Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@L92 Asi jsem se vyjádřila špatně. Prostě ona mi pořád teď říká nojo, on chvilku seká latinu a ty se hned necháš ukecat, vyspíš se s ním a pořídíš si dítě… prostě jako by na tom bylo něco špatného. Jako bych se nechala k něčemu přemluvat (ke všemu k něčemu co není úplně jakože v pořádku). Prostě my se „udobřili“ náš vztah opět začal klapat (cca 3m už jsou naprosto zas v pohodě) a já v něm opět vidím partnera pro život, takového, jakého jsem znala a s jakým chci být… výkyvy v jeho chování opravdu přidávám spíše stresu kterým jsme si prošli ale tak jak ona mi to říká tak prostě si přijdu blbě. No a minule třeba zrovna jsme měli pěknou chvilku a úplně z ní sešlo protože přesto že vím že jsou to jen hloupé řeči pořád mi zněly v hlavě a já prostě najednou neměla ani na nic chuť. A teď tohle - že se nechám ukecat, pořídím si dítě a zkazim si život. To jako to druhé nebude mít ráda nebo jak… prostě asi mi to spíš leze všechno už na mozek…
Myslím že tohle maminka vidí dobře. Sama jsem udělal tu chybu, že jsem uvěřila příliš brzo, že krize je zažehnána. Bohužel nebyla, jen jsme se pak rozváděli se dvěma dětmi místo s jedním. Radši bych počkala. Souhlasím s open mind. Moje mamka taky už dlouho viděla to, co já ne. Ale nechala mě nabít si čumáček, dobře mi tak. Ale draze zaplacená zkušenost, měla jsme jí věřit.
@open mind píše:
Nenapsalas, co bylo duvodem vasi partnerske krize. Neprovedl ti pritel neco velmi oskliveho, co maminka nemuze skousnout proste proto, ze te ma rada? Ze ses treba rozhodla odpustit mu ty neznamena, ze musi i ona. BTW, nevim jak hluboka to byla krize, ale pokud nejaka zasadnejsi, tak mi nasledne tri mesice v pohode taky prijdou malo na to, premyslet o dalsim potomkovi. Ono rodice bez ruzovych bryli zamilovanosti do tveho chlapa a svymi zivotnimi zkusenostmi, dovedou casto docela odhadnout jak co dopadne… Coz ovsem nic nemeni na tom, ze je to tvuj zivot a tve rozhodnuti.
Taky si myslím, že to takhle nějak bude. Maminka má více zkušeností a možná vidí něco, co ty nevidíš. Ženy z lásky dovedou skousnout neuvěřitelné věci, ačkoliv všichni v okolí to vidí, jen ony ne. Buď raději opatrná a matce nemusíš taky všechno říkat. Pak do toho moc vidí, trápí jí to, přemýšlí o tvé budoucnosti a nemyslí to zle. I když jsou i matky, které si myslí, že dítě je bude poslouchat ve všem až dokud rodič nezemře. Nevím, jakého typu je tvoje matka, ale buď obezřetná a do ničeho se nehrň.
K tomuhle se tezko muzu vyjadrit, kdyz nevim, co se mezi tebou a partnerem stalo. Je klidne mozne, ze ma maminka pravdu, nekteri lide si musi sahnout az na dno. Ale je taky mozne, ze ne a jen se ti micha do zivota.
Kazdopadne si myslim, ze rodic muze rict svuj nazor, ale jednou to staci. Poradit a konec. Sice to neni jednoduche koukat, jak se dite riti do propasti, ale vychovavat jsme meli v mladi a ne v dospelosti.
Tak to zkus s mamkou víc probrat, promluvit si, proč…proč myslíš, že říká, že tě zase ukecá? Jste první dítko neplánovali společně, nebo tě snad k tomu přemlouval? Těžko říci, co vše je zatím, takhle při popisu jen jedné strany…
Ale jinak mám zkušenost, že se mi od mamky po mém rozvodu také nějaké podpory nedostalo - ve smyslu podpořit mě, při pokusu si někoho najít…jakoby byla raději, že tak nějak bude ona z mé strany snad víc potřebnější, než kdybych někoho měla a byla zcela samostatná a nepotřebovala bych od ní nic…jako, že se o to stejně stažím…
Jsou 2 možnosti, buď je máma zahořklá z rozvodu a tak nějak skeptická ke všemu a ke všem a proto tě pořád tak varuje a v podstatě shazuje, nebo si nám neřekla vše nebo to zásadní a ona pro to má důvod, nicméně by jakožto dospělá měla vědět, že radit dospělému nemá smysl, každý si musí projít tím svým a musí si sám namlátit nos, stejně nikoho nebude poslouchat pokud nebude chtít a nebude vidět pokud nebude chtít ![]()
Prostě každý si na to musí přijít sám, může něco naznačit, ale určitě ne tak na plnou hubu. Je to tvoje věc a tvůj život.
