Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Každý si za svůj život nese zodpovědnost sám. Udělej tlustou čáru a jdi dál.
@Anonymní píše:
Každý si za svůj život nese zodpovědnost sám. Udělej tlustou čáru a jdi dál.
Já vím, ale je to těžké, když tam trocha toho citu ještě je
Zakladatelka.
Moj byvaly nevedel pochopit ako ma mohla laska k nemu prejst, utocil dokonca tym, ze som ho asi nemilovala tak velmi, ked som sa dokazala odmilovat. No, dokazala… trvalo to pol roka a potom mi doslo ze bud tu lasku v sebe zadusim, alebo skoncim na psychiatrii. Vybrala som si to prve, hoci byvaly mi odporucal toho psychiatra ![]()
Ja viem ze vysvetlovat toto Tvojmu byvalemu asi moc nepomoze. Co takto skusit mu vypocitat kolko sanci dostal? Kolkokrat si sa k nemu vratila a ako to dopadlo. Rozumny clovek sa necha napalit raz, naivny dvakrat, ale len idiot pokracuje v davani dalsich sanci…
Dokážeš si představit, že by s třeba s tebou někdo chodil na základě lítosti?
Ať si to ten tvůj představí!!!Kašlala bych na něj. Takhle se dospělý chlap nechová. Prostě má přijmout rozchod a hotovo.
V žádném případě bych se k němu už nevrátila! ![]()
To je hrozně těžký, chápu v jaké si situaci…
citové vydírání je sviňa, dělá to tu špatnou z tebe. Jediné co můžeš udělat, je si prostě říct, že je to jeho život, jak si vše udělá, a i kdyby skončil špatně, tak je to jeho boj, jeho rozhodnutí a ty za to nemůžeš.
Přece nebudeš žít s nějakým vydřiduchem jen proto, aby ON byl spokojenej…krom jiného, ono by se to i mohlo stupňovat - teď začne hrát automaty, když se nevrátíš, za pět let začne hrát automaty, když neuvaříš k večeři řízky??? já vim, že je to extrém, ale asi víš jak to myslím…
Prostě bych mu na rovinu řekla, že šanci dostal, a nejednu, ale že když si mě nevážil, tak má smůlu. A vydírání ať si nechá pro někoho, kdo mu to bude žrát, ale že ty s ním tím spíš nebudeš. A pokud bude otravovat dál, tak bych uvažovala o změně tel. čísla a pokud by nedejbůh tě začal nějak sledovat (jestli nemáš chlapa a pod.), tak policajti ![]()
@Bábi Zlopočasná píše:
Moj byvaly nevedel pochopit ako ma mohla laska k nemu prejst, utocil dokonca tym, ze som ho asi nemilovala tak velmi, ked som sa dokazala odmilovat. No, dokazala… trvalo to pol roka a potom mi doslo ze bud tu lasku v sebe zadusim, alebo skoncim na psychiatrii. Vybrala som si to prve, hoci byvaly mi odporucal toho psychiatraJa viem ze vysvetlovat toto Tvojmu byvalemu asi moc nepomoze. Co takto skusit mu vypocitat kolko sanci dostal? Kolkokrat si sa k nemu vratila a ako to dopadlo. Rozumny clovek sa necha napalit raz, naivny dvakrat, ale len idiot pokracuje v davani dalsich sanci…
To už jsem mu vysvětlovala, kolik těch šancí ode mě dostal. Vždycky mi odpoví že teď už je to jiné, teď už to cítí a nikdy dřív mi přeci neříkal jak se změnil, což je pravda. Ale já už prostě nechci ![]()
Věř mi, že teď ti mele jak se změnil, jak už je „hodný“ kluk ty se k němu vrátíš protože ho máš svým způsobem pořád ráda a krásný to bude tak 1 možná 2 týdny, pak se vrátí do starých kolejích… Nevím já být na tvém místě tak bych se k němu nevracela. Jasně může být případ, že se opravdu změnil a už je opravdu fajn, ale to je málokdy většinou se snaží jen chvíli pak se vrátí do starých kolejí.
