Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Komplikovaný vztah se synem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.8.22 13:15
Komplikovany vztah se synem
Ahoj, velmi to dre ve vztahu mezi synem (4,5 roku) a mnou, tak bych se chtela zeptat, jestli ma nekdo podobnou situaci. Syn je vcelku komplikovana povaha, citlivy, ale nesnasi jakykoliv rezim a klade velky odpor, jakmile se mu neco nelibi. Myslim, ze nejvice na nej sedi charakteristika velmi citlivych nebo precitlivelych deti. Mam jeste dceru (1 rok). Jsem s detmi doma, syn chodi do skolky. Jde o to, ze mi dela spoustu naschvalu a celkove se ke mne chova dost hrube-to je novinka z poslednich dvou mesicu. Jde po mne pesti, vcera mi hodil hlinu do obliceje, hazel po mne i kameny. Nikdy me neposlechne, takze kazdy den je strasne vycerpavajici drama a krec. Samozrejme, ze jsem nebyla vzdycky priklad vzorne matky, kolikrat jsem na nej uz vazne kricela, nebo jsem mu vynadala, musela jsem byt hodne autoritativni, az do krajnosti. V posledni dobe se ty jeho naschvaly snazim ignorovat a prechazet, aby nase veskera komunikace nebyla jen o nesmis, nedelej. Stejne jsem ale ta, ktera po nem porad chce neco spaneho-aby jedl, aby si sel vycistit zuby, abychom vyndali trn z prstu, aby sel spat. Jsem na deti sama, manzel je hodne v praci. Mam dost spatny vztah s jeho matkou, nesnasime se. A jak uz to v zivote chodi, syn ji zboznuje a chce s ni byt kazdou chvili, protoze ona je ta, ktera mu nedava zadne mantinely. I kdyby se ji vykalel na hlavu, chodila by hrde a ukazovala, co uz jeji vnoucek umi. Samozrejme jsem si uz od syna vyslechla, jak je moje matka blba, me nema rad a chce jenom tatinkovu babicku. Strasne me ten nas spatny vztah boli, kdyz ma alternativu, nejen ze me nevyhledava, ale jeste mi da poradne poznat, jak me vubec nepotrebuje. Nevim, co s tim. S dcerou mame skvely vztah. Ma uplne jinou energii, jsme na stejne vlne. Samozrejme, ze se vztah k detem snazim balancovat a myslim na to kazdou chvili. Rikam obema detem, jak je mam rada. Ale je to poznamenane tim, ze se synem jsem porad v nervech, co mi zase provede za naschval a co budu muset resit. Kdyz se mazlim s dcerou, je to legrace. Kdyz se mazlim se synem, tak me pokope nebo malem vyrazi zuby. Roky jsme resili problem, ze mi zamerne sahal na prsa, to mi strasne vadilo a kolikrat jsem ho i odsunula, aby toho nechal. Od miminka jsem ho hodne nosila, dodnes s nami spi v loznici a casto i v posteli, ale je to proste peklo. Uz vice lidi si vsimlo, ze jakmile me vidi, je mnohem horsi, nez kdyz jsem pryc. To je pry uplne v pohode. Chtela bych nas vztah nejak preprogramovat, ale nevim jak. Chci se zeptat, jestli je tu nekdo s podobnou zkusenosti, jestli se to casem spravilo, nebo uz to zustalo posramocene naporad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.8.22 13:50
A takhle se chová od malinka? Nebo začal po narození dcery? Možná je v tom žárlivost. Píšeš, že jsi nebyla příklad vzorné matky. No mě tohle dělat 4,5 letý kluk, tak mu nastavím takové mantinely, že by se divil. Tohle si prostě dítě nesmí dovolit. Máš doma malého tyrana, ale je to o tom, co ty mu dovolíš. Prostě on zkouší, co vše vydržíš. Musí pochopit, že doma jsou určitá pravidla a maminka má jen jedny nervy. Ono pokud dítě takhle zlobí, tak neví, co se sebou, dožaduje se pozornosti. Spíš ho chválit za jeho pozitivní stránky a říkat mu, jaká je to paráda, že ten zlobivý kluk už u vás nebydlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.22 13:54
Máš doma náročnější dítě, dost možná budoucíh cholerika a hodně jsi mu v rámci toho, co je dnes moderní, ustupovala. Výsledek se dostavil.