Ahoj, nemám dost příspěvků, tak se přidávám anonymně sem, ikdyž to nevystihuje moje téma.
Potřebuji radu a názor nezaujaté osoby, protože sama už nevím, co dál… Jedná se o vztah mezi mým přítelem a mojí mamkou. Podotýkám, že rozhodně nechci, aby si padali kolem krku, ale oba jsou nejcennější, co mám, a mrzí mě, jak se k sobě chovají. Asi to vyplývá z jejich povah.
Moje máma je na první pohled úžasný člověk, milá, přátelská, vtipná, sympatická… Na druhý pohled ale nelze přehlídnout smutek, který z ní číší. Prožila toho tolik, že by to vydalo na knížku - s mým otcem je (byla) od svých 15 let. Ještě za mlada ji podváděl, dělal pekla ze života, chtěli se rozvést. Překonali to, narodila jsem se jim já a brácha a otec „jako vysoce postavené zvíře“ ji opět podváděl (asi), ponižoval, byl neskutečný cholerik. Ne tedy vždy, bylo to tak 50/50, zbytek byl celkem dobrý táta a manžel. Když mi bylo asi 15, stal se bílým koněm, byl podmíněně odsouzenej, navíc tím začal dlužit asi 3 miliony. A máma po tomhle všem při něm stála, podržela ho, chtěla ten dluh společně zaplatit. Následovaly asi 3 roky neskutečnýho psychickýho vypětí - soudy, dobývání se exekutora k nám domů apod. Kdo neprožije, neví, co to je, takže zbytečné popisovat… Otec nikdy neměl potřebu tento problém řešit, prostě jen řekl, že platit nebude a konec (takže ani jeden nesplácel), prostě se dál choval jak idiot. Nakonec se stala jedna věc, které mámě zachránila byt od exekuce, ale rozbila manželství. Otec po tom všem ji opět začal podvádět s bývalou spolužačkou, se kterou už kdysi nevěrný byl, máma na to přišla (s mým přispěním, už jsem nebyla malá holka a jednala jsem…). Kvůli tomu a aby i ochránila majetek se rozvedla, ale otcovi dala ještě šanci, ať to ukončí. Otec si samozřejmě vybral milenku, se kterou už není, zato teď bydlí u jiné důvěřivé paní… Je to už 6 let, co se rozvedli, ale v ní je pořád ten smutek, nedokáže se přes to období přenést, začít nový život, najít si nového přítele. Díky tomuhle mám s mámou hodně blízký vztah, všechno jsem to s ní prožívala, každý soud, každý stres a pak i tu výhru, když jsme vyňali byt, kde jsme bydleli, z exekuce… Avšak máma je poslední dobou hodně sobecká, tím že nemá vlastní život, všechno se musí troch utočit kolem ní, její volný čas je nadřaděnější zbytku (její blízcí jdou do pozadí, když ona má výlet na kole, protože ona je ten chudák, takže my si musíme počkat), 90% času nám vypráví o své práci, známých, koníčkách, nikoho víc moc neřeší, např. určitě neví, co je náplní mojí práce a další podstatné věci, hodně pschicky vydírá… Mám pocit, že by jí pomohl psycholog, ale o tom ona nechce slyšet.
Pak je tady můj přítel, známe se z práce, je hodně cílevědomý, úspešný, ke mně milý, podporující, je mojím nejlepším přítelem a láskou v jednom
Dokáže být však velmi hnusný hlavně k podřízeným v práci, když ho někdo vytočí, jedná s ním bez milosti, fakt hnusně. A to i ke kolegům, který mu nejsou po chuti (ke mně si toto v životě nedovolil, kdyby jo, už s ním nejsem). Celkově nemá moc přátel, po večerech nikam nechodí, ale to mě nevadí, sama jdu s holkama 1× - 2× měsíčně, raději jsem s ním nebo s rodinou po tom všem, co jsme prožili, jsou pro mě bodem č. 1, kamarádi jsou hodně hodně dál. Přítel žije 300 km od své rodiny a vztahy nejsou nijak vřelé, se svojí mámou se nebaví vůbec (ale chápu to), za jeho otcem a babičkou jezdíme asi jednou za dva měsíce. Prostě mají úplně opačný vztah než naše rodina.
Teď k problémů - když jdeme k mámě na návštěvu (většinou pracovat, mockrát se nestává, že nás pozve jen tak, na oběd
) nebo ji pozveme k nám, bavím se většinou s mámou jen já, přítel třeba vaří, nebo si sedí u pc a pracuje a nejen, že se nebaví, ale ještě u toho má takový „nadutý“ výraz. Já řikám nasraný, on tvrdí, že ne, že ho to jen nudí. Když se máma zeptá, jaká byla dovolená apod., odpoví jen dobrý. On sám nikdy moc nezačíná hovor. Celé to setkání je prostě trapné, takže se většinou s mámou scházím sama. Ale mrzí mě to, že se nedokážou spolu normálně bavit, že máma se ho asi trochu bojí a on si s ní nemá co říct (přitom není hloupá, ale bohužel fakt dokola omílá svoje témata, popř. když se zrovna někdo baví o něčem jiným, svede řeč na sebe…).