Pokud tě začne psych. vydírat, že si ublíží bla, bla, bla nebo tě začne nějákým způsobem vydírat tak bych ho dala úplně do ignoru při nejhorším ho nahlásila na Policii nebo minimálně zavolala na operátora, že chci aby mi blokly toto číslo a nebo si sehnala číslo úplně nové a jemu se vyhýbala… Hlavně se od něj nenech žádným způsobem vydírat. Ale přece jen konečné rozhodnutí je jen na tobě jen se rozhodni tak jak chceš ty a aby si byla ty šťastná a to si myslím, že s ním už nebudeš.
Držím pěsti..
Takové vydírání znám. Nedej se a hlavně se nenech obměkčit. Je dospělý a kdyby skončil špatně tak by to rozhodně nebyla tvoje chyba. Připomeň mu kolikrát jsi mu šanci dala a že už stačí. Kdyžtak si i změň číslo. ![]()
@PajinkaT píše:
Věř mi, že teď ti mele jak se změnil, jak už je „hodný“ kluk ty se k němu vrátíš protože ho máš svým způsobem pořád ráda a krásný to bude tak 1 možná 2 týdny, pak se vrátí do starých kolejích… Nevím já být na tvém místě tak bych se k němu nevracela. Jasně může být případ, že se opravdu změnil a už je opravdu fajn, ale to je málokdy většinou se snaží jen chvíli pak se vrátí do starých kolejí.
Pokud tě začne psych. vydírat, že si ublíží bla, bla, bla nebo tě začne nějákým způsobem vydírat tak bych ho dala úplně do ignoru při nejhorším ho nahlásila na Policii nebo minimálně zavolala na operátora, že chci aby mi blokly toto číslo a nebo si sehnala číslo úplně nové a jemu se vyhýbala… Hlavně se od něj nenech žádným způsobem vydírat. Ale přece jen konečné rozhodnutí je jen na tobě jen se rozhodni tak jak chceš ty a aby si byla ty šťastná a to si myslím, že s ním už nebudeš.Držím pěsti..
Já právě vím, že už se k němu nevrátím. Jen prostě nevím jak naložit s těmi pocity lítosti, že za jeho zkažený život můžu já, nevím jak mu dát najevo aby mě už nepsal ani nevolal, protože když mu řeknu že ho nemiluju že se k němu nevrátím tak mi stejně odpoví, že nedá pokoj dokud mu tu šanci nedám… ![]()
Vracet se k někomu z lítosti je blbost. Zažila jsem něco podobného. Taky mě podváděl, byl na mě hnusný. Když jsem se s ním ale rozešla, začal citově vydírat. Několikrát udělal scénu, že už ho nikdy neuvidím. Potom, že kvůli mě bude brát drogy. Že je mu už všechno jedno.Ano bylo mi ho líto, ale každou takovou hláškou se mi ještě víc zhnusila představa, že bych s ním, kdy byla. Když mě takhle deptal dost dlouho, tak už mi bylo úplně jedno, jestli si zničí život, protože jsem věděla, že kvůli lítosti si nenechám zničit ten svůj. Nakonec si ten život opravdu zničil a teď je ve vězení. Ale bylo to jeho rozhodnutí a já žádné výčitky nemám. Jde o to, jestli jsi ten typ člověka, který se vyžívá v tom, že ti někdo bude říkat, jak bez tebe nemůže žít. Buď si tím budeš honit ego a nikdy se ho nezbavíš a nebo budeš dokola opakovat, že ho nechceš a ať se svým životem naloží, jak chce, že není malé dítě. Pak uvidíš, že to s tou láskou není tak žhavé a že je to jen otázka jeho ega, protože jeho majetek(ty) se rozhodl, že už ho nepotřebuje.
