Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevím, jestli chci děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Iveta228
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.8.22 09:29
Mít děti není povinnost, navíc ve svém věku máš 20 let na to, aby sis to v hlavě srovnala, jes4li je chceš nebo ne.
Btw, velká část matek nijak zvlášť nemusí cizí děti, natoz aby na ne delala tutu, nunu 
(navíc to většina nedělá ani na svoje vlastní)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 09:32
@Iveta228 Ahoj,
jsou to tvé přirozené pocity a není třeba se z nich vinit nebo mít nějaké zlé pocity. Zatím to prostě vnímáš takhle, jsi ve věku, kdy budeš mít dost prostoru případně své stanovisko změnit.
Co se týká některých popisovaných věcí - taky jsem moc nevěděl, jak chytat cizí děti, u těch vlastních je to pak nějak naprosto přirozené. Každý rodič nechce opakovat chyby, které vnímal ve výchově vlastní, ale každý rodič nějaké chyby děláme. To je také přirozené. Už to, že o tom takhle uvažuješ je podle mého předpoklad, že těch chyb uděláš minimum.
Děti jsou určitě velkým závazkem, nesvobodou, zodpovědností, ale zároveň si myslím, že v určitou chvíli jsou ve vztazích tím, co je posune na další úroveň, co člověku dopřává radost a ve stáří asi i tím, co člověku dává motivaci žít a z něčeho se těšit. Takže ano, nechť si každý zváží, jak si to v životě představuje a co mu vyhovuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 09:52
Vzdyt si hrozne mlada. Nemusis to vubec resit. Ted res dovolenou, mejdany, festaky, praci. Proste cokoliv, co chces. Dite res az ho budes chtit a kdyz ne, tak taky moznost. Akorat s tim partnerem je lepsi se domluvit, aby to mel tak nejak podobne s temi detmi. Jinak je to jedno. S nejvetsi pravdepodobnosti te do 10-12 let dozenou biologicke hodiny. V mem okoli se rodi stejne az kolem tricitky a nebo dost po.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:12
Tvé pocity jsou v pořádku (já sama se rozhodla pro děti ve svých 33 letech)naprosto nemateřský typ, děti mě nijak nelákaly-cizí dodnes bůhví jak nemusím, ale co jsem porodila dceru se ve mě něco zlomilo, nastoupila taková láska, jakou jsem v životě nepoznala a neměnila bych za nic na světě (čekáme druhé a nemůžu se dočkat)
Porod jsem měla vyvolávaný bolestivý a dost nepříjemný od první chvíle a přesto ráda vzpomínám a když mi dali malou 
To jsou pocity k nepopsání a musí to člověk sám zažít, aby věděl…
Ty máš ještě spoustu času-potkáš muže svých snů 
a vše přijde samo a kdyby nepřišlo, vůbec nic se neděje, neboť mít děti není Tvá povinnost 
Hlavně se tím netrap už teď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:18
Myslím, že máš celkem běžné obavy z neznámého. Nic z toho, co popisuješ, ve mně nevyvolává dojem, že bys děti nechtěla, jen prostě nevíš, co od mateřství čekat. A to v dnešní době v tvém věku není nic divného. Já jsem to nevěděla ani v 32. 
Spousta věcí ohledně těhotenství, porodu a následné péče o dítě se zpočátku zdá být nechutná (a taky kolikrát opravdu je), ale když to pak zažíváš na vlastní kůži, bereš to úplně jinak. Prostě je to přirozené a patří to k tomu.
Nad cizími dětmi se rozplývat nemusíš a být ťuťu ňuňu taky není povinnost. Já se přiznám k tomu, že při pohledu na některé ne moc hezké a vychované děti jsem se taky hrozila, co když moje dítě bude přesně takové. Ale vlastní geny pak taky vnímáš úplně jinak.
Strach z toho, že budeš opakovat chyby svých rodičů, je úplně, ale úplně normální. To, že nad podobnými věcmi přemýšlíš, neznamená, že budeš špatná máma, ale to, že víš přesně, co nechceš, a máš šanci tomu vědomě předejít.