Kde myslíte, že je chyba? Vím, že nejjednodušší by bylo, aby se nestýkali, ale to pak vyřadím mámu na vedlejší kolej, když usoupím přítelovi, aby se s ní nemusel vidět. A co teprve když nám bude jednou hlídat děti, na které se neskutečně těší (a o kterých vykládá, že jednou budou náplní jejího života, že doteď jen přežívá).
Omlouvám se za délku, snad je vše pochopitelné. Nechat prosím anonym kvůli citlivým údajům…
J.
Můj muž se s mojí matkou nebaví a mně to neva
Já s tchyní komunikuju víc než on. Jsme baby, máme si co říct
@matkabagristy Můj taky ne (mým přičiněním - už ho tam netahám) a jsem naopak ráda.
. Dřív byly nervy, teď klídek, máti si ráda rýpla, teď už nemá na toto téma palivo, páč jí nezásobuju. Ale co mě zaujalo, ten tvůj přítel je stejně nekompromisní a tvrdý, jako jsi popsala tatínka. (nic platit nebude, a konec, a přítel tak nějak podobně). No, nebudeš s ním mít lehké pořízení, nedej bože, kdyby sis ho nějak, i nechtěně, rozhádala.
Můj manžel se návštěvám mé rodiny taky vyhýbá, když někdo přijede k nám, tak si zaleze. Už jsem si zvykla. Chodí jen na oslavy, apod. Já jezdím k mé rodině pravidelně, stýkáme se několikrát do týdne. Beru jen děti. Bydlíme u tchánovců. S nimi se já normálně bavím, hlavně tedy o dětech, a tak. Přítele nenuť, nech ho si zalézt, aspoň si s mamkou můžete v klidu popovídat.
@Takyjedna píše:
@matkabagristy Můj taky ne (mým přičiněním - už ho tam netahám) a jsem naopak ráda.. Dřív byly nervy, teď klídek, máti si ráda rýpla, teď už nemá na toto téma palivo, páč jí nezásobuju. Ale co mě zaujalo, ten tvůj přítel je stejně nekompromisní a tvrdý, jako jsi popsala tatínka. (nic platit nebude, a konec, a přítel tak nějak podobně). No, nebudeš s ním mít lehké pořízení, nedej bože, kdyby sis ho nějak, i nechtěně, rozhádala.
to asi není na mě, že ![]()
@matkabagristy Zbytek na obnovitelku, začátek na tebe, nechtělo se mi zdlouhavě citovat obě, je to stejně v jejím (poděděném) tématu. Já o soukromí přispěvatelů nic nevím, když někdo něco hodí do placu, hned zapomenu, když to tedy neomílá furt a furt. ![]()
No přijde mi trošku ošklivé že jste měli krizi také kvůli rizikáči, ale chlapi tohle asi nikdy nepochopí. Muselo to být těžké a je fajn že to váš vztah vydržel. Co se mamky týče, nic já do toho není, je to tvůj život. Skoro to vypadá že ti závidí protože je sama rozvedená a jejich vztah očividně nebyl tak pevný jako váš. Nebo má špatnou zkušenost a chce tě uchránit toho, aby se ti stalo to samé. To by sice byla fajn, ale urážet ho kvůli tomu ještě nemusí. Stačí říct na rovinu že se o tebe bojí a ať si třeba dáváš pozor jak se věci vyvíjejí abys nedopadla stejně. Ale tohle mi fakt přijde dosti ubohé. Upřímně si s ní promluv. Všechno proberte a zdůrazni že je to tvá věc a jsi s ním šťastná, miluješ ho a chceš s ním být a vychovávat děti. Jinak o té svatbě… no je to jen papír, který nepotřebujete. Třeba se vezmete jindy, ale pokud na tom vyloženě netrváte, není třeba do toho jít.
No rekl bych, ze ten tvuj pritel bude dost podobny tvemu otci, to tak chodi, ze si zensky vybiraj podobny typy.
Je jen otazka casu, kdy se jeho povaha otoci proti tobe.
To, co popisuješ o tom, jaký je přítel na okolí tvrdý a na tebe zlatíčko - tohle skutečně dlouhodobě nefunguje. Až mu jednoho dne zkřížíš zájmy, půjde po tobě stejně jako po ostatních. Hovořím z vlastní zkušenosti. Fakt to nefunguje tak, že by ten člověk měl v sobě dva takto protikladné přístupy. Je to už jednou v jeho charakteru že mu není hloupé určitým způsobem s lidmi jednat a tím je to bohužel dané. Zkus se schválně zkusmo v něčem zásadnějším postavit na zadní a uvidíš…
Já vím, žes chtěla rady, jak ho sblížit s mámou - tam poradit neumím, ale tohle jsem říct musela…
Příspěvek upraven 10.04.16 v 19:29