Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No tak se s ním rozejdi, nech se sbalit od někoho jiného a pak až do smrti můžeš lkát nad svou hloupostí, protože ten první byl nejlepší.
Nikdo ti neřekne, jestli někdo jiný bude lepší nebo ne. Vztahy jsou sázka do loterie. Použij rozum, ale hlavně cit! Jak říkal autor Malého prince, ty nejdůležitější věci v životě vidíme srdcem.
Já zůstala s tím prvním, zatím nelituji, jsme spolu 12 let, máme 2 děti. Ale já nikdy neměla pocit že mi něco utíká nebo že je mi líto že nemůžu randit. Na nezájem mužů si stěžovat nemůžu, stále dostávám nabídky na rande i přes to že jse mi ještě nepodařilo shodit poporodní kila a mám opravdu velkou nadváhu. Neříkám že mi to nelichotí, ale nikdy jsem neměla chuť na pozvání kývnout a to musím říct, že mě většinou pozvou muži kterým bych, být nezadaná, bez váhání kývla.
Někdo má to štěstí, že hned ten první je ten pravý. Kdyby ještě žila moje žena, mohla by o tom vyprávět. ![]()
Mne to taky každý říkal že s prvním je blbost zůstávat, at poznávám další. Já měla argument proč se rozcházet s někým s kým je mne fajn. Co když je to ten pravý a u dalších budu litovat? Rozešla bych se pokud by ten vztah byl na nic, ale rozcházet se jen proto že je první? A při rozchodu říct že je super, vše fajn ale je můj první tak smůla ![]()
Lidé, kteří začínají první vztah by si to měli transparentně sdělit a současně přečíst obdobné diskuze zde.
Nebo navrhni volný vztah, ať můžete oťukavat a flirtovat oba, to by bylo fér ne? ![]()
@Anonymní píše:
Už 2 roky mám přítele, je to můj první vztah a musím říct, že mám štěstí, že mám právě jeho, udělal by pro mě úplně všechno, občas si teda lezeme na nervy, ale to je snad skoro v každém vztahu..je na mě opravdu hodný a i má rodina ho má dost ráda..problém ale je, že mám pocit, že jsem v životě ještě nezažila všechno a nevím, jestli se chci usadit hned s prvním..mám ráda pozornost a pocit, že se líbím i ostatním, asi mi chybí takový to první oťukávání, flirtování, poznávání..nejradši bych si za tyhle myšlenky nafackovala, ale nemůžu si pomoct..Má někdo podobnou zkušenost?
Moji rodice, byl to oba prvni vztah..a oslavi brzy 50let od svatby..
Jestli máš ten pocit, že sis neužila tak se rozejdi a užívej si. Je tu, ale ta možnost, že až budeš dost vyblbnutá a budeš hledat někoho na vztah tak to nepůjde tak lehce. I když je tu horší varianta, že s ním zůstaneš pořídíte rodinu a barák a ty ten pocit pořád budeš mít a začneš blbnout. Pak ublížíš hodně lidem.
To musíš sama cítit. Cítit jestli si sním dokážeš představit život. Vědět kolik máš před sebou ještě času. Tím myslím, je ti 20 nebo 30? A děti si představuješ kdy? Polož si pár otázek, sepiš si plus a minus. Pokud se chces rozejit tak to udelej, at zas zbytecne neztracis čas s někým kdo je sice fajn, ale za tu dobu už by sis mohla najít někoho, toho pravého.
Hele ten pocit asi nezmizi tak ho poslechni radsi hned. Treba pri nejake hadce nebo pri nejakym jeho preslapu/ponorce/vzteku mu rekni Hele asi bychom si meli dat na chvili pauzu. V dobrem, nevytahuj skarede veci, neurazej, nech si proste vratka otevřené. Budes sama, budes zkoušet, poznavat a randit a bud zustaneš s nejakym dalsim nebo po par pokusech dojdes k zaveru ze bys radsi toho prvniho a zkusis ho pomalu zase namotat. Bud se necha nebo ne, ale pokud se rozejdete v dobrem a nebudete na sebe hazet spinu mas velkou sanci ze se k sobe vratite. Anebo prijdes na to ze uz ho vlastne nechces. Kazdopadne lepe ted nez jak nektere zacnou silet az po svatbě a detech, pali mosty a to uz je spatne.
To je normální, ale v této situaci je dobré se rozhodovat srdcem. Pokud to tak cítíš, tak to ukonči a třeba se k sobě jednou vrátíte pokud to bude ten pravý. Taky tě to může štvát pořád a pak to stejně jednou budeš muset rozseknout.
Už 2 roky mám přítele, je to můj první vztah a musím říct, že mám štěstí, že mám právě jeho, udělal by pro mě úplně všechno, občas si teda lezeme na nervy, ale to je snad skoro v každém vztahu..je na mě opravdu hodný a i má rodina ho má dost ráda..problém ale je, že mám pocit, že jsem v životě ještě nezažila všechno a nevím, jestli se chci usadit hned s prvním..mám ráda pozornost a pocit, že se líbím i ostatním, asi mi chybí takový to první oťukávání, flirtování, poznávání..nejradši bych si za tyhle myšlenky nafackovala, ale nemůžu si pomoct..Má někdo podobnou zkušenost?