Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Napadá mě jen si s manželem sednout a v klidu se ho zeptat, co se děje, že je nabroušený.
Může ho něco vnitřně sžítŕat a trápit, nebo může mít deprese ( já měla stejné chování jako on na začátku depresí) nebo prostě cokoli. Ale to nezjistíš, pokud se nezeptáš.
Určitě bych ale neposílala vztah do kopru.
Ja bych v prve rade zkoumala pricinu toho, proc se tak chova, proc se z niceho nic zmenil, jestlize predtim se vubec takto nechoval. Promluv si s nim. A kdyz nerekne, dala bych mu najevo, ze takove chovani neni normalni, mel by se zmenit nebo… To si dopln sama, neznam tvou situaci. Tezko rikat odejdi, kdyz nevim, jestli bys to financne zvladla. Hlavne nevim duvod, proc se tak chova, jestli nema nejake problemy a neni tohle jen docasne.
Jsem rada, ze mi nenavrhujete hned rozchod ![]()
Ono to s nim nikdy nebylo dokonale, je dost sobecky a z rodiny vubec nezna spravne rodinne chovani..ale uz to na me zacina byt moc.
Jinak mluvime ted skoro porad, ale nic moc rozumneho z nej nevypadlo. Drive na deprese trpel, ale pred par dny rikal, ze je naprosto v pohode, ze deprese nema, kdyz je se mnou.
Ale takhle je budu za chvili mit ja, pokud se to nezlepsi.
Jsem rada, ze mi nenavrhujete hned rozchod ![]()
Ono to s nim nikdy nebylo dokonale, je dost sobecky a z rodiny vubec nezna spravne rodinne chovani..ale uz to na me zacina byt moc.
Jinak mluvime ted skoro porad, ale nic moc rozumneho z nej nevypadlo. Drive na deprese trpel, ale pred par dny rikal, ze je naprosto v pohode, ze deprese nema, kdyz je se mnou.
Ale takhle je budu za chvili mit ja, pokud se to nezlepsi.
Jsem rada, ze mi nenavrhujete hned rozchod ![]()
Ono to s nim nikdy nebylo dokonale, je dost sobecky a z rodiny vubec nezna spravne rodinne chovani..ale uz to na me zacina byt moc.
Jinak mluvime ted skoro porad, ale nic moc rozumneho z nej nevypadlo. Drive na deprese trpel, ale pred par dny rikal, ze je naprosto v pohode, ze deprese nema, kdyz je se mnou.
Ale takhle je budu za chvili mit ja, pokud se to nezlepsi.
Me kdyz nekdo (neco) nastve, tak jsem protivna na cely svet a nemam naladu na nic a nikoho. Asi ho neco trapi-jestli se takhle chova od urcite doby. Zkus se ho zeptat a uvidis jestli a co ti odpovi.
Ono s deprasema a depresářema je to těžký.
Já jsem si po první depresi říkala, že už vím jaké to je a že příště až to příjde (deprese se za život většinou vracejí) tak to podchytím, řeknu manželovi včas a budeme to řešit… prdlačky.
Je to asi měsíc, co jsem začala pozorovat, že něco není v pořádku. Manžel dostával prduňk i za to že dýchá a celkově jsem byla společensky nepoužitelná. Ptal se mě, jestli to na mě zase neleze " Né, nic mi není
"
Ale naštěstí je manžel povyhy rázné, tak mi slíbil výlet a zavez mě k mojí psychiatričce.
Sama bych se k tomu zase neodhodlala.
Jeho nervozitu pravděpodobně způsobuje právě porucha štítné žlázy. Moje sestra byla neskutečný rapl, řvala i na děti, nikdo ji nedokázal pomoct.Po léčbě je z ní úplně jiný člověk. Takže za mě, by se měl manžel léčit se štítnou žlázou a bude líp. Jestli měl v minulosti deprese, měl by léčut i ty, protože pokud s nima nebude nic dělat, přejde do maniodepresí a nic už mu nepomůže.
Omlouvám se za anonym, přece jen tady píšu o sestře.
Ahoj.
Psala jsem denicek, ale vybil se mi mobil a cele to slo do kyticek..mozna v sobe najdu jeste tu silu, ale stejne chci poradit, tak napisu jen to zasadni a pichnu to sem.
Mam syna, 15m, a jsem v sedmem mesici tehu. Syn tatku zboznoval, byl pronej to nejvic.
Ale tatka je posledni dobou velmi protivny, porad jen na nas steka - jdete do haje - a - dejte mi pokoj. Synovi na kazde zlobeni i plac rika- ze dostanes na zade k a pod.
Verim, ze je unaveny a zjistili mu zvetsenou stitbou zlazu, presto se obavam, ze ho to neomlouva. Ja mam stitnou zlazu zas se snizenou funkci, me tehu uz je dost pokrocile, navic se mam setrit kvuli tlaku, ale musim spis skakatjak panove piskaj a jeste tatka vecne nadava.
Syn se posledni dobou porad nekde schovava, vic fnuka a beha porad za mnou. Dnes si ho chtel tatka vzit a on rval a chtel ke me. Nebo kdyz upadl, oba jsme naprahli ruce, abychom ho objali a utesili, ale on radsi bezel ke me, i kdyz to mel dal..
Vcera se navic stala dost neprijemna vec. Rekla jsem predevcirem tatovi, ze bude rano vstavat s nami. Ale on nas rano poslal do haje, nadaval..a kdyz nevstal ani asi po hodine a pul, dala jsem mu pres perinu pres zadek. A on se nastval a dal mi pres hola zada. Po nejake chvili vstal a chtel omluvil se, ale nejak jsem to nezvladla a utekla s placem do loznice. A malej s hysterickym revem bezel za nnou…
A ja nevim, co delat. Jak ho prevychovat, kdyz to nejde, nebo jestli se s nim rozejit..jak ten vztah zlepsit.
Syn to dost vnima a je min a min v pohode a ja taky vic a vic brecim a pestuji si v brise hysterku nebo neurotika.
Nemate nekdo radu?