Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@destiny86 to je těžké, jak teď mám vědět jestli ze mě po roce muž nedělá blbce opět, že přesčas je opravdu přesčas, nezbývá nic jiného, než se mu pomalinku učit znovu věřit pokud dáš druhou šanci
ano ten nevěrný je vždy ten kdo tahá za špagátky loutkám (manželce a milence),protože jedine on ví jak to je na obou stranách ve skutečnosti, skvěle je to vidět v tom novém seriálu na prima o svatbách
@chebskamaminka Věřím, že postupné obnovování ztracené důvěry je na tom všem to nejtěžší. Každé pípnutí sms, každé zazvonění telefonu, každý přesčas - a červíček začíná hlodat. Myslím si, že lékem je opravdu čas a hlavně odhodlanost obou partnerů stejnou chybu neudělat, být k sobě upřímní, nelhat si.
On když teď vidí, že jsem nesvá, když mu zazvoní mobil, ukáže mi, kdo mu psal nebo volal. Poprvé jsem se nepodívala, i když mi ho držel před očima, včera ano. Chci mu začít věřit, ale nejde to ze dne na den.
Myslim si, ze jina cesta, nez snazit se verit, neni.Asi to nepujde ze dne na den a nebude to jednoduche, ale zit cely zivot s bacharem, do ktereho se mi promenil partner, i kdyz to bylo mou vinou, asi take nejde a bylo by to pro obe strany dlouhodobe ubijejici.
Příspěvek upraven 27.07.14 v 11:53
@káťa já myslím, že sliby nemají cenu, hlavně podvedený tomu, o kom právě se dozvěděl, že mu parádně umí lhát ani věřit nebude, ideální by bylo si nic nezačínat, ale to mnozí neumí jak víme, takže když už se stane spíš se snažit jednat s co nejchladnější hlavou obě strany
@destiny86 taky si myslím, že tím jak ho tlačila, vlastně pomohla vám dvěma ![]()
@destiny86 ano manžel dělal to samé, když vuděl mou nervozitu, ale zase až tak častý jev to není, moje vlastní hlava a fantazie jsou mi větším problémem, než pípnutí sms musím přiznat ![]()
lež je jeden z mých mantinelů, který by znamenal konec mezi námi okamžitý
@destiny86 píše:
@káťa On na tyto zprávy víceméně nereagoval. Určitě ne tak, jak by asi chtěla slyšet. A souhlasím s tebou, v té chvíli říkal každému to, co se jemu hodilo do situace.
To je asi to, co by mi vadilo. To, že nijak nereagoval. Nechtěl si to u ní pokazit… ![]()
Chlapi (ale i ženský) jsou v tomhle strašně vychcaní.
Vidím to i u svého přítele. Sice se nejedná o nevěru, ale princip je stejný. Když dělá něco, co ví, že by neměl a že bych z toho nebyla odvázaná, tak je taky vychcanej jako mraky. Nechce mi lhát (protože ví, že lež nesnáším), takže mi jako řekne pravdu, ale ne úplně celou samozřejmě, eventuelní protistraně zrovna tak a dopadne to tedy tak, že on udělá to, co nemá, ale zároveň mu nikdo nemůže vyčíst lež, protože vyloženě nikomu nelhal, i když plnou pravdu taky nepřiznal. Nesnáším takový alibismus ![]()
@Chocoloco píše:
Myslim si, ze jina cesta, nez snazit se verit, neni.Asi to nepujde ze dne na den a nebude to jednoduche, ale zit cely zivot s bacharem, do ktereho se mi promenil partner, i kdyz to bylo mou vinou, asi take nejde a bylo by to pro obe strany dlouhodobe ubijejici.Příspěvek upraven 27.07.14 v 11:53
Nechci být bachařem, nechci být stíhačkou, nechci ho dusit. Chci být zase ta fajn, usměvavá a pohodová holka, do které se zamiloval. Jen mi to chvílemi „ujíždí“ ![]()
@káťa Chápu, jak to myslíš. Ty poloviční pravdy znám. Proto se v tom tak plácám. Mám nastíněné oba úhly pohledu a pořád si v hlavě přemílám, co všechno jí řekl, co ona řekla mu, do toho mi on tvrdí, že to tak jen napsal, ale nemyslel, načež si říkám jak takovou věc dokáže „jen tak“ někomu říct… Asi to moc hrotím. Ale chybí mi ten odstup.