Bý na mě dítě hrubé, tak to tedy rozhodně nepřehlížím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.22 14:00
Je hrozne tezke poradit na zaklade jednoho prispevku, chtelo by to, aby vam poradil nekdo, kdo vidi ty situace, jak se chovas, jak je resis. Z toho, cos psala me nicmene par veci zaujalo:
- pises, ze s dcerou mas skvely vztah. Prijde mi zvlastni takto mluvit o rocnim diteti, a evokuje to ve mne pocit, ze ji, mozna nevedome, upresnostnujes, chovas se k ni vic laskyplne, a syn to citi, a trapi ho to
- pises, ze jeho utoky nekdy ignorujes a prechazis. Nevim, o co slo, ale ignorace neni vzdy na miste - fyzicke ublizeni bych nikdy u takto stareho ditete neignorovala. Ne, ze bych ho servala (to jen kdyby mi uz tekly nervy), ale urcite bych prisne zakrocila, strucne vysvetlila, a zabranila v pokracovani
- mazleni - muze byt prirozene mene kontaktni, mazleni, objeti bych vzdy nabidla, zacala, pohladila, ale jakmile by naznacil, ze stacilo, tak konec, jinak to pusobi uplne opacne, nez co chces. A usmev je taky super, a neni to kontakt - usmivas se na nej dost?
- babicku uplne neporesis, pokud se ona s tebou nechce domluvit na mantinelech, asi bych trochu omezila kontakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
28.8.22 14:04
@Jsem maminka píše:
Ahoj, velmi to dre ve vztahu mezi synem (4,5 roku) a mnou, tak bych se chtela zeptat, jestli ma nekdo podobnou situaci. Syn je vcelku komplikovana povaha, citlivy, ale nesnasi jakykoliv rezim a klade velky odpor, jakmile se mu neco nelibi. Myslim, ze nejvice na nej sedi charakteristika velmi citlivych nebo precitlivelych deti. Mam jeste dceru (1 rok). Jsem s detmi doma, syn chodi do skolky. Jde o to, ze mi dela spoustu naschvalu a celkove se ke mne chova dost hrube-to je novinka z poslednich dvou mesicu. Jde po mne pesti, vcera mi hodil hlinu do obliceje, hazel po mne i kameny. Nikdy me neposlechne, takze kazdy den je strasne vycerpavajici drama a krec. Samozrejme, ze jsem nebyla vzdycky priklad vzorne matky, kolikrat jsem na nej uz vazne kricela, nebo jsem mu vynadala, musela jsem byt hodne autoritativni, az do krajnosti. V posledni dobe se ty jeho naschvaly snazim ignorovat a prechazet, aby nase veskera komunikace nebyla jen o nesmis, nedelej. Stejne jsem ale ta, ktera po nem porad chce neco spaneho-aby jedl, aby si sel vycistit zuby, abychom vyndali trn z prstu, aby sel spat. Jsem na deti sama, manzel je hodne v praci. Mam dost spatny vztah s jeho matkou, nesnasime se. A jak uz to v zivote chodi, syn ji zboznuje a chce s ni byt kazdou chvili, protoze ona je ta, ktera mu nedava zadne mantinely. I kdyby se ji vykalel na hlavu, chodila by hrde a ukazovala, co uz jeji vnoucek umi. Samozrejme jsem si uz od syna vyslechla, jak je moje matka blba, me nema rad a chce jenom tatinkovu babicku. Strasne me ten nas spatny vztah boli, kdyz ma alternativu, nejen ze me nevyhledava, ale jeste mi da poradne poznat, jak me vubec nepotrebuje. Nevim, co s tim. S dcerou mame skvely vztah. Ma uplne jinou energii, jsme na stejne vlne. Samozrejme, ze se vztah k detem snazim balancovat a myslim na to kazdou chvili. Rikam obema detem, jak je mam rada. Ale je to poznamenane tim, ze se synem jsem porad v nervech, co mi zase provede za naschval a co budu muset resit. Kdyz se mazlim s dcerou, je to legrace. Kdyz se mazlim se synem, tak me pokope nebo malem vyrazi zuby. Roky jsme resili problem, ze mi zamerne sahal na prsa, to mi strasne vadilo a kolikrat jsem ho i odsunula, aby toho nechal. Od miminka jsem ho hodne nosila, dodnes s nami spi v loznici a casto i v posteli, ale je to proste peklo. Uz vice lidi si vsimlo, ze jakmile me vidi, je mnohem horsi, nez kdyz jsem pryc. To je pry uplne v pohode. Chtela bych nas vztah nejak preprogramovat, ale nevim jak. Chci se zeptat, jestli je tu nekdo s podobnou zkusenosti, jestli se to casem spravilo, nebo uz to zustalo posramocene naporad.