Za jeho zkažený život určitě nemůžeš a jestli ti to říká on tak jen proto, že ti chce ublížit a donutit tě se vrátit. Najdi si nějákého koníčka nebo něco nového, aby si co nejmíň myslela na něj, choď s kamarádkama ven a prostě se bav, myšlenky na něj po čase odezní…
Jen to chce pevné nervy..
Změnila bych číslo a ignorovala ho. Změnit se mohl už dřív, nechtěl. Pochybuju, že tak učinil teď. Jen ti maže med kolem pusy, protože mu dochází, že to myslíš vážně. Každej si za svůj život odpovídá sám. Rozhodla ses správně. Jen vytrvej.
Určitě je to pro tebe složitá situace, ale jak už tady zaznělo, určitě bych se nevracela. Pokud se nezměnil do teď, tak pochybuju, že najednou by to dokázal, spíš by to bylo jen na chvíli a pak by se jeho nátlak na tebe stupňoval, protože ví, že mu vždy ustoupíš. Myslím, že jsi mladá holka, a proto nemá cenu žít život s někým, kdo si toho neváží a kdo tě jen využívá. Potom po několka letech zjistíš, že se pořád někomu obětuješ. Žij pro sebe, tak jak sama chceš, ne tak jak tě někdo nutí a vydírá.
Změn si telefoní číslo. Nejsi jeho matka ani svědomí. Jestli ti zkusí něco vyčítat tak mu klidně řekni že nejsi hlídací pes. A to že si sedne k bedně a nebo se porve do toho ho taky nenutíš.
Omlouvám se za anonymitu, ale snad pochopíte.
.
. Mám ho pořád hrozně moc ráda, moc mi na něm záleží ale nemiluji ho, vracet se k němu prostě nechci.
Jsem zoufalá, už nevím co mám dělat
S přítelem jsem byla cca 4 roky, byla to velká láska, ale poslední 2 roky na mě kašlal, tahal se s jinýma, byl na mě zlý, sprostě mi nadával, občas si vzal pervitin…
Jenže já jsem ho pořád milovala a nedokázala jsem se s ním rozejít. Pak jsme se jednoho dne pohádaly a on mi řekl, že už na mě kašle. Byla jsem chvíli bez něj, trápila jsem se a po měsící jsem se k němu zase vrátila (ano vím, byla jsem blbá), ale už to z mé strany nebylo tak jako dřív, bylo mi celkem jedno kde je a co dělá, já se začala co nejvíce scházet s kamarády a bylo to fajn, ikdyž přítelovo nadávky pří hádkách a kašlání na mě neskončilo.
Pak jsme se rozešli znovu a on se mi asi 3 týdny neozval. Netrápila jsem se, bylo mi hrozně fajn, užívala jsem si volnost a taky to, že už nemusím mít strach z toho, se kterou holkou se schází tentokrát. Ale před pár dny se mi ozval a od té doby mi volá a píše každý den, od rána do večera. Jak se změnil, našel si skvělou práci a už se o mě může postarat. Neustále jsem mu dokola opakovala že už se k němu nevrátím, že je mi takhle lépe, že už k němu tu lásku necítím.
Jeho reakce je vždy taková že mě nenechá, dokud mu tu další šanci nedam, že ví že cit z mojí strany k němu byl tak veliký (což má pravdu) že ví, že když se bude snažit tak se mi ta láska zase vrátí. Říká jak beze mě nedokáže žít, že kdyby mě někde viděl s jiným že by to dopadlo špatně, že ho nemůžu opustit a jestli se k němu nevrátím tak zase začne dělat blbosti a zničí si život (to znamená vykašle se na práci, začne hrát automaty, s někým se popere…), že to nechce dělat ale ví že tak skončí.
Ten tlak je hrozný, vůbec nevím co mám dělat na jednu stranu je mi ho hrozně líto a kdyby skončil špatně tak si to budu neustále dávat za vinu, že tak skončil jen díky mě
Strašně se trápím a nevím co mám dělat. Asi mi nijak neporadíte, jen jsem se potřebovala vypovídat