Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ano, byl tak také vychovávaný a proto je sám takový. Jeho otec byl totál generál a maminka ušlapovaná puťka. Bohužel přítel se k ní chová ještě mnohem přísněji a chladněji než k nám, přesně, jako jeho otec.
brrr, představ si, že by to za pár let mohly být slova tvojí dcerky ![]()
No já nevím, ale asi bych příteli řekla, že by měl holku podpořit, že jí na tom záleží atd. Já si taky na ťuťuťu nepotrpím, takže mě by to asi nevadilo. Takže bych zapracovala na vztahu dcery a přítele.
Ahoj zakladatelko, kvuli dcerce bych bojovala a tlacila na nej… ty to sama zvladnes… a mate, kdyztak tu postel
… ale co ta holcicka… proste snazila bych se, aby zmenil chovani k ni…
Neradím rozchod, ale dceru máš navždycky. On nemusí ve vašem životě zůstat.
Holka ti taky může začít „klackovatět“, stavět se na zadní a budete spolu prožívat příšernou pubertu.
Tohle všechno prober s partnerem a uvidíš, co a jak.
Ano, řád není na škodu, ale neplést si řád a buzeraci.
Přemýšlím o zakladatelce a jejím partnerovi a napadá mě - změní se takový člověk? má toto chování hluboce zakořeněné z domova, ani mu nepříjde, že něco dělá špatně, vyjadřuje svou lásku tím, že dcerce dává řád, má pocit, že takhle to má být
@suricata píše:
Přemýšlím o zakladatelce a jejím partnerovi a napadá mě - změní se takový člověk? má toto chování hluboce zakořeněné z domova, ani mu nepříjde, že něco dělá špatně, vyjadřuje svou lásku tím, že dcerce dává řád, má pocit, že takhle to má být
Já si myslím, že spíš ne, nezmění se.
Je to spíš o tom, jak ten druhý partner je ochotný tolerovat takové chování. Jak moc to (ne)vadí a jestli jde žít s takovým sebezapřením vůči chování, které tomu druhému „leze krkem“.
![]()
Jsem připravená si s ním o tom promluvit. Obávám se ale, že se změnit nedokáže. Jeho dcera, která s ním nežije, mi nedávno řekla, že se diví, že jsem s ním takovou dobu vydržela, že kromě její maminky s ním nikdo kvůli této vlastnosti dlouho nevydržel. Ona sama se k němu taky zrovna nehrne, i když ráda ho má, ale je to puberťačka, kterou momentálně zajímá jen její kluk.
Zkusím ho poprosit, zda by se nemohl změnit alespoň v chování k dcerce, tedy důslednost a řád ano, ale včetně hezkého chování, občasného pomazlení atd. Ale moc šancí si nedávám. Nemám iluze, že by se dokázal člověk změnit. ![]()
Já bych to jeho kritizování ignorovala. Prostě ať si brblá- mimochodem nevím, co může stálew kritizovat. ![]()
Takový člověk se nezmění, maxiálně může být hůř. Pokud ti to vadí a dceři taky, asi bych volila rozchod. Nejhorší je, když si žena říká raději s takovým než se žádným, on má každý nějakou chybu. Kdo ne, ale jsou chyby a chyby, a toto je vlastnost, která ubíjí a znepříjemní život dost podstatně.
Člověk se změní pouze krátkodobě, takže na začátku vztahu (kdy vládnou hormony a snaha udělat se lepší, nežli jsem), případně po nějaké vypjaté situaci, kdy je donucen (třeba hrozbou rozchodu) změnit nějaké svoje chování. Ale pokud on sám nechce se změnit A zároveň nemá dostatek toho „tahu na branku“ a nějakej cíl, proč se měnit, tak se brzo všechno vrací do starých kolejí. Po dvou letech a pokud spolu třeba každodenně bydlí už se dá říct, že zná člověka takového, jaký skutečně je.
Další dobrá zpráva je taková, že se špatné vlastnosti věkem vyostřují a dobré otupují.
Závěr ať si udělá každý sám.