Jdi k lékaři. Potřebuješ psychologickpu pomoc, nebo ty děti úplně zniciš. Chtěla jsi je?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.22 14:14
Mám v okolí maminku která má taky syna “ďáblíka” a dceru andilka. Ale všimla jsme si ze holčička je proste na prvním místě, situace kdy by se mělo mladší přizpůsobit staršímu… jsou přesně naopak. A kluka to pak samozřejmě nudí a zlobí 
- Citovat
- Upravit
Nelel12
28.8.22 14:30
@Jsem maminka píše:
Ahoj, velmi to dre ve vztahu mezi synem (4,5 roku) a mnou, tak bych se chtela zeptat, jestli ma nekdo podobnou situaci. Syn je vcelku komplikovana povaha, citlivy, ale nesnasi jakykoliv rezim a klade velky odpor, jakmile se mu neco nelibi. Myslim, ze nejvice na nej sedi charakteristika velmi citlivych nebo precitlivelych deti. Mam jeste dceru (1 rok). Jsem s detmi doma, syn chodi do skolky. Jde o to, ze mi dela spoustu naschvalu a celkove se ke mne chova dost hrube-to je novinka z poslednich dvou mesicu. Jde po mne pesti, vcera mi hodil hlinu do obliceje, hazel po mne i kameny. Nikdy me neposlechne, takze kazdy den je strasne vycerpavajici drama a krec. Samozrejme, ze jsem nebyla vzdycky priklad vzorne matky, kolikrat jsem na nej uz vazne kricela, nebo jsem mu vynadala, musela jsem byt hodne autoritativni, az do krajnosti. V posledni dobe se ty jeho naschvaly snazim ignorovat a prechazet, aby nase veskera komunikace nebyla jen o nesmis, nedelej. Stejne jsem ale ta, ktera po nem porad chce neco spaneho-aby jedl, aby si sel vycistit zuby, abychom vyndali trn z prstu, aby sel spat. Jsem na deti sama, manzel je hodne v praci. Mam dost spatny vztah s jeho matkou, nesnasime se. A jak uz to v zivote chodi, syn ji zboznuje a chce s ni byt kazdou chvili, protoze ona je ta, ktera mu nedava zadne mantinely. I kdyby se ji vykalel na hlavu, chodila by hrde a ukazovala, co uz jeji vnoucek umi. Samozrejme jsem si uz od syna vyslechla, jak je moje matka blba, me nema rad a chce jenom tatinkovu babicku. Strasne me ten nas spatny vztah boli, kdyz ma alternativu, nejen ze me nevyhledava, ale jeste mi da poradne poznat, jak me vubec nepotrebuje. Nevim, co s tim. S dcerou mame skvely vztah. Ma uplne jinou energii, jsme na stejne vlne. Samozrejme, ze se vztah k detem snazim balancovat a myslim na to kazdou chvili. Rikam obema detem, jak je mam rada. Ale je to poznamenane tim, ze se synem jsem porad v nervech, co mi zase provede za naschval a co budu muset resit. Kdyz se mazlim s dcerou, je to legrace. Kdyz se mazlim se synem, tak me pokope nebo malem vyrazi zuby. Roky jsme resili problem, ze mi zamerne sahal na prsa, to mi strasne vadilo a kolikrat jsem ho i odsunula, aby toho nechal. Od miminka jsem ho hodne nosila, dodnes s nami spi v loznici a casto i v posteli, ale je to proste peklo. Uz vice lidi si vsimlo, ze jakmile me vidi, je mnohem horsi, nez kdyz jsem pryc. To je pry uplne v pohode. Chtela bych nas vztah nejak preprogramovat, ale nevim jak. Chci se zeptat, jestli je tu nekdo s podobnou zkusenosti, jestli se to casem spravilo, nebo uz to zustalo posramocene naporad.