Dala bych tomu čas. V 21 není nutné se do mateřství hnát, tak důsledně používejte ochranu, ať se nemusíš děsit případné vynechané menstruace. Až přijde ten správný čas, biologické hodiny tě upozorní. A když ne, taky to nebude špatně. Ne každá žena děti musí chtít a mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:22
@Iveta228 Jsi mladá, vůbec si s tímto nelámala hlavu. Ještě to můžeš přehodnotit až příjde ten správný čas. A nebo to tak zůstane a i to je správně. Netlač se do něčeho, co nechceš Mít děti není povinnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:33
@Iveta228 píše:
Zdravím, chtěla bych se svěřit s pocity, které mě trápí poslední dobou. Vždy jsem si myslela, že děti chci a budu je milovat nehledě na situaci. Jenže poslední dobou, kdy jsem měla strach, že jsem těhotná (nakonec ne) mi došlo, že nevím jestli chci být matkou. Celkově představa porodu je pro mě nechutná, nehledě na to bolest. A představa kojení? Že mi někdo věčně cucá bradavky, aby se najedl? Fuu, to bych asi nezvládla. Moje interakce když vidím dítě je sice kladná, ale neumím se k nim chovat jako ostatní, mluvit na ně ťuťu ňuňu. Nemyslím si, že bych věděla jak se k nim mám zkrátka chovat. Také se obávám toho, že budu stejně kritická a zlá jako moje matka a že jim nepředám nic dobrého a nebo že skončím stejně jako každá žena v mé rodině. Rozvedu se a budu dítě vychovávat sama. Nevím proč mám tak obrovský blok vůči rodině. Možná je to tím, že moje „rodina“ nikdy nebyla úplná a dlouhodobě je nefunkční. Nevím jestli to přejde časem, je mi 21 a jsem přes dva roky ve vztahu, kde bych si s partnerem i časem dokázala představit. Byl by skvělý otec, ale já bych nejspíše jako matka zklamala, stejně jako ta moje.
Já myslím, že obavy jsou normální… Jsi mladá, ještě asi nepřišla ta doba. Navíc jde vidět, že se sama bojíš, že budeš jako tvá matka, ale to vůbec nemusí být pravda tím, že si to uvědomuješ, tak je pravděpodobné, že se budeš snažit chovat jinak. Zatím se ale otázkou dětí netrap. Užívej si vztah a uvidíš, co přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:44
Souhlasím s výše řečeným. Nemyslím si že je potřeba mít od začátku jasno, zda děti chci, či ne. Teď jsi ve fázi dospělosti, kdy si poprvé uvědomuješ, co všechno můžeš od života chtít a zvažuješ alternativy. Nespěchala bych v tom na sebe. Možná to později přijde samo, možná ne. Pokud ne a chtěla bys to mít v hlavě rozseknuté, tak můžeš navštívit nějakého psychologa a zjistit, zda tě neblokují v rozhodnutí nějaké vlastní strachy či nevyřešené problémy z dětství. Ale to teď doopravdy nespěchá. Je to spíše záložní varianta.
Dala bych si čas a řekla si, že teď to tak prostě mám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 10:57
Já zase věděla, že chci být mladou mámou a chci 2 děti. Obě nejlépe do 30 let.
Ve 23 jsem porodila dceru a zjistila jsem, že další dítě nechci a nejsem takový mateřský typ jako jsem si myslela, že budu. 
Důležité je být šťastná a aby tě život bavil a naplňoval, ať už s dětma nebo bez.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 16:59
Jak ti tady ostatní píšou, že jsi mladá a tak. Mně je 29 a mam ty pocity pořád stejný jako ty. Nejvíc souznim s lidma ve skupině na FB - Bezdetne s respektem. Otevřeně se tam o tomhle tématu baví a já tam neustále zažívám pocit souznění. Snažím se ale čerpat i tady, nicméně spis zazivam pocity hnusu:D Coz neni nic proti uzivatelkam, mam na mysli proste ze mi celej ten proces vseho nikdy neprestal pripadat nechutnej. Stejne jako ty mam špatný vzory v rodine a i kdyz muj „novej“ tata je milionovej, tak ty hruzy a zrady „vlastni krve“ to asi nepřebije. Muzes treba casem zkusit nejaky psychoterapie, treba ti to pomuze ujasnit si nejaky veci:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Iveta228
29.8.22 23:53
Všem moc děkuji za podporu a různé názory. Velmi si toho vážím. Jak někteří doporučují terapii, ano na tu už chodím rok a mé názory se stále nezměnily a na svých traumatech pracuji. Každopádně teď vím, že moje obavy jsou úplně přirozené a normální a nemám je jen já. Děkuji:)
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Zdravím, chtěla bych se svěřit s pocity, které mě trápí poslední dobou. Vždy jsem si myslela, že děti chci a budu je milovat nehledě na situaci. Jenže poslední dobou, kdy jsem měla strach, že jsem těhotná (nakonec ne) mi došlo, že nevím jestli chci být matkou. Celkově představa porodu je pro mě nechutná, nehledě na to bolest. A představa kojení? Že mi někdo věčně cucá bradavky, aby se najedl? Fuu, to bych asi nezvládla. Moje interakce když vidím dítě je sice kladná, ale neumím se k nim chovat jako ostatní, mluvit na ně ťuťu ňuňu. Nemyslím si, že bych věděla jak se k nim mám zkrátka chovat. Také se obávám toho, že budu stejně kritická a zlá jako moje matka a že jim nepředám nic dobrého a nebo že skončím stejně jako každá žena v mé rodině. Rozvedu se a budu dítě vychovávat sama. Nevím proč mám tak obrovský blok vůči rodině. Možná je to tím, že moje „rodina“ nikdy nebyla úplná a dlouhodobě je nefunkční. Nevím jestli to přejde časem, je mi 21 a jsem přes dva roky ve vztahu, kde bych si s partnerem i časem dokázala představit. Byl by skvělý otec, ale já bych nejspíše jako matka zklamala, stejně jako ta moje.