@chebskamaminka píše:
@destiny86 ano manžel dělal to samé, když vuděl mou nervozitu, ale zase až tak častý jev to není, moje vlastní hlava a fantazie jsou mi větším problémem, než pípnutí sms musím přiznat
lež je jeden z mých mantinelů, který by znamenal konec mezi námi okamžitý
V tom s tebou naprosto souhlasím. Neměla jsem chtít „vědět“. Neco na tom Co oči nevidí, to srdce nebolí opravdu bude ![]()
@destiny86 ale zase musím říct, ne, že bych nechtěla vědět o té nevěře, já radši trvdou pravdu, než lhaní ![]()
@destiny86 píše:
@káťa Chápu, jak to myslíš. Ty poloviční pravdy znám. Proto se v tom tak plácám. Mám nastíněné oba úhly pohledu a pořád si v hlavě přemílám, co všechno jí řekl, co ona řekla mu, do toho mi on tvrdí, že to tak jen napsal, ale nemyslel, načež si říkám jak takovou věc dokáže „jen tak“ někomu říct… Asi to moc hrotím. Ale chybí mi ten odstup.
Naprosto tě chápu, v první fázi to člověk analyzuje zprava zleva.
Snaž se, ač je to strašně těžké, na je dva nemyslet. Ať už jí napsal či řekl cokoli a ať to myslel jak chtěl, už to nikterak nezměníš a jen ti to bude jitřit rány.
Já bych se snažila zaměřit se hlavně na sebe. Nějaký čas se mu vyhýbat, zaměstnala bych ho pouze jako chůvu pro děti. Nekontaktovat, nerozebírat co se stalo ani váš vztah. A klidně bych se porozhlédla i po chlapech okolo. Klíďo bych si s někým pokecala přes net a třeba se i sešla, když nic jiného, alespoň ti to zvýší sebevědomí a zaměstná pozornost jiným směrem. Tvého chlapa bych se snažila nějaký čas vůbec neřešit - a ten trochu větší nadhled časem přijde sám.
Buď to půjde, nebo nepůjde…
@destiny86 píše:
Nechci být bachařem, nechci být stíhačkou, nechci ho dusit. Chci být zase ta fajn, usměvavá a pohodová holka, do které se zamiloval. Jen mi to chvílemi „ujíždí“
Ale ted, kdy je to cerstve, je to pomerne normalni reakce a partner s tim musi pocitat.Bylo to mysleno spise v dlouhodobem horizontu. Nejde mit cely nasledujici zivot partnera na retezu jen proto, ze udelal chybu. Duvera je krehka, ale verim, ze obnovit se da, jen bohuzel ne ve vsech pripadech. Partner duveru, kterou jsi mu dala, porusil a proto by ted mel byt on tim, kdo bude trpelivy a da ti prostor, aby ji ziskal.
@chebskamaminka píše:
@destiny86 ale zase musím říct, ne, že bych nechtěla vědět o té nevěře, já radši trvdou pravdu, než lhaní
Tak to samozřejmě, to já taky. Myslela jsem ty detaily kolem té nevěry, její podrobnosti apod.
@destiny86 jo za ty detaily bych si nafackovala, buď ráda, že víš fakta jen za dva týdny, já měla detaily z delší doby a stálo to fakt za to
nána jsem byla
@káťa O to jsem se už tak trochu pokusila. Přestala jsem mu volat, psát sms. Jen se vždy domluvíme na den, kdy přijede za dětmi. Požádala jsem ho teď o to noční hlídání, v první chvíli ho to zarazilo, ale souhlasil, že s tím žádný problém nemá. Vypsala jsem se z toho jednomu kamarádovi, chtěla jsem znát i ten mužský pohled na věc. Okolí nijak neodmítám. Včera mi před ním lichotilo několik mužů (ale z rodiny
), jak mi to sluší, že jsem sexy a že vypadám jinak. Na což pak navázal i on…