Hele možná bys měla navštívit nějakýho psychologa?/psychiatra?.Mohl by ti pomoc… Ten malý z tebe cítí, že ty na něj prostě nemáš..
Třeba bylo zlomové, když se vám narodila malá…je to holka, víc k ní přilneš než ke klukovi, on byl složitější, dcerka malá klidná…jasně, že se pak odráží i to chování, ke komu jsi milejší, to období vzdoru u těch dětí prostě je. A vy ho měli akorát když se vám narodila malá a malej potřeboval hodně péče, času a tvý a manželovo pozornosti.
Já vůbec netvrdím, že se o něj nestaráš, že se nesnažíš té péče dát stejně jemu jako malý, ale u vás v komunikaci to už prostě vygradovalo a je podle mě pozdě a ten kluk to z tebe cítí…ví, že není pro tebe tak, jak by měl být i když ty se tak moc snažíš. Hlavně on cítí tu nervozitu, napětí…a tím ti ukazuje své chování.
Nechala bych si poradit a pomoc. Není to nic zlého..a nic neobvyklého. Věřím, že pro tebe pro mámu je to hodně těžké..
- Citovat
- Upravit
28.8.22 14:34
@Jsem maminka tak tvůj syn je buď krajně nevychovaný nebo musí mít nějakou diagnózu - to není normální chování 4,5letého dítěte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.22 20:13
Mám také syna (4 a 1/4 roku), se kterým dost „zápolíme“… Manžel býval profesionální řidič, takže doma býval pouze o víkendech, a tak jsme se synem byli prakticky pořád jen my dva (šátkovala jsem, kojila na požádání, spali jsme spolu v jedné posteli…).
Až teď zpětně vím, že jsem udělala dost chyb ve výchově - syn mě příliš nebere jako autoritu. Cca do jeho dvou let byl mým zlatíčkem, ale jakmile mu tehdy začalo období vzdoru, tak začaly mezi námi problémy… Vše navíc umocnilo i manželovo úmrtí a má dost zlabilnělá psychika, kdy jsem nebyla schopna věnovat synovi svou plnou pozornost (ostatně tak to v menší míře trvá doteď - stále dost hřeším na synovu samostatnost).
