Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Funguje manželství dvou jedináčků?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.1.13 14:12
Já ti moc neporadím. Jsem sice jedináček, ale nikdy jsem partnera bez sourozenců neměla 
ale jsem si jistá tím, že rozhodně nemáte spory kvůli tomu, že jste oba jedináčci. Podle mě je to jen krize, která snad časem přejde. A jak říkáš-chce to kompromis. Zkuste si s manželem sednout a promluvit si, narovinu si i třeba říct, že je manželství ohroženo 
možná si to neuvědomuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.13 14:15
Občas je to tak i u nás, já mám bratra a přítel je ze tří dětí, takže tímhle to určitě není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.13 14:24
Není to náš případ, ale máme kamarády, oba jedináčci a funguje jim to báječně. Jsou teda totální pohodáři, čekají druhé dítě a asi tím ještě neskončí. Myslím, že pokud chodíte do manželské poradny, tak víc už udělat nemůžete..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.13 14:55
Já si myslím, že bohužle toto spíěš ovlivňuje to co vidíme jako děti na našich rodičích..
Když slyším kamarádky, tak apsoň jednou ony a neob jejich chlapi řekli, u nás doma bylo, byli jsme zvyklý, nebo naši to tak měli atd..
U nás se naši rozvedli a bohužel vidím určité věci, co dělala máma, že dělám také 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.13 15:15
Jak uz holky psaly, sourozencema to neni, ja jsem ze tri, manzel ma taky brachu a nas vztah vypada uplne jak popisujes 
Ale nas to teda nedepta, i kdyz si vycitame prakticky do detailu to co si vypsala, tak nam to proste klape a je to spis s nadsazkou. Porad tam prevazuji kladny stranky 
Je fajn, ze s tim neco delate, urcite to nejak zvladnete. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.13 16:00
Ahoj
To, co popisuješ, mi přijde spíš jako „ponorková nemoc“ mezi váma nebo něco podobného, ale určitě bych to nepřisuzovala tomu, že ani jeden nemáte sourozence.
My jsme s manželem oba jedináčci a myslím, že tím vůbec netrpíme, jen jsme si řekli, že určitě chceme víc než jedno dítě.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.13 21:06
S prvním manželem, také jedináčkem, mi to nevyšlo. je otázka, jestli to bylo jen tím
- Citovat
- Upravit
23.1.13 21:35
Tak já si taky myslím, že problém není, že jste oba jedináčci. Spíš mám pocit, že jde o komunikační problém mezi vámi a nejspíš byste měli problémy, i kdyby jste měli oba sourozence. Mě pokud bych byla jedináček a můj partner taky, by spíš vadilo, že jsme tak jako sami. Žádní švagři, švagrové, neteře, synovci. Asi bych chtěla mít o to víc dětí, aby jednou moje dítě nabylo takřka samo. Tohle je případ sousedů mojí tety. Kolikrát, když se teta potkala se sousedkou na ulici, tak ta sousedka jí řekla „k vám pořád někdo jezdí na návštěvu a k nám nikdy nikdo nepřijede. My jsme s Frantou pořád sami“. Ti lidi mají čtyři děti, ale včechny už z domu. To mi přijde smutný, že kromě dětí, je nemá kdo navštívit…Ale třeba to tak nevnímá každý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.13 23:15
Zkusim s nim vic mluvit…
Vikikl, to ze jsme „sami“ mi taky vadi, ale s tim uz nic neudelam.
Akorat enchci, aby na tom nase dite bylo stejne, proto bych chtela vic deti. Jenze to chce i hezky vztah.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
24.1.13 08:43
Tak to určitě, to je předpoklad. Ale pokud to nevyjde, tak vaše dítě si pořád ještě může najít spoustu přátel…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
ráda bych se zeptala, jestli je tady ještě někdo, kdo je jedináček a má manžela taky jedináčka?
Jak to zvládate, resp. máte rady jak se z toho nezbláznit? Sice vím, že se nedá všechno házet na to, z kolika sourozenců člověk pochází, ale možná tam nějaké souvislosti jsou.
Mám pcoit, že jsme oba rozmalzleni, sobečtí, že jediné co prosazujeme, jou naše práva a na povinnosti kašleme.
S manželem máme jedno, roční dítě, a já jsem si moc přála mít aspoň 2-3 děti, ale teď nevím, jestli chci s manžekem další dítě.
Už nevím jak dál, mám chuť se odstěhovat…doma furt poslouchám, jak všechny buzeruju, jak jsem na manžela zlá, jak mu nedávám žádný klid, jak nemá na nic prostor, jak nevytvářím ideální podmínky…přiznávám dobrovolně, že neuklizím a nevařím jako jeho matka, ale snažím se. Snažila jsem se nedělatvěci, které mu vadí, ale je to pořád málo a ja mam pocit, že už nemám kam ustupovat.
On má taky pocit, že vše co udělá mi je málo.
A je to jako v kruhu, buď se cítí omezován jeden nebo druhý, nebo je jeden z nás nedoceněný a furt dokola. Občas to dáváme jeden druhému sežrat, ale já bych si přála mít hezký vztah.
Jenže dle manžela bych mu měla dát pokoj, nic po něm nechtít, resp. občas mu napsat seznam, co je potřeba opravit a pokud na něj nebudu tlačit, tak to i udělá. A o víkendu se přizpůsobit jeho aktivitám-tj. v zimě běžky, v létě stan, voda, vandry.
Já bych chtěla, aby se nám po příchodu z úpráce věnoval, tj. procházka, společné hry, kultura.
Asi by to chtělo kompromis, ale já nevím jak ho najít…chodíme i do manželské poradny, ale asi nejsme schopni naše problémy s psycholožkou probrat.