Příspěvek upraven 16.09.13 v 10:41
@Anonymní píše:
Jsem připravená si s ním o tom promluvit. Obávám se ale, že se změnit nedokáže. Jeho dcera, která s ním nežije, mi nedávno řekla, že se diví, že jsem s ním takovou dobu vydržela, že kromě její maminky s ním nikdo kvůli této vlastnosti dlouho nevydržel. Ona sama se k němu taky zrovna nehrne, i když ráda ho má, ale je to puberťačka, kterou momentálně zajímá jen její kluk.Zkusím ho poprosit, zda by se nemohl změnit alespoň v chování k dcerce, tedy důslednost a řád ano, ale včetně hezkého chování, občasného pomazlení atd. Ale moc šancí si nedávám. Nemám iluze, že by se dokázal člověk změnit.
tak pokud s ním enches být, tak odejdi a nestezuj si, promin, vypaád to jko kyž chces nutně odejít, a jhledás zamínky
@radúna mám stejný pocit, blbý je, že v tom musí vyrůstat malý človíček, který si s tím ještě neumí poradit a pořád jen poslouchá, jak je něco špatně - jak on je špatný
@nepř. G12 píše:
Já bych to jeho kritizování ignorovala. Prostě ať si brblá- mimochodem nevím, co může stálew kritizovat.
Já to taky ignoruju. Ale je mi líto dcerky.
Stále kritizovat? Takže včera - dělala jsem houbovku a bylo v ní moc hub a nedala jsem tam kmín-to mi bylo připomenuto asi 3× plus mi ukazoval na netu, že tam kmín patří, dcerka zapatlala modelínou stolek v obýváku, v koupelně jsem nacákala a nevytřela to po sobě, kašlala jsem do ruky a ne do kapesníku, ráno jsem si při dělání snídaně nedala máslo na prkýnko a nekrájela to máslo od shora dolů, dcerka si oblékala jeansy déle než 10 minut, přišla ke stolu neučesaná… normálně to tak hustý není, ale včera byl nějakej echt poučovací…a to mi večer v posteli řekl, jak je na mě hodnej, že na mě vůbec neřve ![]()
@Anonymní píše:
Já to taky ignoruju. Ale je mi líto dcerky.Stále kritizovat? Takže včera - dělala jsem houbovku a bylo v ní moc hub a nedala jsem tam kmín-to mi bylo připomenuto asi 3× plus mi ukazoval na netu, že tam kmín patří, dcerka zapatlala modelínou stolek v obýváku, v koupelně jsem nacákala a nevytřela to po sobě, kašlala jsem do ruky a ne do kapesníku, ráno jsem si při dělání snídaně nedala máslo na prkýnko a nekrájela to máslo od shora dolů, dcerka si oblékala jeansy déle než 10 minut, přišla ke stolu neučesaná… normálně to tak hustý není, ale včera byl nějakej echt poučovací…a to mi večer v posteli řekl, jak je na mě hodnej, že na mě vůbec neřve
Tak pokud by mi řekl toto vše, tak bych ho tak rychle hnala, že by se nestačil divit.
Být Tebou, tak bych to začala hodně rychle řešit a začala bych se bránit. Protože za chvíli by se z tebe mohla stát utápnutá putka a uzlíček nervů.
@Anonymní píše:
Já to taky ignoruju. Ale je mi líto dcerky.Stále kritizovat? Takže včera - dělala jsem houbovku a bylo v ní moc hub a nedala jsem tam kmín-to mi bylo připomenuto asi 3× plus mi ukazoval na netu, že tam kmín patří, dcerka zapatlala modelínou stolek v obýváku, v koupelně jsem nacákala a nevytřela to po sobě, kašlala jsem do ruky a ne do kapesníku, ráno jsem si při dělání snídaně nedala máslo na prkýnko a nekrájela to máslo od shora dolů, dcerka si oblékala jeansy déle než 10 minut, přišla ke stolu neučesaná… normálně to tak hustý není, ale včera byl nějakej echt poučovací…a to mi večer v posteli řekl, jak je na mě hodnej, že na mě vůbec neřve
Každý máme ty hranice, co všechno sneseme a necháme si líbit, někde jinde. Jedna věc je, že takovou buzeraci vůči sobě toleruješ partnerovi ty, ale podle mě je nepřijatelné, aby toto snášela tvoje dcera. Ona sama musí snášet takové chování tvého partnera vůči sobě samé a ještě se musí dívat na to, jak se on chová k tobě. Já osobně bych toto nevydržela a nenechala si líbit a hlavně bych nedovolila, aby takový člověk byl vzorem pro mé děti.