a uvidíš, jaký pocit zbyde na konci toho procesu. A taky uvidíš, jak se bude snažit, jak směrem k dětem tak k tobě. To zvládneš, držím palce ![]()
Zazila jsem take, kdyz jsem se to dozvedela, myslela jsem, ze umru
chce to cas, poradne si to rozmysli, co dal a nic neuspechej.. moc drzim palce ![]()
@terien píše:
Je to strašně čerstvý, nečekej, že do týdne si to v sobě vyřešíš a budeš v pohodě. Nedělej žádná rozhodnutí v tomhle stavu. Jeho bych požádala, aby se aspoň na měsíc odstěhoval, za prvý budeš mít prostor si rozmyslet, co dál a za druhý se i on ukáže jak o vás stojí a jak se snaží. A možná by nějaký uklidňovák nebyl úplně od věci, ať se můžeš aspoň normálně vyspat a trochu fungovat.
Díky, jo je teď pryč, minimálně na týden, nechci ho vidět, ale pořád volá, jestli jsem v pořádku, omlouvá se, že udělá všechno, co budu chtít, aby to napravil… jenže já se prostě bojím, že to za pár let udělá s někým jiným znovu, důvěra se úplně vytratila…budu muset najít nějaký odstup…
Asi si nějaký uklidňovák napsat nechám, jestli se to do zítra nezlepší, potřebuju fungovat, vím, že to pro děti není dobré, když vidí maminku brečet, ale fakt mi už nejde se před nima celé odpoledne přetvařovat.
@Anonymní píše:
Můj muž mě dlouhodobě podváděl, máme 3 děti, netuším, co dělat, on to skončil, chce být se mnou, mě to ale hrozně bolí, brečím už 3. den, kromě vyzvedávání dětí nejsem schopna nic dělat, ležím, brečím, nejím, nevím… nevím jestli ho miluju, nevím jesti chci zůstat sama na 3 děti, nevím co jim říct, prostě ležím a brečím…Hlavou bych ho poslala do pr…, finančně bych to nějak dala, ale prostě ty děti…přemýšlím, že mu to vrátím, nainstalovala jsem si tinder, ale nemám pocit, že by mě tohle někam posunulo, ani mě nikdo jiný nepřitahuje…
Přemýšlím, jestli to sama zvádnu nějak rozřešit, nebo mám poprosit o nějaká sedativa nebo antidepresiva…5 minut ok a pak zas nával breku, už to nezvádnu zadržet ani před dětma… beru to jako stašnou zradu, hrozně mi lhal
A co si zkusit vsugerovat, jak by ses cítila, kdyby ses to vůbec nedozvěděla? Prostě byste žili dál stejně. Problém ve tvé psychice není v tom, že tě podváděl (hajzI), ale v tom, že to víš. A teď to máš navíc s bonusem, že toho nechal.
Pomsta odplatou ti psychicky uškodí ještě více. Bez ní si udržíš morální převahu.
Ze svý vlastni zkušenosti…Nic neoplacej. Ublizis tim akorát sobě, a bude ti ještě hur. Mě manžel moc ublizil, ne neverou, za to já jsem si myslela že se mi tím uleví. Prd, akorát si užil další bl.bec. no život jde dal…využij nějakou psychoterapii. ![]()
3 dny je to moc čerstvý. Ten Tinder smaž, to není řešení a počítej že to bude ještě dloho trvat než to nějak opadne a začneš racionálně přemýšlet. Já bych tomu dala šanci pokud to bylo poprvé
ale nedělej to hned a hlavně mu to nedej zadarmo.
Ja bych ti jen chtěla rict, at se nenervujes tim, ze brecis pred detmi. Nasobne horsi je znicena mama, která předstírá, nez si pobrecet a dle veku detem rict, ze jsi smutna. Emoce jsou normalni, plac je normální. Neublizis jim tim, neboj. Ale klidne si AD nech napsat, zazilas ohromnou ránu.
Drz se.
Můj muž mě dlouhodobě podváděl, máme 3 děti, netuším, co dělat, on to skončil, chce být se mnou, mě to ale hrozně bolí, brečím už 3. den, kromě vyzvedávání dětí nejsem schopna nic dělat, ležím, brečím, nejím, nevím… nevím jestli ho miluju, nevím jesti chci zůstat sama na 3 děti, nevím co jim říct, prostě ležím a brečím…
Hlavou bych ho poslala do pr…, finančně bych to nějak dala, ale prostě ty děti…přemýšlím, že mu to vrátím, nainstalovala jsem si tinder, ale nemám pocit, že by mě tohle někam posunulo, ani mě nikdo jiný nepřitahuje…
Přemýšlím, jestli to sama zvádnu nějak rozřešit, nebo mám poprosit o nějaká sedativa nebo antidepresiva…5 minut ok a pak zas nával breku, už to nezvádnu zadržet ani před dětma… beru to jako stašnou zradu, hrozně mi lhal