„Dopracovali“ jsme to spolu až tak daleko, že jsem na syna pak už jen řvala a dost jej i bila. Nejsem na toto období hrdá, ale lépe jsem to bohužel nedokázala 
Obrat k lepšímu nastal teprve, když jsem se loni seznámila s nynějším partnerem - syn prostě potřebuje autoritu. I u partnera sice syn také zkouší, kam až může zajít, ale nakonec se nám po docela náročných třech měsících podařilo syna jakž takž usměrnit (trváme na určitých pravidlech - no, a když je syn záměrně bojkotuje, tak holt dostane na zadek anebo zákaz pohádek/her apod.) a pomalu začíná být zase parťákem 
Prostě potřebuje pozornost a zároveň i mantinely, o které se může opřít (aby věděl, co se smí a co ne)…
Vidle nám do toho však začátkem tohoto měsíce hodila moje mamka, u níž byl syn na pár dní na prázdninách a která mu nechce nic zakazovat 
Takže jsme byli opět nuceni zpřísnit výchovu - snad se nám podaří kýženého „zkrocení“ malého tyrana docílit do začátku školky 
Zanedlouho očekáváme s partnerem narození našeho potomka (taktéž syna), takže i to bude naším dalším prubířským kamenem. Věřím však tomu, že si i ve čtyřech spolu poradíme 
Vám, zakladatelko, bych kromě výše vytučněného radila i zrušení společného spaní (mě k tomuto sice přinutilo až přestěhování do menšího bytu, ve kterém nebylo místo na velkou společnou postel, ale kdybych to věděla, měla jsem to udělat už dříve) 
Přeju Vám pevné nervy a odhodlání trvat na dodržování pravidel (co se týče nucení do jídla - když syn nechce jíst nějaké jídlo, tak mu jej nechám na stole a další prostě nedostane, dokud nesní to, co má nachystané) a hlavně vytrvat a především zapojit do výchovy i manžela 
Držte se
- Citovat
- Upravit
28.8.22 21:05
Zeny, dekuji za diskuzi. Nasla jsem tady dost dobrych podnetu a temat k zamysleni a uskutecneni. Je prinosne precist si cizi perspektivu. Je pravda, ze jsem do ted uprednostnovala potreby dcery, protoze byla malinka, casto jsem nechavala syna cekat na to, co potreboval on. Na tom se ale uz ted da zapracovat a jsem si toho vedoma. Volny cas a aktivity se na druhe strane podrizovaly synovi a tomu, co ho bavi.
Je taky pravda, ze se na nej malo smeju, coz se deje pod tlakem okolnosti, ale musim to zlepsit. Napeti ze me rozhodne citit musi.
Neni to uplne tak, ze by nemel hranice. Neexistuje, aby nekomu ublizoval nebo neco rozbijel. K ostatnim se chova dobre, hlavne k holcickam je ochranitelsky a slusny. Rad si povida s lidmi, zdravi, dekuje a dokonce se naucil nejake zdvorilostni fraze. Konflikty s ostatnimi detmi rozhodne resime, takze zadny postrach skolek z nej nevyrabim.
Obe deti jsem chtela, ale druhe vice. U prvniho ditete jsem nebyla pripravena tak, jak jsem si myslela. Trvalo mi dva roky, nez jsem se s roli matky szila a ze stareho zivota mi nezustalo vubec nic. To je jina kapitola. Jen chci rict, ze jsem se se vsemi problemy vzdycky snazila vedome pracovat, ale ted uz jsem byla s rozumem v koncich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.22 21:17
@Anonymní píše:
Mám také syna (4 a 1/4 roku), se kterým dost „zápolíme“… Manžel býval profesionální řidič, takže doma býval pouze o víkendech, a tak jsme se synem byli prakticky pořád jen my dva (šátkovala jsem, kojila na požádání, spali jsme spolu v jedné posteli…).Až teď zpětně vím, že jsem udělala dost chyb ve výchově - syn mě příliš nebere jako autoritu. Cca do jeho dvou let byl mým zlatíčkem, ale jakmile mu tehdy začalo období vzdoru, tak začaly mezi námi problémy… Vše navíc umocnilo i manželovo úmrtí a má dost zlabilnělá psychika, kdy jsem nebyla schopna věnovat synovi svou plnou pozornost (ostatně tak to v menší míře trvá doteď - stále dost hřeším na synovu samostatnost).
„Dopracovali“ jsme to spolu až tak daleko, že jsem na syna pak už jen řvala a dost jej i bila. Nejsem na toto období hrdá, ale lépe jsem to bohužel nedokázala
Obrat k lepšímu nastal teprve, když jsem se loni seznámila s nynějším partnerem - syn prostě potřebuje autoritu. I u partnera sice syn také zkouší, kam až může zajít, ale nakonec se nám po docela náročných třech měsících podařilo syna jakž takž usměrnit (trváme na určitých pravidlech - no, a když je syn záměrně bojkotuje, tak holt dostane na zadek anebo zákaz pohádek/her apod.) a pomalu začíná být zase parťákem
Vidle nám do toho však začátkem tohoto měsíce hodila moje mamka, u níž byl syn na pár dní na prázdninách a která mu nechce nic zakazovat
Zanedlouho očekáváme s partnerem narození našeho potomka (taktéž syna), takže i to bude naším dalším prubířským kamenem. Věřím však tomu, že si i ve čtyřech spolu poradíme
Vám, zakladatelko, bych kromě výše vytučněného radila i zrušení společného spaní (mě k tomuto sice přinutilo až přestěhování do menšího bytu, ve kterém nebylo místo na velkou společnou postel, ale kdybych to věděla, měla jsem to udělat už dříve)
Přeju Vám pevné nervy a odhodlání trvat na dodržování pravidel (co se týče nucení do jídla - když syn nechce jíst nějaké jídlo, tak mu jej nechám na stole a další prostě nedostane, dokud nesní to, co má nachystané) a hlavně vytrvat a především zapojit do výchovy i manžela
Držte se
Je mi moc lito, cim jste si musela projit. Jsem rada, ze se na Vas opet usmalo stesti 🍀 Hodne se ztotoznuju s tim, co pisete o synovi, i o tom, ze potrebuje autoritu. Muj muz neni uplne priklad testosteronoveho borce, nechci rict, ze je zzenstily nebo malo chlap, ale je spis typ intelektuala. Na kluka mnohem vic plati partner moji mamy, ktery ma dva metry, jezdi s kamionem a cely zivot delal bojove sporty. Muz se s nim vzdycky chce v klidu domluvit, kdyz uz to nejde jinak, tak na nej taky houkne, ale vubec se to neda srovnat s tim, jak to s nim vali deda-ten se jen koukne a maly slape jak hodinky. Nevim, je to nejaka pudova uroven. Muz s nim dela ruzne aktivity, kluk podedil zalibu v letadlech, ale stejne nema nic na to, kdyz deda rekne, ze “jsou prece poradni chlopi”.
At jde s novym sourozencem vse hladce a hezky 🌼
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.22 22:33
Ahoj, osobně bych zkusila více zapojit tatínka a omezit na chvíli tchýni. POtřebujete se srovnat a sladit jako rodina a tchýně tomu teď nepomůže. Syn potřebuje více cítit i vliv otce a lásku vás obou. Potřebuje cítit, že je stejně důležitý jako před narozením sestřičky. Také však potřebuje již ty výše zmíněné mantinely a potřebuje je jak od tebe, tak od otce. Musí tam být trochu rovnováha a ty si podle mě potřebuješ trochu odpočinout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.22 12:34
Asi takto, synovi je nyní 7,ale když mu bylo 5,tak jsem zažívala s ním peklo.To jsem si chvilkama i říkala, že kdyby jeho otec nebyl magor, tak mu ho dám do péče. Nadával mi, nic nerespektoval, házel po mně věci, já uklidila a on šel a vyházel celou skříň atd…Musela jsem se radit s psychologem. Dávala jsem mu víc najevo, že ho mám ráda, že nejsem nepřítel, objímala jsem ho, zapojovala jsem ho do činností, aby si připadal důležitý a taky jsem se domluvila s přáteli, že se mu budou občas věnovat, aby viděl pozitivní mužský vzor.Aby viděl chlapa, který seká dříví, chová se hezky k ženě atd…A časem to přestalo, dnes je z něj zlatíčko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
